Je dobojováno, ceny byly předány, škody se ještě sčítají a už teď se nabízí otázka "jaké budou disciplíny příští rok", protože jejich obtížnost už pomalu překračuje hranice lidských možností. Já vím, tohle píšu o Arnoldu každý rok a už to začíná být pomalu klišé, ale uznejte sami, pokud některé disciplíny dokončí jen jeden nebo dva závodníci ze startovního pole, jde opravdu do tuhého. Na druhou stranu tvůrce celého soutěžního formátu, dnes už 77letý, ale stále vitální bývalý powerlifter a vzpěrač Dr. Terry Todd připouští, že obtížnost některých disciplín je úmyslně nastavena tak, aby ji nezvládli všichni strongmani, a má představovat spíš výzvu, pokus o překonání zdánlivě nepřekonatelného. A právě několik nejsilnějších lidí na planetě má tuhle výzvu přijmout a posunout rekordy ještě dál. A přesně tak tomu bylo i na Arnold Strongman Classic 2015.
The strongman field now seems to be drawing the greatest strength athletes. They can do things that real experts, 50 years ago, would have laughed if you had said people could lift a 600lb stone off the ground. It’s preposterous.
Dr. Terry Todd
The Austrian Oak
Pořadatelé byli letos tak trochu tajemní a na oficiálních stránkách původně zveřejnili pořadí disciplín, které jsem uvedl v předsoutěžním speciálu. Nakonec se ale změny oproti minulému roku nekonaly, a tak vše začalo stejně jako v minulém roce zdvihem masivní, brutálně těžké dřevěné klády nesoucí jméno Austrian Oak. Jeden po druhém nastupovali strongmani na těžší ze dvou klád, jejíž váhu ohlásili organizátoři jako 205 kilo. Hall, Bjornsson, Pritchett, Savatinov, Kieliszkowski, Shaw, Burke, Magnusson... Všichni vložili do pokusů veškerou svoji titánskou sílu a touhu po vítězství a... selhali. Oproti minulému roku to je obrovský propad a mám pro to dvě možná vysvětlení. To první je, že kláda byla o poznání těžší než v minulém roce, a to druhé je, že strongmani si letos jednoduše nepřivezli do Columbusu takovou formu jako v roce 2014.
Jediným závodníkem z celého startovního pole, který se rozhodl okázale ignorovat gravitaci, byl mocný Zydrunas Savickas. Ti kteří si po nedávném World Log Lift Challenge mysleli, že Big Z už pomalu stárne a má své největší výkony za sebou, si svůj omyl uvědomili ve chvíli, kdy tenhle fenomén světa síly vyrazil nad hlavu první opakování tak snadno, že tomu většina přítomných odmítala uvěřit. Potom přidal druhé, třetí a čtvrté. Bez jediného zaváhání, úkroku nohy, bez jediného zakolísání a s viditelnou rezervou, aby tak ukázal, že pokud jde o tuhle klasickou disciplínu, je mezi ním a zbytkem strongmanů na téhle planetě propast o velikosti Grand Canyonu.
Zbytek startovního pole si rozdělil body za výkony na menší, 175kilové kládě. Musím se přiznat, že jsem hodně podcenil 22letého mladíčka z Polska Mateusze Kieliszkowského, který předvedl neskutečný výkon a nasázel v limitu 90 vteřin 6 opakování. Stejný výkon dokázal předvést už jen Bulhar Dimitar Savatinov, takže si tihle dva strongmani rozdělili body za druhé a třetí místo. V těsném závěsu za nimi byli Shaw, Burke a Hall s pěti opakováními.
The Timber Carry
Nic nevypoví o obtížnosti disciplíny víc, než když ji v potu tváře přináší na soutěžní pódium pětice urostlých chlapů. Zátěž 500 kilo na nakloněné rampě dlouhé 10,7 metru (oproti předchozím rokům pořadatelé více než metr přidali) byla i s povolenými trhačkami nad síly čtyř závodníků - Halla, Magnussona, Savatinova a Branta. Ti zvládli jen část trasy, resp. v případě Warricka Branta nezapsali vůbec žádný výsledek. Magnusson se navíc při této disciplíně nejspíš zranil a odstoupil ze soutěže, což bylo pro řadu diváků určitě velké zklamání.
Pro plných 10 bodů si v čase 10,15 doběhl Bjornsson, který tak vypadal, že bude bojovat o místo v první trojici, jak se předpokládalo. Bohužel ale už v následující disciplíně udělal osudovou chybu, kterou své šance na dobré umístění definitivně pohřbil. Druhé místo v disciplíně sebral Jerry Pritchett (12,12) a třetí Savickas (13,18).
The Tire Deadlift
Třetí disciplína opravdu vydatně zamíchala pořadím a Hafthor Bjornsson, který se před mrtvým tahem nacházel na děleném druhém místě, by na ni asi nejraději zapomněl. Vynechal totiž úvodní pokusy a rozhodl se začít na váze 481 kilo. Nejspíš chtěl šetřit energii a byl přesvědčený o tom, že tuhle zátěž bezpečně zvládne. To se mu ale nepodařilo a nulový bodový zisk ho rázem odsunul až na osmé místo. Spokojený určitě nebyl ani Savickas, který zaostal za svým loňským výkonem o celých 43 kilo. Dle některých pozorovatelů za to mohlo menší zranění, se kterým se potýkal po předchozí disciplíně, a jeho 481 kilogramů stačilo jen na dělené 3. místo (stejnou váhu zvládl i Pritchett).
Očekávání splnil Eddie Hall, který už v přípravě šokoval neskutečnými výkony v mrtvém tahu a v téhle disciplíně všechnu tu dřinu zúročil. S vypětím všech sil zatáhl 504 kilo, což mu vyneslo druhé místo. Vítězem disciplíny se stal s 506 kilogramy Brian Shaw a začal se dotahovat na vedoucího Savickase.
The Bale Tote
Zatímco dřevěnou ohradu na druhou disciplínu přinesla na pódium pětice chlapů, monstrózní Super Yoke o váze 590 kilo přivezl na scénu vysokozdvižný vozík. Pokud jsem v minulém roce napsal, že plotýnky strongmanů začaly před disciplínou nervózně vrnět, tak letos nejspíš společně se zbytkem opěrné soustavy lidského těla a všemi svaly, které ji obklopují, mlčely jako hrob v očekávání nejhoršího, protože zátěž ve druhém pokusu narostla na obludných 680 kilo. Nosit něco takového na zádech je jednoduše šílenství a ze zbývajících osmi závodníků (po Bennym Magnussonovi odstoupil po mrtvém tahu i Australan Warrick Brant), jich k těžšímu Yoku postoupilo šest a pouze dva zvládli celou trasu - Shaw (27,57) a v těsném závěsu za ním Savickas (29,25). Na třetím místě se k mému úžasu (a nejspíš k úžasu mnohých) umístil Mateusz Kieliszkowski. Tenhle polák s téměř dětským obličejíčkem si pozvánku vysloužil jako vítěz loňské amatérské soutěže strongmanů a měl celý rok na to, aby se připravil na tuhle akci. A jak se ukázalo, připravil se opravdu dobře. V Polsku má tenhle sport od dob legendárního Mariusze Pudzianowského velkou tradici a mimořádně silnou členskou základnu, která čas od času vypustí do světa neuvěřitelně talentované borce. Můžeme jen doufat, že Mateusz Kieliszkowski svoji cestu na vrchol neuspěchá.
The Cyr Dumbbell
O finálovém pořadí rozhodla stejně jako minulý rok i letos až poslední disciplína - zdvih 124,5kg jednoručky. V minulém roce byly k vidění nejvíc 4 opakování a letos se nejlepší výkony posunuly o rovnou polovinu. Až čtvrté místo obsadil se čtyřmi zdvihy Zydrunas Savickas a nedokázal tak obhájit loňské vítězství. Musím přiznat, že jsem mu titul přál víc než komukoliv jinému. Snad proto, že letos oslaví čtyřicítku, jeho neuvěřitelně úspěšná kariéra se sice pomalu, ale jistě chýlí ke konci a jeho o poznání mladší soupeři mají ještě spoustu času, aby získali další velké tituly.
Díky 5 platným opakováním, které znamenaly třetí místo ve finálové disciplíně, si o jednu pozici v celkovém pořadí v samotném závěru polepšil Mike Burke. Tomuhle chlapíkovi nejde nefandit. Mike, který už oslavil čtyřicítku, provozuje firmu na stavbu dřevěných konstrukcí domů. Při fyzicky namáhavé práci trénuje a patří mezi pět nejlepších profesionálních strongmanů světa. Když mluví, vidíte v něm to nadšení, s jakým trénuje a soutěží. Ty nejbrutálnější disciplíny se smíchem okomentuje slovy "that's some heavy shit" a pak jde, vloží do nich všechnu svoji energii a porazí mnohem mladší závodníky.
Po šesti platných opakováních předvedli Dimitar Savatinov a Brian Shaw, který právě tohle (byť dělené) vítězství v poslední disciplíně potřeboval k tomu, aby získal titul. 14. ročník soutěže tak patřil nejtěžšímu borci na pódiu. Brian představuje živoucí důkaz evoluce strongman sportu, který se stal výsadou genetických supertalentů s dokonalou životosprávou a systematickým, až téměř vědeckým přístupem k tréninku, bez kterých není možné uspět.
Třetí místo na Arnoldu patřilo překvapivě Mateuszovi Kieliszkowskému, který přišel jako outsider a odešel jako profesionální strongman s úspěchem, o kterém jiní mohou po celou svoji kariéru jen snít. Tenhle ročník byl opravdu skvělý. Už se těším na další!