Motivační články o bojových sportech, zejména o MMA.
Díly:
první •
druhý •
třetí •
čtvrtý •
pátý •
šestý •
sedmý •
osmý
Objevte kouzlo světa ultimátních zápasů. Světa, který je tvrdý a nebezpečný.
Zabušte na jeho dveře, a když Vám nikdo neotevře, rozkopněte je. Klec, odkud není úniku, na Vás čeká…
Tommy si ručníkem otřel zpocené čelo a napil se z plastové špinavé lahve od Coca-Coly, která ležela na okně tělocvičny. Vytáhl chrániče na zuby a zjistil, že je má trošku od krve, nejspíš se při nějakém pádu praštil do obličeje. Polil tedy i je a vložil si je do úst. Pak se trochu závistivě podíval na borce, kteří pod Stojanovým vedením bušili do pytlů, a otočil se na svého soupeře, mohutného Denise, který se tvářil nijak - jako obvykle. „Ze země?“ zeptal se.
„Ne,“ zavolal na něj Pešek, který jej zaslechl. „Hezky ze stoje. Za dva tejdny taky nebudeš začínat ze země!“ Tommy sklopil hlavu. Věděl, že trenér má pravdu - a taky věděl, že Denis jej nejspíš na zem pošle, než řekneš švec a luskneš prsty. V tomhle byl vážně mistr nejen díky své raketové výbušnosti i síle. Uměl různé pokročilé techniky zápasnických takedownů, slamy a další triky, kterým se jen obtížně vzdorovalo.
Sklopil hlavu, plácl si s Denisem a pustili se do sebe. Chytili se a začali se přetlačovat; Tommy se jej pokusil podkopnout, ale Denis sebou švihl, Tommy se na vteřinu podíval na strop tělocvičny a už ležel na zemi a snažil se kolem širokého mladíka uzavřít guard. Pešek nespokojeně kroutil hlavou. „Když už tě sundal, tak něco udělej!“ radil zvýšeným hlasem, aby jej Tommy slyšel i přes lomoz, který způsobovali bojovníci trénující na aparátech. „Zkus triangl! Přehoď to na armbar! Neee…“ zaklel Pešek, když Denis prolomil guard a skočil do side guardu, boční pozice, ze které je snadnější svého soupeře ukončit.
Tommy se ale nevzdal, i když boj s Denisem bolel. Chytil jej levačkou, pokusil se mu natlačit nohu pod hrudník a vytvořit tak prostor, ze kterého by se mohl vrátit do guardu. Denis se ale nachytat nenechal. Zapřel se, protáhl nohy, strčil mu ruce pod hlavu. To už Tommy cítil, že je zle, ale i když napnul všechny síly, nedokázal tlaku svého soupeře vzdorovat. Denis mu kolem hlavy sevřel arm triangl, škrtící techniku, která soupeře přidusí za pomoci jeho vlastního ramene, a i když Tommy mlhavě slyšel, že na něj Pešek cosi křičí, nedokázal se vymanit a musel odklepat.
„Ku***,“ zaklel Pešek. „Vždyť ty ses ani nesnažil! Prostě ses nechal!“ Tommy mlčel. Nemyslel si, že by Pavel měl pravdu. Konec tréninku se blížil a on byl vyčerpaný; Denis byl navíc o dost zkušenější zápasník. Nebyla ostuda s ním prohrát. Ale vypadalo to, že nová verze trenéra Gladiátorů je o dost náročnější než ta stará. Taky o dost vzteklejší. Tommy se s ním přesto hádat nehodlal. Věděl, že musí trénovat na maximum. Za dva týdny jej čekala první soutěž, malý lokální turnaj v grapplingu, v disciplíně, kde jsou zakázány údery a kopy, ale povoleny techniky nutící soupeře se vzdát, jako je například škrcení a páčení. Pešek usoudil, že nejlépe bude, když se bude na boj na zemi pořádně soustředit a stand-upové nácviky omezí na nezbytné minimum.
„Znova, ještě máte minutu a půl čas,“ poručil trenér a šel se dívat na ostatní svěřence. Kromě Tommyho s Denisem se na turnaj chystali ještě čtyři závodníci - Josef, řečený „dobrák“ díky své flegmatické povaze, jež ostře kontrastovala se vzteklou zarputilostí, kterou se vyznačoval v soubojích, Honza Vaněk, Míša Švec, vždy tichý a nenápadný, a vysoký, lehce obtloustlý, sprostý Janečka, jenž se nedávno přistěhoval, ale podle vlastních slov i výkonů měl k bití lidí obdivuhodný talent. Měla jet i Klára Budíková, sympatická dívka fyzických proporcí vzbuzujících v Tommym necudné myšlenky, ale minulý týden byla na snowboardu v Alpách a odnesla si zlomeninu kotníku. Když se to Pešek dozvěděl, klel tak, že kdyby ho slyšel nějaký kněz, umřel by v ten moment na infarkt.
Tommy se nadechl, a to už si jej Denis přebíral do péče, chvilka přetahování, chvat, po kterém následuje pád, několik desítek vteřin boje o pozici a důvěrně známá bolest, signalizující, že přišel čas se vzdát. Než kolo skončilo, stihl Tommy odklepat ještě dvakrát. Neviděl Peška, jak kroutí hlavou, neslyšel jej, jak Míšovi říká, že s takovou technikou by nedotáhl leglock ani vozíčkáři. Trenér byl dnes opravdu ve výtečné formě.
„Dneska už sparingy stačily,“ zahučel Pešek. „Stálo to za ho***. Strkám svou pověst pod katovskou sekeru, když vás na ten turnaj beru, hlavně tebe,“ otočil se k Tommymu, který byl již po několikáté v pokušení odpovědět zdviženým prostředníčkem, ale ovládl se, „ale když se tady po sobě budete válet, pořádné zkušenosti nikdy nezískáte. A abyste si nemysleli, že se tu můžete flákat, aby se neříkalo, že Pešek vás nedonutí makat, dáme si na závěr dvouminutovku angličáků. A jestli to odrbete jako sparingy, pak teprv poznáte, jaký to je, když se nas***!“ Otočil se na Standu, který se za jeho zády šklebil, a dodal: „A ty se uklidni. Když vidím, co jseš za dřeváka, divím se, že tě Stojanov neposlal už dávno do prd***.“
Výbuch škodolibého smíchu mu byl odpovědí.
Tommy se moc neusmíval. Dvě minuty angličanů na závěr tréninku byla pořádná porce; když ji dokončil, motala se mu hlava a jen stěží potlačoval zvracení. Pešek byl naštěstí zodpovědný a své svěřence po tréninku nutil pořádně se vydýchat a protáhnout, takže věděl, že zítra bude schopný znovu trénovat.
Po čtvrthodině strečinku došel k baru, kde všem závodníkům namíchal gainer, případně protein podle jejich chuti, neboť Stojanov se poctivě staral o to, aby si Tommy svá privilegia zasloužil. Prohodil pár slov s kamarády, poslechl si několik sprostých vtipů a šel se osprchovat. Následně uklidil všechno roztahané vybavení, přejel mopem zem, vynesl koš - to už byli v tělocvičně jen trenéři Stojanov s Peškem - rozloučil se a šel domů.
Cestou domů přemýšlel o tom, jaké má vlastně šance v turnaji. Podle Peškovy kritiky by jeden řekl, že je obětním beránkem, ale Tommy tomu nevěřil. Byl si skoro jistý, že v jádru své černé duše mu trenér fandí, a také věděl, že tréninku dává, co jen může. Možná to nebude tak špatné. Aspoň první kolo přejít!
Procházel kolem rodinných domů v bohatší čtvrti, když tu si všiml, že na jednom z balkonů svítí světýlko. Podíval se a zarazil se.
Na balkoně stál zrzavý a pokuřoval cigaretu. Když Tommyho uviděl, zasmál se. „Jdeš nějak pozdě domů. Z hospody?“
Na vteřinku si Tommy myslel, že shodí batoh, přeskočí plot a pro zrzavého si dojde. Jeho únava byla rázem pryč. Pak si ale všiml výmluvné cedulky „Pozor, pes“. Zaslechl hrabání a čichání a v křovinách pod balkonem proběhl temný stín velikosti telete. Pud sebezáchovy zvítězil a on se podíval zrzavci do očí. „Pojď dolů,“ vyzval jej. „Jen slez z toho balkonu, zm***. Ještě ti něco dlužím a rád bych ti to vrátil.“
Zrzavec vybuchl smíchem. „Seru na tebe,“ odpověděl. „Už jsem se dneska sprchoval a nebudu se umejvat od krve.“ Tommymu se zúžily zorničky. „Ty se mě bojíš?“ zeptal se. Zrzavý ztuhl. Pinkl po Tommym nedopalek od cigarety, který ale neškodně odplachtil stranou. „Jdu si pro tebe!“ zavolal. Tommy chtěl odpovědět, ale najednou se ozval ženský hlas: „Jaromírku! Pojď tatínkovi pomoct! Je v garáži!“
„Jaromírku! Domů, k mámě!“ rozřehtal se Tommy. Zrzavý na něj vypoulil oči - ve světle pouličních lamp vypadaly jako žabí - a sotva slyšitelně zašeptal: „Za to tě zabiju. Jen počkej!“
Tommy se smál ještě pět minut po tom, co zrzavý zmizel ve dveřích balkonu. Pak se podíval na zvonek u dveří. Tomáškovi. Jaký paradox! Jaromírek Tomášek. No, Jaromírku, brzy tě čeká peklo. Myslím na tebe.
Na jiném místě si zatím Pavel Pešek zapaloval cigaretu. K téhle vášni měl vždycky hodně blízko a teď, po úrazu, ji přestával tajit. Stojanov měl problém jej přesvědčit, aby nekouřil rovnou před tělocvičnou. Koneckonců, uvažoval Pešek, stejně jsem kripl. Je jedno, na co umřu. Jedno, jestli… ne, takhle nemůžu myslet.
Pozoroval mihotavý ohýnek, dokud nevyhasl. Pak cigaretu zahodil. Život je prostě ku***.
Ku***, která dá všem, jen ne tobě.
