Za pár dní proběhne v hlavním holandském městě největší evropský turnaj zápasů K-1 It´s showtime, na který se do Amsterdamské arény chodí dívat více než 20.000 příznivců bojových sportů. Holandští organizátoři se tento turnaj snaží každý rok obsadit těmi nejlepšími, které mají momentálně k dispozici. Stejně jako loni, ani letos mezi nimi nebude chybět brněnský bojovník Tomáš Hron. Osmadvacetiletý svěřenec klubu Muay Thai Brno Karla Kaisera, trénující pod manažerským dohledem Milka Deucmana, se již stal pravidelným účastníkem prestižních turnajů It´s showtime. V říjnu minulého roku podepsal s vedením organizace několikaletou smlouvu a jelikož holandská produkce úzce spolupracuje s japonskou K-1, je Tomášův sen o zápasení ve velké K-1 zase o krok blíže. Vše bude také záležet na tom, jak se mu podaří jeho následující zápas. Tomáš si je vědom, že jen samotná výhra nestačí a je potřeba v amsterdamském kotli předvést i něco víc. Loni mu to nevyšlo. Prohrál s Danielem Ghitou technickým knokautem ve druhém kole. Letos si věří a je na svého soupeře dobře připraven.
Za poslední rok na sobě odvedl velký kus práce, neprohrál jediný zápas a naposledy v Praze v O2 areně svého soupeře doslova převálcoval drtivým tlakem a vyhrál KO už na začátku druhého kola. Velkou zásluhu na tom má také dlouhodobá spolupráce s předním holandským trenérem Ivanem Hipollytem. Tomáš má možnost učit se stylu klasické holandské školy a trénovat se špičkovými bojovníky, mimo jiné i s trojnásobným šampiónem K-1 Remym Bonjaskym. Na svůj nadcházející zápas se připravoval v Záhřebu u velké chorvatské hvězdy Mirka „Crocopa“ Filipoviče, který je dalším z hvězdných svěřenců Ivana Hippolyta. Mirko se právě připravuje na svůj příští MMA zápas na UFC 115 a Tomáš byl jedním z jeho hlavních sparing partnerů v thajském boxu. Kromě zápasu mezi 16 provazy bude Tomáš brzy svádět boj i se zkušební komisí na Masarykově univerzitě v Brně, jelikož jej 10. června čekají závěrečné státnice k magisterskému titulu. Nyní je tedy plně vytížen po všech stránkách, nicméně i přesto si udělal čas pro náš následující rozhovor.
Abychom uvedli čtenářům na pravou míru, proč jsi byl právě v Chorvatsku, mohl bys prozradit, kde přesně ses nacházel a za jakým účelem jsi tam odjel?
Byl jsem v Záhřebu, kde jsem se připravoval na svůj další zápas společně s Mirkem Filipovičem pod vedením Ivana Hipollyta. Ivan je již pár let Mirkovým trenérem, a jelikož je naše spolupráce dlouhodobá, tak jsem byl pozván již poněkolikáté (letos již potřetí) na společný trénink, kde s Mirkem spárujeme a nacvičujeme různé kombinace a samozřejmě lapy s Ivanem.
Jaký je v Chorvatsku tvůj denní režim? Jak často tam trénuješ, jakým způsobem probíhají tréninky?
Trénink je jednou až dvakrát denně, podle toho, jak se cítím a jak jej Ivan naplánuje. Ranní trénink začíná zahřátím, stínováním (vše individuálně), Mirko má na rozehřátí dva wrestlery, se kterými se chvíli tahá v rámci rozcvičení. Následuje sparing v kleci 3krát 6 minut. Po minutě a půl jsme se s dalším sparingpartnerem točili na Mirkovi v kleci, nebo se jedou klasicky tříminutová kola, nácvik kombinací… Vše záleží na tom, jak Ivan trénink naplánuje. Na konci se jezdí lapy v různě časově modifikovaných intervalech. Někdy trénink začínáme rovnou 5 koly po 3 minutách na lapy a jedou se jenom roundkicky na střídačku s Mirkem. To pak člověk ani necítí nohy.
Byli u Mirka nyní i jiní známí bojovníci, třeba Remy?
Ne, Remy zde tentokrát nebyl, předminulý týden tu byl Domagoj Ostojič a teď tady byl ještě zápasník z Vos gymu, jinak má Mirko dva zápasníky, se kterými trénuje zem každý den.
Mirko se nyní připravuje na zápas na UFC 115, takže hádám, že v jeho gymu se to teď bude hemžit spíše MMA zápasníky. Je tam nějak oddělen trénink MMA a K-1, nebo se jede všechno dohromady?
Trénink s Ivanem je postaven na thaiboxu, zem tady trénuje jen částečně. Potom chodí trénovat jinam s wrestlery a BJJ bojovníky (pozn. red.: brazilského jiu jitsu), ale na tento trénink už nechodím. (usmívá se)
Bavíte se s Mirkem i mimo tréninkový proces, nebo si dáte na tréninku po tlamě a pak se zase každý rozejdete svou cestou? Jak na tebe působí jako člověk?
Mirko je celkem uzavřený člověk, nebo tak na mě působil. Když jsem tam byl před třemi lety poprvé, tak toho moc nenamluvil, teď je to jiné, rozebíráme tréninkové metody, cyklování tréninku a podobně. Je to už jiné, když se více známe. Občas společně po tréninku zajdeme na jídlo. Je v pohodě a je to skromný člověk, žádná namyšlená celebrita, i když by na to měl právo. V Chorvatsku je velmi populární.
Jak dlouho jsi tam byl a co tě čeká potom?
Byl jsem tu dvakrát po týdnu a možná sem ještě jednou zajedu. Uvidíme, jak Ivan vše naplánuje. A závěr přípravy doladíme s Karlem Kaiserem v Brně.
Spolupráce s Ivanem Hyppolitem se již stala pravidlem a běžnou součástí tvé přípravy před každým zápasem. Byl to on, kdo tě pozval do Chorvatska?
Ano, byl to on. Když jsem začal jezdit do VOS Gymu, tak mě po pár měsících pozval do Chorvatska, kde jsem začal trénovat s Mirkem.
Jak vlastně začala tvoje spolupráce s VOS Gymem, Remym Bonjaskym a Ivanem?
Spolupráce začala na základě toho, že jsme s Karlem cítili, že je potřeba změna v tréninku, abychom se posunuli dál. Protože Milko (pozn. red.: Tomášův manažer) měl dobrý kontakt s Ivanem, vedla moje první cesta právě do VOS Gymu a už jsem tam zůstal.
Hradíš si tréninkové pobyty ze svého? Na kolik takové soustředění vyjde?
V Chorvatsku mám vše zabezpečeno od Mirka. V Holandsku je to v mojí režii - týden v Amsterdamu vyjde přibližně na 15 tisíc. Naštěstí mám zajištěno ubytování za dobrou cenu. V hotelu by to bylo mnohem horší.
Když jsme se naposledy bavili, tak jsi říkal, že tyhle tréninkové pobyty v Holandsku jsou hlavně o tom se „vyspárovat“ s kvalitními sparing partnery. Přeci jen hlavní část přípravy na zápas trávíš v Brně. Zajímalo by mě, kde tady bereš sparing partnery? Vím, že u vás v klubu je ještě Honza Muller, ale o nikom dalším z těžké váhy na tvé úrovni nevím.
Je pravda, že sparing je velmi důležitý a o kvalitní sparing partnery je nouze. V Brně spáruji především s Honzou Mullerem, Ivem Zedníčkem, Michalem Hanzgutem... Někteří jsou lehčí, a tak to není o tvrdé řežbě, ale jde hlavně o pohyb a reakce. Ale máme i další kluky, kteří sice nejsou tak zkušení, nebo nemají takovou váhu, ale na řízený sparing jsou OK. Když se na mně točí třeba po 15 nebo 30 vteřinách, nemusí být problém, že nemají zkušenosti. (usmívá se)
Trochu mě překvapilo, když Ondra Hutník, který byl v Holandsku naposledy s tebou, říkal, že takovou holandskou zvláštností oproti u nás zavedeným tréninkovým metodám je, že se na tréninku nerozcvičuje a rovnou se začíná trénovat. Je to tak, že přijdeš do tělocvičny o něco dřív a rozcvičíš se, nebo prostě navlíkneš bandáže a chrániče a začneš hned makat?
Rozcvičení je na každém individuálně a na trénink už musíš být nachystaný a zahřátý. Trenér počítá s tím, že se každý rozhýbe samostatně. Jinak tomu je u začátečníků. Prostě v pět se trénuje a do té doby si dělej, co chceš. Já potřebuji minimálně 15 - 20 minut na rozhýbání, někdy i více. Hodně lidí na to kašle a rovnou jde trénovat a pak se diví, že za chvilku vytuhnou.
Je v tréninkovém přístupu Ivana Hyppolita ještě nějaká zvláštnost oproti tomu, na co jsi zvyklý od svého trenéra Karla Kaisera u vás v Brně?
V Brně máme hodně podobný systém, protože nám holandská škola sedí a Karel byl vždy jejím zastáncem. Samozřejmě odlišnosti jsou, každý trenér má věci, které preferuje více či méně, ale nic zásadního to není. Ivan pokaždé přijde na tréninku s nějakou novou dobrotou, která vás totálně odrovná, ale to se daří i Karlovi, bohužel. (usmívá se) Někdy mám pocit, že se domlouvají, jak nám to znepříjemnit.
Za pár dní, přesně 29. května, tě čeká zápas na It´s showtime v Amsterdamské aréně, což je momentálně vůbec největší akce, kam se v Evropě lze v zápasech K-1 dostat. Odtud je to už jen krůček do K-1. Tušíš, jak moc velký krok směrem ke K-1 bude případná výhra v aréně?
Určitě je to pro mě důležitý zápas, je to největší akce tohoto druhu na světě. Letos čekají kolem 23.000 diváků. Určitě chci podat kvalitní a přesvědčivý výkon a ukázat, že se mnou musí počítat. Samozřejmě, výhra mě jistě posune dál. Je to akce, na které jsem si vždy přál zápasit a teď mám navíc možnost si napravit chuť po minulém roce, kdy jsem prohrál s Danielem Ghitou.
Jaká je atmosféra v aréně, kde se tísní 20.000 fanoušků bojových sportů?
Neskutečná. Těžko se to popisuje. Musím říct, že jsem byl velmi nervózní.
Takže má takový kotel fanoušků vliv na tvojí nervozitu?
Minulý rok jsem měl v aréně premiéru a nervózní jsem byl velmi - poprvé Showtime arena. A bohužel se to odrazilo i na výkonu. Myslím ale, že jsem za ten rok zase o kus dál. V některých směrech jsem dozrál. Letos to bude jiné.
Loni to nevyšlo, prohrál jsi s Danielem Ghitou a ten pak o pár měsíců později dostal šanci v K-1 a prosadil se. Na kom všem, kromě tebe, záleží, aby ses tam konečně objevil?
Vše záleží na vedení It´s showtime, kde mi dají příležitost zápasit.
Lze čistě hypoteticky říct, že kdybys ten zápas vyhrál, mohl jsi to být ty, kdo dostal šanci v Japonsku?
Je to možné, na jednom zahraničním serveru jsem četl, že můj postup zbrzdila ta prohra.
Spousta fanoušků očekávala, že se staneš třetím Čechem, který nakoukne do hlavních turnajů japonské K-1. Mezitím tě ale předběhli Honza Soukup a nyní i Roman Kleibl, který bude zápasit za pár dnů v rumunské kvalifikaci. Sleduješ jejich počínání v ringu? Jak vidíš jejich šance v K-1? Mají na to se prosadit do nějaké širší špičky?
Sleduji zápasy, pokud mám příležitost. Oba jsou dobří bojovníci a každý má svůj styl a cestu, jak se chce prosadit v K-1. Romana jsem dlouho neviděl, tak nevím, jakou má formu, ale věřím, že bude dobře připraven. Je hodně silovým typem bojovníka. Honza musí zapracovat na boxu, nohy má super. Je to přeci jen odlišný styl. Ale šanci mají oba. Vše se vždy ukáže v ringu.
Od porážky s Ghitou jsi neprohrál a už rok sbíráš jedno vítězství za druhým. V Praze jsi porazil Wendela Rochea, v Brně jsi v odvetném zápase vyhrál nad Ashwinem Balrakem a naposledy na It´s showtime v Praze jsi vyhrál dokonce před limitem. Cítíš ty sám, že jsi již připraven vstoupit do velké K-1?
Věřím, že jsem připraven pro zápasy v K-1. Za poslední rok jsme s mým týmem udělali velký kus práce a byl jsem schopen zápasit s těžšími soupeři.
Při sparingu máš možnost přímé konfrontace s hvězdami, jako jsou Remy Bonjasky nebo Mirko Crocop, kteří patřili a stále patří k úplné špičce. Mají proti tobě na tréninku navrch?
Je to střídavé, jednou má navrch jeden, jindy druhý… Co se týče síly, tak Mirko je opravdu strašně silný. Není tolik aktivní ve sparingu, ale když vystartuje, stojí to za to. Je to velká zkušenost pro mě, má hodně nepříjemný styl. Ale pořád platí, že trénink není zápas, i když jedeme na 90 - 100 %.
Cítíš u sebe ještě nějaké rezervy, popřípadě slabiny, na kterých je třeba pracovat?
Samozřejmě rezervy mám a pracuji na nich usilovně - pohyb, někdy větší klid a nebýt tolik zbrklý, výbušnost, maximální síla… To jsou věci, na kterých pracuji. Se sportem jsem začínal až v 17 letech, tak jsem malinko oddálil rozvoj některých pohybových schopností, ale teď to doháním.
K-1 momentálně kraluje trojice Semmy Schilt, Alistair Overeem a Badr Hari. Troufl by sis v tuhle chvíli jít do zápasu s některým z nich?
Než půjdu do ringu s takovými fightery, potřebuji zápasit s těmi, co jsou pod nimi. Jsem realista a do zápasu půjdu, pokud na něj budu dostatečně připraven a Karel i Ivan řeknou, že do toho jdeme. Vše má svoji posloupnost, ale je mým cílem zápasit na jejich úrovni.
Co říkáš na současný stav v K-1? Mířím tím hlavně ke změně pravidel, která začne platit od finále 16 nejlepších a která bude v důsledku znamenat úplnou eliminaci klinčů a tím pádem i značné omezení boje koleny, jednu z tvých hlavních zbraní… Na ještě větší důležitosti teď získá kvalitní boxing. Zaměřuješ se v přípravě zvlášť na boxerské techniky?
Ano, kolena mám rád a je to má oblíbená technika. U pravidel nezbývá nic jiného, než se jim přizpůsobit, ostatně jako vždy v minulosti. Původně byl klinč zkrácen, pak omezen a teď úplně eliminován. Ano, zaměřuji se na boxerské techniky. I teď v Chorvatsku jsme na tom pracovali s Ivanem.
Neuvažovali jste s Karlem Kaiserem o zavedení modelu, který praktikují v Hanuman gymu - zapojit do přípravy i trenéra klasického boxu, který by se staral zvlášť o tvé ruce?
Máme tady v Brně boxerského trenéra Sašu Bohuna, se kterým trénujeme. Je to velmi přínosné pro všechny a já s ním trénuji i individuálně. Je pravda, že bez kvalitního boxu to dnes nejde.
Vraťme se zpátky k It´s showtime. Jméno svého soupeře znáš už dlouho. Českým fanouškům příliš neřekne, máš o něm nějaké bližší informace? Viděl jsi jeho zápasy?
Jméno soupeře znám asi od ledna. Viděl jsem několik jeho zápasů, ale nic konkrétního o něm nevím, snad jen, že žije v Belgii. S Karlem i Ivanem jsme již řešili strategii a v tréninku jsme se na to zaměřili. Je to bojovník, který má dobrý pohyb a je komplexní.
Takže se na něj připravuješ i po taktické stránce?
Ano, taktiku jsme řešili. A budeme se jí věnovat ještě více.
Po zápase v Praze jsi sklidil aplaus českého publika. Byly i nějaké pozitivní reakce ze strany holandských pořadatelů?
Ano, Simon (pozn. red.: prezident a zakladatel It´s showtime) byl potěšen mým výkonem a mám přislíben dobrý zápas na příští rok, pokud bude Showtime opět v Praze.
V Amsterdamu bude řada velkých hvězd. Půjdeš do zápasu s tím, že k tomu, aby ses tam prosadil, bude potřeba víc než „jen“ vyhrát?
To ano, je potřeba ukázat víc než jen to, co je potřeba pro výhru. Musíte nechat v ringu všechno, ukázat bojové srdce. To diváci ocení. Koukat na taktické bodování je nebaví.
Uslyší diváci při tvém nástupu opět nějakou českou rockovou klasiku?
Ještě nevím, nejspíš asi Holanďanům pustím Tři sestry, ať vědí, že „Život je takovej a jinej nebude“. Mám tuto hudbu rád, tak proč si ji nedat v aréně. (usmívá se)
Když už jsme u toho, které české kapely patří k tvým nejoblíbenějším?
Tři sestry, Daniel Landa, Mňága a ŽDORP, E!E, Zona A, Záviš, Horkýže slýže, 100 zvířat, Vypsaná fixa… a nějaký ten punk rock.
V uplynulých týdnech jsi dokončoval svou diplomovou práci na VŠ. Už jsi ji dokončil?
Je to tak, dopisoval jsem diplomovou práci a jsem rád, že to mám za sebou. Ve čtvrtek 10. června mě čekají státnice na magistra. Tak si přípravu zpestřím učením.
Co tě vlastně motivovalo k tomu udělat si titul?
Chtěl jsem pokračovat ve vzdělávání, protože jsem měl pořád pocit, že mi něco chybí. Sportovní fakulta v Brně na Masarykově univerzitě byla výborná volba. Jeden z mých kantorů Jan Cacek se stal mým kondičním trenérem, získal jsem spoustu teoretických znalostí, které využiji i ve vlastním tréninku. Ještě přemýšlím o dalším studiu, ale uvidím, jak to časově zvládnu.
Myslíš, že jej někdy uplatníš v praxi?
Určitě, poznatky ze sportovního tréninku, fyziologie a podobně využiji jako trenér a využívám je jako sportovec. Jsou to velmi důležité věci pro kvalitní trénink.
To byla poslední otázka, díky za tvůj čas a za sebe i tvé fanoušky ti přeji, aby to letos v Amsterdamu vyšlo.
foto - Bea, Tino Kratochvíl (www.tino.cz)
Kompenzační cvičení do firmy v k...
