Členové Síně slávy UFC (II.)

Druhý díl věnovaný mužům, kteří se svými sportovními úspěchy v největší MMA organizaci světa a popularizací MMA zápasů vyznamenali natolik, že si vysloužili zvěčnění svého jména v Síni slávy UFC. Zřejmě nebude dlouho trvat a dojde k rozšíření řad významných osobností UFC o další zápasníky, mezi nimiž mají už jisté místo BJ Penn a Dan Henderson, dalším, koho by tato pocta neměla minout, je šampión střední váhy Anderson Silva. Všichni tři se nacházejí ve svých kariérách ve fázi, kdy mají již více zápasů za sebou než před sebou, a tak se tato minisérie jistě dočká v blízké budoucnosti třetího pokračování. V tuto chvíli má však Síň slávy UFC 9 členů. V prvním díle jsme si představili první čtyři osobnosti - prvního šampióna těžké váhy Marka Colemana, šampióna polotěžké váhy Chucka Liddella, vítěze několika prvních turnajů UFC Royce Gracie z Brazílie, zatím jediného neamerické člena, a Charlese Lewise, jednoho z velkých podporovatelů UFC, zakladatele značky oblečení a tréninkového vybavení TapouT, který je jediným členem mimo zápasnickou obec. Zbývá představit zbylých pět členů, kterým je věnováno dnešní pokračování.

Dan Severn - vítěz turnaje UFC, dvojnásobný mistr světa v zápase

Statistika: 101 výher, 19 porážek, 7 remíz

Zajímavosti a rekordy: dvojnásobný mistr světa v zápase, do dnešního dne šampión těžké váhy ve třech menších MMA organizacích v USA

Daniel DeWayne Severn je jednou z nejkontroverznějších postav MMA. Stál u zrodu UFC jako jeden z prvních zápasníků. Poprvé se tam objevil na turnaji UFC 4, 16. prosince 1994. Dnes, o 18 let později, mu je 54 let a stále aktivně zápasí. Poslední utkání absolvoval letos v dubnu na turnaji Blue Blood MMA v Davenportu v Iowě. Nad krajanem Alexem Rozmanem vyhrál 3-0 na body. K dnešnímu dni má na kontě 127 zápasů v MMA, 101 z nich vyhrál, 19 prohrál a 7krát remizoval. Přestože loni v říjnu oznámil, že rok 2012 bude jeho posledním v roli aktivního zápasníka a že se rozloučí posledním duelem proti silnému soupeři, zatím kariéru oficiálně neukončil. Cesta k MMA rodáka z Coldwateru v Michiginu, který se narodil 8. června 1958, vedla přes řeckořímský zápas a zápas ve volném stylu. K jednomu z nejstarších olympijských sportů se dostal během studií na střední škole. Velmi brzy se stal předním zápasníkem, dvakrát vyhrál celonárodní šampionát a vytvořil celkem osm rekordů. V letech 1980, 1984 a 1988 se pokoušel kvalifikovat na olympijské hry, ani jednou neuspěl a zůstal pouze náhradníkem pro případ zranění některého z nominovaných amerických reprezentantů. Přestože se na olympiádu nikdy nepodíval, dokázal jako profesionální zápasník vybojovat dvakrát titul mistra světa v těžké váze NWA.

V roce 1994 vstoupil do UFC jako první klasický zápasník světové třídy. Hned na úvodním turnaji UFC 4, se probojoval po dvou výhrách submission (v obou případech to stihl za méně než dvě minuty) až do finále, kde narazil na do té doby suverénního Royce Gracie, na jehož brazilské jiu-jitsu tehdy nikdo neznal recept. Severn prohrál submission poté, co strávil 15 minut v Graciově sevření na podlaze oktagonu. Hned další turnaj, UFC 5, který proběhl v dubnu roku 1995, dokázal vyhrát. Ve třech zápasech strávil v oktagonu méně než 10 minut. Následně se utkal s Kenem Shamrockem v tzv. superfightu o titul UFC. Tento souboj sice prohrál, ale po dalším vyhraném turnaji, kde vyřídil tři soupeře během jednoho večera, dostal šanci k odvetě. Ta proběhla na UFC 9 dne 17. května 1996. Zatímco první vzájemný duel se Shamrockem trval jen něco málo přes dvě minuty, jejich druhý souboj trval půl hodiny. UFC tehdy ještě neznala dělení zápasu na kola, zápas trval 30 minut, a pokud do té doby některý ze zápasníků neukončil boj pře limitem, rozhodovalo se na body. Severn zvítězil těsně na body a získal titul šampióna, který byl tehdy jediný, jelikož zavedení váhových kategorií mělo v UFC teprve přijít. Když se tak v roce 1997 stalo, Severn byl povolán, aby se utkal o historicky první titul těžké váhy s dalším předním zápasníkem Markem Colemanem. Utkání prohrál submission po necelých 3 minutách. Téhož roku odzápasil dalších 8 zápasů, ani jednou neprohrál. V říjnu byl pozván do Japonska na historicky první turnaj slavné japonské organizace PRIDE FC. Spolu s dalšími legendami první generace MMA zápasníků jako Garry Goodridge, Renzo a Rickson Graciovi či Oleg Taktarov stál u zrodu svého času největší MMA organizace světa. První turnaj Pride proběhl v japonském Tokio Dome před téměř 50tisícovým publikem. Severn se tam utkal s krajanem Kimem Leopoldem. Souboj skončil po půl hodině boje remízou. V PRIDE se už nikdy neobjevil.

Od porážky s Markem Colemanem na UFC 12 trvalo tři roky a 16 zápasů, než se objevil jeho další přemožitel. Stal se jím pozdější šampión těžké váhy UFC Josh Barnett. Od UFC 12 se také už neobjevil na žádném z dalších turnajů UFC. Ještě jednou se tam ale přeci vrátil. V září roku 2000 jej UFC pozvala na svůj turnaj UFC 27 v New Orleans. Utkal se tam s Brazilcem Pedrem Rizzem, kterému podlehl TKO po sérii lowkicků. Tím jeho etapa v UFC definitivně skončila, ale jeho kariéra pokračovala ve vysokém tempu dál. V červnu 2001 stál u zrodu další známé americké MMA organizace WEC. Na prvním turnaji se tam utkal v hlavním zápase večera s dalším fenoménem MMA Travisem Fultonem, který odzápasil v MMA neuvěřitelných 315 zápasů. Bylo to podruhé, co na sebe s Fultonem narazili. Severn vyhrál první i druhý vzájemný zápas. V organizaci WEC se však už také nikdy neobjevil. V témže roce stál Severn na počátku kariéry budoucího šampióna polotěžké váhy Forresta Griffina. Utkal se s ním v jeho prvním profesionálním MMA zápase a porazil jej 3-0 na body. Celý zbytek kariéry strávil zápasením v menších, převážně amerických MMA organizacích. V roce 2008 zavítal také do České republiky. V Praze na turnaji Hell Cage se představil v souboji proti Pavlovi Botkovi. Utkání prohrál na body. Do Síně slávy byl Severn uveden na turnaji UFC 52 v dubnu 2005. Loni v lednu se stal šampiónem těžké váhy v MMA organizaci Elite 1. Severn stále žije se svou rodinou v rodném Coldwateru. Jeho syn David kráčí v otcových stopách. Je dvojnásobným středoškolským šampiónem v zápase ve státě Michigan.

Matt Hughes - dvojnásobný šampión welterové váhy UFC

Statistika: 45 výher, 9 porážek

Zajímavosti a rekordy: dvojnásobný šampión welterové váhy UFC, nejvíce výher v UFC (18), porazil šest bývalých či stávajících šampiónů UFC

Matthew Allen Hughes se narodil 13. října 1973, ve stejný den jako jeho otec, v Hillsboro v Illinois. Má bratra (dvojče) a sestru. Během školních let hrál spolu se svým bratrem americký fotbal a trénoval zápas. Na střední škole se stal několikrát státním šampiónem a vytvořil si bilanci 131 výher a pouhých 2 porážek. Ve studiích pokračoval na Východní illinoiské univerzitě, kde se dál věnoval soutěžení v zápase. Během vysokoškolských studií absolvoval dalších 95 zápasů a 80 z nich vyhrál. Krátce po dokončení studií se rozhodl, že se začne věnovat MMA. Psal se rok 1998 a MMA zápasy byly v USA stále spíše okrajovou záležitostí. Vedle zápasení se tak jako většina tehdejších zápasníků musel živit běžnou prací. Hillsboro, kde Hughes žije celý svůj dosavadní život, je farmářskou oblastí, zřejmě odtud pochází Hughesova přezdívka Country Boy. Od UFC 56 nastupoval Hughes často na písničku od Hanka Williamse Jr. A Country Boy Can Survive. Jeho začátky jsou spojené s menšími lokálními MMA organizacemi. Hughes první 4 zápasy vyhrál, když v říjnu 1998 narazil na turnaji ve Wisconsinu na Dennise Hallmana. Stalo se tak ve finálovém zápase eliminace, které byly pro dřívější MMA turnaje typické. Oba za sebou tehdy měli dva vyhrané zápasy v jeden večer. Hallman přichystal Hughesovi první porážku, když jej během 17 vteřin porazil na submission. Další tři zápasy vyhrál před limitem a na konci května 1999 poprvé vytáhl paty ze Spojených států. Dostal pozvánku do japonské Yokohamy, kde se utkal s velkou japonskou hvězdou Akihirem Gonem. Dokázal jej porazit 3-0 na body.

Tehdy si jej poprvé všimli v UFC a pozvali jej v září roku 1999 na turnaj UFC 22. Hughes se tam utkal s Bulharem Valerim Ignatovem, kterého porazil na body. Jeho exkurze v UFC tím na nějakou dobu skončila, ale po dalších 8 výhrách v řadě se tam podíval znovu v červnu následujícího roku. Na turnaji UFC 26 se utkal s Marcelem Aguiarem a vyhrál na body. Hughes si poté střihl další zápas v Japonsku, vylepšil si statistiky o 4 další vítězství. V prosinci roku 2000 se americká UFC rozhodla poprvé uspořádat turnaj v Japonsku. Hughes tam již dvakrát zápasil a nebyl japonskému publiku zcela neznámým zápasníkem, čehož hodlali pořadatelé využít. Za soupeře mu určili jeho do té doby jediného přemožitele - Dennise Hallmana. Matt Hughes byl jako zápasník pověstný obrovskou silou, tvrdými údery a brutálními slamy (hození o zem - zápasnická technika). V odvetě se na svého soupeře vrhnul a tvrdě s ním praštil o zem, naběhl si tím však do armbaru a Hallman jej po 20 vteřinách donutil odklepat a podruhé v kariéře jej porazil. Hughes prohrál i další zápas s Brazilcem Josem Landim Jonesem. Poté přišla v jeho kariéře etapa, která mu přinesla označení nejlepšího zápasníka bez rozdílu vah a jednoho z nejlepších zápasníků welterové váhy v historii MMA. Hughes vyhrál dalších 7 zápasů v řadě, vyjma jediného všechny před limitem. V listopadu 2001 se znovu vrátil do UFC a od té doby už nikdy nezápasil jinde. Na turnaji UFC 34 dostal šanci bojovat o titul welterové váhy s Carlosem Newtonem. Boj vyhrál KO po slamu ve druhém kole. Titul následně pětkrát úspěšně obhájil, ve 4 případech před limitem, až na konci ledna 2004 poprvé narazil na krajana BJ Penna, který jej připravil o titul po porážce submission v 1. kole. Další zápas vyhrál, a tak ještě v říjnu téhož roku získal post vyzyvatele. Titul mezitím změnil majitele, jeho novým vlastníkem se stal Georges St. Pierre. Budoucí dlouholetý vládce welterové váhy na Hughese při prvním vzájemném střetu nestačil a prohrál s ním submission v 1. kole. Hughes byl zpátky na vrcholu, titul dvakrát obhájil, mimo jiné oplatil porážku BJ Pennovi, a v květnu 2006 nastoupil do netitulového superfightu s brazilskou legendou, vítězem několika prvních turnajů UFC Roycem Graciem. V hlavním zápase ostře sledovaného turnaje UFC 60, který se zapsal do historie soutěže rekordním počtem prodaných pay-per-view přenosů (placených jednorázových přenosů), porazil Gracia TKO v 1. kole.

V listopadu 2006 nastoupil k další obhajobě titulu, podruhé v kariéře se utkal s Georgesem St. Pierrem. Tentokrát na kanadského zápasníka nestačil, podlehl mu TKO ve 2. kole a přišel o titul. V dalším souboji porazil na body tvrďáka Chrise Lytla a v závěru roku 2007 se znovu dostal k souboji o titul, který stále vlastnil GSP. Třetí vzájemný duel však znovu vyzněl lépe pro kanadského šampióna, jenž vyhrál submission ve 2. kole. Hughes poté už nikdy o titul nebojoval. Po prohře v dalším zápase s Thiagem Alvesem si dal téměř roční přestávku a do oktagonu se vrátil až na konci května 2009. Následující tři zápasy v řadě vyhrál. V listopadu 2010 uzavřel další zápasovou trilogii, tentokrát s BJ Pennem. Utkání trvalo pouhých 20 vteřin, když Hughes inkasoval tvrdé KO. Navzdory rivalitě v oktagonu se z Penna a Hughese stali dobří přátelé. Hughes pomáhal Pennovi v přípravě na další zápas proti Jonu Fitchovi, který skončil remízou. Hughes se podíval do oktagonu už jen jednou, loni v září se utkal s Joshem Koscheckem, od kterého inkasoval knokaut před koncem 1. kola. Již po zápase s Pennem mu prezident UFC navrhoval odchod do sportovního důchodu. Ten ohlásil po prohře s Koscheckem, nicméně později uvedl, že by rád zakončil svou veleúspěšnou kariéru vítězně. Před několika týdny však oznámil, že už se do oktaognu nevrátí. Kariéru oficiálně ukončil ve 39 letech. V roce 2008 vydal vlastní autobiografii s názvem Made in America, která se ještě týž rok dostala na seznam bestsellerů deníků New York Times. Hughes dodnes žije v rodném Hillsboro. Se svou ženou Audrou mají 2 společné dcery. Z předchozích vztahů mají oba jednoho syna. Hughes je silně věřícím křesťanem. Mezi jeho velké koníčky vedle sportu patří lov.

Randy Couture - trojnásobný šampión těžké váhy, dvojnásobný šampión polotěžké váhy

Statistika: 19 výher, 11 porážek

Zajímavosti: spolu s BJ Pennem je jediným zápasníkem, který získal v UFC titul šampióna ve dvou váhových kategoriích, ve věku 43 let a 255 dní se stal nejstarším šampiónem UFC, ve věku 47 let je nejstarším zápasníkem, který dokázal v UFC vyhrát zápas, nejvíce titulových zápasů v UFC (15)

Randy Duane Couture je jedním z nejoblíbenějších a nejznámějších MMA zápasníků po celém světě. A to i nyní, více než rok poté, co ukončil aktivní kariéru. Fanoušci jej obdivovali pro jeho výkony v oktagonu i skromné vystupování mimo něj. V USA si vysloužil přezdívku Kapitán Amerika. Randy se narodil 22. června 1966 v Everettu ve Washingtonu. Jako mnoho dalších úspěšných amerických MMA zápasníků i on začínal s řeckořímským zápasem. Zápasu se věnoval již od raných školních let, na střední škole se stal státním šampiónem. V letech 1988, 1992 a 1996 byl náhradníkem v olympijském reprezentačním týmu zápasníků USA. Naposledy se pokoušel kvalifikovat na olympijské hry v roce 2000, skončil těsně před branami, v semifinále. Krátce po škole vstoupil Randy do armády. V letech 1982 až 1988 sloužil ve 101. výsadkové divizi Spojených států amerických („Křičící orlové“) v Airborne, kde se dostal na hodnost seržanta. Později se přestěhoval do Oregonu, kde strávil velkou část kariéry, než se odstěhoval do Las Vegas, kde žije nyní. Na Oregonské státní univerzitě se stal kondičním a zápasnickým trenérem. Právě tam se u něj zrodila myšlenka stát se MMA zápasníkem.

Randy začal v MMA v době, kdy většina zápasníků již pomalu končí, eventuálně má to nejlepší již za sebou. Při prvním zápase v MMA v roce 1997 mu bylo již 33 let a o měsíc později slavil 34. narozeniny. Jeho debut proběhl rovnou v UFC. Na turnaji UFC 13 se zúčastnil turnaje těžké váhy, kde po dvou výhrách během jednoho večera získal celkové vítězství. Hned v dalším zápase se utkal s velkou brazilskou hvězdou Vitorem Belfortem, kterého navzdory předzápasovým prognózám dokázal porazit TKO. Ještě na konci roku 1997 dostal šanci bojovat o titul těžké váhy proti Maruciovi Smithovi. Zápas proběhl na UFC v Japonsku. Randy vyhrál těsně na body a stal se poprvé šampiónem UFC. V Japonsku se stal oblíbeným zápasníkem, a tak si na chvíli odskočil z UFC a další 4 zápasy absolvoval v zemi vycházejícího slunce. V UFC mezitím přišel o titul, a tak si jej při návratu v listopadu 2000 musel znovu vybojovat. Utkal se o něj s Kevinem Randlemanem na UFC 28. Couture vyhrál TKO ve 3. kole a vrátil se na trůn těžké váhy. I poté jezdil zápasit do Japonska. Od roku 2001 už zápasil pouze v UFC. V roce 2001 dvakrát obhájil titul těžké váhy proti Brazilci Pedru Rizzovi. V březnu příštího roku o něj přišel v zápase s Joshem Barnettem, avšak po zápase vyšlo najevo, že Barnett nastoupil do zápasu nadopovaný a titul mu byl odebrán. Randy proto dostal hned v dalším zápase šanci získat volný titul zpět, ale na krajana Ricca Rodrigueze nestačil a prohrál ve třetím kole submission. Randy patřil v těžké váze vždycky k menším zápasníkům. Po dvou neúspěšných titulových bojích se proto v roce 2003 rozhodl pro přestup o váhu níž, do polotěžké váhy. Hned při debutu usiloval proti Chucku Liddellovi o pás pro dočasného šampióna, který také získal po výhře TKO ve 2. kole. V dalším zápase bojoval o plnohodnotný pás proti tehdejšímu vládci polotěžké váhy Titu Ortizovi. Po pěti kolech vyhrál na body. Následně si střihl odvetu s Vitorem Belfortem,který rovněž přešel z těžké do polotěžké váhy. Belfort oplatil svému přemožiteli předchozí porážku a získal mistrovský pás. Neradoval se z něj příliš dlouho. O 7 měsíců později, v srpnu 2004, se s Couturem utkal potřetí a znovu prohrál. Randy znovu získal titul polotěžké váhy. K obhajobě ale nastoupil až o rok později, v srpnu 2005. Jeho vyzyvatelem byl Chuck Liddell. Liddell vyhrál KO v 1. kole. V roce 2006 se spolu utkali potřetí a znovu o titul, ale Liddell znovu vyhrál KO. Randy se proto rozhodl pro návrat do těžké váhy.

Vrátil se tam v březnu roku 2007, jak už se u něj stalo zvykem, rovnou nastoupil do boje o titul těžké váhy proti Timu Sylviovi. Pětikolová bitva, která byla vyhlášena zápasem večera, skončila Randyho vítězstvím. Ten dokázal o hlavu většího Sylviu dokonce poslat k zemi, ale souboj před limitem neukončil. Tak jako tak získal popáté titul šampióna, podruhé v těžké váze. Při první obhajobě narazil na Brazilce Gabriela Gonzagu, který získal post vyzyvatele díky brutálnímu KO chorvatské legendy Mirka Filipoviče. V další obhajobě čelil v den zápasu téměř o dvě desítky kilogramů těžšímu Brocku Lesnarovi. Lesnar dokázal své fyzické parametry v druhém kole náležitě využít a v boji na zemi nedal Randymu šanci, utkání ukončil TKO po sérii úderů. Lesnar a Couture se po zápase stali přáteli, Lesnar několik týdnů trénoval v Randyho klubu Xtreme Couture v Las Vegas. Randy se v dalším utkání střetl s bývalým šampiónem Antoniem Rodrigem Nogueirou z Brazílie. Utkání, které bylo zvoleno zápasem večera, prohrál na body, ačkoliv podle valné většiny fanoušků měl odejít jako vítěz. Poté se znovu rozhodl pro přestup do polotěžké váhy. Vrátil se tam v listopadu 2009 v souboji s Brandonem Verou, kterého porazil na body. V únoru 2010 změřil síly s Markem Colemanem. Šlo o první a zatím stále jediný souboj dvou členů Síně slávy UFC ve chvíli, kdy jim oběma již byla oficiálně udělena tato pocta. Randy vyhrál souboj legend submission ve 2. kole po dominantním výkonu a poslal Colemana do důchodu. V UFC se tehdy chystal příchod bývalého několikanásobného mistra světa v profiboxu Jamese Toneyho, který při každé příležitosti vykřikoval, že sestřelí kteréhokoliv zápasníka UFC, až si vykřičel vstup do této organizace. UFC se rozhodla proti Toneymu nasadit právě Randyho. Duel proběhl v srpnu 2010 v těžké váze, šlo o velmi sledovaný duel, který provázela řada diskusí. Randy se znovu prokázal jako výborný taktik a podle očekávání nedal boxerskému mistru světa v pěti různých váhách žádnou šanci. Krátce po úvodu jej strhl na zem, kde po chvíli ukončil zápas submission. Poslední zápas kariéry absolvoval 30. dubna 2011 na turnaji UFC 129 v Torontu proti bývalému šampiónovi polotěžké váhy Lyotu Machidovi. Randy již před zápasem oznámil, že hodlá skončit bez ohledu na výsledek. Souboj prohrál KO ve 2. kole. V době zápasu mu bylo 47 let, dva měsíce nato oslavil 48. narozeniny.

Randy byl v MMA znám jako mistr zápasové taktiky, jeho specialitou byl boj v klinči a tzv. dirty boxing, tedy krátké boxerské údery v boji u těla a v klinči, které jsou v malých MMA rukavicích velmi efektivní zbraní. Spolu s Chuckem Liddellem patří k nejoblíbenějším MMA zápasníkům od raných dob MMA v USA a má velkou zásluhu na jeho popularizaci. Randy žije se svou rodinou v Las Vegas. Má tři děti - syny Ryana a Cadena a dceru Aimee. Ryan a Aimee kráčejí v otcových stopách a věnují se MMA. Ryan je zápasníkem Strikeforce a možná už v příštím roce vstoupí do UFC. Randy vlastní síť tělocvičen Xtreme Couture, ve kterých působili nebo působí slavní zápasníci jako Vitor Belfort, Alistair Overeem, Martin Kampmann, Ray Sefo, Forrest Griffin, Ryan Bader a další. Pod stejnou značkou prodává také kolekci oblečení. Od roku 2003 se věnuje natáčení filmů, což je nyní jeho hlavní prací. Zahrál si v prvním i druhém pokračování akční pecky Expendables, snímku Setup s Brucem Willisem a 50 Centem či v komedii Big Stan.

Ken Shamrock - první držitel titulu šampióna UFC

Statistika: 28 výher, 15 porážek, 2 remízy

Zajímavosti a rekordy: historicky první držitel titulu šampióna UFC, první šampión japonské organizace Pancrase, nejdelší zápas v historii UFC

Kenneth Wayne Shamrock, narozený jako Kenneth Wayne Kilpatrick, přišel na svět 11. února 1964. Je jednou z největších hvězd v historii MMA a během své kariéry stanovil několik rekordů v počtu sledovaných pay-per-view přenosů. Spolu s velkým rivalem Roycem Graciem se stal prvním členem Síně slávy UFC. Ken si prožil krušné dětství. Pocházel z rozvrácené rodiny, jako dítě byl často ponecháván bez dozoru sám. Často končil bez střechy nad hlavou, spával v autech a u příbuzných, až byl v 10 letech svým rodičům odebrán a vložen do pěstounské péče. Během čtyř let prošel několika rodinami, až ve svých 14 letech doputoval do domova pro problémové chlapce Boba Shamrocka, který kompletně změnil jeho život. Bob později Kena legálně adoptoval a ten jako výraz vděku přijal jeho příjmení. Bob později adoptoval Franka Alisia Juareze alias Franka Shamrocka, Kennova mladšího adoptivního bratra. Frank se později vydal po Kennově vzoru na dráhu MMA. Kenn mu v začátcích velmi pomáhal jako trenér i jako manažer. Frank se nakonec stal rovněž velmi úspěšným zápasníkem, prvním šampiónem polotěžké váhy UFC. Jednu dobu byl považován za nejlepšího MMA zápasníka napříč všemi váhami. Zhruba v roce 1998 se však pohádali a své spory už nikdy neurovnali. Vzájemná nevraživost naopak během let rostla. Několikrát se dokonce spekulovalo o jejich vzájemném zápasu v oktagonu, nikdy k němu ale nedošlo.

Na střední škole hrál Ken americký fotbal a věnoval se zápasení. Vynikal v obojím. V zápase se kvalifikoval na státní šampionát, ale krátce před turnajem si poranil krk a musel na operaci. Doktor mu údajně tehdy měl říct, že jeho sportovní kariéra je s největší pravděpodobností u konce. Shamrock navzdory tomu už měsíc po operaci vstoupil do fotbalového týmu na Shasta Junior College, kde byl v poslední sezóně zvolen kapitánem. Po škole jej oslovili hledači talentů ze San Diega Chargers, týmu nejvyšší fotbalové ligy NFL, aby se zúčastnil náboru na novou sezónu. Ken to však odmítl. Rozhodl se vydat na dráhu profesionálního zápasníka, kterou započal v roce 1989 a která jej nakonec přivedla až do Japonska. Tam se seznámil s japonskými zápasníky Masakatsuem Funakim a Minoruem Suzukim, s nimiž v roce 1993 založil organizaci Pancrase. Šlo o soutěž s hybridními pravidly MMA. Při úderech na hlavu byly povoleny pouze rány otevřenou dlaní, údery na tělo mohly být vedeny pěstmi, bojovalo se na zemi i v postoji. Shamrock se stal prvním šampiónem Pancrase, titul dvakrát obhájil. Celkově tam nastoupil k 20 zápasům, 17 z nich vyhrál. V roce 1993 se Shamrock účastnil také historicky prvního turnaje UFC v Denveru. V 8členné vyřazovací pyramidě nejprve vyřadil Patricka Smitha, v semifinále pak narazil na pozdějšího vítěze Royce Gracie, kterému podlehl submission za necelou minutu. Kena tato porážka velmi trápila, k odvetě mělo dojít hned na druhém turnaji UFC, jenže kvůli zranění tam nemohl nastoupit. Nakonec na sebe podruhé narazili až o zhruba dva roky později na turnaji UFC 5, 7. dubna 1995. Zápas trval neuvěřitelných 36 minut, nejdéle v historii UFC, a jelikož tehdy ještě v UFC nepůsobili bodoví rozhodčí, zápas skončil remízou, ačkoliv podle fanoušků, pokud by se mělo rozhodnout na body, Shamrock by s přehledem vyhrál. V témže roce dostal šanci bojovat o první titul šampióna UFC s Danem Severnem a zápas vyhrál submission v 1. kole. Jeho první obhajoba titulu byla dalším zápasovým maratonem. S Rusem Olegem Taktarovem strávil v oktagonu 33 minut, zápas za absence bodových rozhodčích skončil opět remízou. Titul mu zůstal, a tak jej mohl následně úspěšně obhájit proti Kimu Leopoldovi, kterého porazil submission v 1. kole.

V květnu 1996 nastoupil do odvety s Danem Severnem. V té době již UFC zavedla bodové arbitry a pravidlo, že jestliže jeden ze zápasníků neukončí do půl hodiny boj před limitem, rozhodne se na body. To se stalo právě v tomto zápase. Po půlhodinovém boji zvítězil těsně na body Severn a připravil Kena o titul. Tento zápas vstoupil do historie MMA jako „detroitský tanec“, oba zápasníci kolem sebe téměř 15 minut kroužili bez jediného kontaktu. Ani v druhé části boje, který proběhl na zemi, se toho příliš nestalo. Následující zápas v UFC vyhrál, poté si dal ale od MMA dva roky přestávku. Rozhodl se vstoupit do světa profesionálního wrestlingu, podepsal smlouvu s organizací WWF, kde v letech 1997 až 1999 působil. K návratu do MMA se nechal přemluvit až japonskými organizátory PRIDE FC. V roce 2002 se vrátil také do UFC. Po prohře s Titem Ortizem se vrátil k profesionálnímu wrestlingu. Další comeback v UFC absolvoval v roce 2004, když se podruhé v kariéře utkal s Kimem Leopoldem. Porazil jej KO v 1. kole. To byla jeho poslední výhra v UFC. Dalších 5 let nevyhrál zápas, nakonec dostal v UFC padáka. Navzdory kritikám i vyššímu věku však pokračoval v zápasení dál. Poslední zápas absolvoval v listopadu roku 2010. Prohrál kvůli zranění nohy technickým KO v 1. kole. V jednom ze svých posledních zápasů byl Shamrock pozitivně testován na anabolické steroidy. Později se přiznal, že steroidy bral po celou kariéru, ale ničeho nelituje. Shamrock žije v Renu v Nevadě. Je podruhé ženatý. S jeho druhou ženou Tonyou se znají od dětství. Dohromady mají 7 dětí a tři vnoučata. Jeho synové Ryan a Sean rovněž zkoušeli prorazit v MMA.

Tito Ortiz - bývalý šampión polotěžké váhy UFC

Statistika: 17 výher, 11 porážek, 1 remíza

Zajímavosti a rekordy: nejvíc zápasů v UFC (26), rekord v počtu úspěšných po sobě jdoucích obhajob titulu UFC v polotěžké váze (5)

Celým jménem Jacob Christopher "Tito" Ortiz je americko-mexický zápasník, bývalý šampión polotěžké váhy UFC z let 2000 až 2003 a nejnovější člen Síně slávy UFC. Stal se jím v červenci letošního roku. Tito se narodil 23. ledna 1975 v Santa Aně v Kalifornii. Jeho otec je Mexičan, matka Američanka. Jméno Tito, které znamená v překladu tyran, mu dal jeho otec, když mu byl 1 rok. I jeho cesta k MMA vedla přes klasický zápas, ke kterému se dostal na střední škole. Jako amatér dosáhl několika úspěchů na celostátní úrovni. V MMA debutoval na konci března roku 1997, když mu bylo 22 let. Jak později uvedl, jeho velkým idolem byl jeden z prvních průkopníků MMA Holanďan Bas Rutten. Vliv na něj měl také UFC zápasník Tank Abott s nímž trénoval. Jeho první zápas proběhl v UFC na turnaji UFC 13. Tehdy proběhl ještě jako amatérský souboj bez finanční odměny. Tito jej vyhrál TKO během půl minuty. Jeho první zápas o titul polotěžké váhy proběhl o dva roky později na turnaji UFC 22 proti Franku Shamrockovi. Tito sice proti zkušenějšímu krajanovi prohrál submission ve 4. kole, nicméně jejich duel byl vyhlášen MMA zápasem roku 1999 a pro Tita šlo o zlomový zápas kariéry, kdy o sobě dal poprvé výrazně vědět. O rok později, hned v dalším zápase, titul získal vítězstvím na body nad Brazilcem Wanderleiem Silvou. Mistrovský pás následně pětkrát úspěšně obhájil, což je dodnes rekord v počtu obhajob v rámci polotěžké váhy. Kromě Silvy dokázal Ortiz porazit Vitora Belforta, třikrát se utkal s Kenem Shamrockem a všechny tři duely vyhrál, porazil bývalého šampióna střední váhy UFC Evana Tunnera KO po slamu v 1. kole. Třikrát se utkal také s vítězem první série reality show TUF Forrestem Griffinem, 1. zápas v roce 2006 vyhrál těsně na body, souboj byl později vyhlášen zápasem roku 2006. Zbylé dva souboje prohrál na body.

Nebýt Tita Ortize je také možné, že by se k MMA potažmo UFC nikdy nedostal její současný prezident, král MMA Dana White. White a Ortiz se znali dlouho před tím, než bankrotující UFC odkoupila společnost ZUFFA, kde má White spoluvlastnický podíl. White dělal Titovi a Chucku Lidellovi manažera a snažil se zlepšit jejich podmínky (zejména finanční) v zápasech. S Titem byli kromě toho také dobrými přáteli. Když se White stal prezidentem UFC, jeho zájem vytěžit maximální profit pro UFC se již neshodoval se zájmy jeho zápasníků, s Titem se pohádali a několik let si nemohli přijít na jméno. Nakonec se usmířili a znovu spolu začali komunikovat. Titova nejsilnější éra proběhla během jeho kralování v polotěžké váze mezi lety 2000 až 2003. Ještě do roku 2006 patřil k nejlepším zápasníkům polotěžké váhy.

Poté přišel v jeho kariéře zlom a strmý pád dolů. Na konci roku 2006 podruhé v kariéře prohrál s Chuckem Liddellem. Od té doby nastoupil k 8 zápasům a dokázal vyhrát jediný, když loni v říjnu porazil submission favorizovaného Ryana Badera a postaral se o překvapení roku 2011 v MMA. Jednou vybojoval remízu s pozdějším šampiónem Rashadem Evansem. Kariéru ukončil po červencovém turnaji UFC 148, kde se potřetí utkal s Forrestem Griffinem. Jejich zápasové skóre před tímto duelem bylo 1:1. Ortiz byl dvakrát blízko ukončení zápasu, Forresta sestřelil úderem na zem, přesto nakonec prohrál na body. Alespoň malou satisfakcí mu mohlo být, že jejich souboj byl vyhlášen zápasem večera. Ortiz žije se svou rodinou v Huntingtonu v Kalifornii, odtud jeho přezdívka The Huntington Beach Bad Boy. Z prvního manželství má syna Jacoba. Od roku 2006 chodí s bývalou pornohvězdou Jennou Jameson. V březnu 2009 se jim narodila dvojčata, kluci Jesse Jameson a Journey Jette. V dubnu roku 2010 byl Oritz zatčen za domácí násilí. Případ vyšetřovala policie, Ortiz obviňoval svou přítelkyni z drogové závislosti, ona jej z násilnictví. Později obě strany obvinění stáhly a dále spolu žijí.

Zdroj foto:
profilové obrázky zápasníků - ufc.com/Zuffa, LLC.
Randy Couture - sherdog.com
Randy Couture vs. Tim Sylvia - http://www.knucklepit.com/mixed-martial-arts-randy_couture-page3.htm
Matt Hughes vs. BJ Penn - http://newsesource.com/sports/b-j-penn
Dan Severn - http://prommanow.com
Tito Ortiz vs. Forrest Griffin - http://punchdrunkgamer.com
Ken Shamrock - http://www.urdirt.com