[Text: Čestmír Šíma] V sobotu a v neděli 3. - 4. října se konalo v německém Chemnitzu mistrovství Evropy v tahání kamionu - SCL Europameisterschaft im Truckpull - pořádané německou strongman asociací v čele s Heinzem Olleschem. O tom, že se závody konají, jsem se dozvěděl úplnou náhodou díky Tomovi Kaasovi, který mi volal s tím, že by mě tam Němci rádi pozvali, protože jsem je zaujal na Champions League jen pár dní před samotným závodem. Musel jsem se okamžitě rozhodnout, jestli se zúčastním závodu v bench-pressu pořádaném v rámci EVLS Prague Pro, nebo pojedu na kamion. Ten nakonec vyhrál, přeci jen účast na tak prestižních závodech jsem si nechtěl nechat ujít, i když už jsem cítil že nejsem zdaleka ve 100% formě, přeci jen sezóna byla pro mě letos obzvlášť dlouhá a náročná - začala v březnu závody v Americe a pak následovalo dalších 10 těžkých strongman závodů a 2 závody v mrtvém tahu, takže tohle byl celkem 13. závod. Hlavně si ale nesu celou sezónu určitá zranění a omezení, která mě bohužel dost limitují a dělají závody ještě bolestivější, než obvykle bývají.
Čestmír Šíma a Sean O'Hagan na SCL European Truckpulling 2015
K samotnému závodu - v sobotu se konalo semifinále, kde byly 3 disciplíny - tahání 12tunového kamionu na popruzích bez protilana, přitahování 8tunového kamionu vsedě a tahání 15tunového kamionu na popruzích s protilanem. Celkem startovalo, myslím, 23 závodníků a 10 nejlepších postupovalo do druhého dne do finále, kde byly další 2 disciplíny - přitahování 8tunového kamionu vsedě a tahání 15tunového kamionu na popruzích s protilanem. Jednotlivé časy se dohromady sčítaly za oba dny, kdo měl nejmenší celkový čas, vyhrál. Vítězem byl nakonec nějaký Holanďan, který se prý na tuto disciplínu specializuje (údajně je to 6násobný mistr Holandska), druhý byl Němec Dennis, se kterým se znám z jara z Ameriky, účastník Champions League, a třetí byl obrovitý Ir Sean O'Hagan, vedle kterého jsem si připadal jako děcko a který spolu se mnou, bych neskromně řekl, byl nejžádanější na fotografování. Prostě pojmy strongman a obrovský silný chlap nějak patří k sobě, a i když občas někdo tvrdí něco jiného, tak zkrátka lidi mají stejně jako ve všem ostatním rádi extrémy a něco, co nemůžou jen tak vidět každý den. Čtvrtý skončil Rafael Kobylarzs a já pátý. Na dalších příčkách se umístili závodníci z Německa, Maďarska, Slovenska, Rakouska, Švýcarska a dalších zemí.
Závody byly zorganizované s německou přesností a precizností, panovala přátelská atmosféra, a i když nedopadly tak, jak jsem si představoval (pokaždé chci samozřejmě vyhrát), tak hlavní pozitivum vidím v navázání kontaktu s Heinzem Olleschem, což je naprosto super fajnový chlap. Domluvili jsme se na spolupráci a vzájemném pozvání se na závody, takže doufám že příští rok v Aši budou závodit poprvé závodníci také z Německa a já se budu moct účastnit nějaké Champions League v Německu - snad to dopadne. Další člověk, se kterým jsem se bavil asi nejvíc, byl kromě Akose Nagyho polský závodník Rafa Kobylarzs, který ačkoliv se v Aši choval jako malé dítě, co mu vzali hračku, a hrozně se urazil, že jsem ho porazil, tak jsme si k sobě docela našli cestu, protože tehdy měl pocit že ho porazil nějaký bezejmenný závodník, o kterém nikdy neslyšel. Od té doby jsme se ale několikrát potkali na závodech a pokaždé byly naše souboje vyrovnané - někdy porazil on mě a někdy zase já jeho - takže jsem viděl tu proměnu, že už mě berou a hlásí se ke mně, což mě potěšilo.
Jinak pořád platí, co jsem říkal vždy - tahání kamionu je divná disciplína, kde záleží na malých detailech, a rozdíl mezi prvním a posledním místem můžou být i setiny vteřiny, takže tuhle disciplínu stále nemám příliš v lásce a hlavně ji téměř vůbec netrénuju. Zkusím se na ni ale trochu zaměřit a snad příští rok bude z mé účasti na mistrovství Evropy aspoň nějaká placka.
Víte, že...
