Souboj titánů - eliminace,
Plzeň - reportáž

Zhruba půl roku uplynulo od doby, kdy se Jirka Žák spolu s plzeňským publikem radoval ze zisku titulu krále titánů a halu Lokomotivy Plzeň znovu zdobily nezbytné kulisy, zvuková aparatura a v jejím středu se opět tyčil ring, v němž proběhla nová prestižní klání Souboje titánů, včetně těch eliminačních. Po úvodní eliminaci na březnovém gala večeru v Žilině (vítězem se stal Marcel Jáger), se jednalo už o druhou kvalifikační pyramidu Souboje titánů v tomto roce. V ní se utkala čtveřice adeptů, ze které vzešel celkový vítěz, jenž získal pozvánku do listopadového finále, kde bude mít šanci dosáhnout stejného úspěchu jako před ním Jirka Žák, David Keclik, Petr Ondruš nebo Jiří Bursa. Mezi nasazenými bojovníky nejvíce zazářil Filip Sýkora, který se po dvou přesvědčivých výkonech stal druhým postupujícím finalistou. Sýkora na sebe upozornil už výhrou v rezervním zápase při loňském finálovém turnaji, kde porazil na body Miroslava Cingela z Ares Gymu Žilina. Jeho skvělý výkon ale tehdy trochu zapadl ve stínu slavnějších jmen a především pak Jirky Žáka, jemuž finálový večer patřil především. Tentokrát se již nesmazatelně zapsal do pamětí diváků a po sobotním turnaji jeho jméno jistě stouplo na ceně.

Organizátorský tým v čele s Markem Kaiglem a Petrem Ottichem nachystal divákům večer, jehož tématickým podtextem bylo vzájemné měření sil předních českých a ruských bojovníků v hlavních superfightech, čeští zástupci se pak v ringu postarali o nejlepší možný scénář. Jiří Bursa, Lukáš Wolf i Anatoli Hunanyan své zápasy vyhráli a ruští bojovníci ověnčení nejrůznějšími domácími i zahraničními tituly se vrátili domů s prázdnou. Jiří Bursa, který jako jediný zápasil podle pravidel disciplíny lowkick (ostatní zápasy proběhly podle pravidel K-1), to navíc dokázal ještě před limitem a po roce a půl od těžkého knokautu kolenem, jenž inkasoval během finále 2008, slavil vítězný návrat na Souboj titánů. Domácí bojovníci se mohli kromě tradiční podpory svých fanoušků těšit i na podporu hokejových příznivců HC Plzeň. Sami pak symbolicky nastupovali do ringu v dresech plzeňského hokejového klubu.

Jan Homolka vs. Tom Pasev

K vidění byly 4 předzápasy a celkem 11 zápasů v hlavní části programu. V předzápasech nejvíce vynikl duel mezi Honzou Homolkou z SKS Arény Kladno a Tomem Pasevem z pražského Lanna Gymu Viktora Petrlíka ve váze do 82,5 kg. Honza je již několik let pravidelným reprezentantem ČR v kickboxu, může se pochlubit mimo jiné titulem mistra světa ve fullcontactu nebo nyní čerstvým titulem mistra republiky v disciplíně lowkick. V zápase podle pravidel K-1 však předtím nezápasil a na titánech jej čekala premiéra. Ačkoliv byl tento duel ohlášen jako K-1, v samotném boji během tří kol moc kolen nepadlo, a tak se zápas nesl spíše v duchu pravidel lowkicku. První vyrovnané kolo proběhlo prakticky bez kolen, k vidění bylo hodně kombinací úderů zakončovaných buď kopy na střed těla, nebo lowkicky. Více lowkicků v úvodní tříminutovce nakopal Pasev. Ve druhé části, zejména k jejímu konci, byl aktivnější Homolka, který si držel střed ringu a vytlačoval soupeře do provazů, kde rozdal více přesných úderů, několikrát se pokusil o axe kick. V rozhodujícím posledním kole začala Pasevovi po jednom z úderů téct krev z nosu. Zhoršené dýchací podmínky byly zřejmě jedním z důvodů, proč Pasev začal ztrácet dech. Kyslíkový deficit se několikrát pokusil řešit strhem soupeře na zem, aby přerušil zápas, ve kterém byl aktivnější Homolka. Pasev měl tvrdší lowkicky, v ostatních oblastech ale vedl Homolka, který měl v hledišti podporu hlasité skupinky fanoušků. Ke konci kola poslal Pasevovi highkick na hlavu. Ačkoliv byl kop přesný, Pasev zůstal pevně na nohou, nicméně ringovému rozhodčímu se zdálo, že se mu podlomily nohy. Ve skutečnosti se však jen pokrčil v zápalu probíhajícího boje. Nesprávné počítání však s největší pravděpodobností na výsledku zápasu nic nezměnilo. Vítězem zápasu 3:0 na body se stal Jan Homolka.

Šimon Kutač vs. Tomáš Šajánek

Hlavní program večera začal zápasem mezi domácím Šimonem Kutačem z Naramy Plzeň a Tomášem Šajánkem z Kamikaze Sokolov ve váze do 78 kg. Šajánek je svým výchozím stylem kyokushin karatista a se svolením organizátorů mohl nastoupit do zápasu podle pravidel K-1 v dlouhých bílých kalhotách. Po dvou výměnách v prvních vteřinách prvního kola začal Šajánek boxovat z ústupu a Kutač jej několikrát prohnal po ringu se sérií úderů. Fakt, že je Šajánek původně kyokushin karatista, byl patrný i na jeho výkonu v ringu. Bojovník ze Sokolova měl v boxerských výměnách často hlavu dole, takže nemohl mít absolutně žádný přehled o tom, co se děje. Kutač byl v prvním kole lepší. Ve druhém přidal Šajánek na aktivitě, nicméně jeho časté, ale slabé lowkicky nemohly být pro soupeře příliš velkou hrozbou. Boj v této části zápasu nebyl příliš divácky atraktivní. Hodně se bojovalo u těla. Kutač udělal velikou chybu, když zbytečně nechal svého soupeře začínat, protože jej jinak převyšoval technicky i co do tvrdosti. Soupeř toho využil, nicméně Šajánkovi „capáky“ se sklopenou hlavou vyslané nazdařbůh většinou jen prolétly vzduchem. Třetí kolo mělo obdobný průběh - aktivnější Šajánek více boxoval, i když jeho nepříliš technický styl připomínal spíš plácanou a Kutač se nechával zbytečně tlačit, jako by mu docházely fyzické síly. Společný verdikt bodujících rozhodčích nakonec označil za vítěze zápasu 3:0 na body domácího Šimona Kutače.

Jiří Štádler vs. Tomáš Tuček

V dalším souboji se představil pravidelný účastník titánů Jiří Štádler z Naramy Plzeň a Tomáš Tuček z klatovského Millenium Gymu. Boj do 64 kg začal lépe dobře mířeným highkickem Štádlera. Na Štádlerovi bylo vidět, že šel do zápasu nabuzený a chtěl se na domácí půdě před diváky předvést v co nejlepším světle. V útocích dobře kombinoval údery s kopy a často hrozil rychlými a tvrdými highkicky. Tuček působil ztuhlým dojmem, a na svou hmotnostní kategorii zápasil velmi pomalu a utahaně. Po Štádlerově předním háku se navíc ocitl na zemi, počítán ale nebyl, a tak se pokračovalo hned dál, a vzápětí inkasoval ještě highkick, který však částečně ztlumil krytem. Štádler přebral do svých rukou veškerou útočnou iniciativu a první kolo bylo jasně v jeho režii. Ve druhém kole se tempo zápasu zpomalilo, zejména kvůli Tučkově pasivitě. Svého aktivnějšího protivníka bral na zem a téměř vůbec neboxoval. Velkou část tohoto kola se zápasilo v klinčích. Ani ve třetím kole toho Tuček příliš nepředvedl a jeho snahy směřovaly hlavně ke stržení soupeře na zem. Štádler dobře začínal útoky kombinací úderů, za něž přidával lowkicky nebo highkicky. Po dominantním výkonu ve všech třech kolech se stal vítězem 3:0 na body domácí Jiří Štádler.

Jakub Mencl vs. Petr Horáček

V zápase s pořadovým číslem tři se hmotnost bojovníků oproti předchozímu duelu navýšila o několik desítek kilogramů. Na řadu přišel první zápas v nejtěžší váhové kategorii. Do ringu nastoupil Petr Horáček z KTSO JV Praha a Jakub Mencl ze Spartaku Žebrák. Po loňském vystoupení Petra Horáčka na titánech, kde se vracel do ringu po tříleté pauze a kde vlétl na svého soupeře jako rozzuřený býk, jsem čekal obdobný začátek i tentokrát. Nástup stylem start - cíl se nekonal a úvodní vteřiny zápasu byly z obou stran opatrným vyčkáváním. Mencl začal velmi dobře. Svého soupeře okopával a efektivně uhýbal jeho úderům. Pak ovšem přišel jeden přesný Horáčkův úder, Mencla přestaly poslouchat nohy a bylo jasné, že mladý bojovník je, jak se zápasnickou hantýrkou říká, „nahulený“. Plně vědom si toho byl i Horáček, a proto rozjel závěrečnou kombinaci tvrdých háků a úderů. Kuba inkasoval ještě několik tvrdých zásahů, než se definitivně ocitl na zemi. Zde neměl rozhodčí příliš práci s rozhodováním, jednalo se o jasný knokaut a tak zápas ukončil. Petr Horáček zvítězil stejně jako před rokem KO, tentokrát už v prvním kole.

David Řežábek vs. Josef Zahradník

David Řežábek a Josef Zahradník byla další zápasová dvojice, která nastoupila mezi 16 provazů. Duel proběhl ve váze do 61,5 kg. Jednadvacetiletý Řežábek z pražského Hanuman gymu Praha měl na svém kontě „jen“ 13 zápasů (11 výher a 2 porážky) a domácí Zahradník měl ve své bilanci již okolo dvou set utkání. Jak se ale ukázalo, v bojových sportech se vždy rozhoduje až v ringu. Zahradník coby extraligový boxer předváděl od začátku vynikající kombinace úderů, kopů však rozdal po skromnu. Proti soupeři zvolil boj z ústupu, což mu v úvodu dobře fungovalo. Řežábek však překvapil rovněž kvalitním boxingem a své výpady zakončoval koleny. V dalším kole Řežábek dobře pracoval lowkicky na přední noze soupeře, Zahradník opět sázel hlavně na ruce, skvěle kombinoval údery na spodek a hlavu, ale Řežábek měl kvalitní kryt a spoustu zásahů vykryl. Klíčový moment zápasu přišel, když nejprve Zahradník procpal skrz soupeřův kryt přední zvedák a zadní hák, na který mu Řežábek odpověděl zadním hákem a Zahradník se následně ocitl na zemi. Přišlo počítání, Zahradník chtěl pokračovat dál a tak rozhodčí nechal zápas pokračovat. Zbytek kola patřil Řežábkovi. Poslední kolo byla velká přebíjená na obou stranách, aktivnější byl Zahradník, ale Řežábek zápas často přerušoval strhy na zem. Tím soupeře poměrně rozhodil. Jen těžko říct, zda to bylo strhy samotnými, nebo tím, že na něm pravidelně přistával s kolenem napřed. Řežábek měl dobrý kryt, díky kterému nedovolil soupeři zdramatizovat zápas, a tak se nakonec mohl radovat z vítězství 2:0.

Eliminace: Filip Sýkora vs. Tomáš Kužela, Ivo Zedníček vs. Jan Fara

Následně přišly na řadu eliminační boje. Losem bylo rozhodnuto, že do úvodních zápasů čtyřčlenné pyramidy proti sobě nastoupí Filip Sýkora s Tomášem Kuželou a Ivo Zedníček s Honzou Farou. Jako první do ringu nastoupil Kužela se Sýkorou. Tomášova ovázaná pravá noha prozrazovala, že zřejmě ne všechna zranění z jeho nedávného vystoupení na Hell Cage 5 se stihla během necelého měsíce plně zahojit. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, jak se Tomáš popere s jiným stylem a zda dokáže během pár týdnů přeorientovat svůj styl z MMA na K-1. K mému milému překvapení to ale zvládl velmi slušně. Žádné nedovolené techniky z jeho strany nepřišly. Eliminační souboj započal s opatrností a respektem na obou stranách. Vyšší Sýkora dobře pracoval přední rukou, Tomáš boxoval z ústupu. Oba soupeři si vyměnili kopy z otočky, Sýkora ještě přidal spinning back fist. Sýkora navíc dobře zasahoval tvrdými lowkicky. Ve druhém kole Sýkora vytasil několik nebezpečných highkicků, Tomáš se snažil řešit výškový deficit bojem u těla, kde sázel především údery na spodek, Filip kopal tvrdé round kicky na střed těla. I když nechal Tomáše začínat, nenechal se výrazněji ohrozit a přes jeho úkazkový „dvoják“ téměř nic neprošlo. V posledním kole oba bojovníci nasadili vyšší tempo, Tomáš opět boxoval z ústupu a Filip pokračoval v okopávání soupeřova boku. Po několikátém kopu na stejné místo během několika desítek vteřin bylo vidět, že Tomáš zásahy již poměrně dost cítí. Proto se opět cpal Filipovi na tělo, často ale narazil na přesně mířený frontkick. Tomáš nepodal při svém debutu v zápase podle pravidel K-1 vůbec špatný výkon a po technické stránce nikterak nezaostával, nicméně z celkového hlediska vyzněla všechna kola spíše ve prospěch Filipa Sýkory, který také vyhrál 3:0 na body a stal se prvním finalistou.

Druhý eliminační boj mezi Ivem Zedníčkem z Muay Thai Brno Karla Kaisera a Honzou Farou z Bear gymu Mladá Boleslav začal lépe Zedníček. Nahnal si Faru do provazů, kde rozjel tvrdé kombinace direktů a háků na spodek. Fara byl od začátku pasivnější, příležitostně zaútočil s kombinací rovných úderů, za něž přidával koleno. Druhé kolo se neslo v podobném duchu. Zedníček u těla výborně uhýbal, povoloval a dělal duckingy, Fara jej nemohl zasáhnout. Sám přitom inkasoval další údery na spodek. Ve druhé části kola se přeci jen osmělil do několika souvislejších kombinací rovných úderů a lowkicku, ale Zedníček jej celé kolo tlačil a těchto pár výpadů bylo k vyrovnání daného stavu málo. Zedníček vedl během všech tří kol a tak se Fara stejně jako loni po střetu s Tomášem Šenkýrem loučil s titány už po prvním zápase. Zedníček vyhrál 3:0 na body.

Václav Toman vs. Alexandr Petrus

Sedmý zápas v pořadí se znovu přesunul do nejtěžší váhové kategorie. K vzájemnému měření sil nastoupili bývalí týmoví kolegové z Millenium Gymu Klatovy Alexandr Petrus a Václav Toman. Dva úspěšní reprezentanti klatovského klubu v těžké váze stanuli poprvé v ringu tváří v tvář jako soupeři. Dvaadvacetiletý Petrus nyní startoval za CHB gym Karlovy Vary. Úvod zápasu patřil právě Petrusovi, jenž dobře uhýbal soupeřovým úderům a následně odpovídal sérií vlastních úderů a lowkicků, několikrát také přidal naskakované koleno. Neustále se snažil útočit, a i když Toman v závěru kola také začal více kombinovat a těsně před gongem chytil soupeře tvrdým zadním hákem, aktivnější byl rozhodně Petrus a první kolo vyhrál. Ve druhé části zápasu srovnal Toman s Petrusem krok a v ringu se odehrávala divácky atraktivní bitva plná výměn úderů, kolen a kopů na obou stranách. Do posledního kola Tomanovo tempo vygradovalo a začal mladšího soupeře pravidelně trefovat údery a po kombinaci zadního zvedáku a předního háku poslal Petruse do počítání. Toman znovu zakombinoval osvědčenou sérií úderů a nebýt provazů ringu, Petrus by se ocitl na zemi. Jelikož se Petrusovi podlamovaly nohy, rozhodčí se správně rozhodl zápas ukončit. Václav Toman, civilním povoláním právník, skvěle zužitkoval větší zápasové zkušenosti a postupně stupňoval tempo až do závěrečného kola, kde se naplno rozjel. Díky tomu si Toman na své konto může připsat další výhru TKO ve třetím kole.

Jiří Bursa vs. Evgeny Nikulkin

Za velkých ovací publika nastoupil do dalšího zápasu Jiří Bursa. Lovosický řezník se po roce a půl vrátil na titány ve své oblíbené disciplíně lowkick. Ta už o něco méně vyhovovala jeho ruskému soupeři Evgenymu Nikulkinovi, který je svým výchozím stylem thaiboxer a v zápase postrádal jednu z hlavních zbraní - kolena. Nikulkin využíval delších paží a ujal se útočné iniciativy. Jirka zůstával v krytu a občas vyjel s tvrdým lowkickem. Rus proti českému extraligovému boxerovi v boxerských výměnách rozhodně nezaostával. Jirka se do větších přestřelek nepouštěl. Raději zůstával v krytu a snažil se uhýbat. Nicméně i on inkasoval několik tvrdých kopů. Ve druhém kole nejprve Nikulkinovi v zápalu boje ujelo jedno koleno, za které se také hned Jirkovi sportovně omluvil, a pak se pokračovalo dál. Ruský bojovník nenechal Bursu chvíli v klidu, neustále útočil sérií háků a zvedáků. V jednu chvíli byly ruce českého bijce opovážlivě dole a Nikulkin jej za to posléze ztrestal. Po inkasované sérii úderů už to vypadalo, že to s Jirkou nedopadne dobře. Ten však vzápětí vystartoval s vlastní sérií úderů. Ruský soupeř, zřejmě s přesvědčením, že Jirka už je otřesený, se nejprve pustil do pěstního souboje, když ale dostal několik tvrdých úderů, ocitl se v provazech, kde jej rozjetý Bursa „dodělal“. Rozhodčí nechal zápas plynout dál, ale Nikulkin byl natolik otřesený, že nechtěl dále v zápase pokračovat a sám se vzdal. Řezník je zpět! Ohlásil komentátor a Jirka si užíval vítězného odchodu do zákulisí za bouřlivého potlesku.

Lukáš Wolf vs. Alexej Kunčenko

Diváci se dostali do varu a vytvořili pořádnou atmosféru pro bojovníky. Zbývaly poslední tři zápasy. Do dalšího česko-ruského superfightu nastoupil brněnský bojovník, několikanásobný mistr světa a Evropy v kickboxu, několikanásobný mistr ČR v jiu-jitsu, jeden z mála českých reprezentantů v čínském boxu, trenér a učitel na gymnáziu Lukáš Wolf. Jak již bylo avizováno v úvodu, Lukáš se na svou výhru nadřel ze všech českých zástupců nejvíce. Alexej Kunčenko byl velmi nepříjemným a nebezpečným soupeřem, což dokládá i skutečnost, že byl po turnaji ceněn jako nejtechničtější bojovník. Zápas začal opatrně, oba bojovníci zůstávali na distanc a spíše se oťukávali. Jako blesk z čistého nebe pro diváky i pro Kunčenka potom přišla od Lukáše rychlá kombinace předního direktu a zadního háku a ruský bijec se ocitl na zemi. Kunčenko však dostál tvrdosti ruských bojovníků a ihned se vrátil do zápasu rychlými a tvrdými kombinacemi. Lukáš soupeře často zasahoval front kicky mířenými ve většině případů na hlavu. Ve druhém kole bylo vidět, že si jeden od druhého během prvních tří minut získal respekt a ani jednomu se zbytečně nechtělo riskovat ve zběsilých výměnách. Oba bojovníci spíše kopali a zůstávali na distanc a když se v boji dostali na tělo, většinou se chytali do klinčů. Rus předvedl skvělý side-step s hákem proti výpadu svěřence Arény kickbox Brno. V posledním kole Lukáš opět znepříjemňoval svému soupeři život front kicky na hlavu. Kunčenko ale nechtěl svůj skalp dát zadarmo a začal více útočit. Jeho výbušné a rychlé starty do sérií úderů byly velmi nebezpečné. V závěru navíc Lukáš trochu polevil a Kunčenko vycítil šanci se porvat o vítězství. Konečný stav se mu v jeho prospěch obrátit nepodařilo, ale jeho snaha přeci jen přinesla ovoce. Výkonem v posledním kole se bodově dotáhl na do té doby vedoucího Wolfa a zápas musel jít poprvé a naposledy během večera do nastavení. Extra round přinesl skvělý závěr souboje, oba bojovníci do něj dali všechno a s maximálním nasazením se bili o vítězství. Rus měl ze začátku lepší ruce a více bodoval, byl agresivnější v klinčích, Lukáš zase lépe kopal. Ve strhujícím závěru měl navrch Wolf. Než gong definitivně ukončil utkání, stihl Lukáš ještě soupeře přesně trefit direktem a hákem. K potěšení plzeňského publika se po vyrovnaných 4 kolech stal přeci jen vítězem 3:0 na body Lukáš Wolf.

Finále eliminace: Filip Sýkora vs. Ivo Zedníček

Na řadu přišlo finále eliminace a v něm dva vítězové úvodních zápasů Filip Sýkora a Ivo Zedníček. Mezi dvěma mladými a talentovanými bojovníky se rozhodovalo o druhém finalistovi podzimního finále. Zápas začal v ostřejším tempu. Sýkora opět předváděl ukázkový dvojitý kryt, nechával svého soupeře útočit a naprosto v klidu, uvolněný a s přehledem čekal na svou příležitost. Hned prvním kontrem poslal Zedníčka k zemi, počítání neproběhlo, a tak se pokračovalo dál. O malou chvíli později už ale Zedníčka „vypnul“ na spodek a byl z toho počítaný knock down. Před koncem prvního kola ho zadním direktem poslal ještě jednou k zemi a Zedníčka zachránil před knokautem gong. Sýkora měl zápas plně ve svých rukou a ve druhém kole začal soupeře ještě více tlačit tvrdými údery. Když se pak Zedníček po zadním háku znovu ocitl na zemi, rozhodčí se rozhodl zápas po počítání ukončit a Sýkora se mohl radovat z výhry TKO ve 2. kole. Od té doby, co jsem s Filipem Sýkorou před rokem a půl prohrál, jej průběžně sleduji. Nutno říct, že od té doby šel výkonnostně hodně nahoru, před pár měsíci navíc změnil působiště a odešel z Derloy Gymu k Honzovi Vávrovi do KTSO JV Praha. Má atraktivní styl, tvrdé údery a především velký přehled v boji, což je v zápase dvou zhruba stejně kvalitně připravených bojovníků jeden z rozhodujících faktorů. Je uvolněný, boxuje s přehledem, má tvrdé ruce i nohy, a proto bude velmi zajímavým účastníkem finálových bojů.

Anatoli Hunanyan vs. Batu Hasikov

Konečně hlavní superfight večera mezi Batu Hasikovem a Anatolim „Toljou“ Hunanyanem z Hanuman Gymu udělal pomyslnou tečku za povedeným večerem. Ruský soupeř, který by se svým vzhledem jistě neměl problém získat roli záporného hrdiny v nějakém akčním snímku, byl zřejmě zaskočen Toljovým razantním nástupem. Tolja útočil na soupeře údery, koleny i kopy. Hasikovy výpady zastavoval frontkicky. Stejně jako Lukáš Wolf je často mířil na hlavu soupeře. První kolo poměrně jednoznačně vyhrál svěřenec pražského Hanumanu. Ve druhém kole začal Hasikov více odpovídat na soupeřovy útoky. Snažil se jeho kryt rozrážet zvedáky. Ty ale neměly patřičnou razanci, spíše to vypadalo, že čeká na vhodnou příležitost, kdy by mohl zasadit tvrdou ránu. Ta ale nepřicházela, Hasikov sice trefoval poměrně dost úderů, ale tvrdost zaostávala za četností. Rána, jak to několikrát demonstroval při úderech na spodek, mu přitom nechyběla. Publikum začalo povzbuzovat a hnát Tolju vpřed, ten byl celkově lepší i ve druhém kole. Třetí kolo bylo nejvyrovnanější částí celého zápasu. Hodně se klinčovalo, ale Tolja si, vyjma závěrečných vteřin zápasu, hlídal bodovou převahu a nakonec také zvítězil 3:0 na body, čímž dovršil 100% úspěšnost české mise proti ruské konkurenci.

foto - soubojtitanu.cz a Jan Fikar