Thajský box u nás za poslední léta natolik zdomácněl, že jsme schopni vychovávat bojovníky konkurující mezinárodní špičce. Jedním z mladých talentů ostřílených v boji na evropské půdě je i Michal Ryba, jehož nejčerstvějším úspěchem je bronzová medaile z ME v Portugalsku.
Michale, nejdřív se prosím krátce představ - kolik ti je vlastně let, odkud jsi, co děláš a v jaké disciplíně bojuješ?
Jmenuji se Michal Ryba, je mi osmnáct let a bydlím nedaleko Brna v Mokré-Horákově. Momentálně studuji obchodní akademii v Brně, kde mě mimochodem letos čeká maturita. Moje specialita je klasický thajský box s lokty. Trénuji v Jetsaam Gymu pod vedením Martina Karaivanova a Vladana Weisse. Fyzičku potom ladím v Elite Gym Brno, první crossfitové tělocvičně v Brně, kde je mým koučem Vladimír Brzokoupil. A ještě si občas zajdu do posilovny Kantor Fitness.
Jak dlouho se pohybuješ ve světě bojových sportů?
Letos je to šest let, co trénuji u Martina Karaivanova. Předtím jsem žádný bojový sport nedělal, spíš takovou klasiku - fotbal, florbal… Měl jsem slušné problémy s nadváhou, vážil jsem něco přes 80 kg (pozn. red.: Michal v současnosti zápasí ve váze do 67 kg) a chtěl jsem zhubnout. S thajským boxem šla kila dolů snadno a navíc jsem si jej zamiloval, takže jsem u něj doteď.
Jaká je v současnosti tvoje bilance?
V thaiboxu mám odbouchaných 22 zápasů, z toho 12 výher, 8 porážek a dvě remízy. Kromě toho jsem ochutnal i klasický box, kde mám bilanci 2 zápasy, 2 výhry, z toho jedna stylem KO.
Přeskočme nyní k tvému nejčerstvějšímu úspěchu. Před několika týdny jsi vybojoval bronz na turnaji ME IFMA v Portugalsku. První otázka - jak ses cítil bezprostředně po prohraném boji o finále? Jak se cítíš nyní?
Začínal jsem prvním soubojem, který určoval, zda se podívám dále, nebo ne. Mým soupeřem byl Slovinec Turek Borut, kterému jsem ale nedal šanci. Od začátku jsem měl zápas pod kontrolou, celá tři kola jsem měl převahu a zvítězil jsem 3:0 na body, takže jsem věděl, že si domů odvezu placku, a tedy alespoň částečný úspěch. Mým soupeřem v bitvě o finále byl Anton Petrov, rychlý a tvrdý Bulhar s výborným okem. Šlo o můj nejtěžší a nejtvrdší zápas v kariéře. Byl to vyrovnaný boj, chvilku jsem měl i navrch, ale deset vteřin před koncem mě Petrov nabombil loktem, po kterém mi odletěla helma. Na obočí se mi otevřel krvavý šrám a doktor zápas raději ukončil. V ten moment jsem byl hodně zklamaný, ale trenéři říkali, ať si z toho nic nedělám, že právě takové bitvy mě poučí a dají mi hodně do dalších zápasů. Zpětně jsem se díval na video a myslím, že bych i tak těsně prohrál, soupeř byl zkrátka lepší. Teď už na to nemyslím a chystám se na sezónu.
Jak dlouho ses na turnaj připravoval?
Asi 3 měsíce. V té době jsem ještě neznal své soupeře, takže jsem se na ně nemohl nijak zvlášť připravovat. Trénoval jsem tedy všestranně, hodně jsem pracoval na kopech, na aktivitě.
Jak jsi trénoval?
Cvičil jsem téměř každý den, z toho tak 3 - 4x týdně dvoufázově. Hodně jsem makal v Jetsaamu pod Martinem Karaivanovem. Většinou jsem chodil ráno na lapy, pak večer na společné tréninky. V rámci kondiční přípravy jsem makal ve stylu CrossFitu (který považuji jak kondičně, tak silově hodně vhodný pro Muay Thai). Měl jsem CrossFit naordinovaný tak, že reflektoval zápasové tempo, tedy tři kola po třech minutách. Taky jsme používali prvky kruhových tréninků, hodně jsem si užil komplexních cviků s velkou a těžkou činkou a taky jsem se skamarádil s kettlebellem. Musel jsem chodit běhat, ale to mě nebaví, maratonec ze mě asi nebude. Do posilovny jsem před turnajem nechodil, na rozdíl od off-season fáze, během níž trávím v posilovně hodně času.
Dodržoval jsem také přísnou životosprávu. Měsíc předtím jsem měl redukční dietu, kdy jsem jedl maso a ryby na vodě bez koření, se zeleninou a s minimem sacharidů. Taky bílky, tvarohy, vysokoprocentní proteinové koktejly, zkrátka samá chuť. (úsměv) Z doplňků výživy používám BCAA sypké i tabletové, glutamin, na redukci váhy pak synefrin, kofeinové tablety a další spalovače. Během měsíce jsem zhubl 7 kilo, abych se vešel do své váhovky. Byl jsem z toho pěkně vyčerpaný, při druhém denním tréninku jsem musel dávat sacharidy navíc, které ale shořely jak síra na zápalce. Na soutěžní formě se tenhle režim naštěstí nepodepsal.
Po první výhře jsem měl den volno, kdy jsem musel zase shazovat, co jsem nabral před zápasem, protože jsme se vážili každý den. Měl jsem navíc asi tři kila. Spal jsem v teplákovce zakrytý dekou. Ráno jsem převážil nějakých 200 gramů, takže jsem běhal po hotelu v sauna obleku, musel na mě být pěkný pohled. (smích)
Jak ses na MS dostal, proběhla nějaká kvalifikace?
Kvalifikace nebyla, byl jsem nominován Českou Muay Thai Asociací. Loni byly dvě reprezentační soustředění, kde jsem se mohl ukázat, ale trenéři nás sledují celoročně.
Jaká byla organizace závodů, byl jsi s mistrovstvím po této stránce spokojen?
Určitě, všechno bylo v pořádku. ME pořádá nejprestižnější světová amatérská organizace IFMA, takže medaile je velmi cenná. Zápasí tam i profesionální bojovníci, třeba Andrei Kulebin z Běloruska, který má na kontě spoustu světových titulů, Artem Levin z Ruska nebo Emil Zoraj z Chorvatska.
Jinak jsme bydleli ve čtyřhvězdičkovém hotelu, jídlo bylo upraveno dietně, takže jsme nemuseli nic řešit, jen se trošku hlídat před každodenním vážením. Každý den jsme chodili trénovat, abychom se vypotili a ještě se něco málo naučili. Každý se ve volném čase snažil odpočívat a soustředit na své výkony.
Co Lisabon, jak se ti líbilo samotné město, měl jsi čas si ho prohlédnout?
Lisabon je krásný! Spousta zajímavých památek, jejichž styl je úplně jiný než u nás. Zápasilo se na fotbalovém stadiónu Benficy Lisabon, což je památka sama o sobě. Jsem rád, že jsme chytili rozumné počasí, nejvíc tam bylo 20 stupňů - být tam vedra jako tady, asi bych se rozpustil. Co mě šokovalo, tak po ulicích se naprosto otevřeně poflakuje spousta drogových dealerů. Vypadají, že prodávají sluneční brýle, ale když se turisté přiblíží, už vytahují trávu a kokain. Snad každý tam něco bere, po ulicích chodí tlustí padesátiletí „tatíci“, kteří si utírají bílé nosy, tuhle část kultury bych u nás oželel. (smích)
Je medaile z ME tvůj největší úspěch v životě, nebo jej něco předčilo?
Nejspíš je. Ještě si ale hodně vážím jednoho úspěchu. Vyhrál jsem amatérské mistrovství republiky v mužích v době, kdy jsem byl junior a bylo mi jen 16 let. Ale Evropa je Evropa.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
17. srpna jedu na soustředění do Banské Bystrice, které pořádá Martin Belák, tím navážu na letní přípravný kemp v Jetsaamu. 18. září zápasím v Hamburku v Německu. Bude to profesionální zápas v MT, soupeřem mi bude Felix Minners. Viděl jsem s ním pár videí na YouTube, nebude to snadné, ale moc se těším. V listopadu bude na výstavišti v Brně šampionát v Muay Thai, který pořádá Jetsaam a Česká Muay Thai Asociace. Měl bych na něm startovat, takže bych rád pozval všechny fanoušky. V květnu je turnaj MS v thaiboxu v Malajsii, na který bych se rád kvalifikoval - zatrénovat si a zabojovat v Asii by byl určitě neskutečný zážitek.
Určitě ti spousta lidí pomáhá, chtěl bys někomu poděkovat?
Chtěl bych poděkovat sponzorům, hlavně Nohel Group s. r. o., díky kterým jsem mohl jet na ME, dále pak společnosti, která mě vybavuje doplňky výživy, Pitbullshopu, který mě obléká, a profighters.sk, díky kterým mám k dispozici veškeré potřebné tréninkové vybavení. Dále bych chtěl poděkovat všem fanouškům, rodině, přítelkyni a hlavně trenérům, kteří za mnou stojí, ať se děje cokoliv.
Vzkázal bys něco na závěr čtenářům Ronnie.cz?
Věnujte se sportu! Je skvělé mít nějaký koníček a jít si za svým snem. Lepší než se válet po hospodách. A pokud se Vám tento rozhovor líbil a thajský box Vás láká, přijďte do Jetsaamu, tréninky začátečníků jsou od září v pondělí, úterý a ve čtvrtek v 19 hodin večer. Případně pokud by někdo chtěl, může mě vyhledat na Facebooku nebo mi napsat na michal.kapr@seznam.cz a zatrénovat si se mnou formou soukromých lekcí. Stále také hledám další sponzory, takže pokud chcete, abych bojoval pod Vaší vlajkou, napište. Sportu zdar, thajskému boxu zvlášť!
Díky za rozhovor!
