Strongman Mark Clegg
- 105 kilogramů extrémní síly

Také jste nadšenci do silového tréninku a někdy jste si říkali, že to nemá cenu, protože se na to zkrátka nehodíte? Mně tyhle myšlenky hlavou čas od času proplouvají. Sice jsem během deseti let tréninku vybudoval nějakou sílu a dosáhl jsem i výkonů, o kterých jsem kdysi nevěřil, že je v mých silách, abych se jim byť jen přiblížil, ale co si budeme povídat, znáte to určitě sami - každou chvíli potkáte někoho, kdo netrénuje tak dlouho jako Vy, ale i tak zvedá stejně, nebo víc než Vy, je líp stavěný, má masivnější kostru, mohutnější svaly i svalové úpony. Někoho, kdo rychleji a snadněji přibírá, kdo má od přírody lepší koordinaci pro některé cviky a kdo se na to zkrátka hodí víc než Vy. A v silovém sportu, který mě za srdce chytil nejvíc, ve strongmanech, jsou ty rozdíly hodně znát.

Co s tím? Já Vám řeknu, co s tím. Nenechte se tím zlomit. Děláte to pro sebe. Děláte to proto, že milujete ten pocit, kdy se snažíte zvednout něco, co jste dosud zvednout nedokázali. Milujete tu nervozitu a adrenalin, když Vám freneticky tepou v hlavě před soutěžním pokusem, tu euforii, pokud uspějete, ale i to zklamání, ze kterého se rodí motivace, když se Vám zrovna nedaří.

Když se podíváte na monstra, která zvedají na Arnoldu, Fortissimu nebo WSM - Savickase, Koklyaeva, Dereka Poundstona, Briana Shawa a další, určitě Vám bez dlouhého přemýšlení hned dojde, že tohle je úplně jiná dimenze síly. Na takovou úroveň se nikdy nedostanu já, Vy, nikdo z nás. Možná proto mě hodně motivují strongmani lightweight kategorie (do 105 kilogramů). Mají samozřejmě také neuvěřitelný talent, ale přeci jen se s nimi může člověk srovnávat spíš než s těmi giganty, co měří ke dvěma metrům a váží v průměru 160 kg.

Jedním ze strongmanů "stopětky" je angličan Mark Clegg. Při brouzdání po serverech věnovaných strongmanům jsem narazil na několik jeho videí, na kterých zvedal na svoji váhu neskutečná čísla. Chvíli jsem pátral, abych se o něm dozvěděl víc, a narazil jsem na obsáhlý rozhovor.

Třicetiletý Mark Clegg z Velké Británie je původně vzpěrač, který konvertoval ke strongmanům. Disponuje opravdu extrémní silou: 370 kg v mrtvém tahu, 320 kg ve dřepu (RAW) nebo 190 kg v nadhozu by byly sakra dobré výkony i pro někoho o polovinu těžšího, takže když vezmete v úvahu, že jsou to výkony strongmana v kategorii do 105 kg, nezbývá než žasnout.

Marku, před třemi týdny jsi získal titul na soutěži Nejsilnejší muž severní Anglie v kategorii do 105 kilo. Jaká byla soutěž a závodníci a jak jsi spokojený se svým výkonem v jednotlivých disciplínách?

Je to fajn pocit získat titul, je to moje první vítězství ve "stopětce". Minulý rok jsem se umístil šestý (to jsem startoval na soutěži strongmanů poprvé). Je skvělé vidět, že se všechna ta tvrdá práce vyplatila.

Startovalo 24 závodníků, z nichž většinu dobře znám, a největším soupeřem pro mě byl loňský šampión Stuart Hayes, který je sparingpartner účastníka Worlds Strongest Man Darrena Sadlera. Zvítězil jsem s náskokem 12 bodů, což mi udělalo velkou radost a dodává mi to na jistotě před startem na soutěži o nejsilnějšího muže Anglie v červnu.

S výkonem jsem spokojený, vyhrál jsem v mrtvém tahu na počet opakování výkonem 13x 240 kg a také ve zdvihu klády, kde jsem dal 9x 105 kg. Jediné, z čeho jsem byl trochu zklamaný, bylo druhé místo v Atlasových kamenech - to je disciplína, ve které vyhrávám asi nejraději.

Když půjdeme trochu do historie, jakým sportům ses věnoval a proč jsi kdysi začal zrovna se vzpíráním?

Když jsem byl malý, věnoval jsem se karate, a to hlavně pro zábavu a abych měl nějakou kondici, ale byl jsem naprosto nepoužitelný pro týmové sporty, zvlášť pro fotbal, takže se pro mě táta snažil najít nějaký individuální sport. Vzal mě na box, ale to jsem nenáviděl. Když mi bylo 13, ukázal mi základy vzpírání a já jsem na první soutěži vážil 50 kg a v nadhozu jsem zvedl rovných 20 kg. Vzpírání jsem si zamiloval a pomohlo mi rozvíjet výkonnost v mnoha dalších sportech - házel jsem koulí, hrál basketbal... V patnácti jsem už ve vzpírání držel rekord, byl jsem národní šampión a reprezentoval jsem Anglii na mistrovství Evropy dorostenců v Řecku.

To vypadá, že jsi měl velký talent, který se velice brzy projevil. Stále držíš rekord v trhu výkonem 122,5 kg v kategorii dorostenců do 18 let ve váhové kategorii do 77 kg. Jaké byly tvé nejlepší výkony a úspěchy na soutěžích?

Vážně ten rekord stále držím? Tak to je fajn, myslel jsem, že už ho někdo překonal. Šlo mi to opravdu dobře už od začátku, v nadhozu jsem dal poprvé 100 kg, když mi bylo 15 let. Vážil jsem tenkrát 64 kg.

V době, kdy jsem začínal být dobrý, neměla naše rodina moc peněz, takže jsme dovolené trávili u studeného moře v Anglii. Díky vzpírání jsem však měl často možnost podívat se po světě. Když mi bylo 16, podíval jsem se do Německa, Španělska, Francie a také jsem strávil 6 týdnů na soustředění v Bulharsku, kde jsem měl možnost trénovat ve stejné posilovně jako olympijský medailista Georgi Markov. Všechno mi hradil vzpěračský tým. To bylo pro mě v tu dobu splnění snu.

Jako dorostenec do 18 let jsem nazvedal nejvíc 130,5 kg v trhu a 150 kg v nadhozu při váze 77,5 kg. Nejlepší total jsem nazvedal na evropském šampionátu v roce 2006 v Polsku, kde jsem v šesti platných pokusech dal 150, 156 a 160 kg v trhu a 175, 180 a 186 kg v nadhozu, tedy v součtu 346 při váze 94 kg. Stačilo to ale jen na 18. místo, takže jsem se začal zabývat otázkou, jestli mám šanci se v tomhle sportu dostat na úroveň světové špičky.

Teď trénuju svého bratra Shauna, je mu 17 a při váze 74 kg bez problémů zvládne 120 kg v trhu a 150 kg v nadhozu. Ten to může dotáhnout až na olympiádu (pozn.: Jen pár dnů po rozhovoru překonal Shaun rekord svého bratra, když na soutěži nazvedal 123 kg v trhu a 152 kg v nadhozu).

Teď ale místo vzpírání soutěžíš ve strongmanech, a přestože jsi začal teprve před rokem, máš už hodně úspěchů. Co tě přimělo zkusit strongmany? Co vzpírání? Dáváš si pauzu, nebo jsi ukončil kariéru?

V roce 2007 jsem se rozhodl, že už se nebudu v budoucnu účastnit mezinárodních soutěží ve vzpírání, protože jsem zjistil že nedokážu dosáhnout cílů, které jsem si stanovil - získat v mezinárodní konkurenci medaile. Budu sice dál zvedat na charitativních soutěžích a akcích, ale se vzpíráním na soutěžní úrovni jsem definitivně skončil a mojí budoucností jsou strongmani.

V roce 2008 jsem se stal členem strongman fóra Sugden Barbell a můj dobrý kamarád Andrew Litter mě přemluvil, abych startoval na soutěži, kterou pořádá. Šlo o měření sil ve zdvihu ze země nad hlavu a v mrtvém tahu mezi strongmany a vzpěrači.

Nastoupil jsem proti Marku Felixovi (špičkový profesionální strongman, účastník WSM) a v první disciplíně jsem ho porazil. On dostal nad hlavu 160 kg a já 182. Pak došlo na mrtvý tah, kde jsem dal 285 a on zatáhl rovných 400. Nikdy v životě jsem neviděl na vlastní oči nikoho silnějšího, než byl on, jeho síla mě fascinovala, ale zároveň mě motivovalo, že jsem ho v první disciplíně dokázal porazit. Strongmani mě začali opravdu zajímat, začal jsem sledovat dění v divizi do 105 kg a v březnu 2009 jsem startoval na první soutěži - na šampionátu severní Anglie.

Co bys mohl říci o svém soukromém životě - práci, rodině, dalších zálibách?

Pracuji ve svém vlastním fitku Olympic Sports Gym poblíž Manchesteru. V práci jsem od 9 do 12 hodin, pak mám dvě hodiny na trénink a pak pracuji do pěti. Mám velké štěstí, že dělám tuhle práci, která mi vyhovuje a nezasahuje do mého rodinného života.

Má přítelkyně Lisa mě velice podporuje. Mám nevlastní dceru Georgii a syny Jakea a Adama. Děti mě rozesmějí vždy, když se mi na tréninku nedaří podle představ. Rodina je pro mě samozřejmě mnohem důležitější než vítězství na jakékoliv soutěži. Nejsem ten typ, co by večery trávil na různých párty a v klubech, jsem rodinný typ a to, na čem mi záleží nejvíc, je, aby moje děti měly co nejlepší zázemí.

Mojí zálibou je sednout si občas s mým tréninkovým parťákem v malé místní hospůdce a u piva probrat vše okolo tréninku. :-) Tady vznikají plány a příprava na soutěže.

Jaké jsou tvé krátkodobé a dlouhodobé cíle ve strongmanech a jak si udržuješ motivaci?

Motivuje mě ten pocit z vítězství na soutěži. Zatím mám na svém kontě jen dvě, ale na St. Ives Strongest Man jsem bojoval s nizozemským závodníkem Alexem Moonenem, který teď začal závodit ve Strongman Champions League. Byl to těžký souboj, ale porazil jsem ho a teď ho vidím na Eurosportu, jak startuje na soutěžích proti Koklyaevovi, Ortmayerovi a dalším hvězdám, takže jsem na to patřičně hrdý.

Krátkodobý cíl je vyhrát na britském strongman šampionátu a dlouhodobý je dokázat to, co se mi nepodařilo ve vzpírání - získat medaili na mistrovství světa.

Chtěl bych taky nazvedat opravdu velká čísla - 370 kg v mrtvém tahu a 320 kg ve dřepu RAW, zvednout 180kg kládu a to všechno při váze do 105 kg.

Bývalým vzpěračům obvykle nedělají problém disciplíny, jako jsou zdvih klády nebo soukolí, převracení pneumatiky nebo Atlasovy kameny, ale horší už to bývá při nošení Super Yoku nebo kufrů. Jaký byl pro tebe ten přechod do strongmanů?

Je to tak, jak říkáš. Měl jsem velké problémy s kufry a Yokem. Na první soutěži jsem potřeboval 55 vteřin na to, abych s 300kg Super Yokem ušel 20 metrů, a skončil jsem v téhle disciplíně 18. Taky farmářská chůze a kachní chůze mi dělaly velké problémy, ale snažím se je soustavně trénovat každý týden a teď jsem schopný ujít 20 metrů s 380kg Yokem nebo 150kg kufry. Pořád v těchhle disciplínách nepatřím mezi nejlepší, ale zlepšil jsem se v nich natolik, že v nich výrazně neztrácím a jsem schopný vyhrávat tituly.

Jak jsi vybudoval extrémní sílu, kterou máš? Ve vzpírání je ten model tréninku celkem jasný - několik málo opakování v sérii, velký tréninkový objem a vysoká tréninková frekvence, kdy zatěžuješ záda i nohy na každém tréninku. Jak jsi změnil trénink v přípravě na soutěže strongmanů a co bys poradil těm, kteří se v nich snaží uspět?

Pořád používám hodně ze vzpěračské metodiky tréninku a dělám hodně nástupů po jednom opakování se submaximální váhou. Třeba při Log liftu udělám jeden týden 5x 1 opakování se 140 kg, další týden 5x 1 se 145 atd. Dělám taky takové ty šílenosti typické pro strongmany - v mrtvém tahu jdu 1x 120, 1x 170 a 1x 200 kg a pak udělám jednu sérii s 250 kg pro maximální počet opakování.

Trénink, který mám, bude pravděpodobně vyhovovat jen bývalým vzpěračům. Já sám extrémně rychle regeneruji, znám velice dobře reakce svého těla na zatížení a to, jak trénuju, by nejspíš naprosté většině lidí nevyhovovalo, ale pokud to chce někdo přeci jen zkusit, může se inspirovat v mém tréninkovém logu.

Zdroje:
www.styrkeportalen.wordpress.com
www.youtube.com