Jak se říká, do třetice všeho dobrého! Těch neúspěšných pokusů bylo v minulosti možná i více, ale důležité je, že se to nakonec přece jen podařilo. Zejména díky nasazení profiboxera Lukáše Konečného a jeho německé stáje SES se konečně mohl v pátek večer uskutečnit českými fanoušky profesionálního boxu tolik očekávaný gala večer. Gala večer, na kterém si Lukáš Konečný splnil další sportovní sen, když v Aréně na Spartě úspěšně obhájil titul mistra Evropy, a dál vévodí starému kontinentu v lehké střední váze. Ale nebyl to jen Konečný, kdo měl příznivcům klasického boxu co nabídnout. Vždyť jen účast dalšího úspěšného českého profiboxera, naší nejlepší těžké váhy Ondřeje Pály, který do Prahy dorazil přímo z Rakouska, kde se podílel jako sparing partner na přípravě světové jedničky těžké váhy Vladimíra Klička, by byla senzací sama o sobě.
Nicméně vedle toho bylo publikum svědkem i zápasu o titul mistra světa boxerské asociace WBF a mimo jiné se mezi 16 provazy ukázal také velezkušený veterán z profiboxerského i thaiboxerského ringu Jindřich „Tornádo“ Velecký. Celkově vzato, šlo o jeden z „nejnadupanějších“ boxerských gala večerů u nás za několik posledních let. A vzhledem k tomu, že boxerské gala večery jsou u nás v poslední době na ústupu (také díky konkurenci ostatních bojových sportů v čele s MMA turnaji a gala večery K-1 soubojů), byla to pro české fanoušky „klasiky“ poměrně vzácná příležitost podívat se na prestižní klání předních boxerů na vlastní oči. Přesto této možnosti nevyužilo tolik lidí, kolik míst svými prostory Aréna na Spartě nabízela. Na druhou stranu, na rozdíl od fanoušků MMA či K-1, se umí ti boxerští zápasy v ringu mnohem více bavit a svou radost dávat hlasitě najevo. Publikum vytvořilo velmi solidní kotel a od prvního zápasu to na tribunách vřelo pokřiky a povzbuzováním aktérů uvnitř pražského ringu. Hlasité fandění nepřestalo ani během zápasů dvou cizokrajných boxerů, kde si české publikum našlo svého favorita. Vynikající atmosféra postupně gradovala a očekávaným a téměř samozřejmým vrcholem byla Konečného úspěšná obhajoba titulu, po které diváci odměnili nejúspěšnějšího českého profiboxera několikaminutovým potleskem vestoje…
Ludovít Plachetka vs. Josef Obešlo, polotěžká váha, 4x 3 minuty
Díky bohaté sněhové nadílce, která v posledních dnech komplikovala situaci na českých silnicích, jsem do Arény na Spartě dorazil se zhruba 20minutovým zpožděním, čímž jsem přišel o úvodní duel mezi Ludovítem Plachetkou a Josefem Obešlem. Plachetkovi je 39 let a před tímto zápasem měl v profesionálních statistikách u svého jména nulu. Jeho soupeř měl na kontě jen jeden profesionální zápas, který navíc prohrál. Na první pohled by se zřejmě mohlo zdát, že jde o duel z béčkové až céčkové kategorie, pro boxerskou komunitu ovšem představoval velmi zajímavé klání. Ludovít Plachetka je totiž velmi kontroverzní osobností české boxerské scény, kde na sebe strhával pozornost především dvěma skutečnostmi. Tou první je bezesporu jeho talent, který ho v roce 1996 donesl až na olympijské hry v Aténách, tou druhou je vražda matky jeho družky, za kterou si odseděl 9 let. Plachetka byl velký talent československého a českého boxu. Mezi amatéry nastoupil k více než 300 zápasům. V roce 1997 přišel osudový moment jeho života, který ho stál 9 let za mřížemi a konec slibné kariéry. V pátek večer se vrátil mezi 16 provazů a nastoupil do prvního profesionálního zápasu, aby odstartoval novou kariéru. Svého soupeře nakonec udolal na body a po zápase prohlásil, že chce pokračovat dál.
Hamid Rahimi vs. Attila Kiss, střední váha, 8x 3 minuty
Následoval boxerský duel ve střední váze, který by se dal nazvat malou senzací pátečního večera. Při pohledu do statistik boxera s maďarskými kořeny Attily Kisse, který do té doby prohrál v 58 ze 70 odboxovaných duelů, by si na jeho vítězství v souboji s do té doby neporaženým Hamidem Rahimim vsadil jen málokdo. A koneckonců ani úvodní kola nenasvědčovala tomu, že by mělo být něco jinak. Vyšší Hamid si soupeře pozorně držel na distanc a bodoval rovnými údery. Kiss, zabalený v ukázkovém „dvojáku“, v úvodu téměř nezasahoval. Úvodní kola tak bodově získal na svou stranu Rahimi. Zhruba v polovině osmikolové bitvy se ovšem začal více prosazovat útočnější Kiss. Rahimi obecně nedával soupeři příliš prostoru k útokům. Po překonání vzdálenosti jej zpravidla chytal do klinče, aby se vyhnul přímé konfrontaci u těla, a když už ani to nevyšlo, pomohl si dobrými úhyby a duckingy. Houževnatý Kiss přesto několikrát našel prostor k útoku a zasáhl soupeře tvrdými údery. Zlomové okamžiky zápasů přišly v 6. kole. Hned v úvodu zasadil Kiss soupeři u provazů několik úderů v kombinaci, o chvíli později přidal další sérii přesných úderů a otřesený Rahimi se zhoupl v kolenou. Kiss proto přidal na tlaku a Rahimi už jej nestíhal držet od těla jako v předchozích kolech, mnohem více si teď pomáhal držením, za které byl několikrát napomenut ringovým rozhodčím a vypískán nespokojenými diváky. Kiss předvedl do konce kola ještě několik dobrých úderů. V předposledním kole začal Rahimi sázet jeden úder za druhým, jenže většina úderů končila v ukázkovém krytu soupeře. Naopak Kissovi se dařilo zvedáky soupeřův kryt rozbíjet a následně jej zasahovat háky a zvedáky. Kiss tlačil více, v boji u těla měl navrch, mimo jiné zasáhl soupeře tvrdým úderem na spodek, který Rahimimu očividně příliš „nechutnal“. Proto si opět vypomáhal chytáním soupeře, za které byl již po několikáté během zápasu napomenut. Kiss se snažil o ofenzivní iniciativu i v posledním kole a nakonec své snažení dotáhl do vítězného konce. Zápas vyhrál 3-0 na body.
Kreshnik Qato vs. Karama Nyilawila, zápas o titul mistra světa ve střední váze WBF, 12x 3 minuty
Posléze došlo na zmiňovaný zápas o titul mistra světa střední váhy asociace WBF mezi šampiónem Kreshnikem Qatem a vyzyvatelem Karamem Nyilawilem. Michal Frabša, který celým gala večerem provázel jako moderátor, uvedl o Nyilawilamovi poměrně nevšední perličku, která se dnes již na takové úrovni nevidí. Nyilawila přicestoval do Prahy až z Tanzánie úplně sám, bez týmu a bez trenéra, pouze požádal jednoho z přítomných trenérů jiného boxera, aby mu dělal v titulovém zápase sekundanta. Po státních hymnách obou boxerů započala 12kolová bitva o titul. Úvodní kolo přineslo úderů jen poskrovnu, přesto se v ringu odehrával vskutku zajímavý duel, kdy se útočnější a aktivnější Nyilawila v zásadě neúspěšně pokoušel trefovat Qata, který předváděl učebnicové úhyby, duckingy dotažené k dokonalosti. Obdobný průběh měla i následující tříminutovka. Ve třetím kole začal boxer z Tanzánie přeci jen častěji a přesněji zasahovat, předvedl několik dobrých úderů na spodek a čistý hák. V tuto chvíli to ještě vypadalo, že Qato pouze vyčkává a čte soupeře. Nicméně i v dalších kolech byl aktivnější Nyilawila, více zasahoval a přestože se Qato svými mistrnými úhyby velké části výpadů vyhnul, sám mnoho bodovaných úderů nepřidal a vesměs se omezil na oťukávání předním direktem. Nyilawila si svou houževnatostí získal české publikum na svou stranu a bavil jej nejen povedenými kombinacemi, ale i srandičkami v podobě příležitostných tanečků. Od pátého kola se mu dařilo mnohem častěji zasahovat soupeře souvislejšími kombinacemi hlava - spodek. To přimělo Qata k větší aktivitě, svých delších paží využíval v boji z ústupu, odkud se mu dařilo kontrovat dotírajícího soupeře, a souboj se na chvíli vyrovnal. Jeden ze stěžejních okamžiků přišel v kole osmém, kde boxer z Tanzánie chytil svého protivníka hákem a tomu se podlomila kolena. Nyilawila se ještě pustil do následného útoku, ten Qato ustál. V posledních třech kolech tempo a vývoj zápasu gradovaly. Nyilawila vycítil životní příležitost a dral se za podpory českého publika za vítězstvím. Občas si sice při svých útocích naběhl na kontr, ale jinak byl ke konci zápasu jednoznačně lepším boxerem. Zatímco Qato se většinou omezil na jeden, dva údery, Nyilawila se neustále snažil o souvislé série úderů a často slavil úspěch. Svou dominanci potvrdil ještě jednou v úplném závěru, když po kombinaci tří úderů zakončené zvedákem znovu „roztancoval“ otřeseného Qata. Po zápase byl jako vítěz zápasu 3-0 na body (117:111, 116:112, 118:110) vyhlášen Karama Nyilawila a stal se tak novým mistrem světa. Ještě několik minut po vyhlášení si užíval zasloužených ovací pražského kotle.
Haxhi Krasniqi vs. Jindřich Velecký, polotěžká váha, 6x 3 minuty
V zápase polotěžké váhy vypsaném na šest tříminutových kol se představil veterán Jindřich Velecký proti Haxhimu Krasniqimu. Velecký nedávno zápasil také na turnaji Heroes Gate 2. V zápase podle pravidel K-1 podlehl v atraktivním duelu slovenskému mistru světa v lowkicku Vladu Idradyimu 3-0 na body. Úvodní kolo bylo taktickou oťukávanou z obou stran. Aktivnější byl Velecký a tento prim držel i v následujících dvou kolech. Soupeře vytlačil ze středu ringu do provazů. Soupeř boxoval z ústupu a Velecký jej naháněl po ringu, když se však odhodlal k útoku, většinou se spokojil jen s jedním nebo dvěma údery. Vypadalo to, že jde spíše po ráně, než že by snažil soupeře systematicky rozebírat kombinacemi. Ránu na to sice měl a silově byl lépe vybaven, nicméně soupeře nechával z ústupu zbytečně bodovat. Zejména v úvodu Krasniqiovy údery končily v krytu, ale s přibývajícím časem, kdy se Veleckého ruce pohybovaly níž a níž, zasahovaly cíl častěji. Velecký těsně před koncem třetího kola předvedl v rohu ringu vynikající kombinaci zvedák, hák a úder na spodek. Všemi údery se trefil načisto a soupeř tak jistě uvítal konec kola. Následovala dvě vlažnější kola, kdy soupeř utíkal před útočícím Veleckým, avšak z ústupu občas přešel také do protiútoku, čímž získával potřebné body. Velecký dále boxoval s jedním, dvěma údery v dílčích výpadech. V posledním kole ukázal velké srdce, vyhecovaný domácí atmosférou, předvedl strhující závěr, do kterého dal naprosto všechno, co v něm ještě po pěti tříminutových kolech zbylo. Očividně chtěl soupeře sestřelit před limitem, soupeř se však úspěšně bránil z ústupu. Zápas nakonec skončil výhrou 3-0 na body pro Haxhiho Krasniqiho, nicméně hala ocenila potleskem především strhující výkon Veleckého, který měl jinak v ringu optickou převahu a byl aktivnější, tvrdší a agresivnější.
Lukáš Konečný vs. Hamlet Petrosyan, zápas o titul mistra Evropy v lehké střední váze, 12x 3 minuty
Z důvodů živého vysílání a s tím spojeného pevně daného časového harmonogramu byl vrchol pátečního gala večera - zápas o titul mistra Evropy mezi Lukášem Konečným a Hamletem Petrosyanem předsazen před zápas Ondřeje Pály. Lukáš Konečný konečně doma! Na domácí půdě a v boji o titul mistra Evropy v pozici obhájce. Co víc si přát? Lukáš si vychutnával vynikající atmosféru domácího prostředí už během svého nástupu do ringu. Vyřazovalo z něj velké nadšení a nabuzení pro nadcházejí souboj. Jelikož šlo o titulový zápas, diváci podruhé během večera povstali, aby si vyslechli státní hymny obou boxerů. Následovala vzrušující 12kolová bitva. První kolo by sneslo pracovní název „seznamovací“. Oba boxeři se v něm opatrně oťukávali a navzájem zkoušeli reakce toho druhého. Nicméně již v prvním kole obdaroval Lukáš svého soka několika údery na spodek. Ve druhém kole český profiboxer obsadil střed ringu a vyšší soupeř byl nucen boxovat z ústupu, kde dobře zasahoval předním direktem. Stejnou mincí oplácel i Konečný, navíc přidal další kombinace úderů na spodek a háků na hlavu. Ve třetím kole Konečný poprvé v zápase malinko zatlačil na pilu a soupeř chvíli nevěděl, odkud mu údery přicházely, při boji z ústupu navíc uklouzl po podlaze ringu. Hala v tu chvíli šílela, jako kdyby právě inkasoval knock down. Nicméně boj pokračoval ihned dál, k počítání nebyl důvod. V druhé polovině Konečný znovu přidal a dostal soupeře pod tlak nádhernými kombinacemi úderů háků na tělo a hlavu. Lukášovou účinnou zbraní byl také dvojitý přední hák, kdy prvním z úderů zpravidla rozbil soupeři kryt a tím vzápětí následujícím již zasahoval soupeřovu nekrytou hlavu. Zejména v úvodu Petrosyan dva rychlé háky jednou rukou příliš nečekal, a tak Lukáš s touto technikou pravidelně bodoval. Petrosyan, který po většinu zápasu sázel především na direkty a zvedák z ústupu, se v pátém kole odhodlal také do souvislejších kombinací a byla z toho velmi zajímavá přestřelka, ve které lítaly údery na obou stranách.
V následujících dvou kolech ústecký rohovník pokračoval v tlaku, zápas měl pod kontrolou a diktoval jeho tempo. Nicméně Petrosyanovi se alespoň částečně jeho defenzivní taktikou podařilo eliminovat Lukášovu hlavní zbraň - údery na spodek. I když se Lukáš snažil prověřovat soupeřova žebra tvrdými údery, Petrosyan si jeho pokusy hlídal a v přímém boji u těla bojoval hodně v předklonu. Petrosyan sám bodoval hlavně kontry, které občas prošly skrze Konečného kryt. Sem tam se zastavil, aby zakombinoval, ale vážněji Konečného neohrozil. V osmém kole byla hala znovu na nohou. Konečný opět vystupňoval svojí ofenzívu, soupeře doslova vodil po obvodu ringu a rozdal řadu přesných úderů. Mimo jiné byla v úvodu k vidění zajímavá situace, kdy Lukáš trefil soupeře asi pětkrát předním hákem na hlavu v krátkém sledu za sebou a soupeř nebyl schopen ani na jeden z pokusů včas zareagovat. V 9. kole přišel s několika tvrdými kombinacemi háků a zvedáků i Petrosyan, celkově však i deváté kolo vyznělo pro Lukáše. Nicméně již zde se naplno projevovalo přinejmenším trochu rozpačité konání (nerad bych řekl záměr) ze strany vyzyvatele českého šampióna. Petrosyan totiž při výměnách u těla chodil do předklonu tak, že svou hlavu nakláněl do těsné blízkosti Konečného hlavy a nejednou jej ťukl. Desáté a jedenácté kolo bylo oproti předchozím dvěma o něco chudší na akci. Bylo to zejména díky Petrosyanově neochotě jít do přímé konfrontace s Konečným, který byl při chuti a neustále útočil. V posledním kole se Petrosyanovi povedlo hlavou rozseknout Lukášovi obočí, načež byl konečně za své (ať už záměrné, nebo neúmyslné) počínání napomenut. Lukášovi sice začala stékat po obličeji krev, ale nešlo o nic vážného. Ke konci kola se pak Petrosyan po jedné z Lukášových kombinací ocitl na zemi, ale spíše vinou špatné koordinace, takže i tato jeho návštěva podlahy ringu se obešla bez počítání. Nakonec se tedy rozhodovalo na body, o vítězi však nebylo žádných pochyb. Poměrem 118-110, 119-109 a 119-108 zvítězil Lukáš Konečný u všech bodových rozhodčích a úspěšně zvládl svou první obhajobu titulu mistra světa. Následně si užíval několikaminutového potlesku vestoje. Poté se ještě divákům omlouval, že se mu nepodařilo se soupeřem skoncovat před limitem, ale publikum bylo s jeho výkonem i tak více než spokojené.
Ondřej Pála vs. Ergin Solmaz, supertěžká váha, 8x 3 minuty
Gala večer zakončil boxerský duel v nejtěžší váze. Postarala se o něj česká jednička těžké váhy a boxer patřící do světové čtyřicítky nejlepších těžkých vah Ondřej Pála a Ergin Solmaz z Turecka. Pála přijel do Prahy rovnou z tréninkového kempu Vladimíra Klička, kde působil jako jeden z jeho sparing partnerů v přípravě na Kličkovu obhajobu proti vyzyvateli Dereku Chisorovi. Nutno dodat, že Solmaz byl už podle zápasové statistiky pod úroveň českého bijce. Do zápasu nastupoval s 30 zápasy na kontě, z nichž dokázal vyhrát pouze čtyřikrát a třikrát remizoval. Naproti tomu Pála, který měl o jeden zápas na kontě méně, utrpěl mezi profesionály jen dvě porážky a navíc od září roku 2006 neprohrál. Zápas měl vlažný a opatrný začátek bez akce. Až ke konci kola se Pála odhodlal k několika rychlým a tvrdým kombinacím. Ve druhém kole se osmělil do útoku a soupeř šel do ústupu, jenže důrazný Pála soupeře stejně doběhl a čistým úderem jej poslal k zemi do prvního počítání. Ondra si následně ještě vytvořil dobrý tlak u provazů, ale jeho snažení přerušil konec kola. Třetí a poslední kolo zápasu bylo už jednoznačnou exhibicí českého boxera. Pála neustále nebezpečně bodal rovnými údery, statický soupeř se snažil odpovídat, ale rychlejší Pála si jen v klidu uhýbal a povoloval a Solmaz jej vůbec nemohl zasáhnout. Posléze Pála trefil Solmaze tvrdým úderem na spodek a přišlo druhé počítání v zápase. Pála následně rozjel kolotoč háků a zvedáků, zabalený Solmaz sice kryl většinu úderů, ale rozhodčí se přesto rozhodl ukončit zápas. Ukončení možná bylo předčasné, na druhou stranu by zřejmě bylo jen otázkou času, kdy přijde ze strany českého profiboxera finální úder.
Zdroj foto:
ČTK
Kompenzační cvičení do firmy v k...
