Jednatřicetiletý rodák z Benešova Zdeněk Ledvina se rozpovídal o zřejmě nejpopulárnějším bojovém sportu současnosti - MMA. Společně jsme rozebrali začátky tohoto sportu u nás i ve světě. Od kdy se učí MMA na vysoké škole a co přesně si z výuky odnesete? Chtěli byste se stát zápasníky MMA, ale nevíte přesně jak na to? Následující rozhovor by Vám měl pomoci osvětlit několik základních stavebních kamenů pro úspěšný start v oktagonu.
Zdeňku, jak to máš se sportem?
Co se týká mého dětství, tak jsem začínal s fotbalem, kdy jsem se v nějakých 11 letech dostal do ligových žáků ve Vlašimi, pak přišel ligový dorost Viktoria Žižkov a muži Viktoria Žižkov. V roce 2002 jsem vlastně jako druhý brankář vyhrál českomoravský pohár ve finále proti Spartě. Poté jsem šel na vysokou školu, a když jsem se s Ivanem Horníkem, známou postavou, neshodl, protože nechtěl, abych pokračoval na vysoké škole, tak jsem si postavil hlavu a skončil s fotbalem.
Ivan "Ivánek" Horník?
Ano, tehdejší manažer Viktoria Žižkov, známý aférou s "kapříky". Šel jsem na vysokou, na Karlovku, kde jsem studoval psychosociální studia. A chybělo mi nějaké sportování. Byl jsem trošku větší, takže jsem hlídal v různých nočních podnicích, což mě i tak nějak přivedlo k thajskému boxu a od toho už byl jen krok k něčemu tvrdšímu, což bylo MMA, kterému se nějakých pět nebo šest let věnuji. Potom na té závodní úrovni jsem vlastně začal zjišťovat, že tady na té scéně není spoustu věcí sjednocených, jednotnými pravidly počínaje, vzděláváním trenérů a rozhodčích konče, takže jsem byl iniciátorem založení asociace MMAA někdy v roce 2012 a vlastně od té doby mám na starosti vzdělávání trenérů, rozhodčích a bojovníků.
Jaký je tvůj příběh jako MMA zápasníka?
Já jsem začínal v patnácti letech s musadem, pak jsem přešel na thajský box u Vikyho Petrlíka právě tady v Lanna Gymu, pak jsem prošel Hanuman Gymem Petra Macháčka, až jsem přešel k MMA u Andrého Reinderse, se kterým jsme zakládali asociaci. Absolvoval jsem tady v České republice tři zápasy v kleci s tím, že mám dvě porážky a jednu remízu. Byli to hodně kvalitní soupeři, první zápas byl s Lukášem Ťupou, což je v současnosti česká dvojka. S ním jsem to 8 sekund před koncem odplácal na uškrcení, taková začátečnická chyba. Druhý zápas jsem šel s Ivanem Ivankou, který je také v české TOP 5, jinak je to mistr Evropy a světa v judu, má něco přes 500 zápasů, tak s ním jsem remizoval, protože jsem dostal minusový bod.
Za co jsi ho dostal?
Že jsem ho vyhodil z ringu. Ono se to nesmí, ovládl mě tam adrenalin, ale jinak jsme s Ivanem velcí kamarádi. Třetí zápas byl na GCF, kde proti mně postavili maďarského šampióna v těžké váze, a tam jsem bohužel prohrál na body, v tom zápase jsem si zhruba v první minutě zlomil ruku, ale myslel jsem si, že to mám naražené, tak jsem to dojel až do konce. To je vše, co se týká české scény. Pak jsem vyjel jako diplomat do Mongolska na šampionát MMA, kde jsme domlouvali spolupráci mezi asociacemi, a tím, že jim vypadla těžká váha v pyramidě, jsem si nakonec zazápasil na asijském šampionátu a v těžké váze jsem skončil třetí z osmnácti. Takže jsem si dal čtyři zápasy.
To by se dalo považovat za tvůj největší úspěch?
Co se týče MMA, tak ano, pak jsem ještě vicemistr České republiky v grapplingu.
Jak to je s historií MMA?
MMA je hodně podobné pankrationu, což byl boj někdy v dobách starého Řecka a Říma, asi v roce 76 před naším letopočtem, kdy tam bylo to absurdum, že to bylo na život a na smrt, ale už to bylo hodně podobné dnešnímu stylu, bojovalo se v postojích a přecházelo se na zem, škrtilo se a páčilo. Poté si to samozřejmě prošlo nějakým vývojem a v současné době to zažívá obrovský boom, říká se tomu de facto "návrat ke kořenům", k tomu, že ten boj přechází z postoje na zem, a když to vezmu z hlediska dvacátého století, tak zhruba někdy v té druhé polovině rodina Graciů v Brazílii dala vzniknout brazilskému jiu-jitsu a tenkrát tam byla i nějaká sázka, že kdo porazí kohokoliv z té rodiny, tak vyhraje 100.000 dolarů. Takže pak proti té rodině chodili karatisté, boxeři a další a vlastně tím vznikly ultimátní zápasy. V roce 1993, kdy byl jako vůbec první turnaj UFC, to vyhrál jeden z rodiny Graciů. UFC je v současné době jednička na trhu, ta určuje trend MMA, když to přirovnám třeba k hokeji, tak tam je to NHL. Hodně silná je také ruská M1 Global, ve které slovenský fighter Ivan Buchinger vyhrál titul. Velká a významná je také polská KSW.
Tam závodí i strongman Mariusz Pudzianowski, ne?
Dokonce teď bude mít i další zápas, zatím jich měl asi šest. On je tam ikonou a přechod do MMA byl naprosto úžasný marketingový tah. Teď ho čeká celkem těžký zápas.
Jak dlouho je MMA u nás?
Když budeme brát historickou zmínku, tak první oficiální zápas byl v prosinci roku 1996 v Lucerně.
A tehdy už to mělo dnešní podobu?
Tenkrát se chodilo bez rukavic a nebyla tam jasně daná pravidla, takže někdy ta kola trvala třeba deset, někdy pětadvacet minut, prostě podle toho, jak se to řeklo dopředu. Já myslím, že historický rekord tady v České republice byl kolem 36 minut.
Pak se postupně MMA začalo vyvíjet?
Přesně tak, díky organizaci GCF tady někdy v roce asi 2010 vznikly první galavečery MMA ještě amatérského rázu, ale to už dalo předzvěst tomu, co opravdu potom přišlo, tedy že se to rozdělilo na amatérskou a profesionální scénu, kdy amatéři chodí třikrát tři minuty, jsou tam nějaká okleštěná pravidla, že se nesmějí používat lokty směrem do hlavy a těla, také by měli mít chrániče na holeně a větší rukavice. Nesmějí se tam také některé zakázané techniky, co se týče hodů přes hlavu, aby to tomu soupeři neublížilo. U profíků trvá kolo třikrát pět minut a ty vyjmenované věci jsou povolené, navíc mají menší rukavice a chrániče holení nemají.
Chtěl jsi tomu dát řád, a proto jsi založil asociaci MMAA?
Mou celoživotní filozofií je se vzdělávat, takže já neustále studuji, a proto jsem si vzal na starost vzdělávání jak trenérů, tak i rozhodčích a podařilo se mi to dotáhnout v roce 2013, kdy jsem podepsal smlouvu s fakultou tělesné výchovy a sportu směrem k trojstupňovému vzdělávání, kdy to, co jde vlastně za asociací MMAA, je trenér III. třídy, což je asi zhruba třicetihodinový kurz na asistenta trenéra. Pak je trenér II. třídy, což je kombinované studium. Na fakultě je obecná část a specializace je při naší asociaci, to je 150 hodin plus nějaká praxe. A poté je trenérská jednička a to už je vlastně vysokoškolské vzdělání.
Takže ke trénování tě opravňuje pouze trenér I. třídy? Co třeba nějaký kurz ze zahraničí?
Ono jde spíš o to, že i když si ho uděláš, tak v současné době jsou u nás v České republice dvě asociace a obě směřují k tomu, aby vstoupily pod ČUS (pozn. red.: Česká unie sportu). A protože v ČUSu jsou jasně daná pravidla, jaký trenér s jakým vzděláním může trénovat reprezentaci, kdo může trénovat třeba amatéry a podobně, tak je jasně dáno, že ta trenérská jednička může být jen tady u nás v rámci vysokých škol. Pokud bys ji měl odněkud ze zahraničí, tak bys tu stejně musel buď absolvovat nějaké rozdílovky, nebo by to musela uznat asociace.
Některým lidem se MMA nelíbí, protože je tam hodně krve. Je podle tebe nebezpečné?
K tomu bohužel spíš svádějí videa na YouTube, kde samozřejmě jsou ta nejbrutálnější KO. Ono v reálu je MMA sofistikovaný sport, který pokud opravdu umíš, tak toho soupeře natlačíš do takové polohy nebo pozice, kde ho uškrtíš nebo upáčíš a je to daleko výhodnější než toho soupeře "vypínat" nebo si navzájem ubližovat daleko víc. Už to přechází k tomu profesionálnímu přístupu - k čemu ti je, že tam někoho budeš dobíjet? To už ohrožuješ sám sebe. Můžeš si cokoliv zlomit. V dnešní době to opravdu přechází k tomu, spíš toho soupeře nějakým způsobem ukončit jinak. Je to i o těch školách, které jsou - jinak k tomu přistupují Američané, jinak Holanďané.
Jaký je třeba rozdíl mezi těmi, cos právě zmínil?
Trend UFC je krátkých pár kombinací v postoji a jít se soupeřem na zem a tam si ho nějakým způsobem připravit do nějaké submisivní techniky. Zatímco třeba Holanďané jdou cestou natlačení soupeře na klec, pak ho hodit na zem, nějakým způsobem ho de facto ukončit "ground and pound", tedy údery, donutit ho k tomu odplácání. Ale to jsou všechno věci, které jsou rychlé a bleskové a není to o tom, že ho zasypávají padesáti údery, ale je tam třeba pět opravdu dobře mířených úderů, které toho soupeře omráčí. V dnešní době i trend rozhodčích je tlačit k tomu, že ve chvíli, kdy soupeř dostane jednu ránu a oni vidí, že je mimo, tak to ukončují, protože jde i o zdraví toho bojovníka. To, co bylo v začátcích, že tam nechali toho bojovníka skoro zabít, tak to už je dneska pryč a spíše se dost často rozhodčím vyčítá, že to nechali zajít moc daleko, že ta další rána už mohla být smrtící, protože logicky ten člověk ve chvíli, kdy ho soupeř "vypne", tak mu samozřejmě povolí svaly a těch úrazů tam může být daleko víc.
Kdyby chtěl někdo dělat MMA a předtím nedělal žádný bojový sport, jak by měl začít?
MMA je fenomén dnešní doby a lidi to strašně láká, je úžasné být jako ten hrdina, kterého prostě vidí v kleci. Filmy MMA hodně pomohly. Je to díky UFC, která do toho marketingově hodně šlape, takže filmů s touto tematikou je dost, ale co je úžasné, je spousta komedií s tematikou MMA. To otevřelo dveře lidem, kteří nikdy nesportovali. Základ je (a ne vždycky to všichni skousnou, je to i o trenérovi a o tom, jak jim to podá) začít s gymnastikou a začít s tím, jak správně spadnout na zem. Takže než si člověk vůbec projde nějakým základem ne boje, ale techniky boje, tak by si měl projít tou gymnastickou průpravou.
Tu průpravu může poskytnout kdo?
Gymnastiku může vést téměř kdokoli s jakýmkoli trenérem gymnastiky. Bavíme se tu třeba o kotoulech. Ani dnešní děti neumějí kotouly dopředu a dozadu, parakotouly a takovéhle věci. A jak správně odplácnout, když padají dozadu. De facto se teď bavíme o základech toho, jak vůbec dostat svoje tělo na zem.
To, co jsme se učili na základních školách?
Přesně tak. Byť jsme na to jako děti nadávali a nesnášeli jsme to. Ono to bylo metodicky správně. To tělo se prostě uvolní, rozhýbá se a připraví k tréninku a pak k tomu můžeš teprve něco nabalovat. Samozřejmě každý by se nejraději hned učil naskakované supermany a kolena a takovéhle věci…
Naskakovaný superman?
To je úder pěstí, kdy vlastně vyskočíš do vzduchu a letíš na soupeře. Je tam nějaká podobnost se supermanem, který letí. Celkem to zpopularizoval šampión UFC Georges St. Pierre.
Zpět k té přípravě…
Než se vůbec přejde k útočným technikám, tak se učí samozřejmě úniky a obranné techniky. Protože pokud by člověk došel až k tomu, tak ať si zkusí nikoli zápas MMA, ale zápas v grapplingu, který je méně náročný vzhledem k tomu, že tam nejsou kopy a údery. To bych všem doporučoval, apeloval bych na všechny trenéry, aby hnali své svěřence předně do toho grapplingu a pak teprve do MMA. Na zápas v grapplingu je možné se připravit během jednoho roku a ty zápasy pak určí další směr. Pokud to budu brát s velkou nadsázkou, tak je možné se třeba do dvou let postavit k amatérskému zápasu v kleci. Vzhledem k tomu, že MMA je vůbec nejkomplexnější tréninkový systém na světě, co se týká přípravy k zápasu, bojovník si prochází atletickou přípravou, takže se využívají trenéři atletiky, dost se zapojuje CrossFit, bootcamp, naopak se omezují věci kolem kulturistického tréninku, protože to pro rozvoj bojovníka není úplně vhodné.
Proč to není vhodné?
Protože ani v zápase jednotlivé partie nevyužijeme, takže jít cestou nějakého tréninkového splitu je kontraproduktivní. Naopak se jezdí více kruhové tréninky, CrossFit nebo strongman tréninky. Kvůli výbušnosti a komplexnosti. Zápasníkovi nejde o vyrýsování.
Jak často trénují zápasníci MMA?
Když budeme brát přípravu k zápasu, která se všeobecně bere jako dvouměsíční, tak tam se jedou dvoufázové tréninky, kdy se jede dopoledne kondice, kruhový či silový trénink a odpoledne nějaká specializace MMA, postoj nebo zem. Vychází to pak na nějakých 10 tréninků týdně. Profíci mají vážení 24 hodin před zápasem a ten trend, který nastavilo hlavně UFC, je 24 hodin před zápasem mít 84 kilo. A v den zápasu máš třeba 96 kilo. Takže nabereš třeba 12 kilo za noc. Logicky musíš shazovat do té váhy úplně šílenými způsoby, ale samozřejmě nebudu nikomu zacházet do svědomí. Bojovník, který má 84 kilo, podepíše kontrakt, že jde do toho zápasu jako "osm čtyřka". A dejme tomu dva měsíce před tím zápasem váží metrák. Samozřejmě to má své blahodárné účinky. Ve finále bude lehký, ale bude mít větší sílu. UFC v tom nastavilo ten trend, že mají nějaký objem, se kterým pracují, "proshazují" se k tomu zápasu a samozřejmě nejdrastičtějších je posledních zhruba 5 - 7 hodin, kdy shazují 5 kilo dolů. To je pak jen sauna a solné koupele. Mají tedy 84 kilo a přes noc naberou třeba na 96, tam se pak jedná o různé infuze roztoků a vitamínů, aby se to tělo doplnilo.
A to je povolené?
Ano. Samozřejmě jsou proti tomu velké výhrady, protože jsou pak bojovníci, kteří mají 84 kg celý rok. Ale to už záleží na každém, jestli mu to zdraví za to stojí.
Jak se na MMA dívá Česká unie sportu? Přeci jen je to zřejmě nejbrutálnější sport…
Já směrem k tomuhle strašně rád říkám, že tvrdší už je jen život. Je to o úhlu pohledu, protože tento bojový sport je úžasný v tom, že se tam opravdu snažíme nějakým způsobem otisknout filozofii, že tvůj soupeř je tvůj učitel a ta agrese nebo ten boj je jen v ringu nebo v kleci. Vyjdete ven a jste dva kamarádi nebo dva lidé, kteří se respektují a uznávají svoje kvality. A o tom to je. Směrem k tomu ČUS - samozřejmě když bude člověk zatvrzelý a neotevře ty oči, tak nikdy neuvidí přesah toho sportu a bude to neustále brát tak, že je to tvrdé, ale to je i box nebo thaibox. Asociace jsou přizvány k jednání pro vstup pod Českou unii sportu. Myslím si, že velkou měrou tomu pomohlo i vzdělávání, že fakulta tělesné výchovy a sportu uznala, že jsme sport a obor.
Kolik je MMA gymů v České republice nebo třeba v Praze?
Po Praze tu může být třeba 25 gymů s MMA, ale já třeba vím, že živnostenský list na MMA tu mají jen 3 trenéři. Co těch zbývajících 22 trenérů? Já věřím, že i díky té osvětě lidé uvidí ten přesah, že je potřeba se nejen vzdělávat, ale i se chránit. Tlak společnosti tam je, ve chvíli, kdy se chceš něčemu věnovat a živit se tím, jak to budeš dělat? Budeš to dělat načerno?
Trénovat by tedy měli jen lidé s papírem?
Legislativa tady tlačí na to, že nemůžeš mít MMA gym a být trenér fitness, což je prostě správně. Musíš být trenér MMA, abys mohl mít MMA gym. V současné době jsme asi 3 v republice, kdo mají trenéra MMA II. třídy, takže na to podnikáme, můžeme provozovat MMA gym, proto ve chvíli, kdy by přišla kontrola z živnostenského nebo finančního úřadu, tak to máme všechno legislativně správně. A tím, že MMA tady má vzrůstající tendenci, tak se dá očekávat, že dřív nebo později někdo přijde. A ve chvíli, kdy předložíš, že jsi trenér fitness, a provozuješ MMA gym, tak to logicky neobhájíš. I z tohoto důvodu jsem rád, že se podařila spolupráce s fakultou tělesné výchovy, že teď vlastně jsme konečně právně v tomhle směru krytí, a proto jsem i rád, co se týká osazenstva trenérských kurzů, že ho absolvovaly legendy českého MMA. Petr Kníže, Luboš Vrňata, opravdu legendy, o kterých by si člověk řekl, že už to nemají zapotřebí, ale oni se naopak vzdělávají, rozšiřují si obzory.
Co bys vzkázal lidem, kteří by chtěli začít s MMA?
Rozhodně se nedívejte na videa na YouTube. (smích) Protože pak nikdy nezačnete. Doporučil bych vybrat si kvalitního trenéra, který vás tím MMA provede.
Podle čeho poznat kvalitního trenéra?
Minimálně podle toho, že má něco odzápaseno, že má pod sebou nějaké svěřence, a pokud to nebudou vyloženě lidé, kteří by chtěli jít do zápasu MMA, ale chtěli by využívat MMA kondičně, tak ať se podívají, jestli vůbec vede nějaké kondiční tréninky MMA pro veřejnost, protože je taky velký rozdíl přijít na skupinový trénink MMA, kam chodí zápasníci, a de facto MMA pro veřejnost. Takže v tomhle směru se informovat dopředu, kam jdou, protože je zbytečné si zošklivit MMA z toho důvodu, že vpadnou do jámy lvové a tam bude deset hladových bojovníků, kteří mají měsíc do zápasu. To by je rozcupovali. Nebojte se a přijďte.
Kompenzační cvičení do firmy v k...
