Písek, míč a dvě družstva spoře oděných krásek, které se snaží šišatou mičudu dohonit a skórovat. Pro muže je to pohled pro bohy. Vždyť miniaturní topy hráček příliš neskrývají, ultra krátké nohavičky šortek se v běhu často ještě povyhrnou a polonahá těla ragbistek se co chvíli spletou v úporném sportovním zápolení. Ó, to se pak rozběhne mužská fantazie na plné obrátky, dech se tají, zatímco tep se dere ke kritickým hodnotám.
Tvrdý sport, který se snoubí s dráždivou ženskou krásou, to je Sexy ragby. Více o něm nám řekla kapitánka týmu Pirátek, Kateřina Gaperová.
Katko, jak jste se vlastně k Sexy ragby dostala?
Díky kamarádce. Ta na internetu našla informace o projektu i o tom, že se k němu kromě sportování budou vázat i různé party a společenské akce, což nás jako holky samozřejmě zaujalo. (smích)
To jste asi nebyly samy. Předpokládám ale, že většina dívek, které se do projektu přihlásily, nikdy předtím ragby nehrála, je to tak?
Je to tak, ale většina dělala předtím jiný sport, a tak měly dobré předpoklady k tomu, že jim půjde i ragby.
Jaké byly Vaše ragbistické začátky a jak vypadaly a vypadají tréninky?
Začátky byly docela složité i přes to, že já sama dřív hrála volejbal a míče jsem se nebála. Ovšem ragby je hodně o něčem jiném. Já i některé další dívky z našeho týmu jsme začínaly ještě v době Sexy Ligy, což byl původní projekt. V tu dobu jsme trénovaly s trenéry ze Sparty, tedy lidmi, kteří ragby sami hrají, někteří z nich dokonce za národní tým. V každém týmu jsme pak měly kapitánku ragbistku, která nám pomáhala dostat hru do ruky. Projekt Sexy Liga ale zřejmě nesplnil očekávání, skončil, ale díky nadšení Martiny Bercikové byl po několikaměsíční pauze odstartován nový koncept, a to pod názvem Sexy ragby. Pod touto hlavičkou tedy pokračujeme v tréninku, i nadále pod vedením trenérů Sparty, kteří s námi zůstali bez nároku na odměnu jen proto, že je to baví.
Hezké. Kolikrát týdně se tedy nyní scházíte a jak tréninky vypadají?
Trénujeme dvakrát týdně v hale Beachklubu na Pankráci. V první části tréninku se nejdříve rozcvičíme a rozběháme, následují různá cvičení s míčem, v druhé části tréninku pak přichází na řadu vlastní hra. Výběr nejlepších hráček mívá ještě navíc dva tréninky na Spartě.
Ragby, které děláte vy, má ale na rozdíl od toho klasického spíš exhibiční charakter. Berou to vaši trenéři v potaz a šetří vás, abyste se moc nepotloukly?
Tak ono je to někdy docela baví, když se trošku potlučeme. (smích) A nemyslím, že by nás šetřili. Zejména hlavní trenér klade velký důraz na to, abychom trénovaly, jak máme, a aby se dodržovala i patřičná morálka.
V čem se vlastně liší normální ragby od toho, které hrajete vy?
Nehrajeme na trávě, ale na pískovém hřišti, hrajeme v počtu pět proti pěti a pravidla máme výrazně zjednodušená.
Také dres je jiný, k radosti mužských diváků materiálově velmi úsporný. Jak se vám v něm hraje?
(smích) No, ne že by příliš vyhovoval sportu, ale už jsme si zvykly.
Spoře oděná ženská těla jsou velkým diváckým lákadlem a exhibiční ragby na tom do jisté míry stojí. Jde tedy stále ještě o sport, nebo spíš o žensky dráždivou show?
Záleží na přístupu. Jsou hráčky, které sexy ragby dělají hlavně kvůli večírkům a propagaci ženské krásy, ale součástí týmu jsou i dívky, které jsou také hezké, ale na propagační akce ani na večírky nechodí a dělají to opravdu jen proto, že je baví ragby jako takové.
Ragby patří ke kontaktním sportům. Jde i v exhibičním ragby o opravdový kontakt, nebo se jedná o kontakt jen naoko?
Vůbec není jen naoko. A právě proto je naše hra pro diváky tak atraktivní. K tvrdosti střetů často přispívá i fakt, že dívky umí být velké rivalky.
Jde o rivalitu ženskou, nebo sportovní?
Občas se vyskytne i ta ženská, ale myslím, že převažuje rivalita sportovní. Každá hráčka se snaží dát do hry vše, všichni se snaží na maximum a z toho důvodu bývá hlavně na turnajích dost úrazů.
Jaké úrazy se stávají nejčastěji?
To je různé. Byla tu už zlomená lícní kost, což bylo asi nejvážnější zranění, normální jsou zlomené prsty a já třeba měla otřes mozku.
Takže nejen muži ragbisté, ale i ženy ragbistky dokáží být tvrdé.
Někdy mám pocit, že dokonce tvrdší, protože mají navíc tu typicky ženskou zákeřnost.
Není to ale tak, že by se dívky v šatně po zápase servaly a vyrvaly si vlasy?
To ne. Po zápase většinou všechny negativní emoce vyprchají, což je na sportu právě to úžasné. Když má někdo problém, ventiluje ho během fyzické aktivity a pak už bývá obvykle v pohodě.
Kolik dívek je vlastně zapojeno do projektu Sexy ragby?
Je nás asi 50 a jsme rozděleny do pěti týmů. Já jsem kapitánka Pirátek, dál máme tým Andílků, Amazonek, Mariňaček a Ďáblic.
To vypadá na týmy pěkně divokých holek. (smích) V kolika zápasech už jste se utkaly?
Měly jsme čtyři - jeden ve Žlutých lázních, dva ve sportovním centru Na Korábě a poslední, listopadový, se odehrál v hale Beachklubu na Pankráci.
Kdy se mohou diváci těšit na nejbližší další?
Další turnaj je naplánován na únor roku 2013.
Vážou se ke každému zápasu afterparty a mohou se jich diváci v případě zájmu zúčastnit?
Ano, na turnaji vždy moderátor oznámí, kde se bude večírek konat. Kdo chce, může dorazit.
Prima. A poslední otázka na závěr - proč vy sama děláte Sexy ragby a co se vám na něm líbí?
Na projektu Sexy ragby se mi líbí, že dostává tento sport víc do povědomí lidí a že víc seznamuje i s touto jeho ženskou formou. Občas se setkávám s názorem, že ragby není sport pro ženy, ale já myslím, že dnes ženy dělají mnoho věcí, které dříve nedělaly. Ale proč by nemohly, když je to baví a když na to mají...
Víte, že...
