Fanoušci strongmanů si opět v rámci Arnold Sports Festivalu přišli na své při sledování deseti nejlepších strongmanů světa - kteří měřili své síly v překonávání zátěží, jež nemají na jiných soutěžích tohoto typu obdoby (výjimkou je snad pouze brutální soutěž Fortissimus).
Tento ročník soutěže Arnold Strongman Classic sliboval mimořádně zajímavou podívanou také proto, že formát disciplín doznal výrazných změn, a to ve všech ohledech. Celkový počet disciplín se snížil o jednu na celkových pět, výrazně vzrostly zvedané zátěže a změnily se i podmínky a způsob provedení. Startovní listina slibovala všechna velká jména - vítěze soutěže Worlds Strongest Man 2009 Zydrunase Savickase, vítěze Arnold Strongman Classic 2009 Dereka Poundstonea, vždy usměvavého a vtipkujícího Mikhaila Koklyaeva, nechyběl ani "Texas Stoneman" Travis Ortmayer, pořadím se chystal zamíchat také gigantický Brian Shaw a nesmíme zapomenout ani na veterána strongman soutěží a vítěze Worlds Strongest Man 2006 Phila Pfistera. Desítku doplnili Brian Siders, Nick Best, Konstantin Ilyin a Dave Ostlund.
Zydrunas Savickas se objevil se svojí standardní vahou, blížící se 180 kg, Mikhail Koklyaev úspěšně překonal zranění bicepsu a vypadal větší a svalnatější než kdy předtím (údajně vážil kolem 165 kg) a Derek Poundstone vážil 155 kg a při pohledu na jeho postavu téměř bez tuku, s gigantickými pažemi byste hádali, že je spíše v plné přípravě na Mr. Olympia. Svojí proměnou šokoval Travis Ortmayer, který za posledních několik měsíců přípravy shodil velké množství tělesného tuku a objevil se s atletickou postavou a podstatně lehčí než v předchozí sezóně, což mu ale na síle neubralo, spíše naopak. Podle jeho slov vážil necelých 140 kg (v loňské sezóně se přitom jeho soutěžní váha blížila 160 kg).
Apollonovo soukolí
Hned první disciplína se v tomto roce kompletně změnila. Stejná zůstala pouze činka s 5 cm tlustou osou. Zatímco v předchozích ročnících soutěže bojovali strongmani se zátěží 166 kg, kterou museli v časovém limitu 90 vteřin zvedat ze země nad hlavu do napnutých paží pro maximální počet opakování, letos byla pravidla nastavena jinak. Zátěž se postupně zvyšovala ze základních 168 kg vždy po 10 kilogramech až na finálních neskutečných 208 kg. Kde jsou ty časy, kdy před několika lety byly 2 - 3 opakování se zátěží 166 kg považovány za neuvěřitelný výkon?
Každý si mohl zvolit zátěž pro první pokus, jakou uznal za vhodnou, a v dalších pokusech se snažil překonat vyšší metu. Při neúspěšném pokusu závodník skončil a zapsal si nejvyšší dosaženou zátěž. Na každý pokus byl časový limit 60 vteřin a závodníci mohli s danou zátěží vykonat i více opakování, aby si tak zajistili při zvládnutí shodné zátěže lepší pořadí před soupeři.
Většina závodníků zvládla zátěž 168 - 178 kg, ale další 10kilový skok byl již nad jejich síly. Na čtvrtém místě se umístil Travis Ortmayer, který snadno zvládl 188 kg a 198 kg ještě přemístil na hrudník, ale na výraz mu již nezbylo dost sil. Derek Poundstone vybojoval třetí místo s úspěšnými 198 kg. Dvakrát se pokoušel o nejvyšší zátěž, kterou přemístil na hrudník a při výrazu chybělo skutečně jen málo do napnutých paží. Mikhail Koklyaev asi mnohé překvapil, protože změnil styl přemístění osy, upustil od svého klasického stylu, na který byl zvyklý jako vzpěrač, a stejně jako ostatní závodníci použil takzvaný "continetal clean", neboli položení osy na břicho a teprve poté její přemístění na hrudník. Koklyaev velmi snadno zvládl kolosální zátěž 208 kg a pokoušel se dokonce o druhé opakování, které velmi těsně nezvládl.
Kdo se stal vítězem první disciplíny? Pravděpodobnost, že zvítězí kdokoliv jiný než Zydrunas Savickas, byla již od počátku minimální. Litevec zvládl velmi snadná dvě opakování se zátěží 208 kg, které od hrudníku do napnutých paží přemístil čistým tlakem, bez pomoci nohou! Taková síla ramen a tricepsů nemá v současnosti, ale ani v historii strongmanů obdoby.
Apollonovo soukolí - Phil Pfister, Travis Ortmayer, Mikhail Koklyaev a Zydrunas Savickas
Atlasovy kameny
Hladké kamenné koule o váze 205 a 241 kg čekaly na závodníky ve druhé disciplíně. Ti je měli v časovém limitu 90 vteřin přehazovat přes hrazdu ve výšce 130 cm. Každý si mohl zvolit, o kterou zátěž se bude pokoušet. K velmi neočekávanému obratu situace došlo ve chvíli, kdy Zydrunas Savickas nezvládl s těžším kamenem ani jedno opakování. Svědci hovoří o tom, že průběh soutěže byl oproti minulým ročníkům výrazně rychlejší a závodníci byli ke svým pokusům vyvoláváni s minimálními prodlevami. Savickas se tak údajně nestihl na výkon dostatečně připravit a navíc si při pokusu pravděpodobně způsobil malé zranění v oblasti hamstringu. Až sedmé místo v této disciplíně pro něj znamenalo nepříjemnou bodovou ztrátu.
Čtyři závodníci zvládli zátěž 241 kg. Koklyaev si zapsal jedno opakování a umístil se na čtvrtém místě. Třetí místo obsadil Ortmayer, druhé místo Poundstone a první Brian Shaw. Všichni zvládli po třech opakováních a rozhodoval dosažený čas. Po této disciplíně byl ve vedení Derek Poundstone, následovaný Koklyaevem a Ortmayerem.
Atlasovy kameny - Brian Shaw, derek Poundstone, Travis Ortmayer a Dave Ostlund
Zdvih jednoručky
Druhý den začal klasickou disciplínou, ve které ovšem pořadatelé opět udělali značný váhový skok. V minulém roce zvedali závodníci v časovém limitu 90 vteřin ze země nad hlavu jednoručku o váze 91 kg a letos čekalo na závodníky "monstrum" o váze 103 kg a časový limit pro disciplínu se zvýšil na rovné dvě minuty. Jednoručka má navíc opravdu gigantické rozměry a tloušťka jejího držadla je 7,62 cm, takže manipulace s ní je skutečně velmi obtížná.
Koklyaev předvedl velmi solidních 8 opakování. Zydrunas Savickas byl pod značným tlakem - potřeboval dohnat bodovou ztrátu, kterou zaznamenal ve druhé disciplíně, aby se opět dostal do čela soutěže. V časovém limitu zvládl 9 opakování a dostal se tak na první místo, ale několik závodníků se na výkon teprve chystalo.
Travis Ortmayer dokázal, že jeho fyzická transformace byla krok správným směrem. S jednoručkou předvedl stejný počet opakování jako Savickas a rázem se tak dělil v této disciplíně o první místo. Posledním závodníkem, který nastoupil na zdvih jednoručky, byl Derek Poundstone, který v minulém roce předvedl neuvěřitelný výkon, kdy s 91kilovou jednoručkou zvládl 15 opakování. Pokud někdo čekal, že se bude podobná show letos opakovat, pak se skutečně nemýlil.
Po uplynutí pouhé jedné minuty držel Derek nad hlavou v napnuté paži gigantickou jednoručku, s níž právě snadno dokončil desáté opakování a hlasitě burcoval publikum. Takto se bavil několik dlouhých vteřin a poté, ačkoliv již měl první místo v této disciplíně jisté, předvedl jako důkaz svojí nadvlády ještě jedno poslední opakování pro nadšené diváky.
Zdvih jednoručky - Brian Siders, Nick Best, Kostiantyn Ilin, Phil Pfister a Zydrunas Savickas
Zdvih jednoručky - Derek Poundstone, Mikhail Koklyaev, Travis Ortmayer a Brian Shaw
Mrtvý tah
Soutěž pokračovala klasickou disciplínou, která jako jediná zůstává stejná již od prvního ročníku této soutěže - na ose se jako zátěž zvedají místo kotoučů pneumatiky z vozu Hummer a závodníci se ve třech pokusech snaží dosáhnout maximálního výkonu. První místo si zde pohlídal Savickas výkonem 465 kg (kde ale byla vidět stále značná rezerva). Druhé místo poměrně překvapivě vybojoval Brian Shaw a třetí pozici obsadil Poundstone. Stejně jako minulý rok, i letos byly výkony všech závodníků v této disciplíně velmi vyrovnané. Savickas v tuto chvíli stáhl část bodového náskoku Dereka Poundstonea, ale aby přesunul celkové vítězství na svoji stranu, musel by jednoznačně dominovat v poslední disciplíně a Poundstone by zároveň musel udělat výraznou chybu.
Přenášení zátěže
Finálová disciplína probíhala také s odlišnými pravidly než v minulých letech. Závodníci vynášeli po zhruba 12 m dlouhé nakloněné rampě dřevěnou konstrukci v co nejkratším čase. Tento rok směli poprvé použít trhačky, protože váha konstrukce činila strašlivých 455 kg. Bodové rozdíly na prvních pozicích byly minimální a každé zaváhání mohlo stát závodníky jednu, nebo i více příček v celkovém pořadí. Mikhail Koklyaev se nehodlal spokojit s pátým místem a díky vynikajícímu výkonu, kdy trasu zdolal za necelých 13 vteřin, se dostal v celkovém pořadí před Briana Shawa. Travis Ortmayer si rovněž velmi rychlým časem kolem 14 vteřin pojistil třetí místo.
Předposledním v pořadí byl Savickas, který byl odhodlaný podat maximální výkon a bojovat o vítězství. Dosaženým časem 12 vteřin se rázem posunul na první místo v této disciplíně a posledním závodníkem, který se měl s gigantickou zátěží rozběhnout směrem k cíli, byl Derek Poundstone. Ten byl ale příliš soustředěný a příliš dobře motivovaný na to, aby udělal zásadní chybu a nechal si toto velmi cenné vítězství uniknout. Bez viditelného úsilí zdolal trasu v nejrychlejším čase necelých 12 vteřin a potvrdil tak svoji pozici šampióna tohoto ročníku Arnold Strongman Classic. Poté, co byl Poundstone vyhlášen Arnoldem Schwarzeneggerem jako vítěz, požádal přímo na pódiu o ruku svoji přítekyni Kirsten, která sice nebyla chvíli dojetím a překvapením schopná slova, ale poté řekla Derekovi své "ano".
Fanoušci strongmanů si opět v rámci Arnold Sports Festivalu přišli na své při sledování deseti nejlepších strongmanů světa - kteří měřili své síly v překonávání zátěží, jež nemají na jiných soutěžích tohoto typu obdoby (výjimkou je snad pouze brutální soutěž 
