Reklama:

Alois Škeřík: "Nejdůležitější
ze všeho je pokora."

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty



Na tenhle rozhovor jsem se fakt upřímně těšila. Mám ráda inspirativní lidi, kteří svou práci skutečně umí a dělají ji s láskou. Vidět Lojzu při koučování je prostě zážitek. A zažívat to na vlastní kůži je ještě o moc lepší! Už mnoho let je státním trenérem plnokontaktních sportů u nás. Má vlastní, velice úspěšný oddíl a jeho svěřenci za tu dobu nasbírali neuvěřitelné množství úspěchů. Rozhovor s Lojzou jsem dělala po letošním MČR, kde (jak jinak) opět exceloval.

Předně, gratulace ke tvým úspěšným svěřencům. Víš vůbec, kolik jsi celkem za poslední víkend odkoučoval zápasů?

Děkuji. Za víkend jsem odkoučoval 29 zápasů mých svěřenců, k tomu jsem ještě koukal na desítky soupeřů a samozřejmě jsem se snažil sledovat i nějaké ty naděje do WAKO reprezentace.

Vedeš si nějaké statistiky?

Statistiky si nevedu, jen při podobných extrémech mě zajímá, kolik toho bylo. Přijde mi trapné se chlubit výsledky, ale uvědomuji si, že bez toho nejsou partneři. Tři roky po sobě jsme nejúspěšnějším plnokontaktním klubem a sponzorů přitom máme snad nejméně, takže asi budu muset v tomto ohledu zapracovat.

Jak ses vůbec dostal k bojovkám? Kdy přišla ta chvíle, kdy sis řekl, že chceš trénovat další generaci?

V druhém ročníku učňáku mě spolužák dotáhl na klasický box. V té době jsem hrál hokej a byl jsem celkem slušný bijec na ledě i mimo něj. Popravdě si nepamatuji, že bych kdy nějakou bitku prohrál. No ale box, to je něco jiného. Hned v prvním zápase jsem pak dostal slušnou meltu. Pak přišly potíže se zády a já byl rok naprosto mimo sport. To mi bylo 18 a doktoři mi zakázali sportovat. Tam přišel ten zlom, kdy jsem začal trénovat ostatní. Samozřejmě jsem nic neuměl, nebyl jsem dobrý zápasník. A tak se mi všichni smáli, že ze mě nikdy trenér nebude. V tom věku jsem ale absolutně neuměl prohrávat. Takže tohle byl spíše motor všem dokázat, že se pletou.

Vím, že jsi začal s trenéřinou v relativně mladém věku, ale přeci jen sis taky něco sám odbouchal. Vzpomínáš na nějaký zápas, který byl pro tebe výjimečný?

Díky trenéřině jsem začal chápat, jak tělo funguje. Začal jsem na sobě taky trochu makat a můj zdravotní stav se zlepšil. Dokonce jsem i něco odzápasil, ale chyběl mi někdo, kdo by mě vedl, staral se o mě tak, jako se starám já o své svěřence. Myslím, že jsem sportovní talent, ale nikdo se mnou neuměl pracovat. Potřeboval bych nad sebou někoho, kdo by ze mě prostě vyždímal maximum.

Všechny své zápasy si pamatuji a všechny byly výjimečné. V nějakém jsem se posral strachy, v jiném jsem neměl fýzu a protrápil se k výhře. V jiných jsem to trefil tak snadno, že tomu ani nešlo věřit. Každý zápas je zkrátka výjimečný.

ALOIS ŠKEŘÍK
Věk: 34 let
Narozen: Jablonec nad Nisou
Sportovní úspěchy svěřenců: v profesionálním ringu:
  • 2x titul mistra světa
  • 3x titul mistra Evropy
  • 4x mezinárodní titul mistra ČR
  • 3x titul mistra ČR
  • 2x mezinárodní titul mistra Slovenska
  • v amatérském ringu:
  • 78x titul mistra ČR
  • 23x titul mistra světa
  • 11x titul mistra Evropy

     
  • Plánuješ ještě rozvíjet i svou sportovní kariéru, nebo je pro tebe trenéřina to pravé ořechové, čemu bys chtěl věnovat veškerou svou energii?

    Cítím, že to válčení ve mně je. Pořád mě to nějak stahuje zpět, ale už jsem tu pravou dobu propásl. Určitě je pro mě teď prioritou trénování. Rozvíjet svou sportovní kariéru už nehodlám, ale jak se znám, ještě mezi provazy polezu. Čistě pro zábavu, žádné ambice.

    Jsi státním trenérem ČSFU (Český svaz pro plno kontaktní sporty). Která z disciplín je ti nejblíže?

    Samozřejmě K1! Ale všechny plnokontaktní formy boje se mi líbí, na všech si něco najdu.

    Trénuješ amatéry i profesionály. Jaký vidíš největší rozdíl v jejich přípravě?

    Tohle je hodně obsáhlá otázka. V krátkosti jde v první řadě o přístup k tréninku a počet tréninkových jednotek. Pak je tam hlavní rozdíl v silové a fyzické přípravě. Tyto dva faktory mnohokrát přebíjí techniku, taktiku i talent. Záleží na tom, v jakém období se sportovec pohybuje, ale všeobecně by měl profík trénovat dvoufázově. Samozřejmě v tom jsou i regenerační tréninky. Je to hodně individuální a hodně záleží i na věku. Starší sportovci nemusí absolvovat tolik tréninkových jednotek, doženou to zkušeností. Každý trenér má svou cestu. Někdo své sportovce dře ve čtyřech tréninkových jednotkách do maxima, jiný v deseti jednotkách systematicky rozvíjí vše důležité. Obě metody jsou účinné, ale z dlouhodobého hlediska ti, co nestřídají intenzitu zátěže, odpadnou podstatně dříve vinou zranění, anebo se jim sport znechutí. Profesionál by měl být pod kontrolou specialistů ve všem, co dělá. Být neustále monitorován.

    Naproti tomu amatér si může dovolit jet podle nálady a pocitu. Bohužel já nemám žádného profíka, se kterým bych mohl trénovat tak, jak by se mělo v ideálním případě. Všichni se musí něčím živit, no. A když pak přijdou po práci zničení na trénink, co z něho může trenér asi tak vyždímat? Ti kluci mají amatérské podmínky a snaží se trénovat jako profesionálové. Já jsem mladý trenér. Snad si jednou všimne nějaký silný partner té tvrdé práce mě a mých svěřenců a podpoří nás. A já pak vychovám světovou hvězdu.

    Máš nějaké oblíbené tréninkové metody? V čem tkví tajemství úspěchu tvých svěřenců?

    Mám rád metody, co nesou výsledky. Snažím se zapojit mozek a logiku. Vlastně děláme takový výzkum v oblasti sportu. Mám výhodu, že Marek Procházka má vystudováno FTVS. Spolu jsme hodně metod probrali a vyzkoušeli v praxi. Úspěch je asi spojen s důvěrou, kterou mám se svěřenci, a jejich tvrdou prací. Úspěšní jsou jen ti, co chodí pravidelně a plní, co po nich chci. Na oplátku za to pak beru zodpovědnost za jejich výsledky na sebe.

    Spolupracuješ s nějakými externími trenéry či výživovými specialisty? Mám na mysli silovou a kondiční přípravu.

    V současné době užší spolupráci s jiným trenérem nemám, ale snažím se vytvořit okolo sebe tým specialistů, kteří budou na stejné vlně jako já. Mladé zápasníky posílám za starými mazáky, jako je Jiří Havránek. To bude v budoucnu špičkový specialista na kondici. A samozřejmě sbírám informace od kolegů trenérů a na MS a ME vykrádám nápady elitním týmům. Mám oči otevřené. O prázdninách se chystám udělat semináře s trenéry jiných klubů. Dříve jsem to dělal pořád, teď to trochu opadlo, musím zabrat.

    Co je podle tebe nejdůležitější vlastností pro opravdového šampióna?

    Asi pokora. Je mi u zadku, jestli je někdo šampión, pokud se neumí chovat. Opravdových šampiónů mám v klubu plno, i když nemají výsledky. Marek Procházka, Jiří "Denisa" Procházka, Makhumd Muradov, Honza Homolka. To jsou pro mě šampióni. Ale jinak nevím, co je nejdůležitější vlastností šampióna, zatím žádného nemám. Až někdo vyhraje glory, superkombat nebo světový pás v boxu, tak ti řeknu, co je nejdůležitější. (úsměv)

    Jak se díváš na ranou specializaci? Kdy myslíš, že je vhodné začít s bojovými sporty?

    Bojové sporty jsou všestranné. Nebál bych se je doporučit klidně třeba od 8 let. Hodně samozřejmě záleží na klubu a trenérovi. Moje tříletá dcera chodí plavat, na gymnastiku, balet a krasobruslení. Všude si hraje. Později bych ji chtěl nechat jen na gymnastice a ideálně přidat atletiku. Mezi 15 - 16 lety nějakou specializaci, ale to nechám na ní, co bude chtít dělat. Jeden sport ale bude muset dělat chtě nechtě, minimálně do 18 let. I kdyby to měl být jen doplněk ke zpívání.

    Řešíš se svými svěřenci jídlo dlouhodobě, nebo jen v přípravě na zápas? Jakou důležitost dáváš doplňkům stravy?

    Já už stravu moc neřeším. Pošlu je za zkušenými zápasníky v klubu. Maximálně jim něco poradím nebo vysvětlím. Doplňky řeším až v momentě, kdy svěřenec vyplní všechny rezervy okolo, tedy tréninkovou disciplínu, techniku, taktiku a stravu.

    Myslíš, že jsi přísný trenér?

    Má přísnost se stupňuje s výkonností. Na nováčky jsem milý a hodně je povzbuzuji. U zkušených jsem už pes. Čím větší zkušenosti, tím jsem na ně tvrdší. Nejpřísnější jsem na ty, co chtějí něco dokázat, ti to mají těžké. Ale beru to podle povahy, co kdo zvládne. A taky podle toho, čím už v životě prošel. Chválím minimálně, požadavky mám veliké. Hm, asi jsem hodně přísný. (úsměv)

    Tvůj domácí klub, Iron Fighters, je všude, kam dojede, velmi úspěšný. Pověz nám k tomu něco.

    Odhodlání, obětavost a dobrá parta, co to dělá především pro zábavu. Prostě nás to baví, na nic si nehrajeme. Prohry nás motivují dělat to, co jiní udělat nechtějí.

    Myslíš, že byl, či je mezi tvými svěřenci nějaký extrémní talent?

    Georgij Fibich a Patrik Záděra. To jsou dva největší talenti, co jsem viděl. Georgij s ním zatím slušně mrhá, ale on má svou cestu. Třeba ještě všem vytře zrak. Patrik to má ve svých rukou. Je ještě hodně mladý, ale slíbil jsem mu, že já mu udělám podmínky, aby z něho mohl být skutečný profesionál. Ale také na něj kladu samozřejmě určité nároky. Je na něm, jak se s tím popere a jestli se své šance chytí.

    Vím, že dojíždíš trénovat další svěřence do Prahy, a tak mě napadá, jestli máš vůbec čas na nějaké koníčky? Ano, narážím na fotbal a hokej. (smích)

    Tento rok byl opravdu náročný. Právě kvůli tomu, že trénuji hodně sportovců - od boxu po K1, a to jak v amatérech, tak i profi, je spousta nabídek na galy a podobně. Bohužel tím velmi trpí má profesionální kariéra v pralesní lize fotbalu a hokeje. (smích) Nejvíc je ta časová vytíženost poznat na mé kondici a postavě. Celkově mám na sebe málo času. Teď snad ale bude malinko volněji, tak si zase nastěhuji trochu břišního svalu do bicáků, abych to mohl přes rok opět přestěhovat zpět do pupku. (smích)

    Jsi světově známým pojídačem koláčů. Je to tvá Achillova pata?

    Ach jo, no, co dodat... Makové koláče a záviny jedu už odmalička.

    Jaký je tvůj názor na českou bojovou scénu v porovnání se světem?

    Všeobecně jsme špatní... až na výjimečné jednotlivce.

    Myslíš, že máme kvalitní trenéry? Máš nějaké zkušenosti ze zahraničí?

    V naší republice máme opravdu málo kvalitních trenérů, a to napříč všemi bojovými sporty. A když už se náhodou nějaký najde, nechce se zrovna podělit, drží si to své pěkně pod pokličkou. Povaha Čechů už je prostě taková. A další věcí je, že nikdy nebudeme dost dobří proti světu, dokud tu nebude smysluplné dotování sportu, mládeže a trenérů. Trenér dělá zápasníky. Bylo by třeba, aby jich tu bylo skutečně hodně, co umí. A to se prostě nestane, protože nejsou adekvátně ohodnoceni, ani finančně či mediálně známí tak, aby sehnali sponzory.

    My, co to děláme dobře, jsme nadšenci. Máme náš sport rádi. Ale takových je skutečně málo. A nejen v bojových sportech. Znáte například trenéra trojnásobného olympijského vítěze v oštěpu Jana Železného? Nebo například trenéra Zuzany Hejnové, vítězky Diamantové ligy? Natož aby někdo znal trenéra nebo trenérku, který je vedl v žákovských letech a udělal z nich sportovce. No a v tom to celé je, trenérská práce je strašně nevděčná. Byl jsem s Petrem Karešem v Rusku, pro lidi jsme tam byli osobnosti. Tady vás nepustí zaměstnanec z práce na MS, aby náhodou jeho firma za týden nekrachla. To je prostě směšné, anebo spíš k pláči... Zkušenosti ze zahraničí mám hlavně díky výjezdům a seminářům.

    Je někdo, komu bys chtěl touto cestou poděkovat?

    Asi těm, co mi přímo či nepřímo říkají, že něco nezvládnu.

    Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších vyhraných zápasů!

    O autorce

    Pavla Kladivová alias Kulíšek je mladá žena mnoha tváří. No, vlastně spíše mnoha sportů. Jako malá začínala baletem a gymnastikou, pak přišlo plavání. Na střední škole chodila na sportovní gymnázium, kde se setkala téměř se všemi sporty. Mnoho let dělala atletiku (trojskok), následovaly mezinárodní úspěchy v silovém trojboji a vzpírání. Další léta zaznamenala přechod ke CrossFitu, přičichla ke kulturistice, extrémním překážkovým běhům i skokům padákem a v současné době ji naplno pohltily bojové sporty, konkrétně MMA.

    Není pouze mnohostrannou a úspěšnou sportovkyní, je také majitelkou tělocvičny Arena Pavly Kladivové, kde se věnuje trenérské činnosti - před mnoha lety se začala zajímat o zdravotní aspekty silových sportů, takže umí pracovat i s klienty, kteří mají pohybové problémy. Říká o sobě, že je sběratelkou informací, strašně ráda poslouchá chytré lidi a strašně ráda si povídá s lidmi, kteří jsou ve svém oboru dobří.

    log na diskusním fóruprofil autora


    Líbil se Vám článek?
    Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

    Související články:

    Diskuse k článku:
    Reklama:
    Uživatelské jméno:
    Heslo:
    Text:
    ...
    Upozornit na novou odpověď e-mailem.
    Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

    Zobrazit všechny příspěvky







    Jméno: pamatovat
    Heslo:



    Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
    Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
    Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
    Vyhledávání:
    RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra