Od 28. 10. 2012 do 4. 11. 2012 probíhalo v Portoriku ve městě Aguadilla Mistrovství světa mužů a žen v silovém trojboji federace IPF. O výsledcích jsme Vás pravidelně v průběhu závodu informovali, takže jak dopadli čeští závodníci, to již víte, ale já se Vám pokusím přiblížit, jak to vypadalo na místě, podrobněji popsat ty nejzajímavější momenty a na závěr zhodnotit i svůj výkon, což bude takové zakončení mé přípravy na tyto závody, kterou jste mohli sledovat ve čtyřech videolozích.
Českou republiku na mistrovství světa reprezentovali Karel Ruso ve váze do 66 kg, Tomáš Šárik a Jaroslav Sršeň ve váze do 105 kg, Zbyněk Krejča ve váze do 120 kg a já, Milan Špingl, ve váze nad 120 kg. Měl závodit i Jiří Horník ve váze do 93 kg, ale vhledem k problémům s odletem, které způsobila tropická bouře Sandy, se závodu nezúčastnil.
Tentokrát byla naše výprava rozdělena netradičně na tři části a každá na MS letěla v jiný den. Předseda svazu Miroslav Vacek a Karel Ruso letěli jako první na zahájení závodu, neboť před MS se konal kongres, na kterém se volil nový prezident IPF. Tím se nakonec stal Lucemburčan Gaston Parage. O Karlíkově závodě Vám toho moc nenapíšu, protože v době, kdy Karel závodil, já byl ještě v ČR v práci. Nicméně Karlík předvedl krásný výkon a s českým rekordem 607,5 kg obsadil 11. místo. Druhá část výpravy, Petr Slanička jako kouč, Jaroslav Sršeň a Zbyněk Krejča, měla letět v pondělí 29. října ráno, ale jejich let přes New York byl kvůli tropické bouři zrušen. Dostali však náhradní let a ten stál za to - nejprve letěli v pondělí večer do německého Düsseldorfu, kde museli čekat 10 hodin na let do USA, do Atlanty. V Atlantě pak přesedli a letěli do Panamy, kde museli čekat dalších 12 hodin, a teprve ve středu ráno letěli do Portorika, kde kolem poledne přistáli v San Juanu. Poslední část výpravy jsem tvořil já a Tomáš Šárik. Vyrazili jsme ve středu ráno přes Amsterodam do Atlanty a pak do San Juanu. My jsme žádné potíže cestou neměli, takže jsme do Portorika dorazili ještě ve středu ve 23:30 místního času. Musím rovnou přiznat, že tyhle dlouhé cesty a přelety mi dělají čím dál větší potíže, a bylo vidět i na Tomášovi, že v tom nejsem sám.
Ubytováni jsme byli v krásném hotelu Courtyard Mariott, hotel byl čistý, luxusní a samozřejmě plně klimatizovaný. V hotelu bylo i fitko a před hotelem bazén, což se při teplotě okolo 35 stupňů docela hodí. Jedinou nevýhodou bylo, že se nacházel asi 15 km od města Aguadilla, kde byla závodní hala. Do haly byly z hotelů zajištěny svozy autobusy, ale my jsme měli pronajaté auto, takže o to to bylo jednoduší. Závodní hala byla na okraji města Aguadilla, přímo na pobřeží. Do Atlantského oceánu jsme to měli tak 30 metrů, kousek od haly byla i pěkná malá písečná pláž. To vše bylo moc krásné, ale už horší to bylo v hale samotné. Hala původně sloužila k zápasům v basketbalu, velikost celkem dobrá, klimatizace jela naplno. Závodiště bylo uděláno v zadní části haly na vyvýšeném pódiu. To by bylo celkem fajn, ale nesmělo by to být pódium určené pro hudebníky, které bylo složené z menších dílů, které se při samotné chůzi prohýbaly, natož pak když na záda naložíte třeba 400 kg. Myslím, že i proto hodně závodníkům padala činka při dřepu ze zad. Pódium pořadatelé předělali a pořádně zpevnili až poslední den závodu, protože spousta závodníků i trenérů k tomu měla výhrady. Rozcvičovna byla zase malá a jen s pěti stanovišti na rozcvičení, nebylo to úplně nejhorší, ale na MS by to mělo vypadat trochu jinak, navíc, jakmile se do rozcvičovny nahrnulo více lidí, nebylo tam k hnutí. Největší tragédie ale byli nakladači, také na super těžké váhy v neděli je museli doplnit dva závodníci ze Slovenska - Peter Ovšonka a Pavol Varchola, pomohl i jeden trenér z finské výpravy. Zázrak byl, že se nikomu při závodech nic vážného nestalo.
Pro nás závody začaly až v sobotu, takže čtvrtek a pátek jsme věnovali turistice a relaxu, tedy kromě Tomáše, protože ten se snažil dohubnout do 105 a vzhledem k tomu, že ještě ve středu měl skoro 110 kg, měl dost práce. Tomášovi se to nakonec podařilo, ale za cenu velké dehydratace a to se podepsalo na jeho výkonu. Takže v sobotu ráno Tomáš i Jarda navážili a v 10 hodin jim začal závod. Oba závodili ve slabší skupině 105, která byla dost divně oddělena od skupiny silnější, takže se nedalo nijak taktizovat. Kvůli tomu i Tomáš asi přišel o medaili v mrtvém tahu. Protože jsme měli dva závodníky v jedné skupině a Petr Slanička by nestačil oba dva připravit, domluvil jsem se s Tomášem, že ho odkoučuju a zabandážuju já. Tomáš měl naplánované celkem pěkné výkony, ale při rozcvičování bylo vidět, že shazování ho stálo spoustu sil, a tak jsme při závodech šli opatrně a na jistotu, což se nám vyplatilo. Tomáš i Jarda zapsali v pohodě první pokusy. Jarda bohužel už další pokusy nezapsal, a tak skončil na váze 300 kg. Tomáš na druhém pokusu vytvořil něco, co ještě předtím nikdo neviděl, když druhým pokusem zapsal 345 kg ve dřepu, ale s vývrtkou. Třetí pokus na 352,5 kg už byl nad jeho síly. Na benčích kluci zapsali pouze základy, Jarda 215 kg a Tomáš 232,5 kg. Při mrtvém tahu už bylo jasné, že Tomáš bojuje o vítězství ve skupině se Slovákem Haršánym. Tomáš boj vyhrál, když Slováka porazil o 2,5 kg s výkonem 912,5 kg, ale jak se pak odpoledne ukázalo, nakonec se víc radoval slovenský závodník, protože díky tělesné váze získal za mrtvý tah 335 kg bronz. Po skončení závodu, kdy dozávodila silnější skupina, Tomáš zůstal na krásném 6. místě. Jarda s výkonem 805 kg skončil na 16. místě. O největší senzaci toho dne se postaral Lucemburčan Anibal Coimbra, když ve finiši vytvořil nový světový rekord v mrtvém tahu 387,5 kg a přeskočil tak Ukrajince i Rusa a stal se opět šampiónem váhy do 105 kg. Ve večerním závodě silnější skupiny do 120 kg se předvedl Zbyněk Krejča. Tento závod jsem sledoval už jako divák a šetřil síly na neděli. Zbyněk předvedl dva pěkné pokusy v dřepu, kde zapsal 340 kg. Jeho nejsilnější disciplína - bench-press - mu tentokrát nevyšla, protože zapsal pouze základní pokus 275 kg. Musím ale jedním dechem dodat, že Zbyňka poškodil hlavní rozhodčí, když mu úplně zbytečně nechal odebrat činku při třetím pokusu. Zbyněk pak v mrtvém tahu bojoval o celkové úspěšné 8. místo, ale nezvládl dvakrát činku s váhou 295 kg, a tak nakonec skončil s výkonem 900 kg na 11. místě.
Já jsem závodil v neděli ve 13:00 místního času v silnější skupině nad 120 kg. Tentokrát jsem měl před závodem obrovskou trému, i když jsem měl dost natrénováno, stejně jsem se bál, abych opět nevypadl jako na ME na Ukrajině. Navážil jsem jen 146,5 kg, což bylo o 4 kg méně než na trénincích, a to mi na jistotě také moc nepřidalo. Při rozcvičování jsem se cítil celkem dobře, takže to ze mne trochu spadlo. Nahlásil jsem si jako základní pokusy 425, 290 a 300 kg. Mrtvolu jsem nechal schválně malou, aby si mne moc soupeři nehlídali. Před mrtvým tahem pak základ zvednu minimálně o 20 kg a občas to soupeřům zamotá hlavu. Při dřepech jsem šel na řadu jako třetí od konce. První pokus měl být lehký, ale opět mě moje tělo zradilo a v konečné fázi dřepu jsem začal omdlívat a ztratil jsem rovnováhu. Musel jsem udělat krok vzad ještě před pokynem rozhodčího a ztratil jsem tak jeden pokus. Po tomto pokusu jsem se cítil hrozně divně a vůbec jsem netušil, jak to dopadne. Kluci mě ale vyburcovali a při druhém pokusu už bylo vše v pořádku, zapsal jsem 425 kg a druhým pokusem pak nový český rekord 440 kg. Později se ukázalo, že jen 2,5 kg mě ve dřepu dělilo od bronzové medaile. Největší strach jsem měl z benče, ale úplně bez problémů jsem zvládl základní pokus 290 kg. Tím ze mne vše spadlo a já mohl začít pořádně závodit. Benče vyšly skvěle, a když jsem třetím pokusem zapsal 310 kg, už jsem si byl skoro jistý, že tu vytouženou 1100 udělám. Před mrtvými tahy jsme základ zvedli dle plánu na 320 kg, a tím jsem se posunul hned na 5. místo s výkonem 1070 kg. Pak ale přišlo pro mne velké zklamání. Po bezproblémovém základu jsme nahlásili na druhý pokus 342,5 kg, abych dorovnal na 4. místě těžšího Ukrajince Svistunova. Nevím proč, ale nedokázal jsem činku udržet v ruce a při zatažení ramen mi vypadla činka z ruky. To bylo pro mne velké překvapení, protože na trénincích jsem tuto váhu zvedal lehce. Ani třetím pokusem jsem 342,5 kg nepokořil, a tak jsem se musel spokojit s pátým místem a výkonem jen 1070 kg. Umístění není až tak špatné, když uvážím, že vítězem kategorie se stal Ukrajinec Testsov s výkonem 1147,5 kg, na druhém místě pak byl Rus Konovalov s výkonem 1145 kg a třetí příčku obsadil obrovský Nor Christensen s výkonem 1132,5 kg, i ta moje vytoužená 1100 by stačila jen na 4. místo. Za zmínku jistě stojí i to, že Rus Konovalov vytvořil nový světový rekord ve dřepu s váhou 460 kg.
Po vyhlášení vítězů jsme se šli všichni vykoupat na pláž a pak nás už čekal jen banket a druhý den opět dlouhá cesta domů.
Mistrovství světa mužů a žen v silovém trojboji 2012 - fotogalerie
Od 28. 10. 2012 do 4. 11. 2012 probíhalo v Portoriku ve městě Aguadilla Mistrovství světa mužů a žen v silovém trojboji federace IPF. O výsledcích jsme Vás pravidelně v průběhu závodu 
Ubytováni jsme byli v krásném hotelu Courtyard Mariott, hotel byl čistý, luxusní a samozřejmě plně klimatizovaný. V hotelu bylo i fitko a před hotelem bazén, což se při teplotě okolo 35 stupňů docela hodí. Jedinou nevýhodou bylo, že se nacházel asi 15 km od města Aguadilla, kde byla závodní hala. Do haly byly z hotelů zajištěny svozy autobusy, ale my jsme měli pronajaté auto, takže o to to bylo jednoduší. Závodní hala byla na okraji města Aguadilla, přímo na pobřeží. Do Atlantského oceánu jsme to měli tak 30 metrů, kousek od haly byla i pěkná malá písečná pláž. To vše bylo moc krásné, ale už horší to bylo v hale samotné. Hala původně sloužila k zápasům v basketbalu, velikost celkem dobrá, klimatizace jela naplno. Závodiště bylo uděláno v zadní části haly na vyvýšeném pódiu. To by bylo celkem fajn, ale nesmělo by to být pódium určené pro hudebníky, které bylo složené z menších dílů, které se při samotné chůzi prohýbaly, natož pak když na záda naložíte třeba 400 kg. Myslím, že i proto hodně závodníkům padala činka při dřepu ze zad. Pódium pořadatelé předělali a pořádně zpevnili až poslední den závodu, protože spousta závodníků i trenérů k tomu měla výhrady. Rozcvičovna byla zase malá a jen s pěti stanovišti na rozcvičení, nebylo to úplně nejhorší, ale na MS by to mělo vypadat trochu jinak, navíc, jakmile se do rozcvičovny nahrnulo více lidí, nebylo tam k hnutí. Největší tragédie ale byli nakladači, také na super těžké váhy v neděli je museli doplnit dva závodníci ze Slovenska - Peter Ovšonka a Pavol Varchola, pomohl i jeden trenér z finské výpravy. Zázrak byl, že se nikomu při závodech nic vážného nestalo.
Pro nás závody začaly až v sobotu, takže čtvrtek a pátek jsme věnovali turistice a relaxu, tedy kromě Tomáše, protože ten se snažil dohubnout do 105 a vzhledem k tomu, že ještě ve středu měl skoro 110 kg, měl dost práce. Tomášovi se to nakonec podařilo, ale za cenu velké dehydratace a to se podepsalo na jeho výkonu. Takže v sobotu ráno Tomáš i Jarda navážili a v 10 hodin jim začal závod. Oba závodili ve slabší skupině 105, která byla dost divně oddělena od skupiny silnější, takže se nedalo nijak taktizovat. Kvůli tomu i Tomáš asi přišel o medaili v mrtvém tahu. Protože jsme měli dva závodníky v jedné skupině a Petr Slanička by nestačil oba dva připravit, domluvil jsem se s Tomášem, že ho odkoučuju a zabandážuju já. Tomáš měl naplánované celkem pěkné výkony, ale při rozcvičování bylo vidět, že shazování ho stálo spoustu sil, a tak jsme při závodech šli opatrně a na jistotu, což se nám vyplatilo. Tomáš i Jarda zapsali v pohodě první pokusy. Jarda bohužel už další pokusy nezapsal, a tak skončil na váze 300 kg. Tomáš na druhém pokusu vytvořil něco, co ještě předtím nikdo neviděl, když druhým pokusem zapsal 345 kg ve dřepu, ale s vývrtkou. Třetí pokus na 352,5 kg už byl nad jeho síly. Na benčích kluci zapsali pouze základy, Jarda 215 kg a Tomáš 232,5 kg. Při mrtvém tahu už bylo jasné, že Tomáš bojuje o vítězství ve skupině se Slovákem Haršánym. Tomáš boj vyhrál, když Slováka porazil o 2,5 kg s výkonem 912,5 kg, ale jak se pak odpoledne ukázalo, nakonec se víc radoval slovenský závodník, protože díky tělesné váze získal za mrtvý tah 335 kg bronz. Po skončení závodu, kdy dozávodila silnější skupina, Tomáš zůstal na krásném 6. místě. Jarda s výkonem 805 kg skončil na 16. místě. O největší senzaci toho dne se postaral Lucemburčan Anibal Coimbra, když ve finiši vytvořil nový světový rekord v mrtvém tahu 387,5 kg a přeskočil tak Ukrajince i Rusa a stal se opět šampiónem váhy do 105 kg. Ve večerním závodě silnější skupiny do 120 kg se předvedl Zbyněk Krejča. Tento závod jsem sledoval už jako divák a šetřil síly na neděli. Zbyněk předvedl dva pěkné pokusy v dřepu, kde zapsal 340 kg. Jeho nejsilnější disciplína - bench-press - mu tentokrát nevyšla, protože zapsal pouze základní pokus 275 kg. Musím ale jedním dechem dodat, že Zbyňka poškodil hlavní rozhodčí, když mu úplně zbytečně nechal odebrat činku při třetím pokusu. Zbyněk pak v mrtvém tahu bojoval o celkové úspěšné 8. místo, ale nezvládl dvakrát činku s váhou 295 kg, a tak nakonec skončil s výkonem 900 kg na 11. místě.
Já jsem závodil v neděli ve 13:00 místního času v silnější skupině nad 120 kg. Tentokrát jsem měl před závodem obrovskou trému, i když jsem měl dost natrénováno, stejně jsem se bál, abych opět nevypadl jako na ME na 
