Řeckořímský zápasník Matouš
Morbitzer: "Chci se dostat
na olympiádu a vyhrát."

[Text: Daniel Sosýn] Na Ronnie.cz jsem viděl pěkné rozhovory s praktikanty mnoha bojových sportů, všechno to však byli již muži a já si říkal, proč nikde nečtu o „českých nadějích“. Rozhodl jsem se to změnit a hned jsem věděl, kam se vydat. Šel jsem do tělocvičny, kde právě trénoval můj dlouholetý kamarád, jedenáctinásobný mistr republiky, účastník mistrovství Evropy a mistrovství světa, zápasník Matouš Morbitzer. Chudáka jsem ho odchytil hned po tréninku a jal jsem se ho vyzpovídat. A tady máte výsledek.

Ahoj Matouši, tak se napřed zkus představit čtenářům.

Ahoj, jmenuji se Matouš Morbitzer, pocházím z Krnova a jsem řeckořímský zápasník. Zápasím už asi 12, nebo 13 let. Jsem jedenáctinásobný mistr republiky, účastník mistrovství Evropy a mistrovství světa.

Co to vlastně ten řeckořímský zápas je?

Je to jeden z nejstarších úpolových sportů, taky jeden z prvních sportů na olympiádě ve starověkém Řecku. A jde o to, že dva muži soupeří, jeden v červeném a jeden v modrém dresu, a snaží se proti sobě vykonat nějaké bodované akce.

Abych se přiznal, není mi moc jasné, jak se to hodnotí...

Momentálně je základem bodování akce z postoje přímo na lopatky, ta je ohodnocena 3 body, lopatková pozice je za 1 bod, akce při zaskočení soupeřovy akce je za 2 body, bod se uděluje i za pasivitu soupeře, vytlačení soupeře, nebo pokud se dostaneme za soupeře. 2 technické body jsou při přetočení, zaskočení a to je asi tak všechno.

Kdo dohlíží na bodování? Máte tam rozhodčí? Zní to docela komplikovaně.

No, u žíněnky jsou 3 rozhodčí, jeden je hlavní, jeden žíněnkový a jeden je postranní. Při jakékoli bodované akci se musí shodnout minimálně 2 rozhodčí. U žíněnky je také bodovací tabule, kde si zápasník ze žíněnky hlídá čas a body.

Zmínil jsi, že ses účastnil mistrovství Evropy i světa. Jak ses k tomuto sportu vlastně dostal?

Dostal jsem se k němu před 13 lety, když mi bylo nějakých 5 let. Otec mě přivedl tady do krnovského oddílu Lokomotiva Krnov, kde se mi tento sport zalíbil. Viděl jsem v tom hlavně zábavu, že jsem něco mohl udělat pro sebe a zabít čas, neviděl jsem v tom tehdy možnost něčeho dosáhnout. To přišlo až časem, když jsem viděl, že mi to jde na turnajích, a postupem času jsem se hlavně díky svému otci a přístupu trenéra vypracoval až na tuto úroveň.

Jaké jsou tvé ambice do budoucna a kam směřuješ svou přípravu?

Hlavně kvůli financím se chystám zápasit od září německou ligu, kde budu zápasit každý víkend až do prosince. Za každé utkání budu dostávat určitou finanční částku a snad mi to pomůže i našetřit nějaké peníze na lepší vybavení a přípravu na turnaje. V Německu je to mnohem populárnější, wrestling tam má minimálně 8 lig a v každém je přibližně 8 týmů. Do Německa jezdí zápasníci z celého světa zápasit za peníze. Ale momentálně směřuji svou přípravu na mistrovství Evropy a mistrovství světa, která se budou konat v tomto roce, ale je s tím trošku problém, protože nejsou finance. Jeden z mých hlavních cílů do budoucna je dostat se na olympiádu, která je za 4 roky, a vyhrát. (smích) Možná jsem tam mohl být už letos, ale jelikož nebyly peníze, nemohl jsem na kvalifikační turnaje.

Říkal jsi, že hodně trénuješ, ale určitě reprezentant netrénuje jako normální cvičenec, tak jak tedy probíhají ty tvoje tréninky?

Moje tréninky od začátku roku směřují k mistrovství Evropy a světa, jezdím dvoufázové tréninky, každé ráno vstávám v pět, jdu na trénink, poté mám trénink dvě hodiny s otcem, který se mi ráno individuálně věnuje, po tomto tréninku jdu do školy a pak hned zase na trénink kolem 4. hodiny, tam jsou tréninky přizpůsobovány tomu, jak mám, nebo nemám turnaje. Buď hrubá příprava, nebo boj.

Ty jsi jeden z mála zápasníků, které znám, tak jak je to vůbec s popularitou zápasu v České republice?

V Česku oproti jiným zemím je určitě zápas málo oblíbený, i když záleží na tom, jak v kterém kraji. Ale když se to vezme na celorepublikové úrovni, tak na turnajích je v každé váze jen kolem 10 lidí, což se v některých státech prostě nemůže stát. Když vezmu jen vedlejší Polsko, minimálně je v každé váze přes 30 zápasníků. A to nemluvím o Rusku, Íránu, Ázerbájdžánu, Arménii nebo Gruzii, kde se zápasníci musí kvalifikovat na národní mistrovství, kde jich je zase 30, takže na jednu váhu připadá 100 až 200 zápasníků. A proto také tady v České republice nejsou v tom sportu ty peníze, svaz dostává strašně málo dotací, závodníci si musí hradit cestu, jídlo a podobně. Jediné, co dostaneme od reprezentace, jsou teplákovky a to je vše. V letošním roce je na tom svaz tak špatně, že pokud se chce zápasník účastnit mistrovství světa nebo Evropy, tak si musí cestu hradit sám. Mistrovství Evropy je v Chorvatsku v Poreči, takže to vyjde přibližně na 15 až 20 tisíc, což není tak horentní suma, ale mistrovství světa je bohužel až v Thajsku, kde je odhadovaná cena výjezdu na jednoho asi 50 tisíc.

A proč do toho lidé vlastně nejdou, proč je to tak málo populární?

Já si myslím, že v České republice začínají být lidé strašně pohodlní a líní a zápas je momentálně jeden z nejtvrdších a nejtěžších sportů. Na tu špičku se dokážou dostat jen ti, kteří umí dřít, umí se kousnout a umí něco vydržet. Zápas je složitý a těžký, a to jak co se týká dechu, tak co se týká silové stránky. Na to musí mít člověk fyzický fond. Technicky se dostat na nějakou úroveň je také problém.

Asi budeš mít pravdu. Vidím, že už si pro tebe jde trenér, tak tě nebudu dál zdržovat, děkuji za rozhovor a doufám, že se ti bude dařit.

Taky děkuji, měj se.