André Reinders patří v současné době mezi nejlepší české bojovníky smíšených bojových sportů, pro které se ustálilo používání zkratky z anglického originálu MMA. Ultimátní zápasy jsou jedním z nejdynamičtěji se vyvíjejících sportů. Nicméně u nás, kde bojové sporty obecně nepatří do hlavního společenského proudu, je to stále ještě spíše undergroundová zábava a sport, kterému se na vrcholové úrovni věnuje jen několik nadšenců. Prostřednictvím Internetu sice i u nás roste počet fanoušků MMA, zejména díky populárním organizacím, jako je americká UFC nebo japonský DREAM. Přesto se v našich podmínkách MMA stále potýká s mýty a předsudky, pramenícími z neznalosti sportu, který je pravděpodobně nejtvrdším na světě, ale zároveň s jasnými a přísně dodržovanými pravidly. André se rozhodl dělat to, co ho baví nejvíc, a z možností, které se mu nabízeli, zvolil cestu bojovníka. Vzhledem k výše zmíněnému už možná není potřeba dodávat, že MMA fighter v Čechách musí být bojovníkem v ringu i mimo něj.
Když jsme se s Andrém domlouvali na naší schůzce, narazili jsme na jeden zásadní problém, kterým byla moje chabá orientace v centru Prahy. Nakonec jsme museli přistoupit k radikálnímu kroku. Místem našeho srazu se stalo oblíbené prostranství pro schůzky mimopražských návštěvníků a sice jezdecká socha svatého Václava na Václavském náměstí. André, pravděpodobně z politování nad mými základními nedostatky ve znalostech hlavních pasáží pražského centra, se rozhodl, že mi udělá příležitostného průvodce Prahou. Tímto mu děkuji za poučnou miniexkurzi. :-) Nakonec jsme se dostali do jedné příjemné restaurace ve Vinohradské ulici, kde se také uskutečnil náš následující rozhovor.
Na začátku našeho rozhovoru bych tě rád poprosil, zda by ses mohl našim čtenářům představit, udělat sám sobě úvodní vizitku několika základními informacemi. Kolik ti je let, v jakém odvětví bojových sportů v současné době působíš a jaká je tvá sportovní historie od raných začátků až po současnost?
Je mi 27 let a v současné době zápasím v ultimátních zápasech, nebo jak se dnes říká Mixed Martial Arts, zkráceně MMA. Bojovým sportům se věnuji v podstatě odmalička. Asi v 8 letech jsem začal s karate, odtud jsem přešel na thajský box, v němž jsem v roce 2003 vyhrál amatérské Mistrovství světa asociace WPKA. Nakonec jsem se dostal až k ultimátním zápasům, které považuji za jakýsi vrchol bojových sportů, protože jsou dle mého nejkomplexnějším bojovým sportem. Já je přirovnávám k „bojovému triatlonu“. Mezi mé největší úspěchy v MMA patří například vítězství na velmi silně obsazeném turnaji WFCA nazvaném „Best of Europe“ v roce 2007.
Když jsme spolu před týdnem mluvili, říkal jsi, že máš zlomené žebro. Jak se ti úraz přihodil?
Zranil jsem se při tréninku. Bohužel se na mě v poslední době docela sesypala různá zranění. Nejdříve jsem měl ze zápasu natažený zádový sval, potom jsem šel na turnaj v grapplingu, který se konal na Slovensku, kde jsem si poranil rameno. A na prvním tréninku po Vánocích jsem si zlomil žebro. Už si z toho dělám trochu srandu, že jsem na to moc starý, že už se rozpadám... (smích)
Bohužel, nejsou to kuželky a k bojovým sportům nějaká drobnější zranění neodmyslitelně patří, občas se něco takového přihodí. Myslím si, že teď už by to mělo být v pořádku, takže se začínám připravovat na svůj další zápas, který se uskuteční za necelé dva měsíce tady v Praze.
Právě vzhledem k příštímu zápasu mě zajímalo tvé zlomené žebro, jelikož jakékoliv zranění není zrovna ideální, logicky tě limituje v předzápasové přípravě. Jen zmíním, že tvůj další zápas uvidíme na Hell Cage 3, který se uskuteční 29. března v Praze. Tvým soupeřem se stane přední litevský bojovník Petras Morkevicius, pravidelný účastník evropské Top ten a mimo jiné také přemožitel letošního vítěze DREAM ve střední váze Gegarda Mousasiho. Nebojíš se náhodou, že ti část přípravy, kdy jsi nemohl trénovat naplno, bude v zápase proti tak kvalitnímu soupeři chybět?
Zranil jsem se už před třemi týdny, v podstatně už další týden potom jsem začal chodit do posilovny a běhat. Samozřejmě všechno opatrně a lehce, abych příliš nenarušoval proces regenerace žebra. Nyní už cítím, že se chytlo a pomalu srůstá, takže začínám přidávat na intenzitě. Chodím na lapy, na pytel, změnil jsem tréninky v posilovně, takže už nejedu klasický silový trénink, ale cvičím výbušné a dynamické cviky. Hlavní je, že žebro drží, takže je to v pohodě. Postupně, podle toho, jak se budu cítit, budu přidávat sparingy, začnu s bojem na zemi. Myslím si, že dva měsíce je dostatečná doba, abych se na zápas připravil.
Jak vypadá tvá typická příprava na zápas? Jak dlouho před ním se začínáš připravovat, kolik dní před bojem přestáváš trénovat? Mění se nějak složení tvého tréninkového programu v závislosti na blížícím se zápasu?
Trénuji v podstatě celý rok, až na období bezprostředně po zápasu, kdy si dám například týden volna. Cvičím pořád celkem dost podobně. Trénink se skládá ze dvou hlavních částí - technické, v rámci které trénuji thajský box, klasický box, brazilské jiu-jitsu a zápas, a kondiční, kdy chodím běhat a do posilovny. Technická část je v podstatě pořád stejná – nácviky technik, sparingy, atd. Cvičení se trochu mění v kondiční části podle toho, kolik času mám do zápasu. Když vše vztáhnu konkrétně na současnou situaci, vím, že za dva měsíce mám zápas. Ze začátku přípravy jsem jel spíše silový trénink, abych získal základní sílu, běhal jsem delší tratě. Teď začínám přidávat kruhové dynamické tréninky s lehčími vahami, abych získal svalovou vytrvalost. Co se týče běhu, zařazuji nyní sprinty do kopce. Čím více se bude zápas blížit, budu ubírat na objemu tréninku. Více se zaměřím na dynamiku, rychlost a výbušnost.
Já bych tohle téma ještě rozšířil. Mohl bys popsat, jak vypadá tvůj tréninkový regiment, dejme tomu v horizontu jednoho týdne od pondělí až do neděle?
Jsem trochu omezen tím, že přece jenom mě tenhle sport sám o sobě neuživí. Snažím se trénovat dvakrát denně. Bohužel to není kvůli práci pokaždé možné. Začínám trénovat v pondělí, ráno vstanu a jdu běhat. Večer mám trénink thajského boxu. V úterý přijde na řadu většinou trénink zápasu. Středa, čtvrtek a pátek mám dopoledne tréninky valetuda, kde navíc cvičíme i kruhové posilovací tréninky. Potom jedeme různé techniky na zemi, popřípadě chodíme na lapy s Petrem Macháčkem, nejleším českým trenérem thajského boxu, nebo se Zoranem Pešičem, vynikajícím trenérem klasického boxu. Večer mám pak sparingy. Do toho navíc samostatně chodím do posilovny a běhám. V podobném duchu se to takhle opakuje víceméně každý týden.
Jsi v současné době pod nějakou stálou MMA organizací?
Ne, ne. U mě to probíhá tak, že si mě vyhlédne nějaký promotér a nabídne mi zápas. Potom se dohaduje o podmínkách, které budou pro obě strany výhodné, aby se zápas mohl uskutečnit, ale smlouvu s žádnou organizací nemám.
Předchozí otázka mě napadla, když jsem si projížděl na tvých osobních stránkách
videa a fotografie ze starších zápasů, kde jsi zápasil střídavě v kleci i v ringu. Vnímáš nějak rozdíl mezi oktagonem a ringem? Pokud ano, co ti z těchto dvou zápasnických kolbišť vyhovuje víc?
Liší se turnaj od turnaje. Někdy udělají turnaj v kleci, někdy v ringu. Pro mě, respektive pro můj styl boje, který jedu, je to víceméně jedno, v jakém prostředí bojuji. Třeba zápasníkům více vyhovuje bojovat v kleci, protože můžou soupeře natlačit na klec, pracovat s pletivem. V ringu je trochu problém s tím, že dochází k častějšímu přerušování zápasů, protože se borci při boji dostanou na zemi pod provazy. Rozhodčí je potom musí vracet zpátky do středu ringu.
Tvým výchozím stylem, se kterým jsi přišel do MMA, je thajský box. Platí pořád, že boj vestoje je část zápasu, na kterou nejvíce sázíš?
V dnešní době nelze být pouze jednodimenzionálním bojovníkem. Aby člověk uspěl, musí být komplexní. O to se snažím i já. Snažím se rovnoměrně trénovat boj vestoje, přechody ze stand-upu na zem i samotný boj na zemi. Boj na zemi chodím trénovat k nejlepšímu trenérovi brazilského jiu-jitsu u nás, Brazilci Fernandu Nascimentu Araujovi. Dále jsem začal chodit na zápas, což je další nezbytná složka MMA, aby se člověk dokázal udržet v postoji, pokud se ho soupeř snaží dostat na zem, nebo naopak, pokud člověk cítí, že je soupeř ve stoji lepší, aby ho dokázal na zem dostat a tam ho dostat na nějakých submission technikách. Zároveň trénuji klasický box i thajský box. Komplexnost je jedním ze základních požadavků.
Mohl bys tedy shrnout, kdo všechno se podílí na tvé přípravě?
Lidí, kteří se podílejí na mé přípravě, je poměrně dost. Mým hlavním trenérem je Petr Macháček, který mě trénuje v thajském boxu a celkově dohlíží na moji přípravu. Dále mám tři trenéry klasického boxu: Zorana Pešiče, profesionálního mistra České republiky Tomáše Adámka a dalšího českého profiboxera Michala Břetenáře. Jirka Žák, který je trenérem české reprezentace v zápasu, je mým dalším trenérem a navíc mám již zmiňovaného trenéra Fernanda Arauja, který mě společně s Michalem Bittnerem trénuje v brazilském jiu-jitsu. Tréninky v posilovně si sestavuji sám.
Jak jsi právě zmínil, jednu z částí tvého tréninkového programu tvoří posilovna. Jelikož je Ronnie.cz především serverem o kulturistice a fitness, prozradil bys nám své silové výkony, např. na klasickém bench-pressu, dřepech nebo shybech?
Abych řekl pravdu, na silové výkony se příliš nesoustředím. Spíše se snažím o dynamické, výbušné nebo vzpěračské cviky – různá přemístění, nadhozy, občas jezdím mrtvé tahy, dřepy. Snažím se vše cvičit do rychlosti, žádné vysoké váhy. Nepoužívám ani pásek, abych zpevnil střed těla.
Dodržuješ zvláštní životosprávu? Máš nějakým způsobem upraven svůj jídelníček?
Rozhodně musím dodržovat určitou životosprávu, protože když trénuji 2x denně, musím dbát na stravu, aby se tělo zregenerovalo mezi jednotlivými tréninky. Myslím si, že moje stravování je hodně podobné stravování kulturistů. Jen poměr živin je asi malinko jiný. Vzhledem k tomu, že máme mnohem víc aerobní zátěže, musíme jíst více sacharidů. Vedle běžné stravy používám i klasické doplňky výživy. Používám různé proteinové koncentráty, sacharidové koktejly, BCAA a samozřejmě kvalitní multivitamín. Naštěstí mi v tomhle směru vychází vstříc obchod Fitplus, který mě zásobuje kvalitními doplňky za přijatelné ceny.
Jaké máš plány na letošní rok? Už máš sjednaný další zápas kromě zmiňovaného souboje v rámci Hell Cage 3?
Původně jsem měl mít ještě jeden zápas příští měsíc, respektive na konci února v Polsku. Ten mi bohužel odpadl. Stejně je ale otázka, jestli bych se vzhledem k mému zranění byl schopen dobře připravit. Takže zatím jediný zápas, o němž vím, je ten v Praze na Hell Cage. Momentálně vše směřuji k tomuto zápasu. Snažím se na něj maximálně připravit. Co bude dál, zatím neřeším.
Čeho bys chtěl v MMA dosáhnout? Co je tvou hlavní metou, ke které bys rád dokráčel?
Co je mou metou? Myslím, že to je u všech bojovníků stejné. Snažit se být ve svém sportu nejlepší, porážet nejlepší bojovníky, dostávat se na nejlepší turnaje.
Vzpomeneš si ještě na svůj vůbec první zápas v MMA? Jaké jsi měl pocity, jak se zápas vyvíjel a jak nakonec dopadl?
Můj první zápas v MMA byl, vzpomínám, hmm... Sakra, kdy to bylo? (smích) Tuším, že to bylo před čtyřmi roky na Slovensku. Dá se říct, že jsem do toho hned vlítl, možná trochu moc rychle. Bylo to zhruba po třech měsících tréninků boje na zemi, který jsem ještě vůbec neovládal. Zápasil jsem s klukem, který byl podle mého názoru poměrně zkušený. Remizoval například s mistrem České republiky. Zápas z mé strany samozřejmě rozhodně nesplňoval moje představy, bylo to spíš o tom vyzkoušet si to. Nakonec skončil remízou.
Sleduješ současnou vrcholovou scénu MMA, ať už americké UFC, japonského DREAM, nebo teď nově vzniklou organizaci Affliction?
Určitě. MMA je můj koníček, takže samozřejmě zápasy sleduji. Někdy na internetu live, nebo je později stahuji. Musím se udržovat v obrazu, jelikož tenhle sport je velmi dynamický, rychle se vyvíjí. Člověk by měl mít přehled o nových přístupech, nových technikách, takže sleduji i tréninky borců, jak se připravují na své zápasy.
Nedávno proběhla dlouho očekávaná akce Affliction: „Day of Reckoning“. Viděl jsi hlavní zápas večera mezi Fedorem Emelianenkem a Andrejem Arlovskim? Jak bys tento souboj zhodnotil?
Zápas Fedora s Arlovskim jsem viděl. Andrej mě překvapil, jak dobře byl na Fedora připraven. První minuty zápasu jasně vyhrával, až mi Fedor přišel trošku bezradný. Fedor ale zkušeně využil chyby, kterou Arlovski udělal. Andrej dostal Fedora do rohu a zkusil naskočené koleno a Fedor ho v letu trefil hákem přesně na bradu.
V MMA stačí chvilka nepozornosti nebo jedna chyba, kterou uděláš a je po zápase, bez ohledu na to, jak jednoznačně jsi do té doby vedl. I to je jedním z důvodů, proč jsou podle mě MMA zápasy divácky tak atraktivní.
Máš mezi nejlepšími bojovníky nějaký vzor? Popřípadě koho obdivuješ nebo kdo je tvou inspirací?
Jak už jsem říkal, v dnešní době je potřeba být komplexní, proto mám rád komplexní bojovníky. Nemám moc rád jednodimenzionální borce, kteří spoléhají pouze na jednu silnou zbraň, již používají a ostatní už příliš neovládají. Mým oblíbeným bojovníkem je například George St-Pierre. Další můj oblíbenec je Denis Kang, který byl velmi úspěšný v PRIDE. Teď se mu příliš nedaří, ale podepsal smlouvu s UFC. Mauricio „Shogun“ Rua se mi velmi líbí svým agresivním stylem, i když měl v poslední době problémy se zraněními, ale snad už se konečně vrátí a dostane se trochu do formy. Těch bojovníků by samozřejmě bylo víc, ale tohle jsou tři moji nejoblíbenější.
Je mezi českými MMA bojovníky někdo, koho bys označil za dobrého kamaráda?
Celá MMA scéna tady v Čechách je hodně malá, tudíž se víceméně všichni známe. Samozřejmě je spousta českých bojovníků mými kamarády, vídáme se na zápasech nebo spolu trénujeme.
V rozhovorech, které jsi již absolvoval, se téměř vždy zmiňuje fakt, že jsi vystudoval vysokou školu. Já bych to přesto rád vnesl i do našeho rozhovoru, protože podle mě tím boříš obecně zažité mýty a předsudky o agresivních a krvelačných individuích, které by bylo nejlepší ze zápasové klece vůbec nepouštět. A nutno říct, že těchto názorů je ve společnosti pořád dost a dost. Mohl bys tedy zmínit, jakou vysokou školu jsi vystudoval, jaký konkrétní obor?
Mě pořád znovu a znovu překvapuje, že se na to každý ptá. (smích) Je vidět, že předsudky o tomto sportu jsou silně zakořeněné. Spousta lidí má bojovníky, ať už jsou to boxeři, thajboxeři nebo ultimátní zápasníci za „vymlácené mozky“, kteří neudělali ani zvláštní školu, a protože nic jiného neumí, tak se perou v kleci. Takhle to rozhodně není. Je to sport jako jakýkoliv jiný. Někdo začal v mládí s fotbalem, tak hraje fotbal. Já dělám odmalička bojové sporty, takže se věnuji bojovým sportům. Vedle toho jsem vystudoval vysokou školu, konkrétně obor politologie, sociologie. Mám titul magistr.
Co dělá člověk za sport, nevypovídá nic o jeho inteligenci. Ona ani ta škola nemusí příliš vypovídat o inteligenci člověka, i na vysoké škole jsem potkal spousty lidí, kteří podle mě byli hloupí. (usmívá se) V každé společnosti, v každém sportu se vyskytují lidé chytří i hloupí.
Jak se žije MMA fighterovi na plný úvazek v našich podmínkách? Ty už jsi to trochu naťukl v úvodu, kdy ses zmínil, že tě samotný sport neuživí. Znamená to, že věnovat se plně trénování a zápasení, aniž by sis zajistil jiný zdroj příjmů, u nás nejde?
Velmi těžko, jen zápasy se člověk neuživí a se sponzory je to v bojových sportech také dost těžké. Musíš k tomu dělat ještě nějakou vedlejší práci. Vrcholovému MMA fighterovi se u nás nežije úplně lehce, jak jsem říkal, zatím mě samotný sport neuživí. Prakticky všichni bojovníci, kteří jsou na podobné úrovni, to dělají, protože je to baví, ne aby tím vydělali nějaké velké peníze. Všichni, až na výjimky, se musíme živit ještě jiným způsobem a sport děláme spolu s běžnou prací. Já se snažím všechno přizpůsobit sportu. To znamená, že pokud chci trénovat 2x denně, nemůžu chodit od pondělí do pátku do práce, být tam třeba od 8:00 do 16:00. Proto navzdory tomu, že mám vysokou školu, dělám o víkendech vyhazovače v jednom klubu a navíc mám ještě menší tělocvičnu na bojové sporty, ze které mám také nějaký příjem. Ale doufám, že jednou v budoucnu mě bude sport živit, abych mohl podávat ještě lepší výkony než teď.
Co je podle tebe klíčem k úspěchu, k tomu stát se úspěšným bojovníkem a někam to dotáhnout?
Myslím, že těch věcí je hrozně moc. Začal bych tím, že člověk musí být talent. Musí mít dobré trenéry, kteří ho vedou. Musí mít silnou vůli k tréninku. Znám kluky, kteří jsou talentovaní, ale prostě nemají vůli trénovat. Je to taky o podmínkách, které v České republice nejsou zrovna ideální a musíme tu svádět každodenní boj, abychom v našem sportu vůbec mohli pokračovat. Těch faktorů je celá řada...
Stalo se ti někdy, například po prohraném zápasu, že jsi měl chuť se vším praštit a věnovat se něčemu jinému?
Samozřejmě každá prohra trošku zamrzí. Člověk se zamýšlí nad tím, kde se stala chyba. Navíc v českých podmínkách, kde tenhle sport není úplně oblíben, to vede i těmhle myšlenkám. Ale nikdy jsem nepřemýšlel, že bych s tím skončil. Dělám to, protože mě to baví, a i prohra mě posune svým způsobem dál, protože ukáže na chyby, které jsem dělal. Každý bojovník někdy v životě prohraje, důležité je se z chyby poučit a jít dál.
Co na tvůj sport říká rodina a známí? Nemají o tebe strach?
Moji blízcí o mě samozřejmě strach mají, ale myslím, že už jsem je přesvědčil, že je to jen sport a že jsou i nebezpečnější věci, které bych mohl dělat. (smích)
André Reinders nezní jako typické české jméno. Jak jsi k němu přišel? Narodil ses v zahraničí nebo máš předky s ciziny?
Narodil jsem se v Čechách, ale můj otec pocházel z Holandska a po něm jsem zdědil jméno.
Co rád děláš ve volném čase? Máš nějaké koníčky, kterým se věnuješ v té troše volného času, která ti při tvém náročném tréninkovém režimu zbývá?
Vzhledem k tomu, že mi sport zabírá skoro veškerý volný čas, na nějaké koníčky moc času nezbývá, takže se téměř všechny točí kolem tohoto sportu. Určitě rád někam zajdu s kamarády, s přítelkyní. Rád se podívám na dobrý film. Tak asi jako většina lidí.
Když už jsi to nakousl, jaké konkrétní filmy patří mezi tvé oblíbené?
Mám rád filmy inspirované historickými událostmi. Mezi moje oblíbené patří ty, které jsou trochu tématicky spojené s tím, co dělám. Takže jeden z mých nejoblíbenějších filmů je Gladiátor (smích) nebo 300: Bitva u Thermopyl a podobný žánr filmů.
Mohl by ses popsat jako osobnost? Jaké jsou tvé základní vlastnosti, jaký jsi v normálním životě?
Je hrozně těžké popisovat sám sebe. To by měl udělat asi někdo jiný... (usmívá se)
Je mi to jasné. (smích) Tak jinak. Jsi spíš klidný, nebo vznětlivý člověk?
Ne, já si myslím, že jsem klidný člověk. Možná narážíš na to, že spousta lidí má předsudky o jedincích, kteří dělají bojové sporty. Myslí si, že mají potřebu se rvát někde na ulicích a dokazovat si svoji fyzickou nadřazenost. Tohle možná platí u některých mladých kluků, kteří s bojovým sportem začínají a kteří to ještě nemají v hlavě srovnané. Mně přece jenom jednak dávno není patnáct, také už jsem ve sportu něco dokázal a nepotřebuji si nic dokazovat na ulici. Pokud se někdo do mě nebo mých blízkých nebude navážet, nebude se mnou určitě mít problém.
Chtěl bys na závěr našeho rozhovoru někomu poděkovat, vyjádřit vděčnost někomu, kdo tě v životě drží nad vodou?
Lidí, kterým bych chtěl poděkovat, je strašně moc. Chtěl bych říci díky všem, kteří mě podporují. Od rodičů, přítelkyně, přátel a trenérů až po fanoušky. Budu doufat, že mě přijdou podpořit na můj příští zápas na Hell Cage 3, který se uskuteční 29. března v Praze, v hale na Slavii.
Děkuji za tvůj čas a příjemný rozhovor.
Foto: Andrereinders.com
