Reklama:

Lucie Sedláčková: "Spousta lidí nevidí tu dřinu, která za tím je."

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

Když legendární americký herec a režisér Clint Eastwood v roce 2004 natočil svůj oscarový počin Million Dollar Baby, jenž vypraví o outsiderce, která si přes všechny překážky šla za svým snem stát se profesionální boxerkou, setkal se film u nás s velmi kladnými ohlasy. I přes divácký úspěch u nás v té době převažoval názor, že ženy do ringu nepatří. A to nejen mezi laickou veřejností, ale často i těmi, kdo sami do ringu nastupovali. Když před dvěma lety ukončil aktivní kariéru náš nejlepší profiboxer Lukáš Konečný, hovořilo se o krizi či útlumu českého profiboxu. Zkrátka zde nebyla žádná natolik výrazná sportovní osobnost, která by převzala pomyslné žezlo po Lukášovi. Byl to nicméně právě Lukáš Konečný, který znovu - nyní jako trenér a promotér - dostal český profibox do popředí zájmu hlavních médií. A vsadil při tom možná trochu překvapivě právě na ženy. Jména Fabiana Bytyqi a Lucie Sedláčková už zřejmě slyšel každý, kdo si tu a tam pustí sportovní zpravodajství nebo přečte sportovní rubriku v novinách. Právě díky těmto dvěma mladým slečnám dostává čas od času box prostor vedle hokeje, fotbalu či tenisu i v hlavních médiích. Lidi zkrátka zajímá, jak dvě na první pohled křehké a jemné slečny mohou dělat tak tvrdý sport jako box. A co víc, jsou v tom opravdu dobré a zatím v profiringu neprohrály a razí tak cestu ženskému i českému profiboxu současně.

Mnoho lidí by si zřejmě umělo představit tyto dámy spíše v modelingu než v boxu. A v případě Lucie Sedláčkové si ani představovat nemusí, protože si modeling vyzkoušela. Přesto jí srdce vždy táhlo k boxu, kterému se věnuje od 14 let. V 17 letech se kvůli boxu odstěhovala z rodného Děčína do Prahy, kde několik let trénovala pod vedením tehdejší reprezentační trenérky Evy Líškové, aby se, opět kvůli boxu, před rokem přestěhovala z Prahy do Ústí nad Labem, kde již jako profiboxerka trénuje pod taktovkou Lukáše Konečného. Ještě v amatérech se stala mistryní ČR, před pár měsíci se potom stala profesionální mistryní Evropy a v profiringu si zatím udržuje bilanci bez porážky s 6 výhrami a 1 remízou na kontě. Níže si můžete přečíst rozhovor s Luckou pro Ronnie.cz.

Když jsme se viděli naposledy, jedním z našich témat byl i tvůj "pracovní život" v Ústí nad Labem a osobní život v Praze, který se tak úplně nelíbil tvému trenérovi Lukáši Konečnému. Dnes se scházíme tady, v Ústí nad Labem, takže hádám, že tě nakonec přemluvil k přestěhování sem na sever?

Částečně je to tak. Ale nakonec jsem si sama uvědomila, že je to tak lepší. Dojíždění bylo náročné. Pokud tomu chci něco obětovat, tak se holt musím i něčeho vzdát.

Loni jsi navíc ještě jezdila do Děčína ke svému prvnímu trenérovi Vencovi Němečkovi, u něhož jsi s boxem začínala…

Ano, to je pravda. To bylo jen chvíli při mém začátku mezi profesionály, kdy jsem pendlovala ještě mezi vším. Dnes už trénuji jen u Lukáše. Nijak se ale nemění náš přátelský vztah s Vencou Němečkem, který mezi sebou máme. Pro mě bude už napořád jako rodina.

A jak to máš s Lukášem, je to spíš kamarád, nebo autorita?

Já nechci a nebudu srovnávat trenéry mezi sebou a už vůbec ne lidi. Každý je jedinečný a originální něčím jiným. Vážím si jich a respektuji stejně oba dva, protože to jsou lidi, kteří patří do mého života. K Vencovi jsem přišla jako malé dítě, které chce začít boxovat. Věřil mi a byl tady pro mě celé moje mladí. Viděl výhry i pády a vždycky stál při mně. Potom jsem ušla nějaký další kus mojí cesty v Praze po boku Evičky Líškové a nyní jsem na dalším úplném začátku v profiboxu vedle Lukyho.

Vraťme se k tvému poslednímu zápasu, kdy jsi boxovala o evropský pás. Šlo bezpochyby o tvůj nejdůležitější zápas, navíc na domácí půdě, před rodinou, kamarády, jak jsi to prožívala před zápasem a poté, když jsi vyhrála?

Občas se sama sebe ptám, jestli mi tohle všechno stojí za to, obětovat boxu celý můj život jenom proto, abych byla ani ne půl hodiny v ringu. Ale ano, stojí! Přesně tuhle noc a s tímto zápasem se mi to potvrdilo, protože to byl pro mě zatím nejkrásnější pocit a tolik emoční zážitek, který si ponesu celý život.

Jaké byly emoce po zápase?

Těžko se popisuje, jaký je to pocit, někomu, kdo to nemá zažité, protože on nevidí a neví, kolik sil do toho musel vložit. Každému je jasné, že pro bojovníka je to ten nejkrásnější dárek, pro který tolik tvrdě trénuje. Koukala jsem zrovna na nějaké fotografie po zápase a byla jsem jako malá holčička, jako kdybych se právě znova narodila. (smích) Byla to úžasná atmosféra a díky fanouškům, kteří přišli kvůli nám na galavečer postavený na nás, jsem si uvědomila spoustu dalších krásných věcí ve svém životě a dál mě to zase posunulo.

Před zápasem jste byly docela dost vidět v médiích, včetně televize. Jak si zvykáš na mediální pozornost?

Já jsem ten typ člověka, co nejraději jenom boxuje. Ale to je jedna strana mojí práce, druhá strana jsou právě média, televize, rozhovory, různé autogramiády. Bez toho to nejde. Nyní jsem profesionál a musím mít ke všemu také profesionální přístup. Zvykat si musím, jak říkám, je to druhá stránka mojí práce.

Člověk by zrovna řekl, že to je takové zpestření a možná i taková satisfakce.

Takhle - já se učím každým dnem a tohle je část práce, kde musím mít pozitivní přístup, a pokud to jde, i si to užívat. Už to není jako v amatérech, že jdu jen boxovat sama pro sebe, teď jdu boxovat a jsou tam lidi, kteří tam přišli kvůli mně. Zkrátka být profesionál není jen o tom trénovat a boxovat. Patří tam rozhovory do médií, show před zápasem.

Televize je přeci jen ještě pořád nejsilnější médium. Stává se, že tě lidi poznávají na ulici a chtějí se třeba vyfotit nebo se jen dají do řeči?

Ano, už se mi to stalo. Ne že by to bylo na denním pořádku, ale občas se to stane. Chtějí podpis nebo se se mnou vyfotit.

Někde jsem četl, že jste dostaly v neděli volno a v pondělí už jste byly zpátky v tělocvičně.

Ano, to je pravda. Neznám volno. Luky říkal, že po nějakém důležitém zápase, který bude třeba titulový a na víc kol, nějaké volno dostaneme. V neděli bylo volno a v pondělí už jsem byla zase na tréninku, tak se ptám trenéra, co pro něj znamená důležitý zápas a kdy teda bude to volno? (smích) Tak třeba příště.

Takže nějaká dovolená u moře asi zrovna není aktuální?

Já jsem za ten poslední zápas dostala poukaz na dovolenou pro dvě osoby k moři, ale vzhledem k frekvenci mých tréninků jsem ho ještě nevyužila, ten správný čas snad někdy přijde. (usmívá se)

Tak vezmi Lukáše s sebou a můžete tam rovnou spolu i trénovat.

(smích) To mi připomíná - náš tým byl v Německu. Zrovna se kluci společně připravují na zápas, co je čeká na konci měsíce, a oni jeli trénovat do Turecka. Udělali si tam tréninkový kemp. Nedávno jsem přišla na trénink a říkám: "Luky, hele, kluci jsou v Turecku, nepojedeme taky někam k moři trénovat?" On se na mě stačil jenom podívat a už jsem věděla, že to nebyl úplně dobrý nápad. (smích) Ale nakonec jsem si říkala, že je to vlastně dobře, protože jak znám Lukáše, tak bychom tam nakonec běhali nějaké serpentiny někde v horách.

A co je zvláštní, ty tréninky mě pořád baví. Pořád se těším, co bude na tréninku. Lukáš pořád vymýšlí něco nového. Kolikrát mi v sobotu ráno skončí trénink a já nevím, co budu do pondělí dělat. A už se zase těším na pondělní trénink.

To ale klobouk dolů před Lukášem, při takovém objemu tréninků, které máte. Spousta trenérů po čase sklouzne do stereotypu, kdy od první do poslední minuty víš, co tě čeká, občas menší obměna a pořád dokola…

To znám, to je určitě špatně, hlavně psychicky tě takové tréninky ubíjí. Ty změny jsou občas tvrdé, ale vyplácí se to a funguje to. Už tady trénuju rok, a i když to ze začátku bylo náročné, nabrala jsem postupně fyzickou kondici a časem jsem si zvykla. Ale zrovna po tom posledním zápase jsem si říkala, že se mi ty tréninky zdají pořád stejně náročné, tak bych asi měla makat víc, i když já se opravdu snažím v každém tréninku makat na 120 %. A zrovna když jsem měla tuhle myšlenku v hlavě, jako by zafungovala telepatie, aniž bych cokoliv řekla, Lukáš přišel a najednou nám začal v tréninku nakládat víc a víc. Měla jsem za to, že ten trénink už těžší být nemůže, ale Lukáš mi ukazuje, že může.

Občas to jsou přitom jen maličkosti. Děláme například pravidelně ranní kruháče a vždycky jsme dělali jen čtyři kola a teď jdeme třeba na jednom stanovišti třikrát po sobě. Jsou to maličkosti, ale hrozně tě to psychicky vyčerpá a ten trénink je úplně jiná zátěž na hlavu i na tělo.

Navíc se musím pochlubit, nedávno jsem si uběhla svůj první půlmaraton.

Tak to gratuluju!

Děkuju! Každopádně druhý den si říkám, že mě tak bolí lýtka, že pomalu ani nemůžu chodit. Ráno přijdu na trénink a celý trénink zaměřený především na lýtka. Už když jsem přišla, ptám se, co budeme dělat. Většinou chodíme běhat. Lukáš říká: "Budeme v tělocvičně, dám gumy." Víš, co myslím - takové ty pásy nebo provazy...

Myslím, že vím, ale netuším, jak se to přesně jmenuje.

S tím se většinou jezdí cviky na horní polovinu těla, hlavně na ruce. Tak na něj koukám, jak to tam připravuje, a říkám si, co s tím dělá? On je zkrátka takový koumák a pořád vymýšlí nové věci. Dal si to na nohy, dal si to na ruce a povídá mi: "Podej mi tyč, podej mi tamto." Tak na něj koukám, on dělá ty cviky a do toho třeba přidá ještě různá skákání. Ale jak říkám, myslím, že je to dobře, a baví mě to.

Já myslím, že tohle je hodně dobré, hlavně pro tu psychiku. Když znáš dopředu, co tě čeká, tak, byť to může být náročné, víš, s čím, můžeš počítat, můžeš se na to připravit, kalkulovat s tím, jak si rozvrhnout síly. Jakmile to nevíš, tak tě to vystrčí z téhle komfortní zóny a musíš se "kousnout". Stejně jako v zápase…

Přesně o tom to celé je! Jakmile vím, co mě třeba druhý den čeká, tak se na to psychicky připravím, a když pak najednou přijde změna oproti tomu, na co jsem zvyklá, tak je ten trénink mnohem náročnější.

Navíc netrénuješ jen box…

Ne. Máme to různorodé. Běháme, posilujeme, boxujeme. Na určitou skladbu tréninků už jsme zvyklí, ale vždycky nám to může změnit. Úterky a čtvrtky je v Praze, takže víme, co máme dělat.

Takže jezdíte s Lukášem i do Prahy?

Ne, jenom Luky trénuje v Praze, občas s ním ale jedu, to je pravda. Když ne, vždycky mně a Fabče řekne, co máme dělat, a my to uděláme. Protože jsou v tělocvičně kamery, tak to musíme udělat. (usmívá se)

Počkej, takže on vám řekne, co máte trénovat, a pak si vás na kameře zkontroluje? (smích) A pak si tě zavolá a řekne: "Hele, pojď sem, vysvětli mi, co to tady je v 10. minutě, tady jsi to flákala!"

Ale tak to doopravdy je. Takže ten trénink je, jako kdyby tam doopravdy byl. Žádné flákání.

Já jsem dříve nevěděla, že tam jsou kamery, a když jsem tam začínala chodit, tak jsme chodily s Fabčou běhat na pás a já tam dříve vydržela sotva pár minut… Jednou jsme takhle běhaly na pase nějaké intervaly a byly jsme zhruba v půlce. Už jsme nemohly, ale nedovolily jsme si snížit tu rychlost. Lukáš se najednou zvednul a říkal, že jde domů, ať ten trénink dokončíme samy. Samozřejmě si nás chtěl otestovat. Jak odešel, tak jsem se začala přidržovat toho madla u běžícího pásu, protože bych jinak spadla, jak už jsem byla vyčerpaná.

Tak jsme doběhaly. Slezla jsem z pásu, říkám si, dobrý, máme to za sebou, a najednou telefon - Lukáš. Říkám si, co se děje, asi si tu něco zapomněl nebo tak. Tak jsem to zvedla. A on: "Děláš si ze mě p*del? Kde jsi viděla, že běháš a držíš se přitom madla?" Já v tu chvíli vůbec nechápala. "Ano, tady jsou kamery," povídá. (smích)

Předpokládám, že trénujete i s kluky?

Ano, jiné holky než já a Fabča na našem tréninku nejsou.

Trénuješ dvakrát denně a ještě si musíš hlídat váhu, to už není jen tak.

Ano, máme každé pondělí ráno a v pátek ráno vážení. Není to jen tak, ale jestli chcete být nejlepší, musíte míň brečet a víc makat. Navíc je opravdu super, že trenér se snaží i z druhé stránky, udělal pro nás v tělocvičně saunu a máme i maséra. Zázemí je důležité. Jít si po náročném dni a tréninku rovnou odpočinout do sauny, to je nejlepší jak pro tělo, tak mysl. Máme k dispozici i maséra, který je tu kdykoliv pro nás, především před zápasem.

A co ta strava? Snažíš se jíst zdravě?

Snažím se, občas to jde, občas ne. Když nemám zrovna před zápasem, chci, aby si moje tělo a hlavně hlava odpočinuly jak fyzicky, tak psychicky, takže ta váha mi jde hůř udržovat. Jakmile ale vím datum zápasu, všechno se změní a začínám se přizpůsobovat a připravovat tělo na zápas, abych se cítila co nejlíp. To je logický postup.

A na čem "ulítáváš" - sladké, nebo slané?

Právě že moje největší slabost je maso. (smích)

Už máš za sebou rok v profi, takže víš, co obnáší život profesionálního boxera se vším všudy. Nepřišly chvíle, kdy sis říkala, jestli bylo správné rozhodnutí do toho jít?

Ne. Já nelituji věcí, co udělám, a nevracím se do minulosti, jestli bych náhodou něco nezměnila. Je to naprostá ztráta času. Jestli uděláte něco v danou chvíli, kdy to opravdu tak cítíte, nikdo nemá právo vás soudit, ať je to dobře, nebo špatně. Myslím, že to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Na druhou stranu mám pocit, že spousta lidí vidí jen to, co je na povrchu. Že trénujeme a zápasíme a jsme za to placené. Jak jsme se posunuly, že se o nás občas píše, dáváme rozhovory, jsme v televizi a tak. Což je samozřejmě fajn, ale už nevidí tu druhou stránku věci. Nevidí tu dřinu, která za tím je, že trénuju od pondělí do pátku dvakrát denně, v sobotu mám trénink a jediný volný den mám v neděli.

První trénink mám ráno v 8 hodin a druhý potom v 18 hodin a mezitím mám volno. Jenže mezitím já nestihnu absolutně nic. Známí mi říkají: "Vždyť máš celý den volno, tak co děláš celý den?" Jenže než přijedu domů z tréninku, je to skoro další hodina. Potom si udělám nějaké jídlo, to je také důležité. Tím, že tolik trénuju, tak také potřebuji více spát, takže potom si lehnu na hodinu a za chvíli se pomalu můžu chystat na další trénink. Takže osobní život žádná sláva.

Máš už nějaké informace k dalšímu zápasu?

Neví se ještě přesně, řeší se to. Ale jestli půjde vše podle plánu, na konci června by měl být galavečer v Ústí nad Labem.


Foto:
č. 1 a 2 - Petr Phan photo/graphic
č. 4 a 5 - Tomáš Liška (www.tomasliska.cz)
č. 3, 6 a 7 - Lucie Sedláčková
Fotografie k rozhovoru poskytla Lucie Sedláčková.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínRoelly Winklaar: exhibice 2 týdny pře...
Zodiak411 (21:54) • Sám jsi potvrdil má slova z prvního komentáře a ani o tom nevíš :) Už radši nic nepiš....
magazínRoelly Winklaar: exhibice 2 týdny pře...
Paulie02 (20:40) • 70mMyW!53 ... jedna perla za druhou :D
magazínRoelly Winklaar: exhibice 2 týdny pře...
70mMyW!53 (17:34) • a pokud se bavime o zadech se vsim vsudy (whole siluet, kostra, separece,...) tak aspo...
magazínRoelly Winklaar: exhibice 2 týdny pře...
70mMyW!53 (17:26) • ja za zada nepovazuju jen svalove partie jako laty, spodni zada a stredni zada...tedy t...
magazínKeone Pearson - naturální vítěz Arnol...
jari (16:48) • Nepodceňuju sílu genetiky, že se tu a tam objeví prostě hříčka přírody, ale léta zkušen...
NOVÉ INZERÁTYseznamka Sparing do posilovny
Hledám parťaka do posilovny na Praze 3 ideálně kolem Olšanského náměstí. můžu cvičit ráno od 6:0...
bazar Prodej zavedeného fitness Praha 9
Prodáme zavedené fitness v Praze 9 ( blízko obch.centra Harfa), 11 tisíc evidovaných členů. Fit...
práce Skladník/přípravář v Ronnie.cz
Společnost Dafit, s. r. o., provozovatel sportovního obchodu Ronnie.cz, hledá do svého týmu (do c...
bazar Magazíny Muscle & Fitness a Svět kulturistiky
Prodám fitness magazíny Muscle & Fitness a Svět kulturistiky ve výborném stavu, kolem 100 časopisů včetně všech plakátů které uvnitř jsou od roku 2009-2017, ale ne vždycky všechny čísla z daného roku. Pouze osobní předání v Litoměřicích. Cenu nabídněte. Ale přibližně kolem 1000,-Kč. Nabídky psát do SMS.
práce Hledáme trenéry
Do našich privátních studií na Andělu a na Florentinu hledáme nové trenéry. Pokud jsi komunikativ...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra