Michal "Háša" Hamršmíd:
"Chci se vrátit na vrchol." (II.)

Před několika dny jste si zde mohli přečíst první část rozhovoru s českým MMA zápasníkem Michalem „Hášou“ Hamršmídem pro Ronnie.cz. Dnešní, druhá část na ni bezprostředně navazuje. V této části rozhovoru, jenž se uskutečnil v restauraci Demínka v Praze, přišla řeč na Hášovy začátky v bojových sportech, první zkušenosti s ultimátními zápasy, ze kterých se později staly MMA zápasy i na jeho největší sportovní úspěchy, mezi které patří ocenění český gladiátor desetiletí, profesionální titul mistra světa, 2. místo v Evropě ve své váze či exkluzivní smlouva se silnou MMA organizací. Háša je bezesporu jedním z nejúspěšnějších českých MMA bojovníků. Do jeho slibně rozjeté kariéry zasáhly osobní problémy, které jej na dlouho dobu vyřadily ze hry, ale nyní se chce vrátit. Jeho cílem je vrátit se na vrchol. Kromě bohatých zápasových zkušeností vidí do naší scény také z druhé strany - jako promotér, pořadatel turnajů a manažer bojovníků, a tak má co říct i ke stávající situaci na naší MMA scéně. Co si o ní myslí? V čem vidí její hlavní problém? To vše v následující části rozhovoru...

Zmínil jsi ocenění českého gladiátora desetiletí, které se ti podařilo získat. Co přesně to bylo za ocenění a jaký má pro tebe význam? Vzpomeneš si ještě, kdo byl spolu s tebou nominován?

Bylo to tuším v roce 2008. Časopis Bojová umění vyhlásil anketu. Byl jsem tam nominovaný já, Roman Vanický, Petr Kníže, Jan Barták, asi i Láďa Žák, dál už bych kecal. Bylo nás tam celkem 10 nominovaných. Zhruba 3 nebo 4 měsíce měli fanoušci možnost o tomto ocenění hlasovat. Nebylo to tedy tak, že by si sedlo třeba 5 lidí ke stolu a řekli - dáme to tomu nebo tomu. Samozřejmě je to anketa a někdo mi poslal hlas jen z kamarádství, ale někdo mi jej poslal proto, že třeba sledoval moji kariéru a řekl si, že jsem dosáhl více úspěchů než jiní. Určitě mě to potěšilo, bylo to příjemné ocenění. Ale kdyby to vyhrál třeba Roman Vanický, který skončil druhý, tak mu pogratuluju a nebudu vůbec nic namítat, protože on byl ve své době také vynikající bojovník. Vyhrál King of the ring, mistra Evropy a úspěšně zápasil všude možně po Evropě. Přeci jen si ale myslím, že jsem toho dokázal u nás nejvíc. Byl jsem prvním Čechem, který dokázal podepsat smlouvu v nějaké prestižní organizaci. Asi i to se projevilo během hlasování fanoušků MMA.

A kterého z dosažených úspěchů si ceníš nejvíce?

Podepsání smlouvy se silnou organizací. Samozřejmě mistrovský titul je pěkný, stejně tak si velmi cením vítězství nad Pereirou i výher v dalších zápasech, ale největší ocenění pro mě bylo to, že mi silná organizace nabídla smlouvu. A byla to exkluzivní smlouva. S některými zápasníky podepíší non-exklusive smlouvu, což znamená, že může zápasit i jinde, jak bude chtít, v případě exkluzivní smlouvy však může zápasit jenom v té organizaci, se kterou smlouvu uzavřel. Takže se mnou počítali do budoucna. Tohle je asi pro každého bojovníka největší ocenění. Jako třeba teď nedávno dostal Karlos Vémola smlouvu v UFC. UFC je světová jednička, o tom žádná. Tam ale zase není moje váhová kategorie. A v té době o HFC psali na sherdogu v tom smyslu, že je spolu se Strikeforce a Elite XC dvojkou v Americe.

Když už jsi zmínil Karlose Vémolu, myslíš, že má šanci se prosadit v UFC?

Přál bych mu to, ale bude to mít těžké. Bude to mít velmi těžké, což ukázal už první zápas, kde hrál roli i velký váhový rozdíl. Soupeř byl těžší a Karlosovi se nepodařilo nic udělat. Myslím, že do toho dal maximum, ale to se stává, i ten soupeř do toho jde na maximum. Uvidíme, jak to u něj bude dál, jestli půjde do nižší váhové kategorie, což by se také mělo stát. Ale jestli to bude výhra, nebo ne? Polotěžká váha je ještě více nabitá velkými jmény než těžká váha. Určitě mu přeji, aby další zápas vyhrál, protože tím pádem by měl ještě další možnost a zároveň by tak dělal reklamu České republice. Mně se na něm hrozně líbí, že stejně jako já nastupuje s trenkami, kde má natištěnou českou vlajku. Je to určité povzbuzení pro české MMA. Máme Čecha v UFC! I kdyby tam prohrál, a to se může stát, tak se tam prostě dostal.

Jak ses dostal k bojovým sportům?

Já jsem běhal po žíněnce už jako malé dítě. Můj otec dělal judo, takže jsem s ním chodil na tréninky.

Kolik ti bylo, když jsi zavítal do tělocvičny poprvé?

To mi byly 3 roky.

Judo tedy bylo tvým výchozím stylem, se kterým jsi začínal?

Judo byl můj výchozí styl, ale já jsem jako dítě dělal hodně sportů. Hrál jsem závodně fotbal, závodil jsem za školu v běhu, hrál jsem volejbal, hokejbal… Bavil mě sport a sportoval jsem pomalu ve všem. Ale závodně jsem se od malička věnoval jen judu a fotbalu.

Proč u tebe na konec z těch všech sportů zvítězily právě ty bojové?

Protože je to individuální sport a veškerou vinu můžeš házet jen sám na sebe.

Takže jsi individualista?

Mě třeba baví hrát fotbal, ale hrozně se u toho vztekám. Naštve mě, když tam běhám a dřu a druhý tam vedle mě chodí. To jsem vždycky nepříčetný. (Směje se.) Tady to funguje tak, že třeba mám nějaký jídelníček, kde mám zakázané kafe. Takže pokud zápas v prosinci bude, tak si ho prostě nedám. Je to třeba blbost, jen maličkost, ale pro mě to znamená, že když to dodržím, tak jsem pro to udělal maximum. Ať už to pak vyjde nebo nevyjde, vím, že jsem udělal vše. Kdežto pokud budu pít kafe a potom prohraju, tak vím, že jsem něco podělal. V kolektivních sportech to funguje tak, že se může stát, že třeba dvěma lidem to ten den nepůjde, a nemusí se na to nutně vykašlat, prostě jim to nemusí sednout, a celá ta práce vyzní do prázdna. Takhle vím, že jediný komu ten den nemusí sednout, jsem já. Fotbal hraju dál závodně, nějakou první B třídu, hraju pražskou ligu v hokejbale… To mě baví, beru to jako koníček. Ale na vrcholové úrovni chci zodpovídat jen sám za sebe.

Dosáhl jsi nějakých úspěchů v judu, když ses mu věnoval?

Byl jsem pětkrát mistrem ČR. Měl jsem přes 500 utkání a dosáhl jsem okolo 460 vítězství. Byl jsem v dorostenecké a potom v juniorské reprezentaci. Jezdil jsem i na turnaje po Evropě a většinou jsem vozil medaile.

Kdy jsi přesedlal z juda na MMA?

Tehdy to byly ještě ultimátní zápasy. MMA tady začalo tak kolem roku 2004, tehdy se z toho konečně stal sport. Ale tenkrát, když jsem začínal já, tak to byla pralesní liga, jak to nazývám. V prosinci roku 1998 jsem měl první zápas v ultimátech. Byl jsem oslovený, abych zápasil na jednom turnaji. Ale tehdy jsem neuměl nic kromě juda.

Takže jsi do toho šel jako klasický judista - bez další průpravy?

Ano, byl jsem jen judista. Ale tak to bylo dřív u každého. Někdo tam přišel jako čistokrevný thaiboxer, někdo jako boxer nebo jako karatista, takže se zápasilo styl proti stylu v doslovném významu, jak to kdysi dávno bylo i zamýšleno. Bojovalo se bez rukavic.

Bez rukavic? To musela být pěkná divočina.

Bez rukavic, jen holé pěsti. Bylo dovoleno téměř všechno, i dupání na hlavu. Nemělo to moc společného se sportem, ale v té době bylo regulérní, že se to takhle mydlilo. Až potom v USA z toho Dana White udělal sport, který normálně spadá pod atletickou komisi. A MMA zápasníci jsou braní jako jiní sportovci. To mělo zásadní vliv na MMA ve světě. Ale samozřejmě jinde je Amerika, jinde je Japonsko a úplně jinde je Evropa. Já jsem začínal v této pralesní lize; až později se zavedla tři pětiminutová kola, rukavice, pravidla, zákazy určitých technik atd.

Když to srovnáš, kde je v tomhle směru Evropa?

Určitě nejníže. Amerika má výhodu v tom, že tam turnaje patří pod televizi, která jim platí za přenosy. Když se podíváš na vyúčtování těch turnajů, tak nejlevnější lístek stojí okolo 100 dolarů. U nás bych za takovou cenu nemohl dát ani ten nejdražší, protože by nikdo nepřišel, a jim tam přijde plná hala. Takže jenom na vstupném vyberou třeba dva a půl miliónu dolarů a potom si můžou dovolit dát závodníkům třeba milión dolarů. V Americe je to momentálně nejrychleji se rozvíjející sport. Hned za Amerikou je Japonsko, což je Mekka bojových sportů, lidi to hrozně baví a chodí na turnaje. A Evropa, když pominu Anglii, je v tomhle ohledu dole. My když pořádáme turnaj, tak jsme z převážné části závislí na partnerech - bez nich nemohu dělat turnaj. A takhle je to všude v Evropě. Samotný prodej vstupenek u nás turnaj nezaplatí.

Vzhledem k tomu, že v českém MMA působíš od jeho raných začátků až do dneška, mohl bys shrnout vývoj MMA u nás?

Jednu chvíli, když tady začalo MMA, to šlo poměrně nahoru. Já jsem začal vítězit, Tomáš Kužela a Václav Přibyl měli úspěchy… Pak se to začalo více rozšiřovat jako bojový sport a už to nebyl jen sport pro pár vyvolených. Začaly zde vznikat oddíly, které se zabývají MMA a spolu s tím se podle mne objevil trochu problém, který ještě stále přetrvává a nějaký čas asi ještě přetrvávat bude. Když to tady začínalo jako ultimátní zápasy a později MMA, tak jsme do toho všichni přicházeli z nějakého sportu. Měli jsme již nějaké základy a my, co jsme se dostali nahoru, jsme již většinou byli alespoň mistři republiky v různých jiných sportovních odvětvích - v judu, thaiboxu atd. Ale dnes ti mladí kluci za sebou nemají žádnou průpravu a jdou rovnou do MMA. Je jim 22 - 23 let a nic nedělali vrcholově. Mohli třeba zápasit nebo boxovat, ale nikdy ne na nějaké vysoké úrovni. Nemají žádnou průpravu a rovnou jdou do klece. A to je podle mne špatně.

Když se podíváme do Ameriky na stávající šampióny MMA, tak všichni byli v minulosti šampióni v nějakém sportu, ať už ve wrestlingu, jiu-jitsu či boxu. Z té starší generace přišel do MMA každý z nějakého sportu, ve kterém vrcholově soutěžil. Kdežto u nás je problém v tom, že bojovníci nepřišli do MMA s nějakou předchozí průpravou v příbuzných sportech. To je momentálně až na pár výjimek problém českých MMA zápasníků. Třeba já jsem dělal judo, André Reinders se věnoval thajskému boxu, Vašek Přibyl měl také nějakou průpravu v thajském boxu, Karlos Vémola měl průpravu v řecko-římském zápase. Ale jinak většina lidí ničeho v jiných sportech nedosáhla a potom se neprosadili ani v MMA. Nicméně třeba Tomáš Kužela začal s bojovými sporty až ve 21 letech. Na to, že předtím nějakých 20 let nic nedělal, je obdivuhodné, kam to dotáhl.

Někdo by spíše řekl, že s rozvojem MMA a vznikem nových oddílů mají ti začínající bojovníci výhodu v tom, že od začátku mohou trénovat přímo MMA a rozvíjet tak svou komplexnost…

Ale jakou komplexnost? Když přijdeš ve dvaceti do tělocvičny a nikdy si nedělal žádný bojový sport, tak kde jí získáš? Já jsem od malička běhal na žíněnce, neměl jsem v 5 letech problém spadnout, získal jsem pohybovou koordinaci. Kdežto v tomhle případě ten člověk přijde a ty ho musíš ve 20 letech učit základy, které by měl umět už jako dítě. Sám jsem to viděl, když jsem trénoval lidi. Nyní už je netrénuji a nechci trénovat, dokud budu zápasit. Ani soukromé hodiny, nic. Chci se věnovat jen sobě. Ale když jsem ještě trénoval, tak mi tam přišli kluci 19 - 21 let a neuměli ani spadnout, neuměli se postavit. Já jim řeknu, aby udělali pád dopředu nebo pád dozadu a oni přitom neuměli ani kotrmelec. Neumí správně bouchnout, nemají na to „oči“, postřeh. A v tom já vidím ten problém.

Chybí jim nějaká předchozí sportovní průprava. Každý říká, že není pozdě. Na rekreační sport není pozdě, to je pravda, ale abys z toho kluka udělal bojovníka, který se dostane někam nahoru, musel by tomu ten člověk hodně obětovat a museli by tomu hodně obětovat i trenéři. A rozhodně by trvalo několik let, než by se na takovou úroveň dostal. Člověk musí být opravdu komplexní, musí být silný, mít vytrvalost, dynamiku, musí umět bouchnout stejně jako přijmout ránu, musí umět spadnout, zvládat obranu proti ráně, strhům. Je tam toho strašně moc. Mnohem lépe to naučíš člověka, který už má nějaký základ než někoho, kdo pomalu neudělá ani kotrmelec.

Viděl jsem tě zápasit pouze jednou, a to na Hell Cage 3, kde to byl celkem rychlý proces, takže jsem neměl možnost, nějak blíže studovat tvůj styl. Ale z toho, co vím, bych řekl, že tvou silnou stránkou je boj na zemi.

Já mám na svou váhu abnormální sílu, třeba na bench zvedám běžně 120 kg. Normálně mám až 70 kg a do zápasu shazuji na 61 kg. Jsem silovější než ostatní zápasníci. Na 90 % soupeřů v mé váze mám fyzicky navrch, a proto je chci vždy fyzicky utahat… Moje taktika je o tom soupeře co nejdříve zničit. Dostat ho na zem a tam ho vyřídit. Já nejsem technický typ bojovníka, který by v zápase předváděl mraky různých věcí, ale soupeře chci vždy porazit v první minutě. Když se mi to nepodaří v první minutě, tak ho chci porazit ve druhé minutě, atd. U mě zápas začíná s úvodní vteřinou s tím, že od začátku chci soupeře zlikvidovat co nejdříve. Mým cílem je fyzicky jej utahat a vnutit mu svůj styl. U nás je hromada bojovníků, kteří si na těch 3x 5 minut nevěří. Snaží se odpočívat, přemýšlí jak by se kde dalo ušetřit trochu sil, jak by se ulili. A to je chyba. Já nepřemýšlím o tom, jestli je zápas v první, nebo ve čtrnácté minutě. Snažím se bojovat stejně v každé fázi utkání. Být stejně dobrý ve druhé i ve třinácté minutě zápasu.

Šlo mi spíše o to, že když jsi začínal v ultimátních zápasech jako judista a nastoupil proti tobě boxer, tak jsi ve stoje neměl tolik šancí a musel jsi zase dohánět tuto část boje.

Tenkrát to bylo tak, že boxeři většinou neuměli obranu proti strhům. Takže šli hned na zem. Člověk se zakryl, rozeběhl se, a když jí nedostal napřímo, tak už ho nějak na zem dostal. (Směje se.)

Dnes už je to přeci jen někde jinde.

Samozřejmě, dnes již bojovníci trénují pravidelně obrany proti strhům a další věci. Soupeři už znají můj styl, ale já zase znám ten jejich a teď jde o to připravit si nějaký zápasový plán. Určité varianty, jak soupeře dostat. Je to hodně o přemýšlení. Soupeři už ví, že děláš dvě techniky, na které vítězíš, a ty to musíš provést tak, aby ses k té technice dostal. A to je to, co mě baví. Můj styl se nezmění, pořád budu zápasit tímhle způsobem, soupeři to ví, a tak se samozřejmě snaží připravit na mé silné stránky. Ale mě jde o to vnutit soupeři svůj styl, aby se bojovalo podle mě a ne podle něj, a je mi jedno, jak mu ho vnutím. Jestli tím, že budu opřený o klec nebo na něj hned vletím.

A daří se ti to?

Dá se říct, že ano. Samozřejmě, když nad tím tak přemýšlím, tak asi ne pokaždé, ale nepamatuji si zápas, kdy bych se soupeřem na zemi neskončil. Takže vždycky se v zápase dopracuji k momentu, kdy dostanu soupeře tam, kam potřebuji. Pak jde o to, jestli toho dokážu využít k tomu, aby to byla finální technika, nebo se z toho soupeř dostane. Musím říct, že pokaždé jsem soupeře do finální techniky dostal, ale ne vždy se mi to povedlo úspěšně zakončit.

Říkal jsi, že jednou z tvých předností je silová převaha. To naše čtenáře bude určitě zajímat. Mohl bys prozradit, jakým způsobem cvičíš? Jak tvoje příprava v posilovně vypadá?

Jezdím hodně speciálních cviků pro zápas, které nemají s klasickým kulturistickým tréninkem nic společného. Když řeknu třeba ruský dřep, tak spousta lidí nebude vědět, o co se jedná. Ale když budu mluvit o těch základních, tak při své váze, cvičím se 115 - 120 kg na bench, peck deck cvičím jednou rukou se 70kg zátěží. Cvičím s velkými váhami na maximální sílu, ale do toho jezdím i cviky na vytrvalostní sílu, takže cvičím třeba s 50 kg činkou 20x přemístění, hned potom 20 kliků a hned potom 20x dřep. Musím trénovat tak, abych vydržel celý zápas. Nemůžu zvednout soupeře a potom tam 10 minut odpočívat. Je potřeba mít sílu na celý zápas. Do toho chodím běhat sprinty, schody, což mě hrozně baví.

Baví tě běhat sprinty?

Ano, mám výbušné starty, jelikož mám hodně nízko těžiště a silné nohy. Dvakrát týdně chodíme vybíhat Letenské schody. To mi problém nedělá, mám to rád, ale vadí mi, když musím běžet nějaké delší tratě.

Sleduješ americkou UFC? Máš tam nějakého oblíbence?

Mě to zajímá jako celek. Baví mě sledovat dlouhodobý vývoj těch závodníků a sledovat je z taktického hlediska. Líbí se mi třeba George St. Pierre, to asi každému. Líbí se mi samozřejmě Fedor, ale to je i tím, že jsem se s ním několikrát viděl osobně a měl jsem možnost si s ním povídat. Mám ho rád i jako člověka. Obecně se mi líbí bojovníci, kteří přemýšlí hlavou a zároveň bojují naplno, takže když si zapneš jeho zápas a nevidíš tam časomíru, tak nepoznáš, jestli je to první minuta prvního kola nebo čtvrtá minuta třetího kola. Jinak se mi líbí spíš lehčí váhy. Zajímá mě WEC, Japonsko, kde zápasí moje váhy. Ale podívám se rád na všechny. Když je to pěkná přestřelka, tak se to líbí každému.

Zmínil jsi, že ses několikrát setkal s Fedorem Emelianenkem, což je pro mnohé obrovská ikona MMA. Jak na tebe působil jako člověk?

Setkal jsem se s ním asi třikrát v Rusku a také v České republice a vždy jsme prohodili pár vět. Hrozně se mi líbilo, jak za námi po turnaji v Rusku přišel a pogratuloval Bekanovi. On předával ceny všem a gratuloval všem zápasníkům, ale jen za námi přišel po zápase a pogratuloval mě a Bekanovi, že se mu to opravdu líbilo. On je hrozně tichý a plachý člověk. Neupozorňuje na sebe, s každým se ochotně vyfotí nebo prohodí pár slov. V Rusku je to velký idol. Po skončení turnaje se na něj všichni nahrnuli, každý si na něj chtěl šáhnout, vyfotit se s ním. Kolem něj 15 lidí z ochranky, prodrali ho zadním vchodem k autu a jel pryč. Pro ně je obrovská persona. Je to možná dané tím, že se nikdy nezaprodal.

Co si mimochodem myslíš o Fedorovi a M-1 Global, která mu dělá management? Nemyslíš, že je to škoda pro jeho kariéru, že kvůli jejich politice Fedor neskončil v UFC?

Nejsem jeho manažer, takže nemůžu dělat nějaké závěry. Nevidím do těch zákulisních bojů, jak to doopravdy je. To neví nikdo. Abych řekl pravdu, tak nevím, jestli je to pro něj dobře, nebo špatně. Když ještě existovala Pride, tak porazil všechny nejlepší bojovníky té doby. Teď se o něm říká, že zápasí s béčkovými soupeři, ale s jakými béčky? Šel do zápasu s Arlovskim, což byl šampión UFC, a porazil ho. Šel do zápasu se Sylviou, což byl další šampión UFC, a porazil ho. To, že dnes už nepodávají takové výkony, je pravda, ale v té době byli na vrcholu. Hodně lidí na něj nadává kvůli tomu, že teď zápasí jen jednou ročně. Ale my nevíme, co má za problémy. Lidi koukají jen na to, co se píše na těch velkých zahraničních portálech, kdyby se ale podívali na ruské weby, tak by zjistili, že nemohl zápasit kvůli zlomené ruce, potom se mu něco stalo na sambu… Je blbé soudit a nadávat Finkelsteinovi (pozn. red.: Vadim Finkelstein - ředitel M-1 Global a Fedorův hlavní zástupce), že jej nikam nepustí. Třeba Fedor sám nechce nebo by chtěl, ale nemůžou se domluvit. Taky bych ho rád viděl zápasit s těmi hvězdami UFC, ale myslím, že neschopnost se dohodnout nebude vinou jen jedné strany. Třeba když Fedor poprvé prohrál, White hned potom prohlásil, že už o něj nemá zájem. MMA není jako box. Bojovníci, kteří mají v MMA statistiku 9-1 nebo i 5-1, tak mají super bilanci. A Fedor přitom neprohrál 10 let! A že teď prohrál? Dobře, prohrál, to se může stát, může prohrát i další zápas, ale nikdo mu už nevezme to, co dokázal. Ten člověk dokázal to co nikdo a pořád je nahoře.

A ještě bych teď trochu odbočil. Když si třeba pročítáš fóra, tak tam hodně píšou, že Overeem není čistý, že v UFC by testy neprošel. Píšou tam třeba, že prošel kontrolou ve Strikeforce, protože tam mají méně přísné kontroly. Ale to je nesmysl. Tam neprovádí testy UFC nebo Strikeforce. V Americe i v Kanadě spadají dopingové kontroly pod Atletickou komisi a testy provádí vždy příslušná atletická komise pro daný stát. Takže když je turnaj v Nevadě, ať už UFC, Strikeforce nebo jiný, tak dělá dopingové kontroly Atletická komise v Nevadě. MMA tam spadá pod Atletickou komisi a testy jsou vždy stejné. Jinak, pokud jde o Fedora, teď se jedná o jeho dalších zápasech, měl by podepsat nějakou dlouhodobější smlouvu se Strikeforce. A já si nemyslím, že by Strikeforce měla horší heavyweight divizi než UFC. Ale je pravda, že UFC je v USA braná pomalu jako národní sport. Dana White (pozn. red.: prezident UFC) udělal veliký kus práce. Nikdo se nemůže divit, že si nechce k sobě nikoho přizvat, protože on to převzal v dluhu a ještě několik let byla UFC v mínusu, než to dostal tam, kde je to dnes.

Abych shrnul vše, o čem jsme se tu nyní bavili, chtěl bych se zeptat, jak vidíš svou budoucnost v horizontu následujícího roku, dvou let?

Jak říkám, půjdu zápas po zápasu. Když se mi podaří zápasit už v prosinci, tak budu chtít tento zápas vyhrát. Když se to podaří, postoupím na druhý schod, na třetí… A s tím bude samozřejmě stoupat i úroveň soupeřů. Momentálně si nemůžu pozvat nikoho z top 10.

Šlo mi o to, jestli tedy stále ještě vidíš svou budoucnost v kleci jako profesionální zápasník.

Ano, rozhodně. Budu samozřejmě pořádat naše turnaje, ale mám kolem sebe spolehlivý tým lidí, kterým bezmezně důvěřuji. Takže pokud budu zápasit, ať už u nás nebo v cizině, tak vím, že o turnaj bude postaráno. Doufám, že se nám díky tomuto turnaji podaří dostat do povědomí lidí české zápasníky, stejně jako se mi do povědomí lidí podařilo dostat Tomáše Kuželu, Vaška Přibyla… Budeme se snažit vychovat bojovníky, kteří zde vyrostou a třeba se jim podaří prosadit se i v zahraničí. Budu rád, když na tom budu mít nějaký podíl, ať už ten zápasník bude spadat pode mě nebo pod někoho jiného.

Po zápasové stránce je pro mne cíl dostat se postupně na špičku. Když to v prosinci vyjde, bude se dařit i ve druhém, třetím zápase atd., tak už jsme se s partnery bavili o tom, že bychom pozvali někoho z Japonska nebo USA, kdo je ve světové top 20. Ale o tom teď ještě nemohu přemýšlet. Nyní musím myslet na to, abych se dokázal vrátit, byl dobře připravený a vyhrál první zápas. Třeba to ještě vyjde a podepíšu smlouvu s nějakou organizací. A pokud ne, tak si myslím, že i tak uzavřu svou kariéru jako úspěšnou, protože jsem dokázal dost. Ale momentálně rozhodně končit nechci. Chci ještě nějakých 6 - 7 let zápasit. Až kdybych zjistil, že už to na ten vrchol nejde, tak raději skončím, než abych někam jezdil pro porážky a byl jako cirkusový klaun.

Já budu držet palce, aby to ještě šlo!

Díky moc!

---

Foto:
hamrsmid.com

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.