Badr Hari: Cesta z K-1
do profiboxu (I.)

V sobotu 18. února v Mnichově obhájil Vitalij Kličko pás pro mistra světa těžké váhy organizace WBC proti anglickému boxerovi Derecku Chisorovi. O 14 dní později a o zhruba 600 km dále na severozápad Německa obhájil Vitalijův bratr Vladimír ve vyprodané Esprit Aréně v Düsseldorfu tituly mistra světa organizací WBA, WBO, IBF a IBO proti francouzskému vyzyvateli Jeanu-Marcu Mormeckovi. Nadvláda sourozenců Kličkových pokračuje dál. Chisora, který po dlouhé době dokázal potrápit staršího z bratrů, se svým excesivním chováním připravil o boxerskou licenci, Alexander Povětkin, který drží titul těžké váhy WBA (jenž je podřazen Vladimírovu tzv. supertitulu WBA) se k souboji s Kličkem zatím nemá a při pohledu na zbytek světové dvacítky v jednotlivých boxerských asociacích se jen stěží hledá pro ukrajinské ranaře adekvátní soupeř. S většinou z nich se navíc už utkali. Vladimíra čeká v létě odveta s americkou jedničkou Tonym Thompsonem. Vitalij by si to rád rozdal s Davidem Hayem. Divácky celosvětově nejatraktivnější váhová kategorie tak ztrácí na zajímavosti a pro mnoho fanoušků je dominance ukrajinských šampiónů zkrátka nuda. A vypadá to, že v dohledné době se velkého vzrušení nedočkají.

Jednou z největších letošních událostí ve světě těžké váhy profesionálního boxu tak bude příchod dnes již bývalého bojovníka K-1 Badra Hariho, muže, od kterého se očekává, že by měl rozvířit stojaté vody těžké váhy a v budoucnu také zamíchat pořadím ve světové špičce. Nejsou řeči o tom, že by se mohl do dvou let utkat s bratry Kličkovými trochu unáhlené? Dokáže se vůbec prosadit mezi světovou špičku? Není ve 27 letech na začátek v profiboxu trochu pozdě? Na tyto otázky dostaneme odpověď až v následujících měsících a letech, nicméně Hariho nový trenér, americké trenérské eso Naazim Richardson, o něm říká, že by mohl být druhým Mannym Pacquiaem. On sám pak dodává: „Chci být číslo jedna. Nepřišel jsem pro druhé místo.“

Tato dvoudílná série článků je věnována historii Hariho sportovní kariéry od jeho raných začátku až po současnost.

Rané začátky

Badr Hari se narodil 8. prosince 1984 v Amsterdamu do rodiny marockých přistěhovalců. Dodnes si podržel dvojí občanství Holandska a Maroka, ačkoliv on sám se hlásí k marocké národnosti. V 7 letech jej vzal jeho otec poprvé na trénink kickboxu. První rukavice navlékl pod vedením bývalého mistra světa Mousida Akamranea. K prvnímu zápasu nastoupil o 4 roky později, když mu bylo 11 let. Jako teenager začal trénovat v amsterdamském Sitan Gymu. Dlouho tam ale nevydržel, jelikož krátce potom se jeho nový klub přesunul z Amsterdamu do Rotterdamu, a tak Hari znovu měnil své působiště. Tentokrát zavítal do slavného Chakuriki Gymu trenéra Thoma Harincka, muže, pod jehož vedením vyrostli dva šampióni K-1 Branko Cikatic (1993) a Peter Aerts (1994, 1995 a 1998) a řada dalších profesionálních i amatérských mistrů světa v thajském boxu a kickboxingu. Pod Harinckovým vedením plně rozvinul svůj talent a stal se jedním z největších mladých talentů v Holandsku. V amatérském ringu porážel jednoho soupeře za druhým a před dovršením 18 roku života už měl na kontě také několik profesionálních zápasů. V roce 2002 se stal mistrem Holandska v thajském boxu organizace WPKL. Harinck tehdy o něm prohlásil, že je talentovanější než Cikatic a Aerts dohromady a prorokoval mu velikou budoucnost.

V roce 2003, v 18 letech, zaskočil jen několik dní před turnajem v Amsterdamu za zraněného týmového kolegu Melvina Manhoefa v zápase s běloruskou hvězdou K-1 Alexejem Ignashovem. Ignashov byl v té době již velkou hvězdou K-1 v nejlepší formě a několikanásobným mistrem Evropy a světa v Muay Thai. Před zápasem navážil o 18 kg více než mladičký Hari. Hari nakonec prohrál KO po pravém háku 5 vteřin před koncem posledního kola. Od fanoušků si přesto vysloužil velké uznání za to, že nastoupil do souboje bez respektu a dokázal potrápit favorizovaného Ignashova. O Hariho byl od té doby v Holandsku stále větší zájem. Po souboji s Ignashovem vyhrál 7 zápasů v řadě, většinu z nich před limitem. Mimo jiné porazil další vycházející hvězdu, tureckého bojovníka žijícího v Holandsku Gokhana Sakiho. Postupně dostával nabídky na zápasy v zahraniční. Objevil se v Itálii či Chorvatsku. V lednu roku 2005 podepsal smlouvu s holandskou organizací It´s Showtime a opět změnil klub. Začal trénovat v Mejiro Gymu trenéra Jana Plasa, ale po několika měsících se vrátil zpátky k Thomu Harinckovi.

Až do roku 2005 Hari nastupoval do ringu pod holandskou vlajkou. V červnu roku 2005 se na turnaji It´s Showtime v Amsterdamu utkal s Němcem Stefanem Lekem. Zápas byl velmi vyhecovaný, jelikož Hari se ještě před zápasem nevybíravě vyjadřoval na Lekovu adresu a kromě urážek mu slíbil KO. Před zápasem si Hari, jak u něj bylo zvykem, dopřál dlouhý nástup do ringu, aby ještě více vyprovokoval soupeře. Jeho nástup ve skutečnosti trval déle než samotný zápas. Leko knokautoval Hariho svým osvědčeným kopem z otočky na solar v čase 1:44 prvního kola. Bylo to poprvé, co se na Hariho utkání přišli podívat oba jeho rodiče. Hari si po zápase vzal mikrofon a chtěl něco sdělit holandskému publiku. Jeho proslovu ovšem přes silné bučení v aréně nebylo rozumět. „Pomyslel jsem si sám pro sebe, že jsem nikdy nebyl svědkem takové nevděčnosti,“ komentoval Hari jeden ze svých nejhorších zážitků v ringu. Od toho dne se Hari rozhodl reprezentovat Maroko, opustil Chakuriki Gym a našel si nového trenéra Mika Passeniera. Spolu s ním Chakuriki Gym opustil i jeho kamarád a týmový kolega Melvin Manhoef.

Příchod do K-1

V pouhých 20 letech dostal Hari pozvánku do největší stand-upové soutěže světa, japonské K-1. A to rovnou na finálový turnaj K-1 WGP 2005, jenž proběhl 19. listopadu 2005 v Tokiu, kde dostal místo v druhém rezervním zápase k finálové pyramidě. Jeho soupeřem nebyl nikdo jiný než Stefan Leko. Hari tak dostal po 5 měsících šanci k odvetě. A využil ji náramně. Leka knokautoval kopem z otočky na bradu ve 2. kole. Jde o jedno z nejtvrdších KO v historii japonské soutěže. Přestože mezi Harim a Lekem panovala zlá krev, Hari po zápase pomáhal Lekovu týmu s jeho přeložením na nosítka. I když v té době v Holandsku již patřil ke známým jménům, pro japonské publikum byl Hari neznámým bojovníkem. Tímto výkonem se jim však nesmazatelně vryl do paměti.

V březnu roku 2006 dostal Hari pozvánku na kvalifikaci K-1 do Austrálie. Jeho soupeřem byla domácí hvězda, Australan Peter Graham. Na předzápasové tiskové konferenci měli fanoušci K-1 poprvé možnost vidět Hariho odvrácenou tvář - jeho agresivní a vznětlivou povahu. Hari během společného pózování pro fotografy slovně provokoval svého soupeře, a když mu Graham oplatil stejnou mincí, neudržel nervy na uzdě a začal kolem sebe máchat pěstmi. V sále se strhla veliká mela a organizátoři měli co dělat, aby celou situaci ukočírovali. Graham následně v ringu ztrestal Hariho neúctu tím nejlepším možným způsobem. Poměrně vyrovnaný zápas rozhodl svým trademarkem - raritní technikou kopu, která nese v angličtině název rolling thunder. Jde o techniku parakotoulu zakončenou kopem patou zpravidla na bradu soupeře. Graham trefil Hariho šest vteřin před koncem zápasu a vyhrál KO. Tímto kopem Harimu zlomil bradu na několika místech a poslal jej na pár měsíců na nucený odpočinek.

Do K-1 se vrátil na konci září téhož roku. Na turnaji v Jokohamě dostal za soupeře další mladou vycházející hvězdu Ruslana Karaeva z Ruska. Hari nastupoval do zápasu velmi namotivovaný. Chtěl odčinit předchozí porážku v Austrálii a dokázat, že mezi mladými talenty je největším esem on, a zároveň se kvalifikovat do finálové pyramidy osmi nejlepších mužů pro rok 2006. V divoké úvodní přestřelce však inkasoval KO za necelou minutu prvního kola. Karaev v zakončení své kombinace trefil již ležícího Hariho kopem do hlavy. Rozzuřený Hari se postaral v ringu o velký rozruch a po zápase oficiálním přišla na řadu málem i neoficiální odveta. Cestou do šaten zachytily kamery Hariho běsnění, kdy zdemoloval světlo a vybavení šatny. Do finálového turnaje se nakonec přeci jen podíval alespoň ve vloženém zápase proti polskému bojovníkovi Paulu Slowinskému. Utkání vyhrál 3-0 na body. O tři týdny později se objevil také na tradiční silvestrovské akci K-1 Dynamite, kde se utkal s řecko-dánským bojovníkem žijícím v Japonsku Nicholasem Pettasem. Zápas byl ukončen technickým KO ve 2. kole, když Pettas nebyl schopen pro zranění ruky dále pokračovat. Hari do té doby i tak vedl na body.

Vzestup „Golden Boye“, první titul K-1 a první finále K-1

Sezóna 2007 v K-1 započala úvodním turnajem v Jokohamě na začátku března. Mezi pozvanými byl i Hari. Vedení soutěže vyslyšelo jeho přání a umožnilo mu odvetu s Ruslanem Karaevem. Přestože Hari začal utkání slibně, ve druhém kole inkasoval tvrdý úder, po kterém se ocitl na podlaze ringu. Vypadalo to, že znovu prohraje KO. Do konce počítání se sice stihl postavit na nohy, vypadal však otřeseně a Karaev, který „ucítil krev“, byl připravený ukončit zápas. Jenže Hari předvedl dokonalý obrat, když atakujícího Karaeva knokautoval jediným protiúderem a vyhrál KO ve 2. kole.

K-1, jejíž popularita je do značné míry postavena na tom, že se v ní utkávají bojovníci bez rozdílu vah, se v roce 2007 přeci jen rozhodla zavést určité, alespoň pomyslné dělení podle vah tím, že vedle titulu K-1 WGP, o nějž každoročně bojuje osmička nejlepších bojovníků, zavedla dva stálé tituly ve váze do 100 kg a nad 100 kg. Na konci dubna se na Havaji konal turnaj, kde byly oba tituly zavedeny. Do souboje o titul prvního šampióna ve váze do 100 kg byli nominováni Japonec Yusuke Fujimoto a Badr Hari. Hari vyhrál KO po kopu na hlavu za necelou minutu prvního kola a přivezl si domů svůj první a zároveň poslední titul K-1.

Rok 2007 byl pro Hariho ve znamení velkých odvet. Po Ruslanu Karaevovi dostal možnost odvety i proti Peteru Grahamovi. K druhému souboji došlo v srpnu na turnaji v Hong Kongu. Hari nechtěl jenom zvítězit, chtěl svému soupeři oplatit stejnou mincí a sestřelit jej KO, a tak byly jeho pocity po zápase smíšené. Utkání sice vyhrál 3-0 na body, australského bojovníka se mu ale knokautovat nepodařilo. Na konci září se v jihokorejském Soulu konal vyřazovací turnaj o osm volných míst pro velké finále. Hari měl jako šampión ve váze do 100 kg automatickou nominaci. Jeho soupeřem byl boxer Doug Viney, který reprezentoval Nový Zéland v amatérském boxu na Olympijských hrách v Aténách v roce 2004. V roce 2007 vyhrál kvalifikaci K-1 v Las Vegas, která mu přinesla účast na turnaji v Hong Kongu. Hari bez problémů Vineyho převálcoval KO ve 2. kole. Tím si poprvé v kariéře zajistil účast ve finálové pyramidě K-1, jenž proběhla začátkem prosince v Jokohamě. Losem mu byl do úvodního čtvrtfinálového duelu přiřknut v té době již dvojnásobný šampión K-1 Remy Bonjasky. Šlo o jeden z nejvyrovnanějších duelů, který byl toho večera k vidění a kde nebyla celé tři kola o akci nouze. Sporným rozhodnutím rozhodčích nakonec zvítězil jen těsně 2-1 na body Bonjasky. Diváci v aréně ale nebyli s verdiktem bodových arbitrů spokojeni, v jejich očích byl vítězem Hari. Bonajsky později přiznal, že mu úvodní souboj s Harim sebral před dalším utkáním, kde prohrál s Peterem Aertsem, téměř všechny síly. Souboj s Bonjaskym byl pro Hariho předposledním v kariéře, který se rozhodoval až na body.

Cesta na vrchol a pád na dno

V roce 2008 byl Hari již velkou hvězdou K-1, na jehož zápasy se těšily zástupy fanoušků po celém světě. Ovšem teprve v tomto roce si vydobyl místo mezi nejužší elitou K-1 a spolu s ním i označení jednoho z nejsilnějších K-1 bojovníků vůbec. Tehdy měl za sebou více než dva roky trenérské spolupráce s Mikem Passenierem, což se začalo projevovat i na jeho stylu boje. Postupně se z tzv. „kopáče“, jehož hlavní síla spočívala v tvrdých kopech, transformoval v bojovníka, který sází především na silné boxerské kombinace. V dubnu roku 2008 se Hari vrátil zpátky na místo činu, do Jokohamy. Měl zde nastoupit k první obhajobě titulu ve váze do 100 kg. Vyzyvatelem byl zvolen známý novozélandský střelec Ray Sefo. Hari zničil Sefa sérií úderů a kolen během prvního kola, když rozhodčí po druhém počítání ukončil zápas jako technické KO. O dva a půl měsíce později přijel jako hlavní hvězda kvalifikačního turnaje do Fukoaki, kde se v hlavním vloženém zápase utkal s brazilským kyokushin karatistou Glaubem Feitosou. Feitosa padl v 1. kole pod sérií Hariho úderů v čase 2:26 a Hari si mohl připnout za opasek skalp dalšího špičkového bojovníka.

Z Hariho se postupně stával fenomén. Najednou zde byl někdo, kdo porážel největší hvězdy japonské soutěže rozdílem třídy, aniž by se výrazněji v ringu nadřel. Hariho hlavním sponzorem se stal Kia Motors Maroko. Další zápas absolvoval o měsíc a půl později v Honolulu na Havaji. Opět dostal prostor ve vloženém superfightu. V opačném rohu na něj čekal chorvatský bijec Domagoj Ostojič. Toho Hari již dobře znal, jelikož se s ním v březnu 2005 v Chorvatsku utkal. Porazil jej KO ve 2. kole. Tentokrát zápas rozhodl jediný úder. Hari a Ostojič vyslali ve stejnou chvíli úder. Oba údery našly svůj cíl, ale Hari zůstal na nohou, kdežto Ostojič bezvládně klesl k zemi. Souboj skončil v 1. kole Hariho výhrou KO v čase 0:19. Jde o jedno z nejrychlejších KO v historii K-1. Na konci září se v Soulu konala další kvalifikace pro velké finále. Hari byl stále úřadujícím šampiónem ve váze do 100 kg a tak měl znovu jistou nominaci. O finále se popral s domácí hvězdou, jihokorejským gigantem Hong Man Choiem. Choi je nejvyšším bojovníkem, který kdy vstoupil do ringu K-1. Měří neuvěřitelných 218 cm a váží okolo 150 kg. Přestože Hari ztrácel více než 20 cm výšky a více než půl metráku váhy, nastoupil do zápasu bez respektu. Na rozdíl od většiny ostatních bojovníků, kteří měli s Choiem tu čest, se rozhodl jít do přímého souboje. Aktivnější Hari měl po většinu zápasu navrch, avšak ve třetím dějství si naběhl na úder a šel k zemi. Po počítání pokračoval v tlaku a zasadil Choiovi několik úderů a kopů na žebra. Rozhodčí viděli utkání po třech kolech jako remízu, a tak mělo přijít na řadu nastavení. Choi nebyl schopen dále pokračovat a jeho tým hodil do ringu ručník na znamení, že souboj vzdává. Údajně měl po jednom z Hariho úderů zlomená žebra.

Hari se podruhé v kariéře kvalifikoval mezi 8 nejlepších bojovníků. Tentokrát již jako jeden z hlavních adeptů na celkové vítězství. Hned v úvodním čtvrtfinále narazil na dalšího velkého favorita, trojnásobného šampióna K-1 Petera Aertse, který v Soulu v boji o finále zastavil neporazitelného Semmyho Schilta. Odborníci očekávali tvrdý a vyrovnaný boj. V zápase s Harim si však téměř neškrtl. Hari holandského dřevorubce doslova převálcoval, poslal jej několikrát do počítání a Aerts jen se štěstím „přežil“ první kolo. Ve druhém kole, po dalším počítání, však bylo rozhodnuto. Hari vyhrál TKO a postoupil do semifinále. Po zápase před Aertsem poklekl a začal se mu klanět na znamení svého respektu. Hari se netajil tím, že je Aerts jeho oblíbencem už od mala a má pro něj velké uznání (na tom se podle jeho slov nic nezměnilo ani potom, co jej porazil). V semifinále se potkal s objevem roku 2008, střelcem Errolem Zimmermanem z Holandska. V tvrdém souboji dvou mladých lvů měl sice navrch, ale ve 2. kole inkasoval po zadním úderu knockdown. Hari nicméně již po několikáté dokázal otočit zápas, ve kterém byl počítán. Ještě před koncem druhého kola poslal Zimmermana také k zemi. Naštěstí pro holandského bojovníka přišel s koncem počítání i konec kola. V rozhodujícím, třetím kole poslal Hari svého soka znovu nekompromisně na podlahu, vyhrál KO a s bilancí 6 zápasů a 6 výher před limitem během jednoho roku postoupil do finále. Z druhé strany pyramidy se do finále probojoval Remy Bonjasky. Po roce znovu tváří v tvář v odvetě za loňské finále. I Bonjasky měl v roce 2008 vynikající formu a do finále nastoupil s vizitkou 5 zápasů, 5 výher a z toho 4 před limitem.

Ve finále se střetli dva bojovníci odlišných stylů - Hari s pravděpodobně nejdrtivějším útokem v K-1 na jedné straně a Remy Bonjasky s nejlepší obranou v soutěži na straně druhé. Podle toho také vypadal průběh úvodního kola. Atakující Hari se snažil Bonjaskyho pokud možno co nejrychleji knokautovat. Pravděpodobně měl stále v živé paměti loňské finále a čtvrtfinálový duel s Bonjaskym, kde se podle svých slov cítil jednoznačně okraden, a tak tentokrát nechtěl nechat svůj osud v rukou bodových rozhodčích. Bonjasky zůstával trpělivě schován ve svém nedobytném dvojitém krytu a čekal na svou příležitost. Ta přišla ke konci úvodního kola, kdy se Hari po tvrdém kontru poručel k zemi. Přišlo počítání. Hari sice následný nápor ustál, ale Bonjasky se dostal do bodového vedení. S vědomím bodové ztráty nastoupil Hari do druhého kola dalším agresivním výpadem. Bonjasky ale opět jeho údery kryl pečlivou obranou. Hari o chvilku později neunesl psychický tlak z nepříznivého vývoje utkání a předvedl zřejmě největší exces v historii K-1. Po jednom ze svých výpadů strhl Bonjaskyho na zem. Ležícímu soupeři následně zasadil úder a pokusil se mu šlápnout na hlavu. Jen díky včasnému zásahu ringového rozhodčího minul cíl. Následovalo několik dlouhých minut v ringu. Bonjasky v péči svého týmu a doktorů v jednom rohu a osamocený Hari opřený o provazy v protějším rohu. Hari vyzýval Bonjaksyho, aby pokračoval dál, protože podle něj mu jeho tým hlasitě radil, ať zůstane ležet. Hari nejprve dostal žlutou kartu, jako důrazné varování. Když však přítomný doktor rozhodl, že Bonjasky není schopen kvůli zhoršenému vidění pokračovat dál, dostal Hari i červenou kartu a byl diskvalifikován.

Hari sám sebe připravil o možnost stát se šampiónem K-1. Následoval další trest ze strany K-1. Hari přišel o veškeré peníze za svou účast ve finále 2008 a byl mu odebrán jeho titul pro šampióna ve váze do 100 kg. Po turnaji vydal oficiální prohlášení v němž stálo: „Omlouvám se za použití zakázaných technik ve finále K-1 World GP a za zklamaní všech fanoušků nejuznávanějšího bojového turnaje na světě. Jsem naštvaný, že jsem ztratil svůj titul, odměnu za druhé místo i ostatní peníze za mé zápasy. Jediným mým přáním bylo stát se šampiónem. Nyní mě mrzí, co jsem udělal a plně přijímám trest, který mi vedení K-1 dalo. Nicméně jediný způsob jak vyjádřit svou lítost a omluvu je zápasit a dokázat, že umím předvést show podle pravidel K-1. Navíc, bych rád dokončil zápas proti Remymu Bonjaskymu podle pravidel v ringu. Omlouvám se všem fanouškům, kteří byli vždycky mojí podporou. Prosím, dejte mi co nejdříve možnost před nimi zase bojovat." Později, v rozhovoru pro Ronnie.cz v únoru 2010, se k inkriminovanému momentu vyjádřil znovu: “Já upřímně nevím, co se vlastně stalo. Bylo to prostě zatmění. Někdo vypnul světlo a měl jsem tmu před očima, nebo spíš rudo před očima. Je to asi něco podobného, jako když Mike Tyson ukousl kus ucha Holyfieldovi. Bylo to příliš věcí najednou. Adrenalin byl na maximu.“

Na konci září se v japonské Saitamě uskutečnil turnaj tamější MMA organizace DREAM. Jedním z hlavních zápasů byl souboj v těžké váze mezi Holanďanem Alistairem Overeemem a Mirkem Crocopem Filipovičem z Chorvatska. Overeem měl po celý průběh zápasu až do jeho zastavení navrch, nicméně souboj nakonec skončil bez výsledku. Důvodem bylo několik nedovolených kolen, které Overeem uštědřil Crocopovi do slabin. Souboji v první řadě přihlížel i Hari, který byl na turnaj pozván jako VIP host. Po tomto zápase vstoupil do ringu a přihlásil se o mikrofon. Ve svém prohlášení se obul do MMA zápasů jako takových a uvedl, že pokud diváci chtějí vidět skutečné zápasy a skutečné KO, ať se na něj přijdou podívat do K-1, a stejnou výzvu učinil i směrem k Overeemovi, toho však pozval přímo do ringu. Jeho výzva měla dohru a mezi Hariho a Overeemovým týmem došlo k vyjednávání jejich společného souboje. Finální odsouhlasená dohoda mezi stranami zněla tak, že se utkají ve dvou zápasech, v prvním podle pravidel K-1 a ve druhém podle pravidel MMA.

Na konci roku 2008 se (opět v Saitamě) konal silvestrovský turnaj K-1 Dynamite. Jednou z ohlášených hvězd byl i Alistair Overeem. Jeho soupeř nebyl dlouho znám. Neoficiální informace přinesly několik jmen, až se zhruba týden před turnajem objevilo na startovní listině vedle Overeema v protější kolonce jméno Badr Hari. Hari pouhé tři týdny po finále K-1, kde podstoupil tři zápasy během jednoho večera, souhlasil se soubojem proti Overeemovi. A to podle pravidel K-1. Pravděpodobně chtěl co nejdříve odčinit fiasko, kterým pokazil celé finále K-1. Overeem nepatřil v Japonsku zrovna k nejpopulárnějším zápasníkům, když však nastoupil na Dynamite proti Harimu, japonské publikum stálo na jeho straně. Hari zcela podcenil Overeemovu sílu a to se mu krutě vymstilo. Overeem poslal záhy po úvodu Hariho po kombinaci koleno plus hák k zemi. Tehdy se Hari ještě stihl do konce počítání zvednout, ovšem po chvíli přišel další tvrdý úder a bylo dobojováno. Overeem porazil Hariho na jeho vlastním hřišti KO. Celá Aréna v Saitamě jásala nad Hariho porážkou, někteří fanoušci dokonce ocenili Overeemovu výhru potleskem vestoje na znamení nechuti vůči Harimu. Hari po turnaji uvedl, že už nikdy na Dynamite zápasit nebude a v budoucnu bude zápasit pouze v ringu K-1, čímž vyloučil druhý vzájemný zápas s Overeemem, který měl podle dohody proběhnout podle pravidel MMA.

Hariho sebedestruktivní jízda byla dokonána. Z vrcholu spadl až na samé dno. Z jednoho z nejoblíbenějších bojovníků se rázem stal nenáviděný vyvrhel, kterému fanoušci nemohli přijít na jméno. Averzi za své počínání si vysloužil i od svých kolegů v ringu. Mnoho fanoušků dokonce volalo po zákazu zápasení pro Hariho. Přišel o možnost stát se šampiónem K-1 WGP, přišel o titul pro šampióna ve váze do 100 kg i o peníze. Zcela zničil jinak povedený finálový večer K-1 a následně uštědřil reputaci japonské soutěže další ránu, když jako jeden z nejlepších bojovníků K-1 inkasoval výprask od MMA zápasníka, pro kterého byl souboj v K-1 jen bokovkou.

Zdroj foto:
oficiální web K-1