V první části jsme se zabývali historií, organizacemi a pravidly armwrestlingu, dnes si povíme něco o tréninku.
Nejdůležitějšími faktory pro úspěšné soutěžení v páce jsou síla, technika a rychlost. Všeobecně se dá říci, že čím vyšší hmotnostní kategorie, tím větší důraz je kladen na sílu, a u lehčích kategorií nabývá většího významu technika a rychlost. Co se týká žen, tak ty jsou také spíše technicky orientované, vyloženě silové typy bývají spíše výjimkou. Jednoznačně nejdůležitější svalovou partií je předloktí, následují prsty a biceps, záda a triceps, potom ostatní partie horní poloviny těla a nakonec partie dolní poloviny těla. Podle toho a také samozřejmě s ohledem na různé individuální dispozice by měl být sestaven trénink. Silový trénink pro armwrestling si můžeme rozdělit na tři vzájemně se doplňující složky: klasický silový trénink v posilovně,
trénink speciálních cviků a přetlačování se sparingem.
Klasický silový trénink v posilovně
Základní sílu je třeba získat klasickými cviky určenými pro dané tělesné partie, ze kterých si samozřejmě vybíráme to, co pro armwrestling potřebujeme nejvíce. Popis těchto cviků najdeme všude, kde se hovoří o metodice silového tréninku, nebudu zde tedy vypisovat všechny možné cviky, které se používají k procvičování jednotlivých partii. Zmíním se jenom o některých cvicích a také o určitých tréninkových specifičnostech při tréninku armwrestlingu.
Jak už jsme si řekli, hlavní zbraní pákaře je jeho předloktí, a proto je nejpoužívanějším cvikem ohýbání zápěstí, a to hlavně podhmatem. Je to samozřejmě i logické, jelikož první věc o kterou se zápasník po odstartování zápasu vždy snaží, je přelomit soupeřovo zápěstí tak, jak to jemu samotnému pasuje. Ohýbání zápěstí můžeme provádět s velkou osou, s jednoručkami, na kladce, na různých trenažérech a samozřejmě při samotném přetlačování se sparingem. Je možno použít úchop s palcem proti ostatním prstům, ale i s nimi. Dalším základním cvikem jsou různé varianty bicepsových zdvihů, ať už podhmatem, nadhmatem, paralelním úchopem, s jednoručkami, na kladkách, na strojích, či s využitím supinace a pronace. Velká část pákařů při tréninku těchto i jiných cviků používá pouze částečný rozsah pohybu a také velký cheating, a to ze dvou důvodů: Jednak je díky tomu možno naložit mnohem více, díky čemuž se kromě svalů podstatně více posilují i spojovací tkáně, jednak se tím simuluje pohyb paží, ke kterému dochází při samotném zápasu.
Dále je třeba zmínit, že většina pákařů vůbec netrénuje nohy. Ty jsou v armwrestlingu potřeba pouze k zaujetí pevného a stabilního postoje a kvůli tomu není nutno je nějak výrazně posilovat. Navíc hmota na nohou je pro samotný zápas prakticky nevyužitelná a pouze zvyšuje zápasníkovu hmotnost, čímž může způsobovat problémy s navážením do příslušné hmotnostní kategorie. Mnozí z pákařů lehčích vah skoro vůbec netrénují ani svalstvo trupu a zaměřují se vyloženě jenom na paže a částečně záda. Nebývá u nich výjimkou, že obvod předloktí mají větší než obvod nadloktí. Mně osobně se při tréninku velmi osvědčily vzpěračské cviky jako trh, výtahy a hlavně silové přemístění.
Tyto cviky a jejich varianty prováděné z visu jsou vhodné jako cviky silové, ale rovněž pro zlepšení výbušnosti a rychlosti. Mezi pákaři ale příliš rozšířeny nejsou.
Trénink speciálních cviků
Tento trénink je zaměřen opět hlavně na svaly předloktí, na zesílení stisku a prstů. Od klasického tréninku se liší tím, že se v něm používají speciální cviky, které nejsou jinak příliš často k vidění, a také zvláštní tréninkové pomůcky.
Mezi takové pomůcky patří například tři osy se zesíleným průměrem v úchopové části, které slouží zejména k zesílení stisku a posílení prstů, ale také reálněji simulují skutečné sevření dlaně při zápasu nežli klasické osy. Můžou se použít prakticky u všech cviků nebo třeba jen pro pasivní držení. Pro začátek je možno si trochu pomoci tak, že uřežeme kus gumové hadice, který navlékneme na osu, a tím zvětšíme její průměr. Dalšími pomůckami na posílení stisku a prstů jsou různé mačkací adaptéry a kleště, většinou na bázi pružin. Případně je možno využít gumová kolečka či tenisové míčky. Kolečka bývají často poněkud podceňovanou pomůckou, přitom mohou zejména u méně pokročilých odvést výbornou práci. Je ale třeba vědět, jak je správně používat. Místo stovek lehkých opakování, která se většinou provádějí, je lepší se zaměřit na izometrickou práci svalů. To znamená stisknout kolečko vší silou a na několik sekund ho podržet. Takto stačí provést pár sérii s několika opakováními a výsledky jsou podstatně lepší. Také je možno kolečko stisknout a ohýbat zápěstí do pravého úhlu - to je velmi zajímavý a nečekaně náročný cvik. Na posílení prstů je také možno použít klasických kliků, které je ovšem třeba provádět místo na dlaních právě na prstech. Pro zvýšení obtížnosti si k tomu můžete přidat odraz. Samozřejmě je nutno si při tom dávat dobrý pozor, jelikož může lehce dojít ke zranění.
Další metodou využívanou při tréninku je asymetrické rozložení váhy na ose. To znamená, že větší zátěž dáme buď na vnitřní, nebo na vnější stranu osy podle toho, na jaké svaly chceme zacílit. Tato metoda se používá jednak při bicepsových cvicích, ale hlavně při tréninku předloktí. Výborným a často používaným cvikem na předloktí je namotávání nadhmatem, ale dá se použít i opačně a namotávat podhmatem. Velmi oblíbeným cvikem je u některých borců šplh na laně - mezi jeho velké propagátory patří například Ján Germánus. Je to komplexní cvik, o kterém můžeme říci, že procvičuje paže od konečků prstů přes předloktí až k bicepsu a samozřejmě i další svalové partie trupu. Poslední částí ve speciální přípravě bývají různé typy trenažérů, většinou na principu kladek, jejichž účelem je pokud možno co nejvěrněji simulovat pohyb paže při zápasu.
Přetlačování se sparingem
Je to snad vůbec nejdůležitější součást tréninku. Jednak se při něm učí a piluje technika a také se posilují svaly a spojovací tkáně způsobem, který nejde jinak dost dobře napodobit ani nahradit ničím jiným. Při přetlačování jsou paže vystaveny poněkud specifické zátěži, na kterou nejsou jinak zvyklé, a proto je třeba ze začátku postupovat s rozvahou, vystříhat se prudkých trhavých pohybů a nácvik provádět spíše tahem. Po určité době, až se ruce adaptují a přivyknou si, je možno začít s nácvikem prudkých rychlých startů, což je také velmi důležitou součástí zápasu.
Na závěr je třeba říci, že pákařský trénink je dosti různorodý a variabilní. I když základ bývá zhruba stejný, rozdíly můžou být jak v poměrném zastoupení jednotlivých složek tréninku, tak i v konkrétních cvicích a metodách. To, co preferuje jeden zápasník, druhý třeba vůbec nepoužívá nebo jenom ve velmi omezené míře. Je to dosti individuální a hodně záleží na osobních preferencích a možnostech každého jednotlivce.