K-1 WGP Final 16 2010 - reportáž

Sobotní turnaj 16 nejlepších bojovníků K-1 proběhl ve velkém stylu. Ve vynikající atmosféře zaplněného kotle Olympic stadium 1 v jihokorejském Soulu se uskutečnilo celkem 11 zápasů K-1. Hlavní pozornost fanoušků samozřejmě směřovala především k osmi eliminačním soubojům, jejichž vítězové získali pozvánku do velkého finále, které tradičně proběhne na konci roku. Jestliže se K-1 během loňského ročníku potýkala s nějakými finančními problémy, tak letos byla krize daleko hlubší a vážnější a na první pohled patrná. Ačkoliv velkolepé plány vedení K-1 na začátku roku počítaly s rozšířením soutěže a pořádáním více turnajů, nakonec se uskutečnily jen dva kvalifikační turnaje. Ostatní byly buď bez udání důvodů zrušeny, nebo nebyly ani naplánovány. Dlouho nebylo jisté, zdali se vůbec letošní ročník vyřazovacích bojů uskuteční. K-1 tyto pochybnosti dlouho podporovala svým mlčením. Na poslední chvíli přeci jen oznámila datum turnaje a nejčernější scénář byl zažehnán. Chybějící místa v elitní šestnáctce doplnila dodatečnými nominacemi. Už tak dost obtížně poskládaná startovní listina turnaje se neobešla beze změn. Na poslední chvíli se zranili Ruslan Karaev, který se měl utkat s Tyronem Spongem, a Andrej Arlovski, kterého pořadatelé dosadili do zápasu s Raulem Catinasem. Karaeva nahradil 10 dní před turnajem veterán Ray Sefo a Arlovskiho místo zaujal další veterán Mighty Mo pouhé dva dny před turnajem.

Za této nepříjemné situace, když by to člověk čekal asi nejméně, proběhl v Jižní Koreji jeden z nejlepších turnajů posledních let. Téměř všechny zápasy si podržely vysokou úroveň, nebyla nouze o akci, pěkné výměny a knokauty. Zřejmě jediným neduhem letošního turnaje 16 nejlepších, alespoň podle mého názoru, je zavedení nových pravidel, která spolu se sobotním turnajem vstoupila v platnost. Nové regule totiž úplně zakazují klinče, čímž značně zasahují do průběhu zápasů K-1 na úkor přirozenosti, jelikož kolena, nejčastěji používaná právě v klinči, začala mizet ze soubojů a objevovala se jen sporadicky. Bojovníci s tím měli často problém a byli napomínáni za nedovolená kolena klinči, kterých se v zápalu boje dopustili. Ačkoliv v důsledku zranění naskočili do turnaje dva veteráni, je dobrým znamením, že K-1 začala dávat šance novým neokoukaným tvářím. Pro většinu bojovníků staré generace to byl téměř jisté poslední turnaj 16 nejlepších. Nezbývá než doufat, že partnerství K-1 s novými sponzory, přinese od příštího roku své ovoce, respektive více peněz do soutěže a K-1 bude moct naplňovat své záměry a přivádět do soutěže další mladé a talentované bojovníky. Ale nepředbíhejme, ještě je před námi velké finále osmi nejlepších bojovníků, ze kterého vzejde nový král K-1. A kdo jsou letošní finalisté K-1? Odpověď najdete v následující rekapitulaci celého turnaje.

Turnaj odstartoval zahajovacím zápasem dvou domácích bojovníků Mina Hoa Songa a Hyuma Mana Myunga. Souboj korejských bijců skončil už po 35 vteřinách. Myungův pravý hák přesně našel svůj cíl a Song inkasoval tvrdé KO. Následovaly dva superfighty. Do prvního nastoupil Dzevad Poturak a Chalid Arrab. Poturak debutoval v K-1 letos v dubnu. Při svém prvním startu v ringu K-1 dostal jednoho z nejtěžších možných soupeřů a podle toho i zápas dopadl. Alistair Overeem Poturaka knokautoval kolenem už v 1. kole. Chalid se do K-1 vrátil po dvouleté pauze, kdy z nejrůznějších důvodů nemohl na turnajích japonské soutěže startovat. Chalid, tradičně sázející na své údery, v prvním kole více tlačil a nutil svými výpady Poturaka boxovat z ústupu. Poturak na Chalidovy boxerské kombinace odpovídal především lowkicky. Ve druhém kole se více uvolnil a dostal se do zápasu s vlastními kombinacemi. Chalid na chvíli v rohu ringu ztratil přehled a inkasoval několik tvrdých úderů. Jeden z nich mu způsobil tržnou ránu, která začala krvácet, a tak se zápas na chvíli přerušil kvůli ošetření.

Po přestávce se tempo zápasu zpomalilo. Oba soupeři čekali na chybu toho druhého. Ačkoliv Chalid nabádal Poturaka, aby do něj šel, sám nic nepředvedl a zůstával pasivně stát ve dvojitém krytu u provazů. Iniciativu přebral ke konci kola Poturak kombinací háků a zvedáků, které zakončil dvěma lowkicky. Z Chalidovy kulhavé chůze bylo patrné, že Poturakovi lowkicky odvedly svou práci, a před třetím kolem viselo ve vzduchu předčasné ukončení. K němu nakonec došlo - hned po úvodní výměně přiletěl s Chalidova rohu ručník a zápas skončil výhrou TKO pro Dzevada Poturaka. V druhém vloženém zápase se představil ruský MMA zápasník Sergej Kharitonov a týmový kolega Honzy Soukupa Takumi Sato. Pro Kharitonova to byl druhý zápas v K-1. Premiéru si odbyl loni na K-1 Dynamite v zápase s Danielem Ghitou a nedopadla pro něj vůbec dobře. Ghita mu svými pověstnými lowkicky rozkopal nohu tak, že nebyl schopen z ringu odejít po svých. Takumi Sato ovšem není soupeř Ghitova formátu a Kharitonov mohl konečně předvést něco ze svých dovedností. Sato mu však moc času nedal, protože mu vydržel vzdorovat jen necelé první kolo. Kharitonov několikrát dobře zasáhl soupeře údery, „ucítil krev“ a rozjel kolotoč úderů, po kterém se Sato ocitl na zemi, a přišlo počítání. Zápas ještě několik vteřin pokračoval, ale Kharitonov udělal se Satem krátký proces a další sérií úderů a kolenem zápas ukončil TKO v 1. kole.

Ray Sefo vs. Tyrone Spong

Prvními dvěma bojovníky, kteří usilovali o pozvánku do prosincového finále, byli Ray Sefo a Tyrone Spong. Oba se na turnaji objevili na základě dodatečné nominace. Spong letos zápasil v K-1 pouze jednou a prohrál, avšak v zápase s Jerome Le Bannerem podal skvělý výkon, jehož hodnota stoupla na ceně poté, co se ukázalo, že prakticky celý zápas odboxoval se zlomenou rukou. Ray Sefo v původní nominaci nebyl, ale kvůli zranění Ruslana Karaeva na poslední chvíli naskočil do zápasu se Spongem. První kolo začalo opatrně z obou stran. Oba bojovníci si drželi odstup v bezpečné vzdálenosti. Sefo občas vyrazil vpřed s kombinací úderů, Spong byl mnohem opatrnější a vyjma pár kombinací sázel pouze jednotlivé lowkicky. Ve druhém kole Spong přidal na aktivitě a zápas se dostal do tempa. Sefo předvedl dva kopy z otočky na spodek, Spong kontroval front kickem na hlavu. Boxerské výměny byly celkem vyrovnané, ale Spong dokázal účinně zakončovat lowkicky, které Sefo nechával bez odpovědi. Sefo si ani tentokrát neodpustil své typické srandičky a grimasy, ale soustředěného a disciplinovaného Sponga tím nerozhodil. Sefovi docházely síly, a tak v posledním kole sbíral body u rozhodčích hlavně Spong. V očích všech bodových rozhodčích byl vítězem a po výhře 3-0 na body se stal prvním letošním finalistou.

Gokhan Saki vs. Freddy Kemayo

Gokhan Saki byl dalším z těch, kteří se při absenci eliminačních turnajů dostali do turnaje až na základě dodatečné nominace. Francouzský bojovník Freddy Kemayo byl vítězem jedné ze dvou letošních kvalifikací. Zatímco Saki už má za sebou finálovou zkušenost z roku 2008, pro Kemaya je účast mezi 16 nejlepšími prozatím největším úspěchem v K-1. Saki jej dále nepustil, a tak jeho cesta v K-1 pro letošek skončila. Zápas začal několika výměnami kopů. Potom Saki předvedl bleskovou kombinaci čtyř úderů a lowkicku, kterou vyrazil dech i komentátorům. Saki momentálně patří k nejrychlejším bojovníkům K-1. Jeho rychlost a výbušnost je neuvěřitelná. Je to i tím, že Saki se svými 182 cm a 98 kg není typickou těžkou váhou. Co však ztrácí na fyzických parametrech, to dohání technickou vyspělostí, agresivitou a rychlostí. Zápas, jako téměř většina sobotních soubojů, byl přerušen po nedovoleném kolenu v klinči z Kemayovi strany. Když se zase pokračovalo, šli oba bojovníci do výměn, Kemayo šel v před za svým soupeřem a Saki jej z ústupu trefil pravým hákem na bradu, Kemayo ztratil stabilitu a Saki se ujal své příležitosti. Po spršce úderů přišlo první počítání pro Kemaya. Hned v zápětí přišlo druhé a i po něm se pokračovalo dál. Když se však Saki vrhl na otřeseného soupeře po třetí, bylo po zápase. Gokhan Saki vyhrál TKO v 1. kole.

Errol Zimmerman vs. Daniel Ghita

Do dalšího boje o postup do finále nastoupili Daniel Ghita a Errol Zimmerman. Pozvání Daniela Ghity do turnaje byl od pořadatelů dobrý tah. Ačkoliv každý ví, s čím Ghita do zápasu přijde a jaká bude jeho taktika, téměř nikdo nedokáže účinně eliminovat jeho hlavní zbraň - drtivé lowkicky. Je fascinující sledovat Ghitův styl, kdy v naprostém klidu zabalen ve dvojitém krytu nechává soupeře útočit a každý jeho výpad kontruje tvrdým lowkickem. Podobný scénář měl i sobotní zápas. Errol, který v předchozích dvou letech nechyběl ve finále, se na soupeře vrhl s kombinací úderů. Ty však skončily jen v Ghitově krytu, zato inkasoval po každém výpadu lowkick. Errol párkrát předvedl své oblíbené naskočené koleno, ale nezasáhl cíl. Jinak zůstával spíše pasivně stát a za první kolo inkasoval pěknou řádku lowkicků. Hned v úvodu druhého kola Errol vystartoval do Ghity se dvěma údery, za ně přidal další naskakované koleno. To se mu stalo osudným. Ghita jej v „letu“ zasáhl a než se stačil zorientovat, dostal ještě dva tvrdé údery, po kterých se ocitl na podlaze ringu. Ghita prokázal, že když na to přijde, má stejně nebezpečné ruce jako nohy. Vyhrál KO ve 2. kole a stal se dalším postupujícím.

Jerome Le Banner vs. Kyotaro

Mezi francouzským veteránem Jerome Le Bannerem a japonským šampiónem K-1 ve váze do 100 kg byla velmi napjatá atmosféra. Především nastartovaný Le Banner vlétl do ringu jako hladový dravec a snad poprvé za celou svou bohatou kariéru v K-1 se šel podívat soupeři z blízka do očí už během svého nástupu. Jak má Kyotaro proti, dle svého úsudku, silnějším soupeřům ve zvyku, začal i tentokrát souboj obíháním podél provazů ringu. Jestliže je Kyotaro v něčem opravdu dobrý, je to právě boj z ústupu. Tuto fázi boje ovládá na jedničku. Je velmi těžké jej chytit a navíc může kdykoliv zahrozit svým nevyzpytatelným zadním kontrem, kterým v dubnu knokautoval Petera Aertse nebo minulý rok Melvina Manhoefa. Druhou věcí je, že takovýto způsob boje není divácky moc atraktivní a ve chvíli, kdy bojovník doslova utíká po ringu před soupeřem, se i snižuje úroveň zápasu jako takového. To však Kyotara nemusí až tak trápit, protože je momentálně jediným japonským bojovníkem, který se dokáže postavit špičkovým soupeřům a případně je i porazit, a tak se může těšit sympatiím japonských pořadatelů. Jerome ve svých 37 letech už přeci jen něco na rychlosti a výbušnosti z dob své nejlepší formy ztratil a nahánění mrštného Kyotara mu příliš nevyhovovalo. Měl problémy jej přesně zasáhnout nebo udělat souvislejší kombinaci úderů. Přesto se mu to občas podařilo. Kyotaro odpovídal lowkicky a round kicky na střed těla. Druhé kolo probíhalo podle stejného scénaře, i když Kyotaro už více chodil do výměn a nejednou přesně zasáhl Le Bannerovu hlavu. Ke konci kola se spustila divoká přestřelka, ve které více přesných zásahů rozdal Le Banner, ale Kyotaro sérií úderů ustál.

V posledních třech minutách Kyotaro překvapil a již před svým soupeřem neutíkal. Zřejmě s vědomím bodové ztráty z předchozích dvou kol se vrhl do útoku. A zasypal Le Bannera několika tvrdými údery. Kyotarovou velkou předností je perfektní časování útoků a protiútoků. Dokáže přesně zachytit správný moment, kdy zaútočit. V posledním kole byl aktivnější než Le Banner a rozdal více přesných úderů. Le Banner přišel také s několika pěknými kombinacemi a jedním highkickem, nicméně bylo patrné, že mu již ke konci zápasu dochází kyslík. Le Banner se po zápase cítil jako vítěz, avšak rozhodčí chtěli poslat utkání do rozhodujícího nastavovaného kola. Rozhořčený Le Banner na protest opustil ring. Takovou situaci soutěž za dobu svého trvání nepamatuje. Kyotaro vyhrál kontumačně 1-0 na body a poprvé se podívá do finále.

Peter Aerts vs. Ewerton Teixeira

O další volný post mezi osmi nejlepšími se poprali loňský finalista Ewerton Teixeira a vítěz hlasování fanoušků v anketě o dodatečné nominaci Peter Aerts. Teixeira, který jakožto kyokushin karatista v minulosti sázel především na tvrdé kopy, tentokrát překvapil vynikajícím boxingem. Aerts se snažil Teixeiru okopávat low kicky a round kicky, Teixeira zase odpovídal kombinací úderů. Další změnou v Teixeirově stylu boje byla větší agresivita a přímočarost. Aerts měl problémy uhlídat Teixeirovo rychlé ruce, a tak si radši držel od brazilského bojovníka distanc a pracoval hlavně nohama, ke konci kola se mu povedl i jeden high kick na hlavu. Aerts byl pomalejší, ale dařilo se mu držet se své taktiky. Držel si distanc, nechodil zbytečně do divokých výměn a bodoval především kopy a rovnými údery. Do posledního kola dali oba bojovníci vše, Teixeira více sázel na své ruce, Aerts na nohy. Prakticky po celé kolo střídala jedna výměna druhou, oba se snažili v závěru strhnout vedení na svou stranu. Ani jednomu se to ale nepovedlo a zápas musel jít do prodloužení. Už tak značně vysílení bojovníci si sáhli na dno svých sil. Touha po vítězství byla velká na obou stranách a každá výměna byl velký boj. Ani jeden nechtěl nechat útok toho druhého bez odpovědi. Nakonec rozhodly Aertsovy zkušenosti. V očích rozhodčích získal v nastavovaném kole více bodů, a tak se po roce znovu podívá do finále. V době finále mu bude už 40 let.

Raul Catinas vs. Mighty Mo

Obsazení Raula Catinase a Andreje Arlovskiho bylo nejdiskutovanější volbou vedení K-1. Catinas je mladý bojovník, který zatím v K-1 neporazil nikoho z top soupeřů, a Arlovski, byť bývalý šampión těžké váhy UFC, dokonce ještě nemá na svém kontě ani jeden zápas v K-1. V případě Mightyho Moa, který nahradil zraněného Arlovskiho, není příliš o čem diskutovat, protože moc bojovníků, kteří by naskočili do zápasu pouhé dva dny před turnajem, není. Generační souboj začal opatrně. Alespoň v úvodních vteřinách. Catinas ze vzdálenosti okopával Moa lowkicky. Mo několikrát promáchl vzduchem svůj obávaný zadní hák. Když Catinas začal rozdávat vlastní údery, dostali se bojovníci do varu a přišla série boxerských přestřelek, po které skončil Catinas na zemi, a přišlo počítání. Mo se pokusil zápas ukončit, ale bylo patrné, že mu k tomu chybí dostatečný fyzický fond. Catinas přežil první kolo a o přestávce knockdown rozdýchal. Do druhého kola vlétl po hlavě a vyslal směrem k soupeři několik sérií úderů a lowkicků. Ve vzduchu viselo KO, několikrát se po výměně jeden nebo druhý nebezpečně zhoupl v kolenou, oba ale zůstali stát na nohou a pokračovali v boji. Mo trefoval Catinase údery na spodek, Catinas pokračoval v sázení lowkicků na přední nohu. Ke konci druhého kola už oba lapali po dechu, ruce jim visely nebezpečně nízko a vzduchem létaly nebezpečné háky a zvedáky. Když už se boj na úkor techniky přesunul do fáze přebíjené, oba prokázali, že snesou hodně. V posledním kole už to bylo pro oba bojovníky především o síle vůle. Utahaný závěr přinesl ještě několik divokých výměn. Mo, který cítil, že díky knockdownu z prvního kola má vítězství na dosah, rozjel v posledních 20 vteřinách obrovský útok, do něhož vložil všechny své síly, respektive to, co mu zůstalo. Catinas se snažil odpovídat, ale inkasoval více. Mo nakonec zaslouženě vyhrál 3-0 na body. Podruhé v kariéře se podívá do finále.

Semmy Schilt vs. Hesdy Gerges

V předposledním zápase sobotního turnaje došlo k odvetě mezi Semmy Schiltem a Hesdy Gergesem z minulého roku. Semmy tehdy vyhrál 3-0 na body, na vítězství se však nadřel mnohem více než v jiných zápasech. Gerges, který je od května mistrem světa It´s showtime, má nyní na svém kontě jen dva zápasy v K-1 a oba právě se Schiltem. Dva metry a dvanáct centimetrů vysoký Schilt začal zápas svým obvyklým způsobem s neustále dotírající přední nohou a lowkicky znepříjemňoval Gergesovi život. Gerges ale také dobře kombinoval údery s lowkicky. Jeho výpady ale nebyly tak časté jako u Semmyho. Semmy navíc přidal nebezpečné koleno, které Gerges inkasoval do hlavy. Druhé kolo začal Gerges sérií rychlých útoků, jakmile se však zastavil, vytasil stávající šampión K-1 znovu svou dlouhou přední ruku a zadní lowkicky a pokračoval ve sbírání bodů. Gerges se proto snažil chodit do soupeře, ale Semmy si udržoval odstup bojem z ústupu a Gerges na něj téměř nedosáhl. Přesto ve svém snažení nepolevoval a neustále se tlačil obrovitému Schiltovi na tělo. Semmy svým předním direktem, za který občas přidal i zadní kontr, nabodoval více. Do posledního kola nastoupil aktivněji opět Gerges a sérií kolen a lowkicků zapracoval na Semmyho přední noze, která se lehce podlomila. Gergesův strhující výkon pokračoval dál dobrými kombinacemi úderů, kterými dokázal přebít delšího soupeře. Heroický výkon na konci posledního kola přerušovalo časté držení. Gergesovi, ale překvapivě i Semmymu, už docházely síly. Ve vzduchu viselo nastavované kolo, ale rozhodčí nakonec rozhodli 2-1 ve prospěch Semmyho, který tak bude mít šanci vyhrát popáté K-1, čímž by se zapsal do historie jako šampión s nejvíce tituly K-1.

Ben Edwards vs. Alistair Overeem

Boj o poslední volné místo mezi sebou svedli vítěz letošní kvalifikace K-1 WGP Oceania Ben Edwards a stávající šampión těžké váhy MMA organizace Strikeforce Alistair Overeem. Přestože Edwards dokázal vyhrál kvalifikaci v novém rekordním čase 3:28 a všechny tři zápasy vyhrál KO v 1. kole, byl favoritem zápasu Overeem. Edwards na svého soupeře vlétl bez respektu. Sázel jeden úder za druhým, Alistair však zůstával v klidu, zabalený ve svém krytu trpělivě čekal na chybu soupeře. Už prvním zadním hákem nebezpečně zahrozil. Edwards se snažil neustále útočit a nenechat Overeemovi chvíli klidu na přípravu jeho vlastních útoků. Overeem si ale zkušeně počkal na Edwardsův další výpad, lehce si povolil a zakontroval jej zadním hákem, po kterém se Edwards skácel k zemi. Vypadalo to, že je po všem. Edwards však překvapil - rozhodl se pokračovat dál. Overeem se tlačil soupeři na tělo, Edwars se jej marně snažil zastavit kombinacemi úderů a lowkicků a po chvíli přišel další drtivý zadní hák a další počítání. Edwards ukázal velké srdce, znovu se postavil a pokračoval dál. Ihned se vrhl do náporu, ale proti Alistairovi mu nic nefungovalo. Sám už dlouho vzdorovat nevydržel. Po dalších úderech, byť již neprošly přímo jako předchozí dva háky, byl potřetí na zemi a bylo po zápase. Overeem vyhrál KO v 1. kole a potvrdil roli favorita nejen tohoto zápasu, ale i celého letošního ročníku.