Finále K-1 2009: Semmy Schilt přepsal historii.
Měl to být jeden z největších vrcholů posledních let, nekompromisní síto eliminačních bojů tentokrát procedilo osm bojovníků, kteří reprezentují to nejlepší, co může současná K-1 nabídnout. Mezi hlavními favority se očekávaly památné boje, které se zapíšou do historie a během sobotního dopoledne našeho času se v jokohamské aréně skutečně historie několikrát přepisovala. Jako si časem budou lidé loňské finále připomínat v souvislosti s incidentem Badra Hariho a Remyho Bonjaskyho, zapíše se letošní finálový turnaj do pamětí fanoušků především jako rekordní comeback Semmyho Schilta na trůn K-1. Semmy získal již svůj čtvrtý pás pro vítěze a stanul po boku Ernesta Hoosta, který se mohl ještě do soboty jako jediný pyšnit čtyřmi tituly. K vítězství navíc po třech výhrách KO v prvním kole doputoval v rekordním čase a vymazal ze statistik dlouholetý primát Petera Aertse z roku 1998. K tomu, aby se znovu stal králem, mu stačilo v ringu strávit během tří zápasů pouhých 5 minut a 52 vteřin. Holandský dlouhán z Golden Glory se vrátil suverénním způsobem na vrchol v době, kdy mu bylo dáváno mnohem méně šancí na vítězství než kdykoliv předtím. Porážka od Petera Aertse a především KO od Badra Hariho jeho dominantní postavení v K-1 značně oslabily, on jej však dokázal v silné konkurenci ostatních uchazečů vybojovat zpět.
Turnaj započal jako jeden z nejsilněji obsazených finálových střetů posledních let. Vyhrocená atmosféra předzápasové tiskové konference byla předzvěstí napínavých sobotních bojů. Průběh finálových klání ale nakonec předčil i ta nejtroufalejší očekávání. Šest ze sedmi zápasů pyramidy skončilo knokautem v prvním kole. To se doposud za celých šestnáct let trvání soutěže nestalo. Za největší adepty na zisk letošního titulu byli považováni Badr Hari, Semmy Schilt, Alistair Overeem a Remy Bonjasky. Tyto prognózy se skutečně naplnily, všichni čtyři postoupili přes své soupeře do další fáze turnaje. Eliminačním sítem doputoval do finále z levé strany pyramidy Badr Hari. V pozici hlavního favorita turnaje ho čekal poslední krok - znovu porazit Semmyho Schilta. Jenomže Semmyho finálové zkušenosti mluví zcela jasně. Objeví-li se ve finálové pyramidě, stane se vítězem. Všechny porážky, které během kariéry utrpěl, se uskutečnily v dílčích zápasech. V eliminačních bojích má 100 % bilanci. Hari se pokusil při stejné taktice zopakovat senzační výkon z Amsterdamu, Semmy byl ale tentokrát na jeho nástup připravený, nenechal se zaskočit a oplatil marockému bojovníkovi porážku stejnou měrou i s úroky.
Předtím, než do ringu nastoupila první čtvrtfinálová dvojice, proběhlo také několik zahajovacích zápasů. Jeden z nich byl pro české fanoušky obzvláště zajímavý. Představil se v něm při svém druhém vystoupení v K-1 Honza Soukup proti Japonci Tsutomi Takahagimu, jenž pochází ze stejného klubu jako Honzův nedávný přemožitel a šampión ve váze do 100 kg Kyotaro. Napodruhé vyšel Honzovi zápas v K-1 na výbornou, soupeře dokonce poslal kolenem do počítání, a přestože se mu nakonec nepodařilo skoncovat s načatým soupeřem před limitem, vyhrál nad domácím bojovníkem jednomyslným rozhodnutím rozhodčích 3-0 na body a úspěšným vystoupením ve vyprodané jokohamské aréně si řekl o další příležitost v K-1. Následoval první rezervní zápas, ve kterém se představil Peter Aerts a Gokhan Saki. Boj alespoň o teoretickou šanci či naději promluvit do finálových klání odstartoval sérií kopů na obou stranách. Saki předvedl několik pro něj typických svižných kombinací kop, úder na hlavu, úder na spodek a znovu kop v různých variantách. Peter se ale začal tlačit dopředu a Saki musel odpovídat z ústupu. Saki byl bezesporu rychlejší, avšak Aertsovy tvrdé kopy a permanentní tlak jeho výhodu efektivně smazávaly. Víceméně podobný průběh ve druhém kole, kdy Peter okopával Sakiho ze všech stran a Saki odpovídal stejnou mincí a navíc se snažil přidávat ještě kombinace úderů, rozsekl Aertsův zadní hák, po němž se Saki ocitl na zemi. Nejprve to vypadalo, že již nevstane, nakonec se přeci jen postavil na nohy. Pokračovalo se zhruba 10 vteřin a přišel konec kola. Saki se stihl během přestávky vzpamatovat a v poslední tříminutovce sváděl s holandským dřevorubcem opět vyrovnaný boj. Obdobně jako v předchozích dvou kolech se ho Aerts snažil tlačit do ústupu, Saki musel bojovat pod neustálým tlakem, což mu příliš nevyhovovalo. Aerts tím eliminoval jeho rychlostní převahu a pohlídal si jasné vítězství na body. Znovu potvrdil, že ve svých 39 letech je v jeho silách být, když ne lepším, alespoň rovnocenným protivníkem kterémukoliv z bojovníků mladé generace. Jeho radost z vítězství následně trochu kalila skutečnost, že do finálových bojů vůbec poprvé během své kariéry definitivně nezasáhl.
Zápasem mezi Badrem Harim a Ruslanem Karaevem byla zahájena hlavní a nejočekávanější část turnaje, boj o nového krále mezi stand-upovými bojovníky. Ruslan si očividně nedělal těžkou hlavu se zápasovou taktikou a rozhodl se všechno vsadit na jednu kartu. Při první příležitosti do Hariho vystartoval se sérií úderů. Hari brzy přešel z obrany do protiútoku a hákem poslal Ruslana poprvé k zemi. Ruský blesk se postavil na nohy a jen co rozhodčí nechal zápas pokračovat dál, pustil se znovu, nedbajíc skutečnosti, že se před několika vteřinami ocitl na zemi, do dalšího útoku se stejnou vervou. Nicméně jeho filozofie „čím víc úderů, tím větší šance, že padne náhodný úder na bradu soupeře“ úspěch neslavila. Hari ho znovu seknul. Karaev skončil podruhé na zemi a bylo dobojováno. Neuplynula ani minuta a Hari slavil vítězství KO. O jeho semifinálovém protivníkovi se mělo rozhodnout mezi Alistairem Overeemem a Ewertonem Teixeirou. Teixeira zahájil v netradičním postoji s vysunutou přední rukou. Zřejmě měl v úmyslu držet fyzicky zdatnějšího soupeře od těla a vyvarovat se případným klinčům a strhům. To se mu alespoň v úvodních vteřinách dařilo, dobře pracoval lowkicky a přední rukou, avšak hned při první příležitosti, kdy se mu dostal Overeem na tělo, přišel pro něj osudný moment zápasu. Teixeira inkasoval dvě kolena po sobě. Druhým kolenem do hlavy ho Overeem definitivně vypnul a vyhrál zápas KO. Značně otřesený Teixeira, ležící s nepřítomným výrazem na podlaze ringu, musel být ihned ošetřen a zkontrolován lékařem. Naštěstí se po pár minutách zvedl a odkráčel z ringu po svých.
S přihlédnutím k zápasové historii třetí čtvrtfinálové dvojice se od Jeroma Le Bannera nečekalo, že po třech předchozích nezdarech dokáže napočtvrté Semmyho porazit. Nicméně přeci jen se od francouzského buldoka, jakožto bojovníka s pověstí velkého tvrďáka, očekávalo, že holandskému sokovi zkomplikuje a znepříjemní jeho cestu do další fáze bojů. To se bohužel nestalo, Geronimo byl hned po prvním inkasovaném kopu počítán a o pár vteřin později se po přesném front kicku skácel bolestivě k zemi. Zápas skončil a s ním pravděpodobně i poslední Jeromova šance vybojovat titul.
Podle komentářů odborníků a odhadu bookmakerů měl být poslední čtvrtfinálový zápas nejvyrovnanější bitvou a jeho hlavní aktéři - Remy Bonjasky a Errol Zimmerman jim dali za pravdu. Jako jediný duel pyramidy naplnil řádný časový limit a ke slovu přišli vůbec poprvé a také naposledy bodoví rozhodčí. V úvodním opatrném kole byl aktivnější Errol a Remy, jak se od něj dalo čekat, zůstával spíše ve dvojitém krytu, odkud odpovídal na soupeřovy výpady. Pro široké masy fanoušků K-1 Remyho styl nebude tím nejatraktivnějším, nicméně jemu funguje skvěle a zde to opět potvrdil. Po jedné z Errolových kombinací jej z krytu zakontroval a jeho mladší krajan se nedobrovolně ocitl na zemi. S přihlédnutím k tomu, že následný vývoj zápasu byl vyrovnanou záležitostí, byl to rozhodující moment, jenž rozhodl o posledním semifinalistovi. Errol byl i ve zbývajících kolech aktivnější. Ačkoliv poslední kolo lze přiřknout na jeho stranu, je třeba zároveň zmínit, že spousta jeho výpadů, díky nimž se mohl jevit v očích běžného diváka jako lepší bojovník, končila v Remyho krytu a mnohem víc byly ku škodě právě Errolovi, jenže se jimi značně vyčerpával, aniž by tím Remyho zásadně ohrozil. Remy zvítězil na body, ale jeho radost z postupu byla jen dočasná. Ve čtvrtfinále nechal spoustu sil, které mu, jak se o chvíli později ukázalo, chyběly v semifinále, kde na něj již čekal zcela čerstvý, předchozím zápasem nijak nepoznamenaný Semmy Schilt.
Aby postupující bojovníci měli alespoň minimální čas na zkoncentrování se do semifinálových klání, přišel po posledním čtvrtfinále na řadu druhý rezervní zápas mezi Danielem Ghitou a ultimátníkem Sergejem Kharitonovem, jenž nahradil původně avizovaného Chalida Araba. Pokud je při současné sestavě někdo hoden přezdívky „Mr. Lowkick“ je to bez většího přemýšlení právě Daniel Ghita. Systematický, disciplinovaný, až precizní způsob, jakým pracuje na destrukci soupeřových stehen, je fascinující, a jelikož je Kharitonov velký držák, byla z toho zajímavá bitva téměř na všechna tři kola. Kharitonov zahájil kombinacemi na spodek, Ghita samozřejmě odpovídal lowkicky a několikrát trefil soupeře kolenem do hlavy. Již po první přestávce se Kharitonov ze svého rohu zvedal lehce toporně, avšak pro jeho nohu to byla jen malá ochutnávka toho, co měla okusit v kole následujícím. Kharitonov ve snaze vyhnout se dalším lowkickům šel Ghitovi více na tělo, kde se snažil skrz soupeřův kryt procpat nějaký hák či zvedák. Ghitova obrana ale byla pevná a jeho lowkicky si znovu našly cestu na jeho přední nohu. Ke konci kola už Kharitonov zoufale snažil chytat jeho lowkicky, strhávat soupeře na zem. Málo platné, Ghita s přesností švýcarského hodináře dále posílal jeden lowkick za druhým. V posledním kole už Kharitonov zcela zjevně kulhal. Podle mého názoru by bylo od jeho trenérů zodpovědnější, kdyby mu do ringu hodili ručník, než aby ho nechali trápit se dál, dokud ho Ghita definitivně sekne. V tu chvíli totiž již bylo všem více než jasné, že Kharitonov nemá nejmenší šanci zápas vyhrát a bylo jen otázkou, kdy mu Ghita zasadí finální kop. Kharitonov jako velký srdcař vydržel snášet bolest daleko za prahem běžných smrtelníků, přesto nemohl déle vzdorovat zdrcujícím sériím lowkicků a po jednom z nich se skácel k zemi. Ghita vyhrál KO. Bude zajímavé sledovat jeho počínání v příštím ročníku soutěže, především při přímé konfrontaci se stávajícími top bojovníky, které se nevyhne, chce-li být v příštím roce jedním z osmi finalistů.
Po druhém rezervním zápase pokračovaly finálové boje. První semifinále přineslo nejočekávanější zápas roku v podobě odvety Badra Hariho a Alistaira Overeema, jež byla den předtím na tiskové konferenci vyhecována na maximum. Hari reagoval na Overeemovo tvrzení, že nikdo z finalistů K-1 by s ním v oktagonu nebo v ringu MMA nevydržel déle jak tři minuty, prohlášením, ve kterém všem slíbil, že pokud na sebe v semifinále narazí, nevydrží s ním Alistair v ringu déle než tři minuty. Hari se ukázal být mužem činů a svého veřejně učiněného závazku dostál. Overeem nejprve Hariho útok dvakrát odrazil strhem na zem. Při dalším výpadu už tolik štěstí neměl a posadil se po inkasovaném úderu na zem. Overeem se zvedl a rozhodl se pokračovat dál. Hari s nástupem hladového predátora do něj znovu vystartoval, sérií úderů ho zahnal do rohu, kde ho highkickem zasáhl do hlavy a rozhodčí byl nucen ukončit zápas. Hari zvítězil KO v prvním kole a stal se prvním finalistou. V následujícím semifinále číslo dvě udělal poslední krok do finále Semmy Schilt. V úvodu to vypadalo, že se rodí nová senzace. Remy vlítl na Semmyho s naskakovanými údery a jedním z nich ho poslal k zemi. V tu chvíli mu stačilo pouze jediné, ještě jednou poslat Semmyho do počítání. Jenže to se mu nepovedlo, jeho zběsilé máchání rukou, jež mělo s boxerskými údery pramálo společného, ho vyčerpalo natolik, že se posléze stáhl a na svoji pasivitu doplatil dvojím počítáním. Když se Remy po inkasovaném lowkicku svíjel na zemi bolestí, rozhodčí ukončil zápas a Semmy se stal druhým finalistou.
Vložený zápas mezi Tyronem Spongem a Kyotarem vyplnil mezeru mezi semifinálovými boji a samotným finále. Pro Tyrona to bylo první vystoupení pod vedením nového trenéra Ernesta Hoosta. Naposledy bojoval v ringu K-1 proti Gokhanu Sakimu, s nímž prohrál po nastavovaném kole. Kyotaro, coby stávající šampión ve váze do 100 kg, nemá příliš práce s obhajováním titulu jednoduše proto, že jej ještě ani jednou neobhajoval a ani v tomto souboji nebyl jeho titul ve hře. Kyotaro oproti poslednímu vystoupení s Ruslanem Karaevem mile překvapil. Před svým soupeřem tentokrát neutíkal, pouze ustupoval a občas se dokonce odhodlal k výpadům do svého soupeře. V prvních dvou kolech držel japonský šampión s holandskou hvězdou a několikanásobným mistrem světa vyrovnanou partii. Kyotaro je bojovník, který nemá velké problémy boxovat efektivně z ústupu, naopak tento styl mu vyhovuje a dokáže v něm být velmi nebezpečný. Ve třetím kole se převaha přeci jen přelila na stranu Sponga, Kyotaro inkasoval několik tvrdých kolen a s přibývajícím časem už mu docházely síly vzdorovat neúnavnému Spongovi, a proto vyhrál holandský bojovník na body u všech tří rozhodčích.
Posléze přišel na řadu finálový zápas. Sešli se v něm dva nejlepší bojovníci současnosti. Zatímco u Hariho o tom nikdo nepochyboval, v Semmyho případě se přeci jen objevovaly menší pochyby, zda se jeho éra neblíží ke konci. Tím, kdo zasel sémě pochybností, byl právě Hari, když Semmyho v polovině května před zraky diváků vyprodané amsterdamské arény knokautoval v prvním kole. Po dvou výhrách KO v prvním kole bez ohledu na výsledek finálového zápasu bylo jasné, že Semmy ještě zdaleka neřekl poslední slovo. Nicméně zde se mu naskytla jedinečná příležitost odvety v nejdůležitějším zápase roku. Hari se pokusil vsadit na stejnou taktiku jako v Amsterdamu. Semmy byl ovšem na jeho útok mnohem lépe připraven. Nejdřív poslal Hariho jedním rovným úderem do prvního počítání. Při Hariho další marné snaze o útok mu uštědřil highkick na hlavu a Hari se podruhé podíval zblízka na podlahu ringu. Jen o pár vteřin později jej zakontroval potřetí a bylo rozhodnuto. Semmy Schilt se stal vítězem K-1 pro rok 2009.
Badr Hari vs. Semmy Schilt - finále K-1 2009
