Když letošní ročník Souboje titánů v dubnu ve velkém stylu odstartoval
úvodní eliminací, organizátoři se postarali o organizačně na výbornou zvládnutý program a nabídli divákům zajímavá jména bojovníků včetně dvou největších současných českých es thajského boxu Jirky Žáka a Ondry Hutníka. Otázkou bylo, zda se podaří udržet nasazenou laťku stejně vysoko, popřípadě ji posunout zase o kousek výš i při listopadovém finále. Ohlušující burácení publika během hlavních zápasů dalo na tuto otázku nekompromisní odpověď. Souboj titánů se u nás stal již tradiční sportovní a společenskou událostí a v pátek se do Plzně sjeli příznivci bojových sportů ze všech koutů České republiky, kteří kompletně vyprodali halu Lokomotivy Plzeň. Nechyběl ani hlouček slovenských fanoušků, jenž dorazil povzbudit své zástupce. Tímto tempem bude titánům stávající hala brzy malá. Pokud bych měl vybrat jednu událost, kterou v letošním roce plzeňský turnaj nejvíce ovlivnil domácí scénu, je to bezesporu návrat Jirky Žáka na české gala večery. Zásluhou Jirkova promotéra a jednoho z pořadatelů turnaje Petra Otticha se jeden z našich nejlepších a nejúspěšnějších bojovníků po několika letech představil v Čechách a dostal se díky tomu znovu do povědomí širší veřejnosti.
Už při zmiňovaném zahajovacím turnaji, kdy pořadatelé přichystali pro diváky jako hlavní superfight prestižní souboj stávajícího šampióna titánů Davida Keclika a Ondry "Spejbla" Hutníka, diváky nejvíce nadchl svými výkony v pyramidě právě Žák, který si tehdy vítězstvím nad Tomášem Šenkýrem zajistil přímý postup do finále. Následně se jeho vložený zápas stal hlavním lákadlem karlovarské eliminace a nakonec byl i hlavní tváří listopadového finále. Bez ohledu na výsledek finálových bojů patří pátý ročník Souboje titánů Jirkovi Žákovi, který byl podle ohlasů králem titánů plzeňského publika ještě předtím, než se jím skutečně stal. Jeho cesta za celkovým titulem byla náročná a bolestivá. Jirka se dvakrát ocitl na zemi a byl počítán, přesto nakonec zcela zaslouženě doputoval až do vítězného konce, ve kterém na něj čekala finanční odměna pro nového vítěze ve výši 4000 eur. Turnaj nabídl velkou show nejen v ringu, ale i mimo něj, organizátorům se podařilo sehnat osm kvalitních evropských bojovníků do eliminace a celý večer završilo grandiózní finále. Poprvé byl na turnaj zařazen zápas podle pravidel MMA. Vytknout jim lze snad jen zdlouhavé pauzy, zejména při přechodu mezi předzápasy a hlavním programem. Pokud se přestávka ohlášená na 25 minut (jež je sama o sobě dlouhá tak akorát) ještě jednou prodlouží o téměř stejnou dobu, narušuje to spád a atmosféru turnaje. Úvodní program vyplnilo pět zápasů amatérské ligy. V předzápasech nejvíce zaujal souboj Petra Matějky a Martina Kališe, který mohl být klidně vložen jako superfight do hlavní části programu. Kališ, pověstný svou odolností a tvrdostí, vydržel vzdorovat soupeři až do konce, Matějka byl ale od prvních vteřin o třídu lepším bojovníkem a zaslouženě vyhrál na body. Samotné finále Souboje titánů 2009 odstartovalo rezervním zápasem k finálové pyramidě mezi Filipem Sýkorou z pražského Derloy´s Gymu a slovenským bojovníkem Miroslavem Cingelem.
O vyrovnané partii se dá mluvit maximálně během prvního kola, kde oba bojovníci ještě kombinovali útočené výpady se zhruba stejnými úspěchy. Od druhé tříminutovky byl lepší Sýkora. Cingel, ačkoliv mohl působit jako aktivnější bojovník, nenašel efektivní způsob, jak překonat soupeřům kvalitní dvojitý kryt. Sýkora dostal postupem času zápas pod kontrolu. Chodil slovenskému protivníkovi na tělo, kde se však nevrhal do zběsilých útoků, ale v klidu vyčkával na vhodnou příležitost k útoku. V posledním kole se naplno projevil výsledek taktik a stylů boje obou bojovníků. Cingelův slabý boxing přes Sýkorův kryt procházel jen výjimečně, zato kombinace úderů na spodek a hlavu, zakončované lowkickem ze strany českého kickboxera byly tvrdými odpověďmi, jež přinášely svůj efekt. Ke konci již oběma soupeřům docházely síly, oba se snažili o podkopávání a strhávání na zem, závěr byl proto trochu rozkouskovaný. Filip Sýkora byl po tříkolové bitvě vyhlášen vítězem zápasu. Úvodní čtvrtfinále pyramidy bylo odvetou z června letošního roku mezi Davidem Onuferem a vítězem uplynulého ročníku titánů Davidem Keclikem. Keclik původně v Plzni vůbec startovat neměl, nicméně poté, co se Onuferův původně plánovaný soupeř Holanďan Redouan Cairo údajně zasekl na ruzyňském letišti, byla potřeba najít narychlo náhradu, a tak byl do boje povolán rakouský kickboxer s českými kořeny, aby podruhé během několika měsíců změřil síly se svým jmenovcem z Rasant Gymu Teplice. Když na sebe na Gladiator Games v Praze poprvé narazili, radoval se z těsné výhry na body David Onufer. Tentokrát se však historie neopakovala. V úvodních vteřinách byl aktivnější a útočnější Onufer, Keclik ale postupně přebíral iniciativu na svou stranu. Ke konci kol se publiku naskytl typický pohled, kdy se Onufer bránil z ústupu Rakušanovu tlaku. Onufer rozdal několik tradičně tvrdých háků, povedly se mu i dva highkicky, ke konci ale už boxoval minimálně a snažil se spíše pracovat nohama. Keclik pracoval dobře front kicky a rovnými údery. Ve třetím kole na tom byl po fyzické stránce lépe Keclik a rozdal více přesných zásahů. Když verdikt rozhodčích nepřinesl jméno vítěze, muselo se poprvé nastavovat. V nastavení Keclik knokautoval Onufera kopem na žebra. Teplický reprezentant několikrát zkolaboval bolestí na zem, než se pevně postavil na nohy, aby mohl za asistence svého týmu odejít z ringu. Podle nepotvrzených informací má zlomená dvě žebra.
Další čtvrtfinálový boj v podání Tomáše Šenkýra a Nermina Juka Halovice z Bosny a Hercegoviny nabídl divákům zejména z počátku ofenzivní podívanou. Halovic zaskočil slovenskou hvězdu tvrdými háky na hlavu i tělo. Jeho zeširoka napřahované údery, jež opisovaly dlouhé letové plochy, Tomáše několikrát zasáhly přímo a Halovic si u něj rychle vydobyl respekt. Tomáš se očividně nechtěl pouštět do větších boxerských výměn, kde by mohl inkasovat nějaký náhodný úder. Zvládl proto zápas výborně po taktické stránce. Ukázkově pracoval nohama. Poslal Halovicovi několik kopů na žebra a lowkicků, držel si ho na distanc, a když ho zakontroval, tak se zase rychle vracel zpátky do výchozí pozice. Halovic zřejmě přepálil začátek zápasu a v posledním kole už neměl tolik sil. Jeho boxerské kombinace byly stále kratší a méně časté. Šenkýr vyhrál na body. Při třetím eliminačním souboji o sobě dala vyprodaná plzeňská hala Lokomotivy poprvé naplno vědět. Do ringu totiž nastoupil Jiří Žák. Nástupem v kostýmu gladiátora s pláštěm, mečem a štítem započala jeho cesta finálovou pyramidou. Jeho prvním protivníkem byl německý veterán Tyrone Prest West. Hned v úvodním kole poslal Jirka Tyrona hákem k zemi, následný Žákův nápor však Němec ustál a tak se pokračovalo dál. Ve druhém kole se tempo zpomalilo, oba soupeři čekali na chybu, Jirka nechával soupeře začínat, Tyrone toho využil především k okopávání Jirkovy přední nohy. Ve třetím kole přišel zvrat a velký šok pro plzeňské publikum. Jirka Žák se ocitl po Tyronově kombinaci na zemi a byl počítán. Posléze se Tyrone pokusil o zasazení finálního úderu, Jirka jeho zhruba 20vteřinový ofenzivní tlak „přežil“ v krytu a následně sám přešel do ofenzivy a za povzbuzování publika rozjel své kombinace. V tu chvíli měl zase navrch on, ale West se nenechal zcela převálcovat Jirkovým tlakem. I z jeho strany přišlo ještě několik pěkných momentů. Jeho front kick na hlavu a pár přesných úderů ovšem na celkové vítězství nestačily. Jirka Žák se stal těsně, ale zaslouženě vítězem.
Zahajovací klání osmi finalistů zakončil rusko-portugalský souboj mezi Arthemem Vakhitovem a Leonildem Evorou. Rus byl během všech tří kol mírně lepší, častěji se snažil útočit. Oproti soupeři z něj vyzařovala větší chuť po vítězství, ale ani jeden bojovník si nevytvořil výraznější tlak a tak zápas putoval podruhé během večera do extra round. Vakhitov nakonec zaslouženě vyhrál na body a stal se následujícím soupeřem Jirky Žáka. Po čtvrtfinálových bojích se uskutečnil první superfight podle pravidel thajského boxu mezi Jiřím Apltauerem z KTSO Praha a Adamem Chajkinem z konkurečního klubu Hanuman Gym Praha. Zápas skončil dřív, než pořádně začal. Chajkin po několika výměnách zatlačil svého protivníka do rohu a po kombinaci ho poslal k zemi, přičemž mu zlomil nos. Doktor následně nepustil Apltauera dál a tak souboj skončil RSC v 1. kole. Před zahájením semifinálových duelů se udála jedna zásadní změna. David Keclik, který se měl utkat v prvním semifinále s Tomášem Šenkýrem, se v zápase s Davidem Onuferem zranil a odstoupil z turnaje. Podle pravidel, která na takovou situaci pamatují, tak měl přijít na řadu jako náhradník vítěz rezervního zápasu Filip Sýkora. Bohužel i ten se zranil a tak do semifinále pořadatelé nakonec poslali poraženého bojovníka z rezervního zápasu Miroslava Cingela. Mělo to ale jeden háček. Oba bojovníci pocházejí ze stejného klubu a jsou tréninkovými partnery a především kamarády. Nemohlo nastat nic jiného, než co se nakonec v ringu skutečně odehrálo. Diváci byli svědkem lehčího sparingu a nepomohlo ani napomenutí ringového rozhodčího. Kluboví kolegové zřejmě neměli v úmyslu toto vystoupení příliš dlouho natahovat. Cingel se nechal ještě v prvním kole spočítat. Údajným důvodem počítání byla rozkopaná noha. Konec tréninkové vsuvky s hereckými prvky znamenal hozený ručník z Cingelova rohu po konci počítání. Diváci byli samozřejmě velmi nespokojeni a svoji nespokojenost dávali hlasitě najevo. Možná nebylo od věci povolat do ringu některého z poražených čtvrtfinalistů. Nicméně stalo se a Tomáš postoupil bez námahy do finále.
Následovalo druhé semifinále mezi Jirkou Žákem a Arthemem Vakhitovem. Jirka nebyl úplně ve své kůži, těžko říct, co za tím bylo. Knock down z prvního zápasu mu pochopitelně nepřidal, ale už předtím se mi v průběhu boje s Tyronem Westem zdálo, že není úplně ve své kůži. Tentokrát byl už od začátku pasivnější, nechával svého soupeře začínat. Ve druhém kole měl Rus dokonce mírně navrch a dobře bodoval předním direktem. Až v závěrečné tříminutovce se Jirka konečně rozjel, ale nebylo to úplně "ono". Více používal nohy, nakonec přece jen sekl ruského soupeře na bradu, který úder sice ustál, ale byl vidět velký respekt, který pak po zbytek kola z Jirky měl. Řádná doba zápasu vítěze nepřinesla a tak se muselo opět nastavovat. V extra round měl více ze hry Jirka, který dobře pracoval nohama, mladý Rus byl ale houževnatým a nepoddajným sokem a svůj skalp nedal zadarmo. Jirka nakonec přeci jen vydřel postup do finále. Když odcházel z ringu do zákulisí, vypadalo to, že obtížně došlapuje na přední nohu. Šrámy, inkasované údery a únava ze dvou těžkých zápasů byly na Žákovi znát. Než přišlo na řadu velké česko-slovenské finále, proběhly ještě dva vložené zápasy. První z nich byl avizovaný souboj podle pravidel MMA, který vůbec poprvé přivedl na titány ultimátní zápasy. Jeho hlavními aktéry byl André Reinders a několikanásobný litevský šampión ve volném stylu Aleksej Voronov. André v úvodu „pozdravil“ svého soupeře několika lowkicky a poté se oba soupeři dostali do klinče a odtud na zem. Navrch se dostal André. Nastala obdobná situace jako při jeho předposledním zápase v Brně. Soupeř se ve snaze vyprostit se z područí svého soupeře otočil čelem k podlaze ringu, André sedící na jeho zádech rozjel sérii úderů. Soupeř zůstal pouze v pasivní obraně, ale rozhodčí nechal zápas pokračovat dál. André po chvíli nasadil Litevci škrtící techniku (pozn. red.: Rear naked choke) a ten byl nucen českému ultimátníkovi odklepat. André vyhrál vzdáním soupeře v prvním kole.
Poslední superfight do ringu přivedl domácího bijce Honzu Tůmu a svěřence Muay thai Brno Jiřího Kopečného. Honza má opravdu prvotřídní styl, tlačí se neustále dopředu jako buldozer, neudělá jediný krok zpátky a přitom zůstává úplně klidný, nežene se do žádných zběsilých výměn, nechává pracovat soupeře, zabalený v krytu kontroluje jeho výpady a čeká na chybu. Jakmile se potom rozjede, je z toho tvrdý a efektivní protiútok. Kopečný je střelec a v rukou má opravdové granáty, jak to už předvedl na Kings of the ring v Brně, ale tady mu byly jeho tvrdé údery k ničemu. Tůma je téměř všechny bez větších problémů pochytal do krytu, Kopečného výpady Tůmou nikterak neotřásly. Honzovy útoky naopak měly vysokou procentuální úspěšnost čistých zásahů. Ke konci kola poslal Kopečného kolenem k zemi. Ten se zvedl a k jeho štěstí přišel s koncem počítání i konec kola. Bohužel do druhého již nenastoupil. Příčinou byl podle všeho poraněný loket. Tůma vyhrál a znovu potvrdil svoji pověst bojovníka s tvrdým a divácky atraktivním stylem.
Posléze už přišlo očekávané finále, které bylo nádherným představením dvou současných špiček české a slovenské scény. Strhující vyvrcholení celého turnaje bylo odvetou z finále dubnové eliminace, kde na sebe Tomáš Šenkýr s Jirkou Žákem poprvé narazili. Tehdy jednoznačně dominoval Jirka Žák, jenž svou převahu završil knokautem ve třetím kole. Avšak tentokrát byly výchozí pozice obou bojovníků poněkud odlišné. Tomáš Šenkýr se bez práce dostal po semifinálovém sparingu s týmovým partnerem do finále a ušetřil tak spoustu sil. Naproti tomu Jirka měl v nohách těžké čtvrtfinále, kdy byl počítán a další vyrovnaný souboj v semifinále, kde si musel výhru vydobýt až po nastavovaném kole. Ve vyrovnaném, spíše seznamovacím prvním kole pracoval Jirka více rukama, ale lowkickem se mu podařilo skopnout Tomáše na zem. Šenkýr se snažil pracovat nohama na přední noze českého thaiboxera. Na začátku druhého dějství přišlo pro Žáka další počítání. Tomáš seknul hákem Jirku na bradu a ten se ocitl podruhé během večera na zemi, ale ihned byl zpátky na nohou. Následně přečkal Tomášův pokus o předčasné ukončení zápasu a ke konci kola se pustil do útoku a dostal Šenkýra pod tlak. Po dvou kolech bylo jasné, že má-li tento souboj Jirka vyhrát, musí Tomáše ve třetím kole poslat k zemi, a nebo ho totálně převálcovat. Jirka byl se stavem věcí bezpochyby dobře obeznámen, a proto dal do posledního kola vše a rozpoutal ofenzivní smršť. Ta přinesla své ovoce. Tomáš Šenkýr se po háku rovněž ocitl na zemi a byl počítán. Při následujícím drtivém tlaku ještě několikrát Tomášova hlava prudce vylétla z krytu po inkasovaném úderu. Jirka díky strhujícímu závěru ve třetím kole vyhrál a za velkého ohlasu publika se stal novým králem titánů.
Závěrečným Jirkovým proslovem k publiku, v němž poděkoval svým trenérům, promotérovi i publiku skončil pátý ročník Souboje titánů. Ročník, který se do historie tohoto turnaje zapíše jako rok Jirky Žáka, jehož hvězda na domácí scéně momentálně svítí velmi vysoko. V příštím roce mají organizátoři v plánu expandovat i za hranice našeho území a jeden z eliminačních turnajů by se měl uskutečnit i v Žilině. Jaká hvězdná jména se objeví na startovní listně Souboje titánů v příštím roce? Bude Jirka Žák příští rok obhajovat svůj titul krále titánů? Pro více informací sledujte oficiální web turnaje.
Foto:
Jaroslav Netrval (yatro)
Josef Adlt
Sterling - přítahy s oporou hrud...
