Mike Tyson: „Můj život
je jako tornádo.“

Je to už dlouhých 20 let, kdy byl na vrcholu, jeho slavná éra je dávno minulostí, jeho příběh přesto nepřestává fascinovat lidi po celém světě. Jeho jméno je stále nejskloňovanějším ze všech boxerských jmen. Nikdo toho neudělal pro box víc než on. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Za jeho kralování mezi 16 provazy se z boxu stala masová záležitost, jeho zápasy vysílaly největší televize po celém světě. Bez něj by nebyl box tím, čím je dnes. Mike Tyson byl bouřlivák v ringu i mimo něj. „Nenávidím svět, nenávidím vás, nenávidím sám sebe,“ řval kolem sebe a budoval si pověst zlého muže. Přezdívky typu nejhorší muž na zemi, bestie, kanibal, na něj pasovaly. V ringu i v soukromém životě. Drogy, odsouzení za znásilnění, napadení, týrání vlastní ženy, to jsou věci, které jsou součástí Mikovy minulosti. Nyní je mu 44 let, je na mizině a marně se pokouší přijít na to, kým vlastně je. V rozhovoru často říká, že neví, kdo je ten muž, kterým kdysi býval. Jaký je Mike Tyson člověk? Jak se vidí on sám? Co říká na svou minulost? To vše si nyní můžete přečíst v aktuálním rozhovoru s ním pro zahraniční portál details.com.

Před 20 lety jste byl jedním z nejslavnějších mužů na zemi. Máte nějaký plán pro druhé dějství?

První fáze mého života byla pouze celou hromadou sobectví. Jen celá hromada darů pro mě a lidi, kteří si je bezpodmínečně nezasloužili. Nyní mi je 44 let a uvědomuji si, že celý můj život je jen zatracený odpad. „Největší muž na zemi?“ Nebyl jsem ani polovinou toho muže, o kterém jsem si myslel, že jím jsem. Takže jestli je zde nyní nějaký velký plán, tak prostě jen dávat, nesobeckost, starat se o lidi, kteří si to zaslouží. Protože si myslím, že jsem prase. Mám takovou zvláštní schopnost podívat se na sebe do zrcadla a říct: „Tohle je prase. Jsi zatracený kus hovna!“

To zní bolestivě…

Ne, vůbec ne. Objektivně, jsem prase. To je důvod, proč je pro mě velmi obtížné, když mi někteří lidé nabízejí všechen ten obdiv a lásku. Prostě se cítím špinavý. Tihle lidé mě chtějí obejmout, dotknout se mě a já se cítím jako: „Dejte ze mě ty zatracený ruce pryč.“ Cítím tu jejich energii a je to oplzlé a ubíjející. Není to tak, že by to museli být nutně špatní lidé, jen udělali něco špatného a vy to můžete na nich cítit. Musím jít a umýt se předtím, než se dotknu vlastních dětí. A poté, co jsem přišel o svou 4letou dceru? Všichni tihle lidé se snažili se mnou mluvit a já jsem si uvědomil, že chci jen sloužit lidem. Potřebuji pomoc. Potřebuji konečně mít něco, co mohu nabídnout lidem na tomto světě.

Myslíte, že by to mohla být pomoc těm, kteří si prošli stejnou tragédií ztráty dítěte?

Mám ohledně toho takové smíšené pocity. Někdy to cítím tak, jako bych ztratil víru a dostanu neuvěřitelně bezvýznamný pocit, kdy si myslím, že jiní lidé by měli být mrtví a ona by měla být stále tady. A potom poznám, že se prostě musím obout a obléknout a jít pracovat a udělat tuhle situaci nějakým způsobem lepší. Být muž, ne jen nějaký zatracený chlap, a ukázat se. Věděl jsem, že se musím předvést pro svou dceru. A je to tak ironické: připravil jsem marnotratný pohřeb a účet z nemocnice byl astronomický. Přišlo to celé na, řekněme, 200.000? A já na to nedal ani niklák ze svého. Všechno to bylo placeno z finančních darů, a tak přemýšlím, že po tom všem nejsem ctihodný člověk.

Jak jste na tom s penězi?

Nevím. Řekl bych, že je vše dobré. Žiju v hezkém domě, exkluzivní rezidenční čtvrť, ale tohle všechno jsou jen nepodstatné věci. Můj život je zcela jiný. Dokonce sebe sama někdy nepoznávám. Vrátil jsem se zpátky do Brownsville se svým televizním štábem reality show, dělali tam díl o mých poštovních holubech z dětství a celý Brownsville se nyní zvedl. Mají sledovací kamery, budovy, které byly zanedbatelné ceny, vypadají nyní jako za milión a já přemýšlím o tom, že můj život musela být lež, protože tam není nic, co by vypadalo jako moje dětství. Objevila se tam bílá žena a já si pomyslel: „Wow!“ Když jsem byl dítě, byla by okradena, znásilněna a ponechána smrti. Tohle je nějaký skutečně divný scénář a chtělo se mi prostě brečet. Říkal jsem si: „Kdo jsem? Kde je mé dědictví?“

Jak jste se cítil, když jste si uvědomil, že život, který jste kompletně vybudoval od 12 let, skončil? Bylo to odhalení? Úleva?

Je to jen jednoduchá otázka pokory. Pokud nejste pokorný, přijde život s pokorou za vámi. Jsem opravdu poškozená osobnost a je to pořád takový boj, ale tentokrát se chystám bojovat až dokonce.

Slyšel jsem, že jste nyní veganem.

Ano, je to osm měsíců s touhle veganskou záležitostí, ale dostávám exploze energie. Nevím, jak dlouho trvají, ale je to jako exploze. Tak silné.

Je to nějaká klidnější energie?

Nevím, jestli bych zašel tak daleko. Nemyslím si, že je to dost dlouho na řeči o rovnováze.

Takže plánujete být po zbytek života bez sladkostí?

Možná ano. Jsem zatraceně radikální.

Zmínil jste svou nadcházející reality show o poštovních holubech na Animal Planet. Váš první zápas byl s větším klukem kvůli utýrání jednoho z vašich holubů.

Gary Flowers. Dostal jednoho z mých holubů a…(Mike zakroutil rukama a trhnul) ...blbec.

A tehdy jste si uvědomil, že jste bojovník?

Tehdy jsem si uvědomil, že jsem amatér. Každý pokřikoval, tleskal. Vyhrát byl dobrý pocit, dostal jsem více zásahů, ale cítil jsem se opravdu dobře, že mi každý tleskal. A s tímhle aplausem jsem žil všechny ty roky a nyní už to nemůžu dále vystát. Vše, co obvykle cítím, je jejich zlá energie. Prostě vím, že to pro mě není dobré a že nechci znovu žít takovým způsobem. Chci se překonat.

Překonat v čem?

Já nevím, jediné, co vím, že už jsem tady dávno neměl být. Měl jsem být ve vězení za vraždu. V tuhle chvíli jsem měl být mrtvý, mít AIDS nebo něco takového.

Nikdy jste si nepomyslel, že se dožijete čtyřicítky?

Nikdy jsem si nepomyslel, že se dožiji pětadvaceti. Lidé se prostě mají navzájem rádi, zacházejí spolu lépe. Já o překonání těchto věcí nevím. Pořád mám ve svém srdci oheň a ten prostě hoří. Nechci, aby zde vznikla nějaká špatná představa, nejsem pacifista a nikdy nebudu. Pořád ještě se rozhněvám a křičím. Můžu mluvit o pokoře, ale nejsem pokorný. Tím myslím, pokud řeknete: „Jsem pokorný,“ tak jen protiřečíte sami sobě. Ale snažím se takový být, snažím se velmi usilovně.

A tenhle boj je především veřejný. Jednou jste řekl, že se kvůli tomu cítíte nahý.

Bez jakýchkoliv debat. Můj život je jako tornádo, jako nějaký zatracený hurikán. Je to jako bych byl holé tornádo, které se prožene skrz město a pak je tam příliš mnoho trosek. Je tam tolik zkázy, a když je po všem, je to jako ráno poté, vy vystřízlivíte a… “Co se tady sakra stalo?“

Zvažoval jste někdy léčbu?

Byl jsem na téhle cestě. Myslím, že jsem byl nejvíce léčeným boxerem v historii boxu. Kdybych se šel léčit, jen bych kouřil jointy. Je to trauma, se kterým se vyrovnávám. A to je to moje zatracené ego.

Vaši soupeři se vždycky před úvodním gongem zdáli oslabeni. Hrdí boxeři ve vynikající formě - Trevor Berbick, Michael Spinks, Donovan "Razor" Ruddock, Frank Bruno, dokonce i Larry Holmes - zdáli se, jako by se v momentě, kdy došlo k očnímu kontaktu s vámi, zmenšili. Bylo to jako čáry a kouzla.

O tom není žádných pochyb. Zastrašování je v umění vedení války rozhodující a je to zcela legitimní. Je dovoleno jej používat. Musí být používáno.

Ale jak jste to udělal? Všichni tihle chlapi celý život těžili z téhož zastrašování.

Prostě jsem tomu musel věřit. A když jsem tomu nevěřil, musel jsem se přinutit tomu věřit.

Věřit čemu?

Že toho chlapa musím zabít. A nemůžete to předstírat, dokonce ani na 110 %. Musíte tomu věřit tak silně, že mu dokážete tuhle víru, vůli, vnutit. Tohle je naprosto jiná sféra. Protože každý boxer musí mít tu samou vůli, stejnou potřebu, stejné úsilí… vnutit svou vůli jinému boxerovi. Každý bojovník v historii zápasení. Ale nikdo jako já. A věřte mi, nejsem nestoudný. Nikdo neměl vůli jako já. Studoval jsem každého boxera v historii v domě mého manažera v Catskill, protože měl všechny nejlepší zápasy na kazetách, měl úplně všechny a já jsem se na ně každý večer díval. Byli to všichni velmi zlí chlapi. Jake LaMotta, Henry Armstrong, Carmen Basilio. Sugar Ray - bože, ten byl zlý. Ale Jack Dempsey víc než kdokoliv. Všichni tihle chlapi vám dají vědět, že vás chtějí zabít. Nechali by se od vás zasahovat, znovu a znovu, nechali by se nesmyslně bít, jen tak mohli dostat to své. Sugar Ray možná nejvíce z nich. Ale Jack Dempsey? Chtěl vás zmrzačit. Nechtěl vás zabít. Chtěl, abyste trpěli. Chtěl vám rozdrtit oční důlky, zničit vaše lícní kosti, vaši bradu. To je to, co jsem se naučil od pana Dempseyho, a věřím, že jsem se to naučil dobře.

A co jste se naučil od pana Aliho?

Věřte tomu nebo ne, se vší tou poezií a motýly, to, co jsem se naučil od Aliho, byla podlost. Byl tím nejhorším boxerem všech dob. Mohl být v ringu s Foremanem, nejtvrdším ranařem všem dob, mohl tam být s Frazierem, dalším nejtvrdším ranařem, a mohl inkasovat, dostávat výprask a potom, když přišel jeho čas, se otočil, podívali jste se na jeho tvář a on křičel. (Mike předvedl Aliho výraz a prohodil úder) "Nebojím se tě," (prohodil úder) "ty podělaný teplouši." (prohodil dva údery) "Jsi podělaný pankáč. Já jsem bůh a ty mě uctívej." (prohodil dva údery) "Jsem nejlepší. A ty jsi podělaný malý kluk." Nikdo v ringu to nenahlásil, ale nikdo neurážel tak jako Ali.

Dokážete vzít všechny ty lekce, které jste si v ringu osvojil - houževnatost, zastrašování, vysoký práh bolesti - a použít je v další etapě vašeho života?

Rozhodně, ale vyžaduje to rozumnost. A vyžaduje to rovnováhu. Nemohu žít v podobném světě, jako jsem žil v ringu, vždy v nějakém extrému, pořád hledat nějaký okraj, který rozhodí onu rovnováhu. Kdybych vám teď měl něco říct, co by vás urazilo, mohl bych si říct, překonal jsem jeho obranu, poškodil jsem ho. Tak co? Takže mám další škraloup ve svém šálku?

Takže pokud je box umění zařadit hněv, děs a disciplínu do svých prostředků, tak…

V boxu není hněv a děs. Pokud ano, spočítají vás do deseti.

Ale když…

Žádná ale. Osm, devět, deset.

Tak co je disciplína?

Disciplína je dělání toho, co nesnášíte, ale děláte to stejně, jako byste to milovali.

A jak to děláte?

(smích) S disciplínou.

A dokáže Mike Tyson použít disciplínu v životě mimo ring?

Snažím se velmi tvrdě, ale je to také… dost těžké. Stále žiju v extrémech.

Disciplínu jste se naučil…

Od Cuse D´Amata. (Pozn. red.: Cus D´Amato byl Tysonův první trenér. Vyhlédl mladého Tysona, vytáhl jej z ulice a vzal pod svá křídla a udělal z něj nejlepšího boxera své doby. Pro Mika byl více než trenér, často jej nazýval svým nevlastním otcem. Za jeho života zažil Mike v ringu nejlepší časy.)

Je nyní ve vašem životě někdo jako Cus?

Nejsem následovník autorit. Musím být svým vlastním Cusem. Musím být mužem, který vezme toho kluka v sobě pod svá křídla, bude ho ochraňovat, znát ho lépe než on sám. Jsem pořád ten malý chlapec. Jen se musím naučit, jak ho v sobě trochu lépe chránit.

Musíte se naučit jej milovat?

On se musí naučit milovat sám sebe.

Proč jste podle vašeho názoru prohrál svůj první zápas s Jamesem „Busterem“ Douglasem v roce 1990?

Prostě jsem se přestal starat. Přestal jsem uvnitř sebe cítit Cuse. Všechny ty titulky v novinách. Nezajímal jsem se o box. A potom Douglas vstal, poté, co jsem ho sestřelil na zem, a vrátil se zpátky na mě - neměl jsem to v sobě. Neměl jsem to v sobě, ani když jsem ho poslal na zem. Jen to, jen… více síly na něj. On vstal. Nikdo další ne.

A co váš neslavný zápas s Holyfieldem?

Chlape, o box už jsem se nezajímal. Byla chyba to udělat, byl jsem úplně špatný, zcela šílený, abych tohle udělal. Ale to nebylo o boxu. Jen jsem ho chtěl zmrzačit. Neměl jsem v ringu co dělat. Rok - šestnáct měsíců z vězení, už se dvěma tituly k obhajobě? Neměl jsem s těmi tituly co dělat. Byl jsem už vyřízený. Dají vás, nějakého spisovatele, do vězení na tři roky, s rukama svázanýma za zády. Potom vás postaví proti nějakému pisálkovi, vy jej převýšíte a dají vám dvě ceny. A potom vás postavím proti držiteli Nobelovy ceny? Absurdní.

Takže o čem jste přemýšlel, když jste jej kousnul?

Nepřemýšlel jsem. Na tenhle zápas jsem netrénoval. Byl jsem na podělaných drogách, myslel jsem si, že jsem bůh. Měl jsem být doma s rodinou, s dětmi.

Jednou jste řekl: „Nemířím na hlavu soupeře, mířím skrze jeho hlavu.“ Bruce Lee také vždycky učil své studenty, aby zamířili na cíl za jejich hlavami.

Ano a nikdy bych nebyl neuctivý vůči Bruceovi, ale nebylo to jeho zápasení, které mě opravdu dostalo. Bylo v něm příliš mnoho herectví, dokonce i v jeho skutečných zápasech. Byla to jeho filosofie, jednoduše: „Musíte být jako voda, nejbezvýznamnější substance, ale nejsilnější a nejničivější síla na zemi.“ Musíte být obojí - slabý i silný. Být jen silný nestačí. Nemůžete vládnout, pokud jste nesloužili. Pokud jste nesloužili králi, jak můžetě někdy poznat, jaké to je vyžadovat takový druh poslušnosti? Všechno, co dělal, byl extrém. Nebyl milý chlap a lidé nemají rádi extrémisty. Ale on byl perfekcionista.

Stejně jako vy.

Jsem závislý na dokonalosti. Problém s mým životem je, že jsem byl také vždycky závislý na chaosu. Dokonalém chaosu.

Jaký příběh je za vaším „Mao tetováním“?

Četl jsem jeho knihu, když jsem byl ve vězení. Dole v díře. Mysleli si, že mě v té malé místnosti trestají - žádné záchody, žádná postel. Dostal jsem se tam sám, tak jsem si mohl číst Chairmana Mao (pozn. red.: tak byl nazýván čínský vůdce Mao Ce-tung) a nemusel jsem řešit všechny ty vězeňské hovadiny. Věc, která mi utkvěla z jeho citované knihy: „Žádné vyšetřování, žádné právo mluvit.“ Pokud se nechystáte hluboce zahledět, prostě zmlkněte.

A tetování Che Guevary?

Víte, fyzicky to byla jen baba. Kdyby přišel do této místnosti, lidé by si mysleli, že je to nějaký tupec. Nikoho by nedokázal nakopat do zadku. Ale jeho prudkost, jeho houževnatost, wow! Říkám si: „Co je tohle za chlapa?“ Byl doktorem, byl to blbec. A pak je z něj zabiják? Ukázal se jako revolucionář. Ale dostali ho. Dostali ho dobře. A když přišel chlap, aby ho zastřelil? Ten chlap ho respektoval a váhal. Che řekl: „Jdeš mě zastřelit? Dělej, zastřel mě, ty podělaná babo.“

Jak dlouho jste byl venku z vězení, než jste se začal cítit opravdu volný?

Nikdy. Opravdu, ani do dnešního dne. Tohle je nejsvobodnější chvíle, v jaké jsem kdy v mém životě byl. A pořád nejsem volný. Ale je to vynikající pocit. Nemám žádné peníze. Nejsem okouzlující muž. Mám přátele, kteří mají peníze, takže to vypadá, jako kdybych měl peníze, ale nemám. Všechny peníze, které jsem měl... zapomeňte na to. Nikdy jsem neměl něco, cokoliv, co bych cítil jako svobodu. Ale mám někoho na své straně u výher, proher, remíz. Moje žena se mnou žila na místech, kde bych se ani nevysral. Na některých místech, kde jsme oba spali, bych nebyl, ani kdybych byl prostitut.

Nejde to zpátky k extrémům? Každé ráno se vzbudíte jako dobrák, nebo lotr.

(smích) To jsem já. Dobrák, nebo lotr.

Takhle chcete jít do hrobu?

Doufám, že ne. Chci jít do hrobu s úctou.

Zdroj:
details.com