Martin Havlíček je jméno v luzích a hájích českého powerliftingu dosud neznámé, ale to se může během dalších kvartálů či let změnit. S ohledem na fakt, že serióznějšímu zvedání železa se začal věnovat zhruba před 3 roky, jsou některé z jeho výkonů minimálně příslibem do budoucna.
Martine, představ se v krátkosti našim čtenářům.
Jmenuji se Martin Havlíček, je mi 20 let a jsem z malé vesnice Kunčice pod Ondřejníkem na Moravě. Letos jsem maturoval a chystám se na vysokou školu v oboru IT. Kromě silového trojboje rád jezdím na motorce a vařím.
Jak dlouho se cvičení věnuješ a proč sis vybral silový trojboj?
Cvičení v posilovně se věnuji 3 roky, předtím jsem odmala dělal taekwondo. V
taekwondu jsme často také posilovali s vlastní vahou i činkami a to už byl jen krůček od toho začít chodit do posilovny. Původně jsem se chtěl věnovat kulturistice, mým velkým vzorem byl a stále je Dallas McCarver. Moje vize stát se úspěšným kulturistou přetrvávala až do jara letošního roku, kdy jsem se zúčastnil Mistrovství ČR v silovém trojboji, kde jsem sklidil úspěch. V tento moment jsem věděl, že do budoucna se chci věnovat pouze silovému trojboji. V podstatě jsem chtěl těžké váhy zvedat už od začátku, ale že bych se mohl výhradně věnovat silovému trojboji, mě tehdy nenapadlo.
Jaké jsou tvé maximálky v trojboji?
Mrtvola 330 kg, dřep 310 kg, bench-press 170 kg.
Vím o tobě, že nejsi členem žádného týmu, ba dokonce že veškeré tréninky a přípravy na soutěže jsou čistě ve
tvé režii. Je v tom záměr?
To je pravda, nikdy jsem si nezaplatil trenéra, jídelníček nebo tréninkový plán. Vše jsem si vždy plánoval a vymýšlel sám. Vždy jsem čerpal z internetu, z tréninkových videí profíků a různých článků. Přišlo mi zbytečné platit za něco (jsem student), co si můžu zjistit zadarmo, jen stačí trocha úsilí a trpělivosti. A je to ještě o to lepší pocit vyhrát nějakou větší soutěž, jako je například
mistrovství Evropy, když vím, že za mnou nikdo nestál a vše jsem si udělal sám. Avšak záměr v tom žádný není, žádné spolupráci se nebráním. Spíše jsem to doposud bral jako koníček a snažil se vše dělat svépomoci.
Tvé výkony například v mrtvole snesou poměrně přísná výkonnostní měřítka u nás i ve světě. Jaké tréninkové postupy obecně zastáváš a jaký prostor necháváš pro, řekněme, experimentování?
Nejsem si jist, zda tato odpověď bude uspokojivá, ale popravdě se o konkrétní tréninkové postupy a metody moc nezajímám, jsem zastánce hlavně základních cviků (dřep,
benč, mrtvý tah) a k nim řadím jakékoliv doplňkové cviky na procvičení dané partie. Základní cviky mívám zkraje tréninku většinou jako
druhý cvik potom, co partii dostatečně zahřeji. Hlavní věc u tréninku je stejně tvrdá dřina, bez té ani ten nejlepší tréninkový postup na světě nebude fungovat.
Změny a experimentování v tréninku jsou velmi důležité. Pokud člověk čas od času neobměňuje cviky, tréninky, jídelníček, tak se z toho pro tělo stane stereotyp a bude stagnovat. Já rád experimentuji a zařazuji nové cviky, mou nedávnou inspirací v přípravě na
mistrovství Evropy byly tréninky Peta Rubishe.
Jaké jsou tvé nejbližší soutěžní plány?
Na konci července mi začne příprava na mistrovství světa, které se koná 15. -
21. října 2018 v Trnavě na Slovensku. Budu soutěžit v silovém trojboji a mrtvém tahu v kategorii
junioři RAW ve federaci WUAP.
Věřím, že se na webu Ronnie.cz neshledáváme naposledy, hodně štěstí v dalších plánech a nechávám
ti poslední slovo...
Díky moc. Stejně jako jsem nečekal, že na mistrovství Evropy letos zvednu nejvyšší váhu v
mrtvém tahu z celé soutěže RAW, tak jsem nečekal, že chvíli nato budu moct být na
Vašem webu jako host odpovídající na otázky. Všem sportovcům zdar. (úsměv)
Víte, že...
