Ať už nastoupí pětadvacetiletý Badr Hari do ringu s kýmkoliv, bude v 99 % případů favoritem. V současné době byste bojovníky, kteří mají reálnou šanci jej ohrozit, spočítali na prstech jedné ruky. Fenomenální Maročan se během uplynulých tří let vyšplhal až na vrchol K-1, a ačkoliv se mu na cestě za celkovým titulem již podruhé nepovedlo udělat poslední krok ve finálovém zápase, pro spoustu lidí je šampiónem právě on. Když se na konci minulého roku objevily první informace, že se v České republice chystá největší evropský turnaj It´s showtime, byla to senzační zpráva sama o sobě, když se ale potom na startovní listině objevilo jméno Badra Hariho, stala se z ní naprostá bomba. Jelikož jsem se podílel na propagaci této akce v České republice, dostal jsem od českých pořadatelů možnost setkat se Badrem Harim osobně. Badr přiletěl z Amsterdamu spolu se svým trenérem tři dny před zápasem. Ještě ten den se od osmi hodin večer uskutečnila v holešovickém klubu SaSaZu společná večeře s Badrem Harim, kde byli přítomni pouze dva novináři. Zde se uskutečnil náš následující rozhovor. Badr na mě působil velmi přívětivým dojmem. Přišel s vynikající náladou, úsměvem na tváři a ochotně odpovídal na všechny otázky.
Jeho samotný zápas byl bezpochyby obrovským zážitkem pro všechny, kdo zavítali do O2 areny. Vidět jej zápasit naživo je úplně něco jiného, než sledovat jeho zápasy na internetu nebo ze záznamů v televizi. Až tehdy, když člověk vidí na vlastní oči jeho agresivní a výbušné útoky, uvědomí si, jak obrovský talent v něm dřímá a proč většina jeho zápasů končí už v prvním kole. V životě jsem neviděl, aby někdo dokázal více než 100 kg vážící tělo rozpohybovat s takovou razancí a rychlostí jako Hari. Tím spíše smekám před všemi soupeři, kteří s ním odboxovali vyrovnaný zápas. I prohra s Harim na body totiž vyžaduje velkou dávku talentu. Mourad Bouzidi, Hariho soupeř v O2 areně, určitě talent má, ale proti marockému bojovníkovi neměl nejmenší šanci. Náš rozhovor v mnohém navázal na první rozhovor, který se usktečnil na dálku v květnu minulého roku. Jelikož měl Badr dobrou náladu, podařilo se mi z něj dostat i jeho vyjádření k otázkám, které v předchozím rozhovoru zůstaly bez odpovědi.
Jak se cítíš pár dní před zápasem s Mouradem Bouzidim? Je všechno v pořádku, žádná zranění?
Ne, ne, všechno je v pořádku. Moje tělo je zdravé, nemám žádná zranění. Kondice je dobrá a těším se na sobotu.
Jaký je tvůj názor na Bouzidiho? Tady ho lidé příliš neznají, protože nezápasí v K-1, v Holandsku má celkem dobrou reputaci.
Ano, je to talentovaný bojovník, je také mladý. Má velký talent a velkou motivaci, takže si myslím, že to bude skvělý zápas. Chce vyhrát, chce udělat pěkný zápas a ukázat svůj talent, aby ho lidé začali poznávat. Bojovníci jako on jsou dost nebezpeční, protože jsou velmi hladoví po vítězství.
Tohle bude tvůj první západ od finále K-1. Dal sis po finále nějakou pauzu? Kdy jsi začal s přípravou na tento zápas?
Kdy jsem začal s přípravou na zápas? (Pozn. red.: Badr se na chvíli odmlčel.) Myslím, že jsem začal před 5 dny.
Před pěti dny? To není moc.
Ne, to není. Ale pro mě motivace do tohoto zápasu nebyla moc vysoká, takže jsem toho příliš nenatrénoval. Tuším, že jsem měl tak 5, možná 6 tréninků. Je to pro mě také určitý test. Chci vidět, jestli to můžu zvládnout i bez tréninku. Občas se chovám trochu bláznivě, tohle je úplně nová věc v mém životě.
Takže sis udělal takovou delší dovolenou?
Ano, protože minulý rok byl pro mě velmi náročný a bylo pro mě teď velmi těžké najít motivaci do zápasu. Proto jsem si vzal volno. Potom mi zavolal Simon (pozn. red.: Simon Rutz - zakladatel It´s showtime) a ptal se mě, jestli budu zápasit v České republice. Já mu řekl, že nevím, a on mě začal přemlouvat, že lidé mě tady opravdu moc chtějí vidět atd. Tak jsem řekl OK, jdeme zápasit a uvidíme, jak to dopadne.
Co vlastně rád děláš ve volnu po zápasech?
Miluju filmy. Jsem filmový maniak.
A tvůj nejoblíbenější film?
Znáš film Cinderella man (pozn. red.: Těžká váha)? Hraje tam Russell Crowe. To je pro mě jeden z nejlepších filmů.
Jak hodnotíš své vystoupení na letošním finále K-1?
To nevím, je na lidech, aby tuhle otázku zodpověděli.
Jasně, ale viděl jsi již své zápasy na videu. Jsi ty osobně spokojený se svým výkonem?
Ano, jsem spokojený s každým zápasem, protože s každého zápasu se něco naučíš. Když prohraješ, něco se naučíš, když vyhraješ, tak si to podstatné uvědomit nemusíš. Když se podívám na sebe, myslím, že jsem odvedl dobrou práci. Jsem sám se sebou velmi spokojený.
Máš pro letošní rok nějaké konkrétní plány, kromě zisku titulu K-1 a obhajoby titulu It´s showtime?
Pro mě tituly nejsou tak důležité. Chci zápasit pro lidi. Chci, aby se diváci dobře bavili a chci lidi přesvědčit, aby mě oni sami viděli jako šampióna. Tituly pro mě nejsou to hlavní, na co se soustředím.
Podle Michaela Schiavelly, komentátora K-1, bude letošní ročník mezi tebou a Semmym a možná Alistairem, pokud se rozhodne znovu zápasit v K-1. Vidíš tam při současném složení ještě někoho dalšího, kdo by mohl promluvit do bojů o titul? S kým je těžké bojovat v ringu?
Nejsem si jistý, v tuhle chvíli není v K-1 mnoho velkých jmen, ale pořád je to zápas mezi dvěma těžkými vahami, kde se může stát cokoliv. Každý zápas může být nebezpečný. Dva roky zpátky, když jsem zápasil s Alistairem, lidé říkali, že nemá šanci mě porazit a on mě knokautoval v prvním kole. Zápas je zápas. Nevíme, jak to bude letos, musíme počkat a uvidíme, kdo přijde, kdo zůstane, kdo bude dobře připraven a bude se mu dařit a kdo ne. Je těžké teď cokoliv předvídat, finále je ještě hodně daleko.
Se Semmym jsi zápasil již dvakrát. Poprvé jsi jej knokautoval v prvním kole, ale ve finále tvoje strategie nefungovala, protože Semmy byl na tvůj nástup se sérií úderů připravený a držel si tě na distanc, aby se nedostal pod tlak jako v prvním zápase. Vzhledem k tomu, že se dost možná potkáte letos znovu, plánujete s Mikem změnit taktiku na Semmyho, nebo na něj znovu vlítneš stylem „buď a nebo“?
Zatím ještě nevím. Myslím si, že pro mě bude zápas se Semmym velmi těžký. Můžeme sestřelit jeden druhého. Jednou jsem vyhrál já, jednou vyhrál on. Způsoby, jakými zápasíme, to děláme těžké jeden druhému. Možná, že příště bude moje strategie malinko jiná, ale v tuhle chvíli to nemůžu říct. Musíme počkat a uvidíme, jak bude zápasit v dalších bojích, a potom budeme hledat odpověď, jak ho znovu knokautovat. (usmívá se)
Co se týče Alistaira - sledoval jsem tiskovou konferenci před finále K-1, kde jste se dostali do menší hádky. Vypadá to, že ho opravdu nemáš příliš rád. Je to tak?
Ne, já s ním nemám žádný problém, ale poté, co mě knokautoval, se moc rozpovídal a řekl spoustu věcí. Pro mě to bylo nepříjemné období, čekal jsem celý rok, abych dostal novou šanci. Kousal jsem si nehty a čekal a čekal a žádná příležitost nepřicházela. Proto jsem byl ve finále velmi motivovaný a odhodlaný vyhrát. Bylo v tom hodně emocí, ale není to tak, že bych ho nesnášel nebo něco takového.
Slyšel jsi už o hádce mezi Rayem Sefem a Alistairem Overeemem, která se strhla kvůli tobě?
Ano, už jsem o tom slyšel. Ray mi pár dní potom volal.
Vypadá to, že jejich incident bude mít dohru v ringu
Ano, možná budou mít zápas na prvním turnaji K-1 v dubnu. Může to být pěkný zápas. Myslím si, že pro Raye to bude velmi těžký zápas, ale nikdy nevíš, v ringu se může přihodit cokoliv.
Lidé o tobě říkají, že poté, co jsi šlápl ve finále 2008 Remmymu na hlavu, ses hodně změnil a uklidnil se. A zatímco na konci roku 2008 jsi byl co do oblíbenosti blízko úplného dna, na konci uplynulého roku jsi byl zvolen nejoblíbenějším bojovníkem v Holandsku…
…jasně, ale to je právě to, co jsem ti už říkal. Všechno se může během jednoho roku změnit. A předtím, než jsem šlápl Remmyho, jsem už byl také dost populární. Potom se to otočilo, ale občas se prostě stane, že uděláš jeden krok vpřed a dva zpátky. Podle mě to tehdy byl jeden krok zpátky a letos jsem udělal dva kroky vpřed.
Vím, že na tohle se tě už lidé ptali nejmíň tisíckrát. Ostatně i já jsem se tě na to v předchozím rozhovoru ptal. Ale co přesně se v inkriminovaný moment stalo? Když jsem si ten zápas pouštěl znovu, přišlo mi, že jsi prostě neunesl psychický tlak z bodové ztráty v prvním kole.
Já upřímně nevím, co se vlastně stalo. Bylo to prostě zatmění. Někdo vypnul světlo a měl jsem tmu před očima, nebo spíš rudo před očima. Je to asi něco podobného, jako když Mike Tyson ukousnul kus ucha Holyfieldovi. Bylo to příliš věcí najednou. Adrenalin byl na maximu.
V našem prvním rozhovoru jsi říkal, že jsi s bojovými sporty začal v 7 letech. Mohl bys prozradit víc o své zápasové historii? Tady u nás většina lidí zná tvou sportovní kariéru až od tvého příchodu do K-1. Mohl bys tedy sdělit, kdy jsi měl svůj první zápas? Jak ses nakonec z Holandska dostal až do japonské K-1?
Svůj první zápas jsem měl v 11 letech. Byl jsem velmi agresivní a dravý bojovník, když jsem byl mladý…
…takže se toho moc k dnešnímu dni nezměnilo.
Tak. (usmívá se) Vyhrál jsem spoustu zápasů. Nikdy bych neřekl, že to dotáhnu tam, kde jsem dneska, ale byl jsem velmi horlivý, snaživý a měl jsem velkou motivaci, když jsem byl mladší. A podívej se na mě teď. Je mi 25 let a znají mě spousty lidí a všem v K-1 jsem nakopal zadek. Do K-1 jsem přišel v roce 2005. Viděli moje zápasy na videích a požádali mě, abych přijel na jeden turnaj, tak jsem letěl do Japonska. Mým soupeřem byl Stefan Leko. Knokautoval jsem ho a pořadatelé byli ohromeni, řekli mi, ať jim dám kontakt a od té doby tam zápasím nepřetržitě až do dnešního dne.
V letech 2000 - 2005 jsi trénoval v Chakuriki Gymu Thoma Harincka, mimo jiné trenéra dvou K-1 šampiónů Petera Aertse a Branka Cikatica. Co bylo důvodem tvého odchodu po pěti letech spolupráce?
(Badr se na chvíli odmlčel a zvážněl...) Tohle je osobní věc.
OK, tak to necháme být. Dneska trénuješ u Mika Passeniera, dalšího předního holandského trenéra. Je nějaký rozdíl v přístupu k trénování mezi Thomem Harinckem a Mikem Passenierem?
Ano, Thom je skvělý trenér, ale celý jeho přístup se všemi technikami, strategiemi a stylem je ze staré školy. Thom je trenér staré holandské kickboxerské školy a Mike je v tomhle velmi inovativní. Velmi zeširoka přemýšlí o zápasení, je otevřený novým věcem. Studuje zápasy celé dny a snaží se hledat nové strategie, nové způsoby jak zápasit. Mike je na zcela jiné trenérské úrovni, je mnohem lepší a je stále motivován něco vylepšovat. To je ten rozdíl.
Vždycky mě na tobě fascinovalo, přestože zápasíš v nejtěžší váze zhruba od roku 2003, že v té době jsi ani zdaleka nebyl těžkou váhou. Viděl jsem tvůj zápas, když ti bylo asi tak 18 let, a tipoval bych tě na váhovou kategorii do 81 kg.
Předtím jsem zápasil ve váze do 84 kg. Ale je pravda, že tehdy jsem ještě nebyl těžká váha. Vážil jsem 84 kg nebo mezi 82 až 84 kg, když jsem začal zápasit v těžké váze. Bylo mi tehdy 17 - 18 let. Dnes je mi 25. Předtím jsem měl tělo chlapce, které se během let vyvinulo v mužské.
Jaká je tvá současná váha?
Hádám, že teď vážím tak okolo 103 kg. Když bylo finále K-1, měl jsem okolo 107, 108 kg. Byl jsem lépe připravený, více a intenzivněji jsem trénoval. Teď, když jsem moc netrénoval, jsem zase trochu zhubnul.
Na videu v rámci spotu před finále K-1 jsem viděl, že máš nového kondičního trenéra. Tuším, že jsi mu říkal Papa Mike. Bylo tam pár ukázek tvého kondičního tréninku. Cvičíš jen s vlastní vahou nebo i s činkami?
Většinu času trénuji jen se svojí vlastní vahou. Cvičím i s činkami, ale většinou je to kombinace obojího. Více cviků jezdím s vlastní vahou.
Takže hlavně plyometrické cviky?
Přesně tak, spousty cviků na výbušnost. Trénuji jako vojáci.
Dodržuješ nějaký zvláštní stravovací program?
Nemám nějakou přísnou dietu, ale můj kondiční trenér je u mě během přípravy celý den i noc, dělá mi snídani, oběd atd. Stará se o to, co jím. Pro tenhle zápas jsme neudělali vůbec nic, pouze jsem si párkrát zatrénoval, ale nedodržoval jsem žádný zvláštní stravovací program.
V našem prvním rozhovoru jsi říkal, že nemáš žádné tréninkové rutiny a trénuješ podle momentálního pocitu. Zajímalo by mě, jak tedy vypadala tvá příprava na finále K-1?
Na finále K-1 jsem trénoval velmi tvrdě, protože jsem měl silnou motivaci. Můj trénink se odvíjí právě od toho, jakou mám pro daný zápas motivaci. Je to o tom, co mám v hlavě.
Já se ptám zejména proto, že většina profesionálních bojovníků má určitý program, podle kterého mají zápasovou přípravu rozdělenou do několika fází. Zpravidla se začíná dlouhými běhy, těžkými vahami v posilovně a čím je zápas blíže, tím přidávají na rychlosti a intenzitě, zkracují délku tréninku a zaměřují se na rychlost, techniku, výbušnost atd. A jestliže trénuješ jen podle momentálního pocitu, tak asi takový průběh přípravy nemáš.
Ne, nemám. Někdy toho udělám víc, někdy méně, podle toho, jak to v daný moment cítím. Podle toho, co považuji za nezbytné, to udělám. Na tenhle zápas jsem téměř vůbec netrénoval a myslím si, že to stačí. Někdy je moje myšlení trošku divné. Chci prostě jen zápasit.
Nebude ti ale v zápase chybět trochu sebevědomí, když víš, že jsi přípravě tolik nedal?
Sebevědomí není něco, co získáš během tréninku. A to, co rozhoduje v zápase, musíš mít v sobě. Když budeš někde na baru a někdo přijde a začne strkat do tvojí manželky, tak mu taky neřekneš: „Ne, ne, počkej, já musím trénovat 6 týdnů a pak se vrátím.“
Když jdeš do ringu, na co myslíš?
Nemůžu prohrát. Nikdy a v žádném případě nemůžu prohrát.
Máš nějaký zvláštní rituál, nějakou činnost, kterou děláš, než jdeš do ringu?
Ano, modlím se. Ne, abych vyhrál, ale abych zůstal zdravý. Zůstat zdravý je nejdůležitější věc v životě. Jestli vyhraješ nebo prohraješ, už není podstatné.
Líbí se mi tvoje nástupy do ringu, kdy na tebe Mike nebo Melvin křičí z půl metru a povzbuzují tě cestou do ringu.
Ne, tak to není, oni mě nepovzbuzují. Nadávají mi. Říkají mi hodně zlé věcí. Tím mě ještě víc nabudí. V tu chvíli jsem úplně nastartovaný a nepotřebuji už povzbuzovat. (usmívá se)
Podle mnohých jsi momentálně nejlepší nebo jeden z nejlepších bojovníků v K-1. Co považuješ za svoji hlavní přednost či největší zbraň?
Myslím, že je to moje srdce.
A co považuješ za nejdůležitější faktor v zápasech?
Nejdůležitější faktor v zápase? Rozhodčí.
Vzhledem k tomu, že za poslední dva roky jsi zápasil pouze jeden celý zápas a zbytek končil před limitem, tak bych řekl, že rozhodčí zrovna u tebe nebudou tak aktuální záležitostí.
Jasně, nechce se mi čekat, až to rozhodnou rozhodčí. Ale rozhodčí jsou pořád důležitou součástí zápasu. Mohou ovlivnit jeho vývoj.
Při pohledu do tvých statistik jsem objevil celkem zajímavou věc. Jsi typický stand-upový bojovník, a tak mě celkem překvapilo, že máš na svém kontě i jeden MMA fight. Bylo to tuším v roce 2002. Co to přesně bylo za zápas, mohl bys ho trochu přiblížit?
Ten den měl zápasit Melvin. Byl pozván na turnaj, jenomže měl zápasit ještě na jiném turnaji, jehož organizátoři mu zakázali vystoupit na téhle akci. Tak přišli za mnou, jestli nechci zápasit. Já řekl, proč ne? Byla to jen taková sranda. Netušil jsem, že jednou budu tam, kde jsem dneska.
Takže si boj na zemi vůbec netrénoval? Jaký máš vůbec vztah k MMA?
Ne, vůbec jsem netrénoval a nemám rád MMA, protože nemám rád chlapy, co mě chytají a objímají. (usmívá se) To není můj šálek čaje.
Nicméně tomu se nevyhneš ani v K-1. Například teď, když přišel do K-1 Alistair, začal tam se všemi házet o zem a strhávat je... Už jsem se o tom bavil s Remym, když tu byl. Je to tím, že K-1 před časem zakázala klinče, a proto je spousta bojovníků přestala trénovat a mají s tím problémy.
Je to na tobě, jestli budeš trénovat klinče, nebo ne. Když to soupeři nedovolíš, tak tě nebude chytat do klinče, a potom to nemusíš trénovat. Nicméně my klinče trochu trénujeme. A co tady dělá Alistair, není nic zakázaného, pokud mu to rozhodčí dovolí, nemám s tím problém.
V prvním rozhovoru pro Ronnie.cz jsi prozradil, že máš v plánu reprezentovat Maroko v amatérském boxu na Letních olympijských hrách v Londýně. Platí to pořád?
Ano, jsme tím neustále zaměstnaní, ale není lehké tento sen realizovat. Pořád je to v jednání.
Už příští rok by měly začít kvalifikace na olympijské hry.
Ano, ale to není problém. Nejprve musí komise akceptovat, že jsem amatérský boxer. Měli jsme několik jednání s olympijskou komisí a oni teď jednají, jestli jsem amatérský boxer, nebo ne.
To je docela zajímavá otázka, protože jsi profesionální kickboxer.
Jasně, ale na olympijských hrách běžně hrají profesionální fotbalisté nebo basketbalisté. My nevíme, v čem je problém, ale komise řekla, že se to musí nejdříve projednat.
Ono jde asi o to, že jakmile se někdo stane profesionálním boxerem, už nemůže zápasit v amatérech, tím pádem nemůže na olympiádu. Otázka ale je, jak to bude u tebe, protože ty jsi profesionální kickboxer, ne boxer, je to v podstatě jiný sport, i když velmi blízký.
Právě o tomhle se teď bavíme a snažíme se je o tom přesvědčit.
Už tu mám pro tebe jen poslední otázku na závěr. Má pro tebe nějaká výhra v K-1 zvláštní význam? Napadá mě například výhra nad Semmym nebo Peterem Aertsem, který byl tvým oblíbeným bojovníkem.
Určitě nad Peterem, pořád je mým nejoblíbenějším bojovníkem, stále se rád dívám na jeho zápasy. Už nezápasí jako dřív, protože zestárnul, ale pořád má jiskru a to se mi líbí. Když jsem ho porazil, byl jsem velmi šťastný, nicméně pořád ho velmi uznávám. A jak jsem ti říkal, pro mě není důležité, jestli vyhraji nebo prohraji, ale abych udělal pěkný zápas. Pokud udělám dobrý zápas a prohraji, tak mi to vůbec nevadí.
Děkuji ti moc za rozhovor.
Nemáš zač. Já také děkuji.
Po skočení rozhovoru jsme se dohodli, že mi věnuje také pár minut po zápase. Rozhovor měl mít totiž původně dvě části. Druhý den dopoledne se měla v hotelu Hilton konat tisková konference s Badrem Harim i pro ostatní média. Po dvou hodinách čekání se přítomní novináři Badra nedočkali. Na odpoledne byl naplánován veřejný trénink v pražském Hanuman Gymu v Dejvicích. Kromě několika novinářů a televizních štábů na něj čekali také jeho fanoušci, kteří trénují v Hanuman Gymu. Badr opět nepřišel. Když jsem s ním následující den mluvil v O2 areně na oficiálním vážení a tiskové konferenci It´s showtime, zeptal jsem se ho, proč nepřišel a zda platí, na čem jsme se dohodli. Badr mi s úsměvem na tváři odpověděl: „Spal jsem, ale náš zítřejší rozhovor platí.“ Když k němu skutečně mělo dojít, byl jsem postaven před obrovské dilema. V den akce totiž do Prahy přiletěl i Melvin Manhoef a musel jsem si na místě vybrat, komu během 20 minut času, který jsem měl k dispozici, dám přednost. Nakonec jsem udělal rozhovor s Melvinem, a jak se ukázalo, udělal jsem dobře. Setkání a rozhovor s ním byly velmi intenzivním zážitkem, Melvin na mě velmi zapůsobil jako osobnost, ale o tom už v dalším chystaném rozhovoru. Kromě toho Badr ostatním médiím slíbil pouze dvě minuty a z dvou minut se nakonec staly jen dvě otázky.
Badr Hari je velmi zvláštní člověk. I když se za poslední rok velmi zklidnil, svojí horkokrevnou povahu nezapře. Nicméně právě takové bojovníky mají lidé nejradši, příběhy bouřliváků, jako je Badr Hari, lidi fascinují nejvíce. Milují jeho zápasy, navíc má velké charisma a dokáže si publikum rychle podmanit. Autor jednoho článku o K-1 před časem přirovnal Badra Hariho k Miku Tysonovi a označil ho za Tysona K-1. Myslím, že na tom přirovnání něco bude.
Foto - oficiální web K-1
Sterling - přítahy s oporou hrud...
