Petr Petráš: "Chci
překonat 1100 kg RAW!"

Petr Petráš - 29 let / 130 kg / 187 cm

Poslední neděli v červenci jsem se vydal natočit trénink a vyzpovídat chlapa jako horu, neskutečně silného Petra Petráše, který bydlí v Břeclavi, ale trénuje i kousek od ní ve své rodné vesničce Podivín, která má necelé tři tisíce obyvatel. Přijel jsem kolem jedné hodiny odpoledne, a jelikož bylo setkání domluvené na druhou, dal jsem si v hospůdce naproti točenou Kofolu. V těch třicítkách bodla, to Vám povím. Teď ale zpět k hlavní postavě dnešního rozhovoru. Naposledy jsme o Petrovi psali v roce 2011 v souvislosti s obrovským výkonem 1055 kg RAW, který předvedl na soutěži v trojboji bez použití dresů, tedy jen za použití bandáží a opasku.

Padla druhá hodina odpoledne, my jsme se sešli a zamířili společně do posilovny, o kterou se stará Petrův trenér a kamarád Láďa Svoboda. Je to typická "old school bušírna", kde nenajdete žádné běhací pásy nebo kardio zónu či přístroj na měření tělesného tuku, ale jen chladné železo a magnézium, které jsou tu pro ty nejtvrdší tréninky. Petr se převlékl a začal se protahovat. Po rozcvičce se pustil do nakládání osy na mrtvý tah, u čehož jsem samozřejmě nemohl chybět s kamerou, abych pro Vás všechny jeho výkony zaznamenal. Po natáčení tréninku nás Petrova maminka pozvala na kuře s rýží do domu, kde Petr vyrůstal a kde jsem ho pro Vás vyzpovídal a nafotil.

Petře, jak se máš?

No, dřív jsem se chtěl věšet každý den, teď se chci věšet jen obden. (smích) Ne, mám se docela dobře, ale nemůžu dělat to, co mě baví, ten sport, který mě baví.

Proč ho nemůžeš dělat?

Je to o penězích, tady v Břeclavi se toho moc vymyslet nedá. Chtěl bych jít v dubnu na republiku, ale zatím se na nic nechystám, to uvidím až ke konci roku, zda se budu schopný připravit, protože tam nechci jít s výkonem nějakých 900 kg. Když už půjdu na závody, tak půjdu top, jinak ne.

Hraje v tom roli tvá dvouletá stopka?

Co se stalo, se stalo. Asi to tak mělo být. Nevěděl jsem, že kvůli nějakému blbému silovému trojboji jsou lidé schopni tě potopit. Oni raději budou mít nějaké svoje páté nebo desáté místo, než aby měli šampióna, když to řeknu takhle. Jako to tě strašně zamrzí. Se*e mě to doteď. A jestli teda půjdu na ty závody, jestli mě tam někdo dokope, tak to bude Bára Zavrtálková, která mi fakt promluvila do duše, že je škoda nevyužít ten potenciál. Vím, že když se do toho obuji, tak za půl roku budu tam, kde jsem byl.

Jakým způsobem teď trénuješ?

Momentálně cvičím šestkrát týdně a z toho jsou dva dny kardio. V pondělí jezdím nohy. Dřepy, hacken dřepy, předkopávání, zakopávání a pořád to točím, buď jedu hacken dřepy, nebo jedu místo toho legpress či výpady. Dřepy jsou ale základ. Ještě k tomu jezdím lýtka, klasika. V úterý jedu prsa, biceps a břicho. Břicho jezdím komplet, vršek, střed, spodek a šikmé. Dřív jsem to břicho dost odrbával. Na prsa jedu spíš rozpažky, protože prsa nemám tak veliká, silná jo, ale veliká ne, takže se spíš zaměřuji na rozpažky a jednoručky, abych ta prsa nějak donutil růst. Jednoručky hlavou navrch, rozpažky, peck deck a tlaky pak na dojezd na konec jen se 100 kg, abych nezapomněl. Biceps jezdím s velkou osou nebo s EZ, s jednoručkami na Scottovce a předloktí. Ve středu břicho a kardio na stepperu. Den poté jezdím samotná záda s břichem. Hrazda, kladka, veslování, přítahy a zakončuji to mrtvolou, podle toho, jak se mi zrovna chce, nebo pak dávám hyperextenzi. V pátek mám ramena a triceps, to jezdím s volnou osou před hlavou, teď momentálně zatlačím 160 kg, jsem slabý jak čaj, ale bolí mě pořád to rameno. (smích) Potom nějaké předpažování na předky, pak si dám zadky ramen, to jedu vestoje s osou nebo v multipressu, zakončuji rozpažkami na střední delty a cvikem na trapézy. Na triceps jezdím bradla, s EZ na čelo, pak kladku, a když mě nic nebolí, tak jedu jednoručky. Když můžu, tak jedu břicho. Trénink trvá hodinu a půl až dvě. A v sobotu mám kardio, když nejdu do práce hlídat nějaké darebáky.

Darebáky? Čím se živíš?

Pracuji pro stavební firmu a občas hlídám na diskotéce.

Provokují tě lidi?

Ne, to vůbec. Já jim vždycky řeknu něco od srdce do duše a někdy stačí zvednout jenom obočí. (smích)

Jak dlouho cvičíš a jak ses k tomu dostal?

Já jsem dřív jezdil motokros a pak jsem dělal kolovou (pozn. red.: sálový fotbal s kolem). V patnácti jsem se pak díky tomu dostal poprvé do posilovny a od té doby mě to drží. Teď cvičím buď v Břeclavi, Hodoníně, nebo Podivíně.

Co si o cvičení myslí tvoje rodina?

Vidíš mého dědka? (pozn. red.: ukazuje na staršího pána opodál) Ten mi nadává každý den. (smích) Co si o tom myslí? No, že je to k ničemu, abych se na to vykašlal, že tam cpu peníze a nic z toho nemám. Děda mi furt předhazuje, že bych měl hrát tenis. Copak já bych mohl hrát tenis? (smích)

V posilovně poprvé v patnácti, kdy jsi byl na svých prvních závodech v trojboji?

Na prvních závodech v trojboji jsem byl v šestnácti letech. Tam jsem dal, tuším, 110 kg na tlak, 170 kg na dřep a potáhl jsem 190 kg. Bylo to v kategorii do 85 kg.

Hodně lidí by zajímaly tvé osobáky, mohl bys je shrnout?

Když jsem vážil 170 kg, tak jsem na tréninku dřepl 440 kg s bandážemi a páskem, stál za mnou jen jeden chlap. Tlačil jsem 300 kg a mrtvolu jsem měl 400 kg. Tlaky jsem jezdil jen s bandážemi na zápěstí a tu mrtvolu jen s opaskem, těch 400 je už problém udržet v prstech. 380 dobrý, ale 400 už se drží hůř. Tlaky na ramena vsedě s volnou osou 220 kg a ve stoje se 180 kg na více opakování. U těch tlaků vestoje mám i takovou celkem vtipnou příhodu z Brna. Jednou jsem si tam byl zacvičit v Gold’s Gymu a šli frajeři ze šatny a povídali: "Ty vo*e, on jede nohy, ne? 180 tam má naloženo." Já si před to stoupl a dal šest opakování před hlavou. (smích) Kluci se sbalili a šli domů.

Zaslechl jsem nějaké zvěsti o tobě a MMA, co je na tom pravdy?

Ano, uvažoval jsem o MMA, ale dělal jsem to chvilku a během té chvilky jsem tolik shodil, že jsem byl úplně vyschlý, měl jsem větší hlavu jak tělo (smích), viděl jsem se na fotce a říkám si, že je to hrozné, však se mi budou všichni smát. Ramínka nikde, ne, to prostě nejde. Chodím si jednou nebo dvakrát týdně zaboxovat, to jo, ale že bych šel do klece, to asi ne. Musel bych shodit tak 20 kg a já pod 120 kg nechci jít, to je moje hranice. Je to tam také hodně o zranění, z těch tréninků už jsem jich měl hodně. Natáhlý mezižeberní sval, kvůli kterému pak bylo měsíc cvičení úplně o ničem, zranění třísla apod. A to jsou jen tréninky, ale v zápase uděláš špatný pohyb a je to hned rameno nebo loket. Já už taky nejsem tolik ohebný.

Neláká tě zkusit strongmany?

Rád bych to zkusil, ale já tady na to prostě nemám podmínky. Nemám nikoho, kdo by mě učil techniku. A samozřejmě jde i o peníze na přípravu. Tomuto sportu fandím a věřím, že to bude ještě populárnější než nějaký trojboj nebo kulturistika. Jde to hodně dopředu.

Takže to nevylučuješ?

Rozhodně ne, rád bych se na to připravil, opravdu rád, ale musím se domluvit s nějakými lidmi, kde by se to v okolí dalo dělat a kdo by mi mohl poradit. V trojboji mi nikdo neradil, všechno jsem se musel naučit sám, žádné speciální tréninky, měl jsem svůj vlastní trénink a buď na to máš watty, nebo na to nemáš watty.

A co kulturistika? O té jsi někdy přemýšlel?

To víš, že jsem o ní přemýšlel, ale jak jsem řekl, v této republice je to jen o penězích, ty v tom hrají obrovskou roli. Peníze, genetika, talent a štěstí.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Ve čtyři ráno vstávám, na šestou jsem v práci. Tam jsem celý den až do čtyř hodin. V pět dojdu domů, pak jdu cvičit a jdu spát kolem desáté. O víkendech ještě chodím hlídat.

Tak to je náročný den. Jak vypadá tvá strava?

Hlídám se. Předtím jsem se nehlídal, jedl jsem takřka všechno. Teď si ale hlídám hlavně sacharidy, protože já přiberu hrozně rychle. K večeru ty sacharidy utahuji, protože bych byl jako brav. Jím každé tři hodiny, ráno vstanu, dám si ovesné vločky s proteinem, další jídlo mám Racio chlebíčky se šunkou nebo cottage sýr, tyhle nízkotučné věci. Potom mám rýži s masem. Za tři hodiny totéž. Dojdu z práce, dám si protein a jdu cvičit. Po tréninku si dám banán s proteinem, když mám, a pak bych měl mít ještě maso, ale to už je večer, takže záleží, jak to stíhám.

Stravu tedy dodržuješ. Dělá ti to problém?

Nedržím to úplně striktně jen na sacharidy a bílkoviny, ale snažím se. Jednou za týden mám "prasečák". Na sladké chuť ani nemám, tak mi to nedělá velký problém.

Piješ alkohol?

Vůbec. V životě jsem nepil. Já jsem taková alkoholová panna. Nepiju ani nekouřím.

Kromě zmíněného proteinu ještě používáš jaké doplňky?

Akorát ten 80% protein od Scitec Nutrition a kloubní výživu Animal Flex, jinak nic.

A v přípravě?

Já to mám pořád stejné. Jako kdyby byly peníze, rád bych měl i něco víc, ale je to jen o penězích.

Takže bys potřeboval sponzora?

Ano, alespoň na ty proteiny. Jeden sponzor mi v minulosti spolupráci nabídl za článek v časopisu Muscle&Fitness. Víš, co mi za to dal? Dva gainery. Mně dají gainer? Když mám 170 kg? Takovou já mám zkušenost se sponzory...

Kdyby se objevila možnost spolupráce s nějakým slušným sponzorem, co bys mu chtěl nabídnout?

Chci ukázat, že dokážu překonat 1100 kg RAW. Když jsem měl těch 170 kg, tak jsem měl natrénováno na 1150 kg RAW. Moc mě mrzí, že to nevyšlo. Rád bych se zase připravil, ale sponzor v tomhle hraje velkou roli.

Prozradíš čtenářům, kolik lidí na světě zvládlo 1100 kg?

Jenom dva lidi na světě - Bill Kazmaier a teď to udělal Rus Andrey Malanichev.

Máš nějaký vzor nebo jsi měl? Co je tvou motivací?

Vzorem jsou ti dva výše zmínění, Bill Kazmaier a Andrey Malanichev. A motivace? Já už jsem to skoro málem všechno vzdal…

Snad nebude tak zle, ne?

Jestli půjdu znovu na závody, jestli se do té přípravy opravdu pustím, tak to bude jen kvůli Báře, která mi fakt hodně pomohla a je mou velkou oporou.

V jaké jsi teď federaci?

Závodil jsem v IPF, tam jsem měl 2 roky stopku. Přešel jsem do GPC, tam jsem a tam už zůstanu.

Jsi tam spokojený? Je mezi nimi nějaký rozdíl?

Jo. V GPC je to jiné. U té IPFky kdybych někomu řekl, aby mi namotal bandáže, tak se mu hned zkřiví obličej. Podle mého názoru ti tam nikdo neporadí, nepomůže, ani blbý pudr nebo magnézium ti nepůjčí. Je tam hrozná rivalita. Nejde tam o peníze, my z toho nemáme nic. V IPF to sice odsýpá, tam to jede, na nic se nečeká, nestihneš se připravit, smůla, další... Ale GPC je podle mě lepší.

Vyhovují ti více dresy, nebo RAW styl?

RAW. Já dresy nenávidím, vždycky jsem je nenáviděl. RAW je RAW. Dres někomu na dřep pomůže 50 kg, někomu 10 kg a někomu nic. Bandáže, opasek a tečka. Buď na to máš, nebo ne.

Máš nějakého trenéra?

Já si sice trénuji sám, ale můj trenér je de facto Láďa Svoboda.

Zalíbil se ti někdo ze současné scény?

Ten, kdo se mi teď strašně líbí, že maká, že je dobrý a má sílu, je Jirka Tkadlčík. Na to, že má kolem 100 kg je hodně dobrý, není nijak namistrovaný.

Jakým způsobem relaxuješ?

Vyspím se, najím se a nedělám skoro nic. Když je hezky, tak se jdu maximálně vykoupat. Jinak regeneruji, dojdu si nakoupit a nedělám nic.

Máš nějaký krátký vzkaz pro lidi na závěr?

Někdy je to těžké, ale dělejte to, co vás baví.

Petr Petráš