Čeští profesionální strongmani Jiří Dejmal a Jiří Žaloudek přijali pozvání na strongman soutěž na Ukrajině. Ta se odehrála uplynulý víkend ve městě Černovice, jenž leží na úpatí Karpat, kousek od hranice s Rumunskem. Naši reprezentanti bohužel neukořistili žádné medailové umístění. Jiří Dejmal se umístil na sedmém a Jiří Žaloudek na devátém místě. Vy si ale nyní můžete přečíst ohlédnutí Jirky Dejmala za touto soutěží.
[Text: Jiří Dejmal] Na Ukrajinu mě s sebou vzal Jirka Žaloudek, kterému moc děkuji za
tuto nabídku. Vyjeli jsme cca v 5 ráno a náš první cíl byl Trenčín, kde nás nabrali Slováci a jeli jsme společně na Ukrajinu. Jeli jsme s Ferencem Pirošem, Marošem Kubovičem, Markem Tothem a Pavolem Gugou. Na
hranicích Ukrajiny jsme nabrali ještě Ukrajince Volodymyra Cyfru. Cesta byla pekelně dlouhá, ale s takto dobrou společností utíkala
rychle. Hodně jsme se nasmáli. Na hotel jsme se dostali ve 3 ráno unavení a hladoví. Dostali jsme housku se salámem, tak jsme byli nadšeni. :) A ještě abych nezapomněl, tak k tomu kupu zeleniny a teplý čaj. :) Pak jsme šli spát. Hotel byl luxusní. Druhý den jsem se probral a šel na snídani. Snídaně byla formou švédského stolu, tak jsem se pořádně nadlábl. Prošel jsem si hotel a cca ve 12:00 jsme jeli do města Černovice na závody.
Závod byl na náměstí a pořadatelem byl Konstantin Ilyin. Již při příjezdu na náměstí jsem viděl, že zde bude atmosféra jiná než u nás v ČR. Plno diváků, hudba na plné pecky, naše zázemí hlídalo několik policistů. Prostě paráda. Nejdřív jsme se rozcvičili a pak jsme si vylosovali čísla. Já jsem si vytáhl desítku - poslední. První disciplína byla 140kg kláda. Nejvíc opakování dal samozřejmě Ilyin, a to rovných 10. Pak byl Piroš s 8 opakováními. Já dal jen dvě, ale nejhorší to nebylo. Při prvním mě chytla křeč do zad, tak to nebylo ono. Po kládě přišla na řadu něco jako mrtvola a trap bar. Zvedali jsme holky na sedátku, začalo se s konstrukcí a jednou dívenkou. S každým platným opakováním naskočila další dívenka. Já to dal se sedmi. :) Nejvíc jich zvládl snad Konstantin, a to deset. Další disciplína byla 86kg jednoručka. Na tuto disciplínu jsem si moc nevěřil, ale dal jsem 4 platná opakování. Po téhle disciplíně jsem byl celkově čtvrtý, pro mě úspěch, ale věděl jsem, že to neudržím.
Další disciplína byla super yoke, ale bohužel byla nastavená jen na
jednu výšku, a to na mrňousky. Pro vyšší kluky bez šance. Začínalo se na 380 kg a po každých 3 metrech se přidávalo 40 kg. Bohužel jsem skončil na 460 kg, které jsem prostě neodlepil. Tato disciplína mě stála nejvíce bodů. Poslední disciplína byla 180kg koule. Šel jsem do ní, že ji zvednu
a ano, já ji zvedl, ale nepřehodil jsem ji. Musel jsem ji hodit do
výšky 155 cm, já ji dal tak do 150 cm. A pak jsem ji držel a ona
mě začala dusit, tak jsem ji pustil. Je to velká škoda, ale pro mě
bylo úspěch to, že jsem ji odlepil. Byla to moje nejtěžší koule, co
jsem zkoušel. A ona šla. A to jsem moc rád. Tuto disciplínu dalo jen
pár lidí.
Po této disciplíně bylo vyhlášení, já jsem skončil sedmý, ale pro mě to byl úspěch, dal jsem tam maximum a já jsem pocitově velice spokojený. Po vyhlášení pak přišlo něco, co jsem nikdy nezažil. Každý se s námi chtěl fotit, podávali nám ruce, chtěli autogramy. Prostě mazec. Po ukončení závodu jsme jeli do hotelu, kde jsme se umyli, oblékli a jeli na večeři, kde na nás čekal Konstantin. Večeře byla velice bohatá a my ochutnali několik místních lahůdek. Po večeři jsme se rozloučili a jeli zpět domů. Cesta trvala asi 15 hodin, takže bezva zážitek.