Reklama:

Pavel Macek: "Spokojím se
s tím, být nejlepší."

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty


Se Sifu Lam Chun Singem

Bojová umění se mu líbila už v dětství. Hltal filmy s Brucem Leem a Jackiem Chanem, napodoboval jejich pohyby, doma si vyráběl nunčaky a šurikeny. Ne, v tomhle nebyl nijak výjimečný, takových kluků bylo a je spoustu. Ovšem valná většina ze svého zápalu vyroste a zůstanou jen úsměvné vzpomínky na dětské bláznění.

Ne tak tomu ale bylo u Pavla Macka. Ten si svůj hluboký zájem o bojová umění podržel až do svých 21 let, kdy se společně s kamarádem rozhodl odjet do sanfranciského China Town učit se opravdové kung-fu od opravdového učitele. A tak to všechno začalo. Tak se stal Pavel Macek hlavním hrdinou svého vlastního kung-fu příběhu.

Pavle, vy se věnujete čínskému bojovému umění Hung Kyun. Proč jste si vybral právě čínské bojové umění a proč právě toto?

Smysluplná náhoda? Asi tak... Jako malý jsem dělal judo, ale vždycky jsem pokukoval vedle, kde dospělí chlapi cvičili karate. To nebylo jen o zápasení a přehozech, ale také o úderech a kopech a já to chtěl umět také. Ve škole jsem měl spolužáka, jehož rodiče byli velvyslanci v Číně. Když se vrátili zpět do Čech, přivezli s sebou spoustu filmů s Jackiem Chanem, Brucem Leem, filmy od Shaw Brothers… Až později jsem zjistil, že tam jsem vlastně viděl v řadě z nich Hung Kyun, ale my v té době chtěli prostě cvičit kung-fu. Napodobovali jsme tedy pohyby z filmů, někde jsem vyhrabal starou učebnici sebeobrany, podle které jsme se učili různé kopy a údery. Vyráběli jsme si také různé orientální zbraně jako nunčaky, trojdílnou tyč, šurikeny, tak jsme si jako děcka hráli. Po revoluci jsem začal cvičit ve škole čínských bojových umění u Sifu Romana Hladíka, který vyučoval Hung Kyun a Choi Lei Fat. Až po několika letech jsem se dozvěděl, že i on se vlastně vše, co uměl, také naučil z knížek a videokazet, a můj sen o mistrovi skutečného kung-fu se poněkud rozplynul...

S kamarádem Alešem Kociánem jsme ale chtěli cvičit skutečné kung-fu, hodně jsme se o to zajímali a mimo jiné i překládali články pro magazín Knockout, který přebíral materiály ze zahraničních časopisů. Tak se nám dostal do rukou i rozhovor se Sifu Y. C. Wongem, učitelem ze San Francisca. A jelikož se nám líbilo, co říkal, rozhodli jsme se s Alešem, že za ním pojedeme.

Kolik vám bylo v té době let?

Čerstvě jednadvacet.

Co tomu říkali rodiče?

Když jsem s tím přišel domů, usmáli se a řekli: "Jasně, jeď, ale vydělej si na to sám." "Tak jo," řekl jsem. Několik měsíců jsem tedy pracoval, šetřil peníze - koupili jsme letenku, našli si adresu a vyrazili jsme do světa na zkušenou.

Odjeli jste, aniž jste toho učitele předem kontaktovali?

Přesně tak.


Pavel Macek ve 14 letech začíná s kung-fu

To jste tedy byli pořádní dobrodruzi! Jak jste se poprali s neznámým světem za velkou louží?

První záchranu nám dal můj strýc, český emigrant, který nám pronajal auto, ve kterém jsme mohli spát. Auto jsme měli zaparkované na jednom místě u opravny aut a bydleli v něm. Na záchod jsme chodili k jinému kamarádovi, také českému emigrantovi, Tony Dvorak se jmenoval. Do San Francisca jsme dojížděli každý den vlakem, cesta trvala asi hodinu. Z nádraží jsem šli hned do čínské čtvrti, kde jsme 2,5 hodiny cvičili, pak jsme zase sedli na vlak a jeli zpátky. Tak to probíhalo 5x týdně.

Jaké bylo ale vaše první setkání s učitelem, jak vás přijal?

Řekl bych, že s otevřenou náručí. Sifu Y. C. Wong je člověk velmi milý a otevřený. Byl zvědavý, odkud jsme, co jsme cvičili, nechal si něco předvést, zasmál se, zatleskal a neřekl, že to bylo všechno špatně, i když jsme časem zjistili, že všechno špatně bylo. Prostě gentleman, modelový příklad. Nepije, nekouří, pravidelně každé ráno cvičí a je to taková pozitivní a veselá osobnost. K tomu si i na stáří zachoval až dětskou zvídavost a otevřenost - příslovečnou "zenovou mysl, mysl začátečníka".

Jak dlouho jste pod jeho vedením cvičili?

Čtvrt roku. Plánovali jsme zůstat déle, vízum jsme měli na rok, ale nemohli jsme sehnat práci. Finance tedy pomalu, ale jistě ubývaly, až došly docela a my se museli vrátit domů.

Každopádně to byla obrovská zkušenost. Nakolik byla zlomová pro váš další život?

Byla to pro mě škola, nejen co se týče čínských bojových umění, ale obecně škola života. Musel jsem si na cestu sám vydělat, postarat se sám o sebe, neseděl jsem jen doma a neskuhral, že u nás se nedá nic pořádného cvičit.

Nechtěl jste se po svém návratu z Ameriky vypravit do Číny, přímo na místo, odkud vaše bojové umění pochází?

Rok po našem návratu ze San Francisca jsme byli s Alešem pozvaní do Hongkongu na oslavu narozenin velmistra Lam Joua, kde jsem měl možnost cvičit s jeho synem Lam Chun Singem. Od té doby jsem se do Hongkongu pravidelně po několik let vracel a učil jsem se dál.


S Alešem Kociánem a Sifu Y. C. Wongem, rok 1999

Učil jste se v Číně od čínských učitelů, měl jste tedy možnost poznat trochu jejich povahu. Sedí na ně tedy představa, že mistři kung-fu jsou lidé vážní, s kamenným, důstojným výrazem ve tváři?

No nevím, od mistra k mistru se to liší, ale obecně lze říci, že čínská bojová umění jsou ve srovnání s japonskými styly mnohem neformálnější.

Patří k čínským bojovým uměním i agresivita, nebo jde spíš o jakousi zenovou záležitost?

Spousta lidí se podívá na filmy, nebo si něco přečtou a mají pocit, že mistři bojových umění jsou všichni mniši a moudří starci. Realita je často dost jiná. V Hongkongu jsem byl snad desetkrát, procestoval jsem poměrně velkou část jižní Číny a měl možnost potkat mnoho mistrů různých stylů. A rozhodně se nedá říct, že by všichni byli nějací buddhové. Když se podíváme do historie, tak najdeme slavné kung-fu mistry, kteří byli pašeráci, pracovali v ochrankách, užívali opium, případně to byli známí opilci a bijci. Spousta z nich své žáky také zranila, nebo dokonce zabila. Zpět k otázce - trénovaná, kontrolovaná agresivita je samozřejmě jednou ze součástí tréninku, stejně jako třeba klidová a dechová cvičení.

Vy sám jste nyní také učitelem. V Praze jste založil školu Practical Hung Kyun, a když sem člověk vstoupí, má pocit, jako by se najednou ocitnul v Asii. Je tu dokonce oltář s vonnými tyčinkami a fotografiemi dvou mužů. To jsou vaši učitelé?

Nahoře je velmistr Lam Sai Wing, jeden z nejdůležitějších předků našeho stylu, ten zemřel v roce 1943. Pod ním je fotografie jeho žáka, patriarchy Lam Joua. Ten zemřel v roce 2012 ve věku 102 let.

Mít takový oltář v tělocvičně rozhodně není evropská záležitost. Je to tedy tak, že jste Hung Kyun přijal i s kulturou, ze které toto bojové umění vzešlo?

Oltář je vzdáním úcty předcházejícím generacím mistrů, díky kterým u nás nyní můžeme cvičit to, co tu cvičíme. Může se zdát, že je to něco importovaného z Asie, ale v podstatě jde o obyčejnou lidskou slušnost, jako když člověk pozdraví, když někam přijde, poprosí, když něco chce nebo poděkuje, když něco dostane. Nepopírám, že mě k čínským bojovým uměním přitáhla mimo jiné i čínská filozofie a dodnes se hodně zabývám studiem východních duchovních systémů, především taoismem a buddhismem, ale nemyslím si, že je to nezbytná součást bojových umění, kterou je nutné sem za každou cenu importovat.

Měla jsem za to, že každý sport a bojové umění obzvlášť musí být o propojení těla a ducha.


Letní kemp

To je ideál, ale ne vždy to musí platit v reálu. Může být škola bojových umění, kde jde opravdu jen o to, naučit se co nejrychleji prát, na druhou stranu může být škola, kde se lidé u čaje obelhávají, jak z nich budou díky magickým pohybům zabijáci. Každá škola a každý učitel má svůj přístup, lepší, horší... Naše škola Practical Hung Kyun je zaměřena prakticky a stojí na třech základních aspektech, kterými jsou sebeobrana, síla a kondice a osobní rozvoj.

Co si představit pod tím posledním, tedy pod osobním rozvojem?

Rozhodně to není o tom, že bychom našim žákům předčítali z Tao-te-ťing, nebo buddhistické sútry. Jde o převzetí odpovědnosti za svůj vlastní život - neházet vinu vlevo vpravo, po pádu vstát a pokračovat, nefňukat, neskuhrat, cvičit, pracovat na sobě, pravidelně, dlouhodobě.

Dá se říct, že Hung Kyun, který jste se naučil a který dnes vyučujete, se dědí z generace na generaci v de facto stejné podobě, nebo se také vyvíjí, mění, modifikuje?

Principy týkající se pohybu lidského těla a toho, jakým způsobem generuje sílu, zůstávají stejné, ale jinak se Hung Kyun, stejně jako každé jiné bojové umění, mění. Změna je jediná konstanta. Když bychom srovnali školu velmistra Lam Joua, Sifu Lam Chun Singa nebo moji, určitě se budou lišit jak způsobem výuky, tak i samotnou náplní. Já dnes neučím v Hongkongu sedmdesátých let, učím ve střední Evropě v 21. století. Nicméně musím také říct, když vezmu nejnovější znalosti, které dnes mám ohledně funkčního pohybu, a podívám se na metody starých mistrů, kterými procvičovali mobilitu, sílu nebo flexibilitu, zůstávám stát v němém úžasu nad tím, jak to měli vymyšlené. To samé platí pro bojové dovednosti tradičních stylů a řekněme moderní sebeobranu či MMA. Nejde o to, "co" cvičit, ale "jak".

Možná, že to nejlepší, co se dalo vymyslet, už jednoduše vymyšleno bylo.

Ano i ne. Vše se vyvíjí, přichází nové vědomosti, takže mým cílem je na jednu stranu čerpat z odkazu starých mistrů, ale na druhou stranu sledovat moderní dění a moderní výzkumy a přinést svým žákům co možná nejlepší cvičební metody.

Vy se kromě čínského Hung Kyun věnujete také silovému a kondičnímu tréninku, jehož hlavním cvičebním nástrojem je kettlebell. Jdou oba tyto cvičební směry nějak dohromady?


Silový trénink

Když jsem hledal ideální posilovací metody, nebo silové a kondiční metody pro bojová umění, zjistil jsem, že v Číně se pro posilovací trénink používaly tzv. kamenné zámky, což byly podobné nástroje, jako jsou kettlebelly. V souvislosti s hledáním dalších informací jsem narazil na knihu The Naked Warrior od Pavla Tsatsoulina, která pojednává o posilování s vlastní vahou. Když jsem ji přečetl, s údivem jsem zjistil, že naprostou většinu konceptů, o kterých se tam píše, znám z Hung Kyun, jen mě nikdy nenapadalo aplikovat je na silový trénink. Časem jsem přečetl všechno, co Pavel napsal, a některé věci jsem začal zahrnovat do tréninků. No a vidíte, dnes s mojí ženou Justýnou v ČR reprezentujeme renomovanou mezinárodní školu StrongFirst, kterou Pavel Tsatouline založil a u které jsme absolvovali komplet všechny instruktorské certifikace, nejen s kettlebelly, ale i vlastní vahou a velkou činkou. Máme tak jedno z neprestižnějších vzdělání nejen v ČR, ale de facto v Evropě, vedeme v ČR oficiální StrongFirst kurzy, jezdím asistovat i učit do zahraničí.

To, co jsem se naučil, samozřejmě integruji do našich tréninků bojových umění a sportů. Část mých žáků ke mně chodí vyloženě na silovou a kondiční přípravu - jsou žáky jiných škol bojových umění a sportů, ať už se jedná o praktickou sebeobranou typu Krav Maga, thajský box, nebo MMA. Na starost mám mimo jiné i kondiční přípravu tak vynikajících zápasníků, jakými jsou Ondra Skalník, Michal Hořejší nebo Viktor Pešta, v současné době náš jediný UFC zápasník.

Máte na váš systém silově-kondiční přípravy pozitivní zpětnou vazbu?

Zatím máme velice dobré reference - zrovna nedávno mi Ondra Skalník, jedna z nadějí českého MMA, říkal, že jsme mu kompletně změnili pohled na silovou a kondiční přípravu. Jak říkám - žádný pokus/omyl, ale systém/úspěch, "minimální efektivní dávka", maximální zisk, dostatek času, síly a energie na sportovně specifickou přípravu.

Čím je váš systém výuky tak unikátní?

Systematické vzdělání a jasná progrese - od úvodního "resetu" systému do původního stavu a práce na mobilitě přes základy silového a kondičního tréninku až po specializované programy pro různé cíle. Integrace všech aspektů takzvaného "fitness" - od mobility a flexibility přes základní sílu, maximální sílu, výbušnost, kardiovaskulární vytrvalost, pohyb. Nejde o konkrétní nástroje - kettlebell, velkou činku či vlastní váhu - ale obecně platné a obecně využitelné principy. Můj učitel říká, že "síla je dovednost" - dá se naučit, dá se v ní díky různým fintám a fíglům hodně rychle zlepšit a dá se v ní zlepšovat dále a dále.


Čína 2009

Velkou část vašich dní trávíte tím, že učíte. Co se vám na tom nejvíce líbí?

To, že mám ohromnou moc někomu pozitivně změnit život. Přijde třeba kluk nebo holka, mají nadváhu, bolí je záda, sebevědomí nula, nikam nepatří a přijdou do komunity, která nikoho nesoudí, k instruktorům, kteří na nich nebudou dělat pokusy, ale ví, kde začít a jak s nimi dále pokračovat. Člověk se naučí, že když něco chce, musí na tom pracovat. Když chci mít zdravé zuby, také nestačí čistit si je jednou za 14 dní nebo za měsíc. Ty si musím čistit 2 - 3x denně. Lidé musí zjistit, že pohyb musí být součástí jejich života a že to neošidí. Když nebudou cvičit, tak se nezlepší. To samé pak mohou aplikovat na byznys, nebo na jakoukoli jinou činnost, které se budou chtít věnovat.

Určitým ohodnocením kvality práce učitele jsou výsledky jeho žáků. Máte nějakého žáka, na kterého jste obzvláště hrdý?

Neřeknu konkrétní jméno, mám je všechny rád, holky a kluky moje ušatý! Radost mám jak z instruktorů a talentů, tak z těch, kteří přišli, byli opravdu marní, ale zakousli se do toho a časem se vypracovali. Talent ostatně není všechno. Občas se stane, že zatímco talent chodí v úterý a v březnu a nakonec se na to vykašle, to "dřevo" vytrvá, chodí pravidelně, roste a zlepšuje se. Želva někdy vyhrává závod.

Jste učitelem, ale učíte se ještě i sám?

Neustále. Neustále se nadále vzdělávám, velkou část dne trávím studiem, výzkumem, čtu knihy, sleduji výuková DVD, jezdím na semináře do zahraničí, diskutuji s přáteli o těch či oněch technikách, konceptech, způsobech použití a metodách nácviku. Neustále se také snažím upravovat a tříbit naše curriculum, díky čemuž jsou dnes moji žáci schopni naučit se mnoho věcí o hodně rychleji. Samozřejmě denně cvičím, bez toho by to nešlo. A navíc - když učitel učí žáka, učí se oba. Je to oboustranný proces.

Jak říkáte, snažíte se neustále vyvíjet vaše tréninkové metody, aby byly co nejlepší a nejefektivnější, ovšem lze vůbec spasit člověka hodinovým tréninkem denně, byť dokonalým, když proti tomu stojí 8 - 10 hodin odseděných u PC?

Naším cílem je změnit náhled na zdraví a pohyb celkově. Pokud si někdo přijde zacvičit dvakrát týdně na hodinu a přitom bude sedět 5x týdně 9 hodin u PC, je jasné, co vyhraje. Ale i když člověk musí být minimálně 8 hodin denně v kanceláři, pořád se dá něco upravit, aby to nebylo tak zlé. Někteří moji žáci mají třeba standing desk, člověk si také může dávat pravidelné pauzy, při kterých se protáhne, i to pomůže. Jde nám tedy o změnu životosprávy v tom nejširším slova smyslu. A je to jednodušší, než si myslíme. A nepotřebujeme k tomu fitko plné strojů, ani hromady nejnovějších výživových doplňků. Kdybych to měl lakonicky shrnout, člověk může dělat kettlebell swing a get up, může jíst jen maso a zeleninu, chodit na procházky a odpočívat - a bude to lepší než 99 % komplikovaných programů a výživových doporučení. Jasně, je to zjednodušení, bubáci budou argumentovat, že tak se neprocvičí to a ono a budou nám chybět ty a ony živiny, ale spíše nebudou. Ten, kdo honí mnoho zajíců, nechytne ani jednoho.

Co váš cíl? Hodně jste se už naučil, hodně toho naučil jiné, co byste chtěl dál?

Plány převzít svět už určitě nemám (smích), takže mým cílem je pokračovat v tom, co mě baví, dělat dobře svoji práci, mít kolem sebe komunitu dobrých lidí, učit se od těch nejlepších. Byl bych velmi rád, kdyby jednou do mé školy vešel můj učitel, rozhlédnul se kolem sebe a řekl: "Ano, to jsou žáci mého žáka a dělají to dobře, jsem na ně pyšný." Chci dále cvičit a vzdělávat se, to je nikdy nekončící cesta. Moje filozofie je vlastně docela jednoduchá - spokojím se s tím, být nejlepší. (smích)

Více o Sifu Pavlu Mackovi i jeho škole Practical Hung Kyun naleznete na webových stránkách školy.


Kung-fu v srdci Evropy



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

29.01.20:34PetkaB - Jsem ráda, že jsem školu KB5 úplnou náhodou před nějakou d..+2
28.01.23:14Pitkin - Skvělý článek !!+3
28.01.19:16daymoon - Rád jsem si přečetl, navíc o někom, kdo se už objevuje i n..+4
28.01.15:43sk - dobry clanek+5
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínZapojte se do studie a získejte zdarm...
malex (12:45) • nové kolo! www.docs.google.com/forms/d/1inqkSbXR3tfDT2_JTyHYL0VvpPc5s_tkIroOI7D4Agc/ed...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
PavelV (14:46) • Děkuju, budu se snažit.
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Blizard3 (11:19) • Ahoj Jáne, děkuji za reakci. Vůle se změnit, je v podstatě to, co na začátek potřebuješ...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
Zodiak411 (22:03) • Super videolog. Osobně bych s Pavlem uvítal další a kdyby to bylo i s Radkem Loncem, ta...
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Ján Černák (15:33) • Zdravím premena je to parádna klobuk dole. Taky sa o to pokušam ale nemam pevnu volu na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra