V pátek 12. 10. 2012 bude od 14 hodin probíhat na ZŠ Petřiny Jih charitativní basketbalový turnaj pro děti z dětských domovů, kterého se zúčastní i profi basketbalisté a některé známé herecké tváře v čele s Ivanem Trojanem. Akce bude pokračovat ještě v neděli 14. 10. od 13 do 17 hodin, kdy se to basketbalem i dětským hlaholem rozezní pro změnu na střešním parku Galerie Harfa. Po oba dny jsou na akci vítáni návštěvníci, kteří mohou projekt podpořit dobrovolným vstupným.
Organizátorem celé akce je mladý herec Filip Cíl, kterého jsme se zeptali na jeho motivaci i na bližší informace ohledně pořádaného projektu.
Filipe, ty pořádáš takový neobvyklý basketbalový turnaj. Můžeš přiblížit, o co se bude jednat a v čem bude tahle akce netradiční?
Netradiční bude už v tom, že se bude jednat o moji první zkušenost s charitou. A půjde o to, že jsme se ve spolupráci s firmou General sport, která do České republiky dováží vybavení na basketbal, rozhodli uspořádat basketbalový turnaj pro děti z dětských domovů, kterého se zúčastní také známé tváře z hereckého světa a několik profesionálních basketbalových hráčů.
Děti budou také do turnaje zapojené?
Ano, ale bude to hlavně legrace. Turnaj bude komentován komentátorem, budou i rozhodčí, takže děti budou mít šanci zažít atmosféru opravdového basketbalového zápasu. Program bude doplněn i o různé soutěže a atmosféru bude dolaďovat pozvaný DJ.
Říkal jsi, že se turnaje zúčastní i některé známé tváře z okruhu herců. Můžeš uvést alespoň některá jména?
Účast přislíbil Ivan Trojan, určitě dorazí také Hanka Vágnerová, Kuba Štáfek nebo Jirka Kocman.
A přítomen zřejmě budeš i ty sám. Jak vlastně napadne třiadvacetiletého kluka zorganizovat charitativní akci?
Celé to vzniklo tak, že mě oslovila Česká rada dětí a mládeže, jestli bych nepřevzal patronát nad projektem 72 hodin, což je celostátní dobrovolnická organizace. A jelikož mě dobrovolnictví přitahuje, souhlasil jsem. Pak se mě ještě předseda České rady dětí a mládeže zeptal, zda bych nějaký projekt nechtěl sám připravit, a já jsem bezmyšlenkovitě vypálil, že chci něco udělat pro dětské domovy.
Proč zrovna pro dětské domovy?
To mi vlastně došlo až zpětně, proč právě dětské domovy. V jednom z nich, konkrétně v dětském domově v Pyšelích, jsem totiž točil film Bludičky a to prostředí na mě zapůsobilo natolik, že jsem měl potřebu něco těm dětem dát. A jelikož jsem dřív hrál basket a nedávno jsem s ním zase začal, v hlavě se mi ty dvě věci nějak spojily a nápad byl na světě.
Co tedy chceš dětem prostřednictvím basketbalového turnaje dát?
Když jsem sháněl dětské domovy, které by se této akce zúčastnily, slýchával jsem otázku „...a co z toho budeme mít?“ A tak mě napadlo, že by to mohly být peníze z dobrovolného vstupu. Proto zveme návštěvníky, proto chceme média, proto se snažíme, aby se o tom vědělo. Ovšem co to má dětem přinést hlavně, je sportovní zážitek a také kontakt s normálním světem, který leží za zdmi dětského domova.
Řekl jsi, co by akce měla přinést dětem, a teď by mě zajímalo, co očekáváš, že přinese tobě? Reklamu, vykoupení hříchů, lepší image nebo dobrý vnitřní pocit?
Kdybych chtěl reklamu, tak se svléknu do naha, budu běhat kolem hlavního nádraží a povolám si na to reportéry Blesku. Bylo by to levnější a jednodušší.
Takže tě ženou vnitřní pohnutky?
Ano a znovu se vracím k tomu filmu z prostředí dětského domova, který jsem točil. Nějak mě to dostalo. Ale vlastně ne tak, že bych odcházel v depresích, to vůbec ne. Spíš jsem o tom hodně přemýšlel. A já vím, že těm dětem nepomůžu, neznám je, ani je za tu akci nepoznám, ale mám touhu jim dát alespoň malou kompenzaci.
Basketbalový turnaj, který chystáš, se uskuteční pod záštitou organizace 72 hodin, kam může každý, kdo chce přispět svým dobrovolnickým projektem trvajícím právě oněch 72 hodin. Je 72 hodin krátká, nebo dlouhá doba pro dobré skutky?
To je strašně relativní, protože za 72 hodin se toho může stihnout strašně moc a nebo taky nic. Nicméně se mi líbí, že tento projekt dává možnost dobrovolníkům z celé republiky přijít s užitečným nápadem a za tři dny jej uskutečnit. Výhodou tohoto programu je, že se do něj může zapojit úplně každý. Může do něj jít škola, sdružení, sbor, šedesát lidí, nebo dva... A to mě na tom baví.
Myslíš, že fakt, že jsi herec, nějak přispěl k tomu, že jsi tuhle akci zorganizoval?
Myslím, že kdybych nedělal herectví, tak tuhle akci nedělám. Asi bych neměl motivaci. Neměl bych motivaci, protože bych se nikdy nedostal do Pyšel. Možná bych si o dětských domovech někdy něco přečetl, ale v podstatě bych o nich nevěděl vůbec nic. Ale tím, že jsem tam byl a strávil s dětmi nějaký čas, už chápu trochu víc.
Myslíš, že tohle pro tebe byla jednorázová akce, nebo že je pravděpodobné, že se budeš dobrovolnictví a charitě věnovat i v budoucnu?
V tuto chvíli nejsem s to říct "ano, mám v plánu další tři charity", ale vím, že již tahle první akce ve mně vzbudila otázky, které ve mně budou žít. Budu vědět, že pobyt v dětských domovech s sebou nese věci, které je třeba vidět a které je třeba řešit. Ale jak to celé budu podporovat já a jak to budu dále rozvíjet, nevím. Ale vím, že to chci dělat.
Víte, že...
