Ačkoliv už je to pár let, kdy definitivně pověsil boxerské rukavice na hřebík, a ještě více let uplynulo od doby, kdy byl na vrcholu, jméno Mike Tyson stále přitahuje pozornost po celém světě. Důkazem toho je právě probíhající mediální poprask kolem jeho plánované návštěvy Prahy v říjnu letošního roku. Pojďme si v dnešním článku ve stručnosti připomenout, proč je Tyson i dnes, ve svých 44 letech, stále jednou z nejznámějších osobností světového boxu.
Tyson se narodil 30. června 1966 v newyorském Brooklynu. Má o pět let staršího bratra Rodneye, jeho sestra Denise zemřela v roce 1991 ve věku 25 let na infarkt. Otec opustil rodinu, když byly Tysonovi 2 roky, a nechal jeho matce na krku tři děti. Tyson žil ve velmi problematické čtvrti s vysokou kriminalitou. Do svých 13 let byl celkem 38x zadržen policií. Chodil do chlapecké školy v Johnstownu a právě tam objevil jeho boxerské nadání konzultant nápravného zařízení pro mladistvé a bývalý boxer Bobby Steward. Sám Tysona několik měsíců trénoval, než jej představil slavnému Cusu D´Amatovi. Ten vzal Tysona pod svá křídla, a když mu v jeho 16 letech zemřela matka, stal se jeho opatrovníkem. V roce 1982 se Tyson ještě coby amatér zúčastnil juniorských olympijských her, kde získal stříbrnou medaili poté, co ve finále prohrál s českým boxerem Petrem Palečkem. Dne 6. března 1985, v pouhých 18 letech, debutoval v profesionálním boxu. Jeho první zápas skončil výhrou KO v prvním kole. Prvních 26 z 28 profesionálních duelů vyhrál KO nebo TKO, z toho 16 zápasů už v prvním kole. Zbylé dva duely vyhrál na body. V listopadu 1985, krátce po Tysonově vstupu mezi profesionály, zemřel Cus D´Amato. Podle mnohých byla ztráta této jediné autority v Tysonově životě příčinou jeho problémů a potíží se zákonem v následujících letech.
V listopadu následujícího roku dostal po skvělých výkonech možnost zápasit o titul asociace WBA proti Trevoru Berbickovi. Tyson titul vyhrál po TKO ve druhém kole a stal se tak ve věku 20 let a 4 měsíců nejmladším šampiónem těžké váhy v historii. V roce 1987 přidal do své sbírky ještě tituly organizací IBF a WBC a stal se prvním boxerem těžké váhy, který vlastnil najednou všechny tři tituly hlavních boxerských organizací. V roce 1988 se upsal kontroverzní promotérské ikoně Donu Kingovi. Podle mnohých zde nastal obrat nejen v Tysonově životě, ale i v ringu. Tyson již tolik nepoužíval své pověstné kombinace spojené s úhyby, ale mnohem víc spoléhal na jednu ránu. Zhoršila se i jeho obrana. V roce 1990 k překvapení všech prohrál s outsiderem Jamesem Douglasem KO v desátém kole, ačkoliv jej Tyson v osmém kole rovněž poslal to počítání. Tyson tak přišel o svou neporazitelnost. Na vítěznou vlnu se vrátil, když porazil KO v desátém kole Henryho Tillmana, olympijského vítěze z Los Angeles 1984 a svého dvojnásobného přemožitele v amatérech. Do roku 1991 vyhrál ještě dvakrát a poté přišla smutnější kapitola jeho života.
V červenci roku 1991 byl Tyson zadržen policií pro podezření ze znásilnění 18leté černošské Miss Rhode Island Desiree Washingtonové. Byl odsouzen na 10 let, z toho 6 let měl strávit ve vězení a 4 roky v podmínce. Po třech letech byl v roce 1995 propuštěn. Během svého pobytu ve vězení konvertoval k islámu. (Začátkem července letošního roku vykonal poutní cestu do Mekky.) V roce 1995 se vítězně vrátil do ringu a o rok později dokázal získat zpět dva ze tří titulů (WBA a WBC). Ještě téhož roku však ztratil titul WBA, když podlehl v prvním vzájemném souboji svému krajanovi Evanderu Holyfieldovi TKO v desátém kole. V roce 1997 se konala odveta, při které došlo k nechvalně známému kousnutí do Holyfieldova ucha. Frustrovaný Tyson, toho času na drogách, neunesl fakt, že znovu prohrával na body. Za tento prohřešek dostal roční distanc. Do ringu se vrátil až v roce 1999 vítězstvím KO v pátém kole nad Francoisem Bothou. Tyson vyhrál ještě tři duely a dostal znovu šanci zápasit o titul. Psal se rok 2002 a Tyson v pozici vyzyvatele nastoupil proti britskému šampiónovi
Lennoxu Lewisovi. Ve hře byly tituly IBF, IBO a WBC. Přes svá silná prohlášení o tom, jak pošle soupeře k zemi, to byl právě Tyson, kdo se na konci osmého kola ocitl na podlaze ringu a už z ní dokonce počítání nevstal. Po tomto zápase si Tyson připsal ještě jedno vítězství, když v roce 2003 v prvním kole knokautoval Clifforda Etiennea. Následovaly dvě porážky před limitem a v roce 2005 definitivní konec zápasení. Tyson uzavřel svou kariéru s 50 výhrami (z toho 44 KO) a 6 porážkami. Ve dvou případech zůstaly jeho zápasy bez výsledku.
