Po článku představujícím desítku nejlepších boxerů současnosti je na řadě pokračování. Tentokrát bude pozornost věnována celosvětově nesledovanější váhové kategorii - těžké váze. Představíme si desítku boxerů, která je považována za nejlepší těžké váhy, které se kdy v boxerském ringu objevily. Stejně jako v předchozím článku je nutno podotknout, že žebříčků nejlepších těžkých vah všech dob existuje spousta a zpravidla se tu více, tu méně liší. Pro dosažení co největší věrohodnosti jsem tedy opět vycházel z několika z nich, konkrétně z hodnocení prestižního časopisu Ring Magazine, portálu Boxrec.com a webových stránek Boxingscene.com, Boxing.about.com, ESPN.com, Boxingnews24.com, Eastsideboxing.com. Většina těchto žebříčků se neodvážila vybrat deset nejlepších a zpravidla sestavila pořadí 20 a více nejlepších boxerů těžké váhy. Hodnocení v následujícím žebříčku je bodovým součtem jednotlivých pozic v rámci dílčích žebříčků. Nutno podotknout, že ani tak nelze jednoznačně vybrat desítku nejlepších, proto je nutné brát následující výčet s určitým nadhledem. Předesílám, že se v žebříčku neobjeví slavní boxeři jako Jack Dempsey, Joe Frazier, Jersey Joe Walcott ani stávající světová jednička Vladimír Kličko nebo jeho bratr Vitalij, a dokonce ani ikona těžké váhy z přelomu 80. a 90. let minulého století Mike Tyson, který je ve většině případů řazen až do druhé desítky, či jeho krajan Evander Holyfield, který se v několika žebříčcích objevil mezi desítkou nejlepších, ale v celkovém součtu z ní vypadl. Dnešní článek představuje prvních pět legendárních boxerů těžké váhy, kteří patřili ve své době k nejlepším. Údaje v závorce udávají, jak už jistě víte, počet výher a proher, případně remíz.
10. Max Schmeling (56 - 10 - 4), aktivní kariéra v letech 1924 - 1948
Maximilian Adolph Otto Siegfried Schmeling se narodil 28. září 1905 v Německu a zemřel 2. února roku 2005. Dožil se v dobrém zdraví úctyhodných 99 let. V letech 1930 - 1932 byl mistrem světa, jeho sportovní kariéra však byla zastíněna politickou propagandou. V USA byl promotéry uváděn jako Hitlerova loutka, chladnokrevný odpůrce židů apod., v rodném Německu jej nacistická propaganda vykreslovala jako symbol árijské nadřazenosti a budoucnosti německého národa. Nicméně politický a ideologický podtext, který Shmelingovy zápasy doprovázel, neměl nic společného s tím, co se odehrávalo v ringu. Přes nesporné sportovní úspěchy se Schmelig velkou část života potýkal v USA s nálepkou nacisty, doma v Německu byl na druhé straně odmítán jako zklamání. Během druhé světové války působil v německých leteckých silách Luftwaffe jako elitní výsadkář. V roce 1941 se účastnil invaze na Krétu, kde byl zraněn. Poté, co se vyléčil, byl propuštěn z aktivní služby. Až dlouho po skončení 2. světové války vyplynulo na povrch, že v roce 1938 riskoval vlastní život, když během nacistické čistky židovského obyvatelstva v Berlíně schovával ve svém bytě dvě židovské děti. Schmeling se dostal poprvé do kontaktu s boxem, když jej otec jako teenagera vzal s sebou na promítání filmového záznamu boxerského zápasu o titul mistra světa mezi Jackem Dempseym a Georgesem Carpentierem.
Schmeling byl ohromen Dempseyho výkonem, stal se jeho novým hrdinou. Začal sám boxovat a v roce 1924 vyhrál amatérský titul Německa v polotěžké váze. V roce 1926 se Schmelingovi splnil sen, když si mohl exhibičně zaboxovat se svým idolem. Dempsey, který byl toho času stále mistrem světa, byl zrovna na cestách po Evropě. Podle vlastního vyprávění udělal tehdy neznámý Schmeling na Dempseyho velký dojem. V roce 1928 byl již německým a evropským šampiónem těžké váhy a rozhodl se odcestovat do USA. Tam jeho úspěchy ze starého kontinentu neměly takovou váhu a musel si své místo v první lize vydobýt prakticky od nuly. Klíčový zápas s Joem Montem ve slavné aréně Madison Square Garden vyhrál KO v 8. kole. V letech 1930 - 1932 byl světovým šampiónem. Porazil tehdejšího šampióna Jacka Sharkleye. Sharkley jej o dva roky později svrhnul z trůnu v odvetném zápase. Nejslavnější moment Schmelingovy kariéry je však dvojzápas s boxerskou legendou Joem Luisem. Poprvé na sebe narazili v roce 1936. Schmeling vyhrál KO ve 12. kole. O dva roky později došlo k odvetě, ve které zvítězil KO v 1. kole Luis. Schmeling s Luisem byli po skončení kariéry dobrými přáteli. Německý šampión ukončil kariéru poprvé na počátku 2. světové války. Nicméně po válce se znovu vrátil do ringu a v letech 1947 až 1948 odboxoval ještě 5 utkání. Tři z nich vyhrál. Schmeling byl 54 let ženatý s herečkou s českými kořeny Anny Ondrákovou, která zemřela v roce 1987. V padesátých letech pracoval v kanceláři německé pobočky společnosti Coca-Cola. Později si otevřel vlastní lahvárnu. V roce 1992 byl uveden do mezinárodní boxerské Síně slávy. Celý život sledoval jako věrný fanoušek aktuální dění ve světě boxu.
9. Lennox Lewis (41 - 2 - 1) , aktivní kariéra v letech 1989 - 2003
Lennox Claudius Lewis se narodil 2. září 1965 v londýnském West Hamu, jeho rodiče pocházejí z Jamajky. Ve 12 letech se se svojí rodinou odstěhoval do Ontaria v Kanadě. Během školních let hrával fotbal a basketbal, a přestože v obou sportech vynikal, nakonec si vybral jako svůj hlavní koníček box. V roce 1983 vyhrál juniorský titul mistra světa. O rok později startoval na olympijských hrách v Los Angeles. Probojoval se až do čtvrtfinále, kde jej porazil na body Tyrell Biggs, pozdější olympijský vítěz. Lewis se po olympiádě rozhodl zůstat v amatérském boxu. Důvodem byl jeho sen získat na olympiádě zlato. O čtyři roky později na olympijských hrách v jihokorejském Soulu se mu to skutečně podařilo a vybojoval pro Kanadu nejcennější kov v těžké váze. Po zlatém úspěchu se přestěhoval zpátky do rodné Anglie, většinu zápasových příprav však během celé kariéry absolvoval v Severní Americe. V roce 1989 se stal profesionálem. Prvních 21 zápasů vyhrál. Mimo jiné oplatil v roce 1991 porážku svému přemožiteli z olympiády Tyrellu Biggsovi, když jej porazil TKO ve 3. kole. Jako neporažený boxer se stal v roce 1993 povinným vyzyvatelem mistra světa WBC Tonyho Tuckera. Lewis vyhrál 3-0 na body a sesadil svého krajana z trůnu. V roce 1994 titul na chvíli ztratil, když prohrál s Oliverem McCallem TKO ve 2. kole. Po prohře si okamžitě vypracoval pozici vyzyvatele. Než ovšem získal titul zpět, stal se mistrem světa méně prestižní organizace IBC. O titul WBC se s McCallem znovu utkal na konci února roku 1997 v Las Vegas. Zápas vyhrál TKO v 5. kole a vrátil se na trůn organizace WBC.
V roce 1998 se utkal s Američanem Shannonem Briggsem. Ve hře byl nejen Lewisův titul, ale také pozice světové jedničky těžké váhy bez ohledu na organizace. Tou se stal Lewis, když vyhrál TKO v 5. kole. V roce 1999 proběhl slavný dvojzápas Evander Holyfield vs. Lennox Lewis. Holyfield byl v té době mistrem světa WBA a IBF. Jejich první střetnutí v březnu 1999 skončilo remízou, a tak se ještě v listopadu téhož roku uskutečnila odveta. Lewis dokázal porazit Holyfielda ve vrcholné formě 3-0 na body a stal se mistrem světa všech hlavních organizací. Po několika úspěšných obhajobách přišel o všechny tituly v dubnu 2001, když inkasoval překvapivé KO v 5. kole od Hasima Rahmana. Rahman byl druhým a posledním, kdo Lewise porazil. Boxer přezdívaný Lion (lev) se dočkal odvety ještě v témže roce - Rahmanovi oplatil stejnou mincí, když jej knokautoval ve 4. kole, a získal všechny tituly zpět. V roce 2002 nastoupil do jednoho z nejsledovanějších zápasů uplynulé dekády, do obhajoby proti bývalému mistru světa Miku Tysonovi. Jak se ukázalo, Tyson byl už dávno za zenitem a Lewis potvrdil dominantní výkon knokautem v 8. kole. V posledním zápase kariéry porazil ukrajinského šampióna Vitalije Klička. Zápas skončil jako TKO, když byl kvůli silně krvácející ráně na obličeji ukrajinského boxera předčasně zastaven doktorem. Lewis uzavřel kariéru s 41 výhrami, 2 porážkami a 1 remízou. Oběma svým přemožitelům porážku oplatil. Přestože jej promotéři i poražení soupeři volali zpátky do ringu, už se tam nikdy nevrátil. V současnosti žije v Miami Beach v USA se svou ženou Violet Chang, bývalou vicemiss Jamajky, a třemi dětmi. V roce 2008 byl uveden do kanadské boxerské Síně slávy, o rok později se stal členem mezinárodní boxerské Síně slávy. Po skončení kariéry se vrhl do hudebního průmyslu. Mimo jiné se stal také jednou z tváří reklamní kampaně proti domácímu násilí s názvem Do Something.
8. Gene Tunney (65 - 1 - 1), aktivní kariéra v letech 1915 - 1928
James Josehp „Gene“ Tunney se narodil 25. května 1897 v New Yorku v rodině irských imigrantů. Měl šest sourozenců. Podle oficiálních statistik prohrál během kariéry pouze jednou s Harrym Grebem, Tunney však přiznal, že prohrál ještě jeden zápas s Tommym Loughranem, když sloužil v námořní pěchotě během 1. světové války. Tunney byl typem boxera, který preferoval taktický boj, dokázal výborně boxovat na distanc a měl výbornou obranu. V roce 1921, v době, kdy už byl boxerským šampiónem, odcestoval na zimu do kanadské Ottavy, kde se nechal najmout jako dřevorubec, aniž by někomu řekl o své boxerské kariéře. Podle Tunneye mu měla tvrdá a fyzicky náročná práce pomoct zocelit tělo a připravit jej na další kariéru. V roce 1926 se utkal s krajanem Jackem Dempseym o světový titul. Dempsey, který je dodnes považován za jednoho z nejlepších boxerů těžké váhy všech dob, prohrál s Tunneym na body po 10 kolech. Tunney se stal novým mistrem světa. Bez jednoho dne přesně o rok později byla naplánována odveta, která se do historie světového boxu zapsala jako „The long count fight“ (zápas s dlouhým počítáním). Dodnes je považována za jednu z největších boxerských bitev, které se v těžké váze uskutečnily. Slavný americký gangster Al Capone si údajně vsadil na Dempseyho 50.000 dolarů. Zápas se na základě Dempseyho požadavku uskutečnil podle nových pravidel, která jsou dnes zcela běžnou součástí boxerských utkání, nicméně tehdy šlo o novinku. Po knokautování soupeře měl rozhodčí počítat 10 vteřin, a pokud nebyl boxer do konce počítání schopen pokračovat, měl být zápas ukončen. Součástí tohoto pravidla bylo, že boxer, který není počítán, musí během počítání stát v neutrálním rohu (tj. v rohu, kde není trenér).
Tunney dominoval od prvního do šestého kola. Zdálo se, že zápas bude mít stejný scénář jako první vzájemné střetnutí. V 7. kole však bylo v publiku bezmála 105.000 diváků svědkem momentu, který vešel do historie. Dempsey poslal čtyřmi údery na bradu Tunneyho k zemi. Tunney se poprvé a naposledy v kariéře ocitl na zemi. Dempsey, který byl zvyklý stát nad soupeřem a vrhnout se na něj, jakmile se postavil zpátky na nohy, obstoupil v rohu ležícího Tunneyho. Rozhodčí jej vykázal do neutrálního rohu, ale než Dempsey jeho pokyn splnil, uplynulo několik pro Tunneyho cenných vteřin. Podle filmového záznamu uplynulo celkem 13 vteřin od momentu, kdy se ocitl na zemi, do doby, než opět vstal. Odtud název zápasu The long count fight. Mnozí věří, že kdyby Dempsey uposlechl pokynu rozhodčího včas, mohl se stát mistrem světa. V osmém kole se Tunney vrátil do zápasu a poslal Dempseyho k zemi. Tentokrát rozhodčí začal počítat ještě předtím, než Tunney došel do neutrálního rohu. Posledním dvěma kolům dominoval Tunney a znovu vyhrál na body. V roce 1928 nastoupil do posledního zápasu a ukončil kariéru jako neporažený šampión. Zemřel dne 7. listopadu 1978 ve věku 81 let. V roce 1980 byl uveden do světové boxerské Síně slávy, o 10 let později i do mezinárodní boxerské Síně slávy. V roce 1932 vydal autobiografickou knihu A man must fight (Muž musí bojovat), ve které shrnuje svoji kariéru.
7. Larry Holmes (69 - 6), aktivní kariéra v letech 1973 - 2002
Larry Holmes se narodil 3. listopadu 1949 v Eastonu, v Pensylvánii. Byl čtvrtým nejstarším z 11 sourozenců. V roce 1954 se jeho otec John Holmes odstěhoval za prací do Connecticatu, kde pracoval jako zahradník až do své smrti v roce 1970. Rodinu navštěvoval každé tři týdny. Jeho nízký plat sotva stačil na uživení čtrnáctičlenné rodiny. Holmesovi žili v chudých poměrech a byli odkázáni na sociální dávky. Když byl Larry v sedmé třídě základní školy, rozhodl se opustit školu a začít pracovat, aby pomohl živit rodinu. Umýval auta za jeden dolar na hodinu, později pracoval jako řidič nákladního auta v kamenolomu. S boxem začal v 19 letech. Jako amatér vyhrál 19 z 22 zápasů a v roce 1973 se stal profesionálem. O pět let později se stal poprvé mistrem světa WBC. Obrovská bitva s Kenem Nortonem se rozhodovala na body. Tehdy se titulové zápasy ještě boxovaly na 15 kol. Oba boxeři nechali v utkání vše. Ve vyrovnané bitvě nakonec zvítězil těsně Holmes. Byl šampiónem WBC v letech 1978 až 1983, v letech 1980 až 1985 byl držitelem světového titulu udíleného uznávaným magazínem Ring Magazine a v letech 1983 až 1985 byl mistrem světa IBF. Pozici mistra světa celkem dvacetkrát úspěšně obhájil. Vyhrál prvních 48 profesionálních utkání v řadě, tedy jen o jedno méně než rekordman Rocky Marciano. Během této vítězné série porazil většinu velikánů své doby. Kromě zmiňovaného Kena Nortona porazil legendárního Muhammada Aliho (Aliho roh zastavil zápas mezi 10. a 11. kolem), do té doby neporaženého Gerryho Cooneye (výhra TKO ve 13. kole) či Tima Witherspoona (výhra na body).
Jeho neporazitelnost ukončil v roce 1985 Michael Spinks, když jej porazil 3-0 na body. O rok později se uskutečnila odveta. Holmes znovu prohrál, tentokrát těsným rozdílem. Dva rozhodčí byli pro Spinkse a jeden pro Holmese. Holmes s verdiktem rozhodčích silně nesouhlasil. Dne 6. listopadu 1986, tři dny po svých sedmatřicátých narozeninách ukončil poprvé kariéru. O dva roky později jej přesvědčila k návratu nabídka 2,8 miliónu dolarů, pokud vyzve neporaženého mistra světa Mika Tysona. K souboji došlo 22. ledna 1988 v New Jersey. Tyson poslal Holmese ve čtvrtém kole třikrát k zemi a rozhodčí zápas ukončil TKO. Tyson byl jediným, kdo dokázal Holmese porazit před limitem. Po tomto souboji se Holmes znovu odebral do sportovního důchodu, ale dlouho tam nevydržel a v roce 1991 se znovu vrátil do ringu. Po pěti výhrách v řadě se utkal s neporaženým olympijským vítězem z roku 1988 a úřadujícím mistrem světa WBO Rayem Mercerem. Naneštěstí pro Holmese byl Mercerův titul ještě před zápasem stažen ze hry. Holmes vyhrál jednomyslně na body a uštědřil tak Mercerovi tvrdou lekci. Hned v dalším zápase v roce 1992 dostal šanci boxovat o tři tituly mistra světa s Evanderem Holyfieldem. Utkání se rozhodovalo po dvanáctikolové bitvě na body a vítězem se stal Holyfield. Po sedmi výhrách v řadě dostal další šanci stát se mistrem světa. V roce 1995 se utkal s Oliverem McCallem o titul WBC. Holmes opět prohrál na body. Následující 4 zápasy vyhrál a v roce 1997 se utkal s Dánem Brianem Nielsenem o titul mistra světa IBO. Byl to poslední Holmesův titulový zápas kariéry. Ani tentokrát nedokázal vyhrát. Prohrál těsným rozdílem na body.
Poslední čtyři zápasy kariéry vyhrál. Naposledy se mezi šestnáct provazů postavil 27. července roku 2002. Utkal se se známým boxerem a MMA zápasníkem Ericem Eschem, lépe známým pod přezdívkou Butterbean. Holmes vyhrál na body. Bylo mu tehdy bez pár měsíců 53 let. Proslavil se jako boxer s jedním z nejtvrdších levých direktů v historii, v profesionálním boxu vydržel neuvěřitelných 29 let a v roce 2008 byl uveden do mezinárodní boxerské Síně slávy. Holmes se nyní živí jako podnikatel. Peníze, které vydělal v boxu, hojně investoval do různých odvětví. Jednu dobu pod sebou zaměstnával více než 200 lidí, dodnes je majitelem dvou restaurací, nočního klubu, vlastní tréninkové stoje, hrací automaty, bar s rychlým občerstvením a kancelářský komplex.
6. Sonny Liston (50 - 4), aktivní kariéra v letech 1953 - 1970
Život a smrt legendárního amerického boxera Sonnyho Listiona jsou opředeny řadou nikdy nevyřešených záhad a pověstí. Jeho datum narození nebylo nikde zaznamenáno a sám jej neznal. Jednou uvedl věk, který odpovídal datu narození v roce 1928. Během sčítání lidu v roce 1930 však nebyl nikde evidován. Později si pro občanské účely jako oficiální datum narození stanovil 8. květen 1932. V dobách, kdyby byl světovým šampiónem, se však kvůli jeho vzhledu spekulovalo o tom, že je o několik let starší. Charles „Sonny“ Liston se narodil do chudé rodiny plantážníků hospodařících na pronajaté půdě. Jeho otec byl v 50. letech vdovcem vychovávajícím 12 dětí. V roce 1916 se se svou novou družkou, Listonovou matkou Helen Baskin odstěhoval do Arkansasu a měl s ní dalších 13 dětí. Liston věřil, že je předposledním dítětem a nejmladším synem. Neměl pod výchovou despotického otce jednoduché dětství. Když jim umřel mezek, musel místo něj tahat pluh na poli. Otec jej často bil tak silně, že mu na první pohled viditelné jizvy po ranách zůstaly napořád. Když mu bylo zhruba 13 let, opustila jej matka s několika dalšími dětmi. Liston se k nim později připojil a žili spolu v St. Louis. Chvíli se snažil chodit do školy, ale kvůli své negramotnosti se stal terčem posměchu, a tak školu rychle opustil. V 16 letech měřil 183 cm a vážil přes 90 kg. Zpočátku se pokoušel živit legitimní prací. Ale práce, které při jeho postavení mohl získat, byly jen nárazové, za minimální plat a v těžkých podmínkách. Proto se rozhodl dát na dráhu zločinu. Vedl gang, který přepadával a okrádal lidi na ulicích. Poznávacím znamením gangu byly žlutočerné kostkované košile, policie v St. Louis jim proto přezdívala Banditi ve žlutých košilích (Yellow Shirt Bandits). V lednu 1950 jej policie zadržela a obvinila z loupeže. V červnu téhož roku byl odsouzen na pět let ve státní věznici v Missouri.
Tehdy mu bylo podle jeho slov 20 let, v místních novinách St. Louis Globe-Democrat stálo 22 let. Právě ve vězení objevil Liston lásku k boxu. Sportovní ředitel státní věznice v Missouri, otec Alois Stevens Listonovi navrhl, aby zkusil boxovat. Nesporný talent a podpora kněze pomohly Listonovi k předčasnému propuštění. Propuštěn byl o Halloweenské noci roku 1952. Díky boxu měl Liston před sebou nový život. Bohužel, ani jako boxer se zcela neoprostil od kontaktu s lidmi z podsvětí, kteří se stali jeho manažery. Podle otce Stevense to bylo jednoduše proto, že nikdo jiný nebyl ochoten financovat jeho kariéru. Jeho amatérská kariéra trvala krátce - všechny zápasy jako amatér odzápasil během jednoho roku. Mimo jiné vyhrál prestižní amatérský turnaj Zlaté rukavice. V září roku 1953 podepsal smlouvu a stal se profesionálem. Debutový zápas vyhrál TKO v 1. kole. Následně vyhrál dalších šest zápasů v řadě. Začalo se mu přezdívat Velký Medvěd (Big Bear). Liston nebyl se svými 185 cm na těžkou váhu nijak velký, ale měl ohromnou sílu a na svou výšku disponoval neobvykle dlouhým rozpětím paží (213 cm). Liston byl znám také pro svou extrémní odolnost vůči úderům. V září roku 1954 se utkal s Martym Marshallem. Marshall zlomil Listonovi úderem spodní čelist ve chvíli, kdy se na něj Liston usmíval. Liston přesto doboxoval a prohrál až těsně na body. O rok později se konala odveta a Liston vyhrál TKO v 6. kole, když poslal Marshalla čtyřikrát na zem. Utkali se spolu ještě jednou v roce 1956, Liston vyhrál na body. V letech 1955 až 1963 nebyl poražen, většinu svých zápasů vyhrál před limitem. V roce 1962 se dočkal vytouženého zápasu o titul mistra světa s legendárním Floydem Pattersonem. Liston vyhrál KO v 1. kole a zapsal se do historie jako první vyzyvatel, který knokautoval mistra světa těžké váhy v prvním kole. O rok později se konala odveta a Liston znovu knokautoval Pattersona v 1. kole.
Slávy jako mistr světa si však příliš dlouho neužil. V roce 1964 se postavil do ringu proti vyzyvateli Cassiusovi Clayovi, později známému jako Muhhamad Ali. Liston nedoboxoval kvůli poraněnému ramenu a zápas tak skončil předčasně v 6. kole. Utkání bylo následně vyhlášeno zápasem roku 1964 podle prestižního časopisu Ring Magazine. O rok později se Liston pokusil získat titul zpět, ale Ali, tentokrát už pod změněným jménem, nedal Lisotnovi šanci a knokautoval jej v 1. kole. Liston už se mistrem světa nikdy nestal. Po porážce s Alim se ovšem vrátil na vítěznou vlnu. Mezi lety 1966 až 1969 odboxoval 14 zápasů, všechny vyhrál a vyjma jediného všechny před limitem. Jeho vítěznou sérii ukončil v prosinci roku 1969 Leotis Martin, který Listona knokautoval v 9. kole. Poslední zápas kariéry absolvoval v roce 1970. Krajana Chucka Wepnera porazil TKO v 10. kole. V pátém jej poslal po úderu na spodek k zemi, po 9. kole zápas zastavil doktor kvůli četným tržným ranám na Wepnerově obličeji. Listonův tým následně domlouval zápas s kanadským šampiónem Georgem Chuvalem. K souboji už ale nedošlo. Dne 5. ledna 1971 byl Liston nalezen svou manželkou, která se vracela z cest, mrtev v koupelně jejich domu v Las Vegas. Jako oficiální den jeho úmrtí byl policií stanoven 30. prosinec 1970. Policie došla k tomuto datu podle počtu lahví mléka a novin před dveřmi domu. Policie uzavřela vyšetřování s tím, že nebyl zjištěn násilný trestný čin, a smrt připsala předávkování heroinem. Pitva našla v Listonově těle stopy po morfinu a codeinu, nicméně pokročilá fáze rozkladu zapříčinila, že testy byly nepřesvědčivé, a jako oficiální důvod smrti bylo uvedeno selhání plic a srdce. Podle některých bylo policejní vyšetřování zameteno pod koberec a Listonova smrt je nevyřešená. Mnozí považují jeho smrt za vraždu zosnovanou některým z jeho kontaktů v podsvětí. Podle jeho ženy se Liston bál injekcí, a proto odmítal i běžné léky proti nachlazení. Spekulacím nahrává také fakt, že u Listona nebylo kromě občasného pití tvrdého alkoholu nikdy známo, že by bral jakékoliv drogy. V jeho domě nikdy nebyly nalezeny žádné pomůcky jako lžička na vaření heroinu, injekce a další potřebné věci pro aplikaci smrtelné dávky. Listonův kamarád vypověděl, že slavný boxer byl několik týdnů před smrtí účastníkem dopravní nehody. Následně byl hospitalizován s menšími zraněními a obdržel nitrožilně nějaké léky, které by vysvětlovaly stopy látek, které mu byly v těle nalezeny během pitvy. Jeho smrt je tak dodnes nevyřešenou záhadou.
Zdroj foto:
Boxrec.com
ESPN.com
Boxingscene.com
boxing.about.com
Ring magazine
Yahoo.sports.com
boxingnews24.com
10:50
21:28
