Reklama:

Ohlédnutí Čestmíra Šímy za soutěží Meč Matúša Čáka 2016

Ronnie.cz > Powerlifting > Strongman

Čestmír Šíma
- ohlédnutí za Lechfeld - Cup im Steinheben 2016
Čestmír Šíma
- ohlédnutí za Strongman Champions League Germany 2016
Meč Matúša Čáka 2016
- výsledky a fotografie

Pro Čestmíra Šímu byla letošní sezóna opravdovou horskou dráhou, kterou i přes nemoc odstartoval na Strongman Champions League Germany. Následovala jeho brutální soutěž v Aši a pokračoval zdvihem kamene v městečku Klosterlechfeld. Kromě Aše se v České republice ještě ukázal v Přelouči, kde obsadil druhé místo. Poslední závod před menší pauzou, o které se dozvíte níže, byl v Kutné Hoře, kde s vypětím všech sil skončil na třetím místě. Svůj návrat zkusil v Brně, kde mu závod sedl a zvítězil. Poté se rozhodl přijmout pozvání ke slovenskému závodu o meč Matúša Čáka, ze kterého jsme Vám přinesli předevčírem výsledky a reportáž. Pravděpodobně by se Čestmír měl ukázat i na posledním českém závodu v Opavě, jenž bude součástí GP PEPA Opava.


[Text: Čestmír Šíma] V neděli 18. září jsem se stejně jako minulý rok zúčastnil nejstaršího strongman závodu v Evropě (pořádal se již 16. ročník) Meč Matúša Čáka. Závod se opět konal na Trenčínském hradě, což je asi ta nejkrásnější lokalita, na které jsem kdy závodil. Závodit v kulisách tohoto prastarého hradu je opravdu něco neuvěřitelného a věřím, že je to úžasný zážitek nejen pro nás závodníky, ale také pro všechny diváky a fandy silového sportu. Než se dostanu k samotné soutěži, napíši pár slov k průběhu mé letošní strongman sezóny. Říkal jsem to už několikrát, ale tak náročnou, složitou a celkově totálně divnou sezónu jsem ještě nezažil, přitom to z jara letošního roku vypadalo, že to bude vrchol mojí dosavadní strongmanské kariéry. Ale osud to měl připravené úplně jinak. Od začátku roku jsem dostával jednu nabídku za druhou na účast na závodech v Moskvě, na Ukrajině a já nevím, kde všude, ale priority pro letošek byly jasně dané - Champions League v Německu, závody v Aši a World Deadlift Championship v Anglii.

Stejně jako mnohé soutěžní nabídky mě však provázely celou sezónu i různá zranění a zdravotní komplikace. Měl jsem těsně před závody v Německu zraněná záda, skolila mě chřipka, při dalších závodech v Německu (zdvih kamene) jsem si opět poranil záda. Celou sezónu jsem opravdu spíš než se soupeři bojoval se zraněními, únavou a vyčerpáním, což pak vyvrcholilo na závodech v Kutné Hoře, kdy ačkoliv jsem skončil na třetím místě, tak jsem celé závody absolvoval již v totálním energetickém deficitu a ve stavu, který bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. Následně jsem skončil v nemocnici a nějakou dobu to vypadalo, že to bude konec mé sportovní kariéry. To jsem si ale nechtěl vůbec připustit. Shodil jsem 10 kg, ztratil veškerou sílu (nebo jsem si tak aspoň připadal), ale když se všechno začalo uklidňovat a dostávat do normálu, tak jsem začal zase pomalu trénovat (i přes zákaz doktorů, nic proti nim, ale jsem tak nějak zvyklý si dělat věci po svém). Jestli budu ještě závodit, jsem neplánoval, ale bylo mi jasné, že šampionát v deadliftu je pro mě letos pasé, tak že to tedy Eddiemu ulehčím a uvolním cestu. :-)

Začal jsem plánovat návrat a chtěl se vrátit na závodech v Golčově Jeníkově, ale forma byla stále natolik špatná (aspoň v mých nejkritičtějších očích), že jsem comeback naplánoval po dohodě s mým trenérem, ale hlavně rádcem a kamarádem Honzou Šalatou, na Otevřené mezinárodní mistrovství ČR Strongman do Brna, kde jsem si chtěl vyzkoušet a porovnat, jak na tom jsem a kolik jsem ztratil síly. Váhově jsem měl a stále mám pod 160 kg, takže stále o těch 10 kg méně, co jsem nemocí ztratil, ale byl to i záměr - že když už jsem tak slabý, tak aspoň budu rychlejší a dynamičtější. Na závodech jsem vyhrál, což mě vážně strašně potěšilo a dodalo mi chuť a motivaci bojovat dál, protože jak už jsem řekl tam po závodech, je to vlivem všech těch nepříznivých okolností a překážek jedno z mých nejcennějších vítězství. Když pak hráli při vyhlášení českou hymnu, tak jsem měl skoro pocit, že jsem vyhrál olympiádu. :-) K tomu skvělé brněnské publikum, navíc jsem se poprvé potkal s Petrem Petrášem, který na mě hrozně pozitivně zapůsobil svou přímostí a skromností. Těším se na naše další setkání, třeba i na trénink, až budeme mít oba volněji.

Na závodech v Brně jsem pak od pánů Milana Gabrhela a Pavola Gugy, zástupců Slovenské asociace silných mužů (SASIM), dostal pozvání na prestižní závody Meč Matúša Čáka. Každoročně na něm závodí vybraní závodníci z celé Evropy. Takové pozvání se neodmítá a rád jsem jej přijal. Na cestu do Trenčína jsem s mojí Marcelkou vyrazil den před závody v sobotu, kdy nás čekala zhruba 600km cesta po slavné a vyhlášené D1. Ubytování a kompletní servis pro závodníky je na Slovensku již tradičně na vysoké úrovni. Po společné večeři závodníků s manželkami se šlo spát, aby druhý den kolem poledne vyrazila kolona aut s vlajkami na místo konání závodu - Trenčínský hrad. Závodníků bylo nakonec osm - kromě starého známého Rafy Kobylarze z Polska, Nema Tasice ze Srbska, Braňa Goliera a Igora Petríka ze Slovenska a Volodi Cyfry z Běloruska se ukázali noví závodníci - nejsilnější muž Rakouska Ronald Knoll a mladičký 21letý a 150kg vážící Eric Karácsondi z Maďarska, který dorazil místo zraněného Akose Nagyho.

Vzhledem k nízkému počtu závodníků závody svižně odsýpali, začátek byl po 14. hodině a za necelé tři hodiny bylo hotovo. Skončil jsem na třetím místě. Chtěl jsem samozřejmě vyhrát, ale musím uznat, že zkrátka zdaleka nemám formu jako na začátku sezóny. Tréninkový výpadek je bohužel stále znát. Disciplíny jako Log Lift, Axle Deadlift a Atlasovy kameny mi celkem sedly, kombinace kufrů s přenášením meče byly pro mě naopak nejhorší. Navíc jsem si při otočce s kufry položil jeden 150kg kufr na nohu, takže jsem od třetí disciplíny bojoval s obrovskou bolestí nohy, kdy jsem si myslel, že jsem si asi zlomil dva prsty. Vypadá to ale, že je mám jen pohmožděné a silně nateklé. Závod jsem dokončil i přes bolest, i když otáčet s takto bolavou nohou šestkrát pneumatiku nebylo nic příjemného. Po vyhlášení a dekorování Rafy Kobylarze na rytíře následovalo dlouhé fotografování s fanoušky, kterých se přišlo vyfotit opravdu hodně. Bylo to hrozně příjemné a fajn. S každým jsem prohodil pár slov a chci všem poděkovat za slova uznání a podpory, protože to jsou přesně ty chvíle, kdy si říkám, že to má cenu. Nabíjí mě to obrovskou energií a chutí ještě pokračovat a pokusit se ten meč taky vybojovat.

Závěrem chci poděkovat ještě zástupcům SASIMu Milanovi Gabrhelovi, Pavolu Gugovi, Majce Golierové a Damiánovi Golierovi za výborné podmínky, které pro závodníky připravili, stejně tak za vysokou úroveň závodů a skvělou organizaci. Vždycky se budu na Slovensko rád vracet a těšit se na další závody.


Foto:
SASIM
fotoarchiv Čestmíra Šímy


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

21.09.22:27Turakam - Výborné, radosť čítať podobné články, Česťa je nielen bore..
21.09.21:56jarda98 - to juž maj jako domluvený
21.09.21:54Ferry - Až se Petr vrátí z Austrálie, nemělo by tomu už nic bránit..
21.09.21:49jarda98 - snad se někdy dočkáme společného tréninku
21.09.21:44jack088 - proběhnout tréninkem česťa a petr, tak to by byla absolutn..
21.09.21:21Tom.K. - S Petrem dva šviháci lázenšťí! Docela prdel, když si člově..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra