Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Eva Bánovská: "Na soutěži
v bikiny fitness mě neuvidíte!"

Ronnie.cz > Powerlifting > Osobnosti

Eva Bánovská alias e-witch, civilním povoláním architektka, je něco jako zjevení. Není totiž mnoho žen s postavou fitness modelky, které by se zhlédly v silovém trojboji.

Nutno říct, že Eva byla vždycky živel. I když se ji rodiče snažili trochu zkrotit a udělat z ní ladnou baletku, popřípadě alespoň distingovanou tenistku, příliš se jim to nepovedlo. Jakmile měla Eva právo vlastní volby, vrhla se s padákem z letadla nebo s motorkou na okruh.

V tomto ohledu je sice silový trojboj určitým "umírněním", ovšem ani tady se toho Eva nebojí. Její osobní rekordy - 140 kg na dřep, 82,5 kg na bench-press a 165 kg na mrtvý tah - mluví samy za sebe. Všechny uvedené výkony ve dresu jsou rekordy v její kategorii (masters 40 - 50 let do 57 kg), osobáček 165 kg na mrtvém tahu je rekordní i v kategorii open.

Evo, ať jsem hledala, jak jsem hledala, nic staršího než tři roky jsem o tvém sportovním životě nenašla. Vypadá to, jako bys spadla z nebe. Se silovým trojbojem ale ve 40 nikdo nezačíná, takže jak to s tebou je?

Je to přesně tak, jak to vypadá. Se silovým trojbojem jsem začala až po čtyřicítce.

Ale základy z nějakého jiného silového sportu jsi měla.

Ne, žádný silový sport jsem nikdy předtím nedělala. Moji rodiče sice byli velcí sportovci a vedli mě k pohybu, ale spíš jsem plavala, lyžovala, hrála závodně tenis a nic z toho mě nějak extra nebavilo. Já chtěla dělat judo. Tak mě šoupli do baletu, abych se uklidnila. Naši doufali, že mě něco z toho časem chytne, ale pořád to drželo spíš jen je, a jakmile jsem mohla trochu zarevoltovat, tak jsem to udělala a postupně jsem ze sebe sportování s výmluvou na školu setřásla. Na gymplu už jsem byla čistě nesportovec.

A už jsi jen revoltovala... (smích)

Jo a vydrželo mi to až do těch 40. (smích) Pak ve mně postupně začal sílit pocit, že se potřebuji posunout zas někam jinam, někam dál.

Bylo důvodem téhle tvé proměny mateřství?

Dítě mě určitě zklidnilo, ale zároveň s ním přišla i potřeba se sebou něco dělat. Člověk přemýšlí o tom, jak potomka co nejlíp připravit pro život, a zároveň přehodnocuje ten svůj. Došlo mi, že i když jsem u sportu nevydržela, naučil mě spoustu věcí, které jsem pak ještě dlouhou dobu využívala automaticky - nefňukat, odolávat, vítězit i prohrávat, dal mi schopnost usměrňovat energii a přežívat. Došlo mi, že musím rodičům poděkovat a že to musím zas nějak zkusit.

A tak sis našla silový trojboj?

Ne, nejdřív jsem samozřejmě začala kondičním cvičením ve fitku. Po posilce jsem pokukovala už dřív, ještě v dobách, kdy jsem jako ani ne padesátikilová motorkářka často marně zápasila s váhou svého stroje, ale trvalo mi ještě pár let, než jsem se tam skutečně dokopala.

Pamatuješ si ještě, jaký byl tvůj úplně první trénink?

Pamatuji. V posilovně se mě ujal pan Hovorka, bývalý kulturista a mistr republiky, všechno mi ukázal, vysvětlil a já si hned z prvního tréninku odnesla svalovou horečku. Trenér se mě sice snažil brzdit, ale já když viděla to závaží, musela jsem si naložit, co to šlo, mám to asi nějak v sobě. Když jsem pak šla na oběd k rodičům, jedla jsem jako pes, protože jsem v rukou nemohla udržet příbor. Už tenkrát mi bylo jasné, že tohle bude sranda. (smích)

Co na to rodiče, že se jim z jejich roztomilé tenistky vyklubala drsňačka, co se rozhodla zvedat železo?

Tak po tom mém motorismu a parašutismu si museli v podstatě oddechnout. Otec je velmi rád, že se dožil mého sportovního comebacku. Při své otevřené povaze nemá s jeho zaměřením problém. Mamince na mně bílá sukýnka asi trochu chybí, ale trpí statečně, jak jen to matky umějí. (smích)

Jak se stalo, že jsi z prostého kondičního cvičení přesedlala na silový trojboj?

Po většinu svých tréninků jsem poskakovala po "kladčičkách", jelikož trenér byl na mě dost opatrný, jenže já spíš pokukovala po benči. No a zlom přišel, když jsem si ho vyzkoušela. Hned jsem věděla, že volná činka a silový trénink budou pro mě to pravé, navíc se projevilo, že mám slušnou základní sílu, což bylo také fajn.

Jak dlouhá byla cesta od objevu, že tě baví silový trénink, k systematické přípravě na silový trojboj?

Pozvolná. Nejdřív jsem si o silovém tréninku začala číst a našla si silovou rutinu, s kterou jsem přišla k nám do fitka, do zařízení, kam ženy obyčejně chodí spíš hubnout, a já to tam svým způsobem tréninku poněkud narušovala. Také jsem musela trochu experimentovat kvůli vybavení, osu na mrtvý tah si půjčovat z benče a dřepovat s jednoručkami, ale na rozjezd to muselo stačit. Brzy mi ale bylo jasné, že jestli chci dělat silový trojboj pořádně, musím si najít nějaký oddíl.

A našla jsi?

Našla jsem u nás hned dva oddíly, jeden z nich byl Sokol a ten se mi pro mě zdál vzhledem k mému věku nejpříhodnější.

Co na tebe v Sokole říkali?

Říkali: "Tak vy, paní, chcete dělat silový trojboj? A víte jako, co to je?" Řekla jsem, že od fotbalu ho rozeznám, tak mi trenér napsal trénink a já začala. Pak jsem ale přišla na to, že tenhle oddíl už není v silovém trojboji delší dobu vůbec zaregistrovaný, zaměřuje se hlavně na vzpírání a je tam silná tendence udělat ze mě vzpěračku.

A vzpírání tě nelákalo?

Vzpírání jsem si hrozně ráda vyzkoušela, líbilo se mi a jednu dobu mě dost chytlo - dostat činku nad hlavu je skvělý pocit, ale brzy jsem přišla na to, že nejsem dostatečný gymnasta. Rychlé, dynamické pohyby mi neseděly a začalo mě zlobit rameno, což mě jen utvrdilo v tom, že pro mě je opravdu nejlepší silový trojboj. Rozloučila jsem se tedy se vzpíráním i se Sokolem, a i když se trenér zlobil, nemohla jsem jinak. Celý svůj teenagerovský sportovní život jsem dělala to, do čeho mě tlačili ostatní, a v dospělosti jsem to už nechtěla opakovat.

Takže přišel na řadu ten druhý oddíl. Tam už jsi tu správnou základnu pro svůj sportovní rozvoj našla?

Určitě. V TJ Olympia Zlín teprve začaly mít mé tréninky pořádný systém.

Trénuješ raději sama, nebo s oddílem za vzájemného hecování?

Osobně mám při tréninku radši klid a soustředění, hecování mě často spíš rozhodí. Když se mě občas někdo snaží hecovat stylem "tak pojď" a podobně, musím se tomu někdy až smát, kam bych jako měla chodit. (smích) Celkem mi tedy většinou vyhovuje, když si jdu zatrénovat dopoledne, kdy je v  posilovně klid, "velký šéf" pan Krček si dělá něco za barem a nenápadně pozoruje, jestli to nepřeháním, a já si tam tak nenápadně na čince něco přeháním.

Co hecování na závodech? Tam ti také vadí?

Tak před závody je dobré trochu se vyhecovat, takže se to učím. Dřív jsem bývala při pokusech spíš jen vystresovaná, ale už se ve mně začíná probouzet i potřebná bojovnost. Na MS masters jsem se třeba bila o první místo s jednou Francouzkou, které měla v civilu spíš vizáž úřednice z pošty, tak mě trochu rozhodilo, když pak profrčela kolem s obličejem pomalovaným trikolorou a zavrčela na mě něco o exkrementech. Má francouzština na víc nestačila, ale že mě nezve na kávu, bylo zcela evidentní. Rozhodla jsem se ukázat, jak takové české ho*no zvedá, a vyšlo z toho zlato.

Odvádíš obvykle na závodech lepší výkony než v tréninku?

Ani bych neřekla. Mám to nastavené tak, že každý můj trénink je pro mě takovými malými osobními závody. V přípravě makám naplno, už pro ten osvobozující pocit, co se potom dostaví a co mi pomáhá lépe zvládat každodenní život. Pro závody ze své podstaty zas tak nežiju. Spíš cítím něco jako zodpovědnost k vynaloženému úsilí a ke svému oddílu. V poslední době také trochu reaguji na tlak, co vzniká, když začnete vyhrávat a každý jiný výsledek než vítězství je naráz špatný.

Tak to je vždy. Jak máš jednou úspěch, lidé už tě sledují a mají další očekávání...

Snažím se to brát s nadhledem. Když se podívám na své výsledky ve světovém měřítku, není to žádná revoluce. Moje výkony jsou adekvátní tomu, že 3 roky 3x týdně poctivě trénuji a přitom snad nejsem úplně levá a úplně blbá. Nic víc, nic míň.

No jo, ale není mnoho žen, které mají 44 let, váží kolem 55 kg a zvedají 165 kg na mrtvý tah. V souvislosti s tím mě tak napadá, vyzkoušela jsi někdy svoji sílu pořádně v praxi? Praštila jsi třeba chlapa?

Od chlapa, co se mnou žije, dostávám k silovému upotřebení do ruky často sekyrku, pilu či lopatu. Výkony prý kalamitní. Evidentně se nebojí. (smích)

To je dobře. Ale kdyby to bylo potřeba, asi bys hodně překvapila. Takovou páru by od tak drobné ženy nikdo nečekal. Postavou bych tě rozhodně tipovala spíš na fitnessku než trojbojařku.

Tak já s váhou nikdy neměla problém. Kolikrát se při sledování úsilí ostatních až stydím, že se přitom nijak neomezuji. Ten dort, co si právě dáváme, je už moje několikátá dopolední sladkost a přitom jsem schopná držet kolem 10 % tuku, což je na "liftera" docela netypické. Faktem zůstává, že i když má strava není zrovna racionální, tak na kdovíjakých principech vyhovuje mým potřebám a já jsem fit. Pravda ale je, že na Ronnie.cz mě pořád někdo cpe do plavek a na fitness soutěže, je to oblíbená kratochvíle kolegů z fóra.

No a nevyslyšíš jejich přání? Máš svaly, pouhých 10 % tuku - jsi ready!

Obávám se, že to nehrozí, protože mě toto odvětví vždy zajímalo asi jako závodní třídění hrachu. Díky prostředí, kde se teď pohybuji, o tom sice vím o trochu víc než o luštěninách, je mi jasné, že příprava je náročná, ale osobně bych nedokázala investovat dostatek potřebné energie jen k tomu, abych fyzicky nějak vypadala nebo odpovídala určitému trendu (kterým si kolikrát nikdo ani není pořádně jistý). Nejsem odpůrce, jen jsem nucená se k této záležitosti vymezit častěji než k tomu hrachu.

Tvým cílem je zdolávání těžkých činek. Máš v tomto ohledu nějaké plány, sny či ambice?

Moc neplánuji. Někam se to vyvíjí a já se vezu. Ano, chci se lepšit, takže občas někde přitlačím, uhnu nebo něco změním. Pořád pracuju na technice benče a zápasím s dřepem. Ráda bych si samozřejmě zlepšila i mrtvý tah, což je moje nejsilnější disciplína v trojboji. Už pár lidí mi v té souvislosti předhodilo výši evropského rekordu v mé kategorii - 183 kg. Takže trochu koketuji s myšlenkou brát to jako dlouhodobou výzvu. I když si zrovna v tazích po závodech často připadám na hranici svých možností, nějaký ten malý krůček vpřed se pak zatím vždy podařil. Budu ráda, když se mi v budoucnosti podaří ukrojit co největší možný díl ze zbývajících rekordních 20 kg. I když by to mělo být třeba jen pár kilo, nebudu zklamaná, na světě jsou opravdu mnohem důležitější věci.

Líbí se mi tenhle tvůj přístup.

Tak člověk si v mém věku už dokáže udržet určitý nadhled. Často vidím lidi, kteří svůj sport berou z mého pohledu až příliš vážně. Moc neuznávám takové to "udělám pro to úplně vše". Taková urputnost vás v životě může připravit o spoustu hodnotnějších a zajímavých věcí a i z tréninkového hlediska bývá často kontraproduktivní. Je pěkné dobývat stále nové mety, ale je to věc pomíjivá, rychle odezní a mnoho po ní nezůstane. Lepšího člověka to z vás neudělá. Proto to, že jsem začala později, beru jako výhodu, v některých věcech už jsem snad rozumnější.

V čem například? Posloucháš třeba víc tělo? Nechodíš přes bolest?

Snažím se. Sport, který dělám, mám ráda a nechci se s ním po pár letech rozloučit.

A lepšíš se ještě? Jde tvoje výkonnost pořád nahoru?

Zatím se pořád lepším a příliš neřeším, jak se postavím k tomu, až přijde stagnace, která s přibývajícím věkem nutně přijít musí. Dost se dá vytěžit ze zkušeností a zlepšováním techniky, ale každý má své hranice. Už teď je to možná horší, než by to bývalo mohlo být, kdybych byla mladší, ale já mám tu výhodu, že nemám s čím srovnávat, protože jsem dřív nesportovala.

To je dobrý! Nemusíš truchlit nad tím, že jdou tvé výkony s věkem dolů, protože jsi na tom nikdy dřív nebyla tak dobře jako teď.

Přesně. Všichni vždycky říkají, jak to bylo před 10 lety lepší, ale já říkám, že nebylo. Před 10 lety jsem seděla na zadku, kouřila 20 cigaret denně a to rozhodně lepší nebylo! (smích)

Eva Bánovská v nedávné době absolvovala operaci diastázy přímých břišních svalů, kterou jí způsobilo těhotenství. Eva nechtěla riskovat postupný negativní dopad na zdraví způsobený špatným držením těla, ke kterému diastáza přispívala, a tak se rozhodla pro operaci, která ale mohla být riskantní pro její závodní kariéru. Naštěstí vše dopadlo dobře, takže závodnice v současné době již začíná trénovat téměř naplno.


Eva Bánovská v rodném Zlíně




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

22.01.17:52vlk# - přesně tak... z úvodního postu v tréninkovém logu `eva, 16..+2
22.01.14:58e-witch - ... to mi jen míchá PTN :)
22.01.14:50AHOLA - No len mi to ze `si dělá něco za barem` ked ta pozoruje pr..+1
22.01.14:43e-witch - ... a co jako? ... když se mu něco nezdá, pošle mi pak SMS..
22.01.14:36AHOLA - `pan Krček si dělá něco za barem a nenápadně pozoruje` ..
22.01.13:56e-witch - ... ano mami
22.01.09:47Laczslo - Ale na těch fotkách jsi se mohla trochu usmívat
22.01.07:39e-witch - všem moc děkuji za velmi pěkné a milé komentáře … s ohlede..
21.01.14:01dcbmxx - Ta maxima při 55kg TV a u ženy jsou neskutečná. Tohle už j..
21.01.08:53Makuška - Super rozhovor. Evka je živý důkaz toho, že začít se dá s ..
21.01.04:19Good Fella - Pekny motivujici clanek, obzvlaste pro lidicky nad 40 a vi..+1
20.01.20:16Ferry - Super rozhovor .-)+1
20.01.19:52venca216 - Paráda tak doufám že se uvidíme na nějaké soutěži, Jinak E..+2
20.01.18:28Muflon - zatím jsem si rozhovor nepřečetl jen proletěl fotky (pěkná..+1
20.01.16:51Magumi - Díky za ten rozhovor, Eva si svůj článek na titulní stránc..+2
20.01.16:09I.N.G. - ...určitě nesedí, tolik mám i já a vypadám podstatně, hmm,..+2
20.01.15:39DiamonD123 - `Když se podívám na své výsledky ve světovém měřítku, není..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie