Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Ondra "Spejbl" Hutník:
"Chci zápasit pro lidi!"

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

Jednoho sychravého a nevlídného čtvrtečního podvečera jsem zavítal do tělocvičny Ondry Hutníka v Praze – Kbelích, abych tam s ním podle plánu udělal náš rozhovor. Předem jsem se ale chtěl podívat, jak vypadá trénink pod taktovkou jednoho z nejúspěšnějších českých fighterů. Proto jsem dorazil do Spejbl gymu s posledními opozdilci na začátek tréninku. Pohodlně jsem se usadil v rohu tělocvičny a snažil se zachytit veškeré následující dění. Musím se přiznat, když jsme pozoroval zhruba 15 cvičenců, jak dostávají pořádně zabrat od prvních minut tréninku, že se mi vyloudil na tváři mírně škodolibý úsměv.

Trénink začal tzv. „boxerským během“, následovala série angličanů. Poté přišla několikavteřinová pauza a jelo se dál. „Dvacet kliků na široko a dvacet na úzko,“ zavelel Spejbl. Po chvíli spatřil cvičence, který dokončoval sérii už jen silou setrvačné vůle: „Co máš s těma rukama? Je to slabý!“ Po dalším aerobním cviku následovalo 20 kliků s tlesknutím. „Dyť to vůbec netleská!!! Já skoro nic neslyším!“ Sotva jeho slova dozněla, tlesknutí rukou bylo o několik decibelů hlasitější. Následovalo ještě několik podobných cviků, po nich klasická rozcvička a stínový boj. Ondrovi přišlo, že jsou pauzy mezi jednotlivými koly příliš dlouhé, tak je zkrátil na dobu, kdy měli jeho svěřenci tak akorát čas dokončit předchozí cvik. Z jejich výrazů ve tváři se dalo usoudit, že jeho názor zřejmě nesdílejí.

Trénink se pomalu přelil do druhé poloviny a přišla řada na sparing. Ondra chodil po tělocvičně a sledoval jednotlivé dvojice, každému rozdal několik rad. Volný boj vystřídaly souboje v klinči. „Pojedeme minutu, pak se v dvojicích vyměníte. Kdo nesundá alespoň jednou během minuty svého soupeře, tak tady dneska končí! Taková jsou pravidla,“ hlásí Ondra do davu s nepatrným úsměvem na tváři. Pomalu se blíží konec tréninku a přichází čas na náš rozhovor...

Ondro, když jsem tě pozoroval, přišlo mi, že tě práce trenéra docela baví a naplňuje. Vypadá to, že až jednou ukončíš aktivní kariéru, máš jasno, co budeš dělat dál. Je trénování tím, čemu by ses chtěl v budoucnu věnovat?

Určitě bych se mu chtěl věnovat dál a pokračovat ve vedení tréninků i po skončení kariéry. Chci ale říct, že mě nebaví dělat jenom jednu věc. Snažím se stihnout co nejvíc věcí, ne jenom trénování. Nedělá mi však problém trávit v tělocvičně víc času, když má nějaký smysl. Myslím, že máme dobré podmínky. Mám teď svoji vlastní tělocvičnu vzdálenou 10 minut od domova, takže nepřináším zase takovou oběť. Občas s kluky i trénuji. Má to pro mě i další plus, vydělávám tak nějaké peníze. Finanční ohodnocení zápasů u nás ještě pořád není takové, jaké by mělo být, a jenom z peněz ze zápasu se vycházet nedá.

Jak teď ale stíháš skloubit vlastní gym s kariérou? Zejména v tvém případě se zmíněná otázka nabízí, protože jsi jedním z nejaktivnějších a nejvytěžovanějších fighterů u nás.

Zatím se mi to skloubit podařilo, samozřejmě v mezích možností.

Je tvůj klub zaměřen spíše na jedince, kteří mají závodní ambice a trénují s tím, že chtějí do ringu, nebo sem můžou přijít i lidé, kteří náš sport berou spíše rekreačně?

Ne, mohou tady trénovat všichni, ale snažím se vést klub spíše tak, abych lidi nasměroval k zápasu, protože jinak mají tendenci trénink šidit a takové tu ani nepotřebuji. Chci spíš lidi, kteří jsou do toho zapálení. Lidi, které to baví stejně jako mě.

Letos jsi měl 6 zápasů. V plánu jich bylo ještě o dva více, ale vše překazilo roztržené obočí po semifinále Souboje titánů, po němž jsi nenastoupil do posledního souboje a následně odřekl i duel v Německu. Tím pádem pro tebe fighterská sezóna 2008 skončila. Jak hodnotíš uplynulý rok po sportovní stránce?

Rok 2008 pro mě po sportovní stránce představoval velké změny. Začal jsem nastupovat v nové váze (pozn. red.: kategorie -86 kg) a ukázalo se, že přestup ze střední váhy není tak jednoduchý. Trvá minimálně rok až dva a myslím si, že teď jsem teprve v polovině té fáze, hlavně po fyzické, ale samozřejmě i po technické stránce. Jsem ještě taková nevyzrálá „osm šestka“, ale teď už to bude jenom lepší.

Letošní rok pro mě začal nejhůř, jak mohl, protože jsem měl na začátku zápas s Tyronem Spongem, při němž jsem ochutnal jeho bomby, které jsou opravdu velké. Byl to pro mě jakoby špatný start, ale na druhou stranu mě nakopnul. Začal jsem víc trénovat box a chodit do posilovny, což jsem předtím nikdy nepraktikoval. V téhle oblasti mi hodně pomáhá Daniel Hejret, který se stará o moji kondiční přípravu. Ve střední váze nebylo potřeba chodit do posilovny, tam stačily nějaké kliky, angličany, ale tady už se na to musí svalové partie detailně připravovat – jak rychlostními tréninky, tak i silovými, a na to mám právě svého kondičního trenéra, který je opravdu výborný.

Když jsem začal po Tyronovi tímto způsobem trénovat, cítím se po fyzické stránce tak, jak jsem se doteď ještě nikdy necítil. Mám ještě nějaké mezery, o kterých vím, třeba strečink, na kterém bych měl ještě zapracovat. Také by to chtělo zlepšit regeneraci, ale to je hodně o čase a o finančních prostředcích, protože chodit na masáže, které stojí 1000 Kč, si člověk nemůže dovolit 2x týdně, i když by to bylo potřeba.

Rozumím ti. Vraťme se ještě k zápasům. Říkáš, že letošní rok nezačal nejlíp, nicméně těch dalších pět zápasů jsi jasně vyhrál.

Ano, zaznamenal jsem jednu prohru a všechny další zápasy jsem vyhrál před časovým limitem, což se mi předtím takhle nikdy nepovedlo. Abych vyhrál 5 KO za sebou, to rozhodně ne. Po této stránce jsem spokojen. Že mi odpadl poslední zápas, mi nevadí, protože už jsem byl hodně unavený. Předtím jsem měl zápas s Cliftonem Brownem, a i když trval jen chvíli, dost mi rozkopal ruku. Nevěděl jsem, že to je tak hrozné, ale po Plzni jsem do ní ještě dostal zánět okostice, takže jsem cítil, že tělo stejně potřebuje odpočinek. Teď si zaslouženě dopřávám odpočinku a Vánoc, dva roky předtím jsem tu na vánoční svátky nebyl, takže teď si užívám klidu.

Momentálně jsem začal trénovat v posilovně, ale thaibox začnu ladit až po Novém roce. Teď se udržuji v takovém režimu, abych nebyl úplně z formy, ale zároveň si chci užít Vánoce atd. Myslím si, že si po těch 5 zápasech zasloužím odpočinek, příští rok začínáme znova. To je jasné!

Je škoda, že jsi v Plzni nemohl zakončit své skvělé výkony ve čtvrtfinále a semifinále celkovým vítězstvím v pyramidě. Ale roztržené obočí před posledním zápasem ti asi moc radosti nepřineslo.

Že ti někdo roztrhne obočí, se prostě stává. Já jsem předchozí zápas také vyhrál tím, že jsem soupeřovi roztrhl hlavu, takže si z toho nic nedělám. Že bych se kvůli tomu hroutil, protože jsem nevyhrál, to ne. Jediné, co mě na tom trochu štve, je fakt, že jsem nevydělal žádné peníze. Pyramida je po finanční stránce dobrá, pokud ji člověk vyhraje celou, potom to za něco stojí, jinak je finančně nezajímavou záležitostí. Účast v pyramidách si budu do budoucna hodně rozmýšlet, protože mám rozhodně radši jednotlivé superfighty.

Pyramidy jsou také dost náročné, co se týče zranění. Je to velmi nepříjemné – jdeš už do druhého, třetí zápasu, jsi unavený, už tě něco bolí, jsi okopaný a musíš kopat přes bolest, když máš rozkopanou nohu, takže si to zhoršíš ještě víc a pak se ti zranění dvakrát tak dlouho hojí.

Přese všechno: neplánuješ si zopakovat Souboj titánů i v příštím roce? Atmosféra a fanoušci byli vynikající.

Určitě, pokud se dohodneme s organizátory. Myslím si, že na tom pracují dobře a je za nimi vidět nějaká práce. Ať je to Petr Ottich z WFCA (pozn. red.: World Full Contact Association) nebo Marek Kaigl, který soutěž přímo v Plzni pořádá, oba odvádějí dobrou práci. To se mi líbí, a pokud nastanou příznivé podmínky, rád bych zase nastoupil. Rád zápasím u nás, hlavně pro lidi. Nebaví mě pořád jezdit někam pryč.

Byl zápas s Tyronem Spongem nejtěžší, který jsi zatím odbouchal?

Zcela jednoznačně. Tyrone Spong je opravdový profík, velká hvězda, která nemá v Evropě a možná ani jinde ve světě konkurenci. Co dokázal ve svých letech, je opravdu neskutečné. Už má asi deset titulů. Je to tím, že hodně chce, ale zároveň také podmínkami, které má a které tady u nás nikdy mít nebudeme. Má tým o deseti trenérech, je tam pět lidí, kteří ho vozí autem na trénink, takže se opravdu nestará vůbec o nic, jenom nastoupí, odtrénuje, stará se o něj po celou dobu x trenérů. Má podmínky, zázemí a hlavně management. Nikomu jinému neudělali takový management zápasů jako jemu.

Ale u nás je zase úspěch, když vezmu sebe, Jirku Žáka a pár dalších, že jsme jako cizí nastrčení borci dokázali vyhrávat v Holandsku nad jejich domácími zápasníky i na body. To je podle mě velký úspěch, protože všude ve světě je normální, že když zápasí domácí borec, tak na body to dají většinou jemu. My jsme tam ale dokázali prorazit. Pak už nás znali, takže věděli, o koho jde. Na to, z jaké jsme malé země, to je, co se týče mě a Jirky Žáka, který je mimochodem můj dobrý kamarád, velký úspěch.

Rýsují se ti už nějaké zápasy na příští rok?

Zápasy na příští rok se mi zatím úplně nerýsují. Chtěl bych jej zahájit tréninkovým pobytem v Holandsku. Potkat se tam s Tyronem, dát s ním pár tréninků, možná bych tam s ním strávil celý týden nebo 10 dní. Na březen se lehce rýsuje zápas s Keclikem, se kterým jsem měl být v Plzni ve finále. Určitě bych se chtěl proti němu postavit, abychom se dozvěděli, jak to tenkrát mělo dopadnout. David Keclik je opravdu kvalitní borec, má zkušenosti i z vyšší váhy, takže to podle mě bude pěkný zápas.

Když už jsme se bavili o Tyronovi, který se pomalu, ale jistě chystá rozvířit hlavní scénu K-1, nemáš i ty v horizontu vzdálenější budoucnosti podobný cíl?

Tím, že mi Tyrone otevřel oči, se do K-1 rozhodně nehrnu. Na velkou K-1 musí mít člověk především fyzické předpoklady. Tyrone má teď 95 kg. Když jsem s ním zápasil, měl 91 kg a shazoval na 86. Já měl 85 a to jsem ještě nabíral. Byl tam obrovský rozdíl v síle. Viděl jsem, o kolik má větší sílu než já. Tudíž se do té velké K-1 opravdu nehrnu. Chtěl bych dělat kvalitní zápasy ve váze okolo 86 kg, možná za dva roky kolem 90, ale vím, že nikdy nebudu mít třeba 100 kg a ani nechci. Abych řekl pravdu, supertěžká váha se mi ani nelíbí. Boj je pomalý, je to o jednotlivých ranách. Nejlepší váha jak v boxu, tak thaiboxu je střední váha, tedy -76, kde bojovníci ukazují vrchol umu a vrchol sportu jako takového.

S thajským boxem jsi začínal v době, kdy tady neměl prakticky žádné zázemí. Byla to záležitost několika málo lidí v čele s Petrem Macháčkem. Co tě tehdy ve 13 letech přivedlo k našemu sportu?

Začal jsem ho dělat, protože ho dělal můj soused, kterého tímto zdravím! Já předtím chodil rok nebo vlastně dva s kamarádem na karate. To nás nijak zvlášť neoslovilo, takže se stejným kamarádem, Michalem Vančurou, který je mimochodem úspěšným reprezentantem, jsme začali jezdit na thaibox. Začátky byly krušné. V tělocvičně se netopilo, netekla voda, vybavení nebylo žádné. V té době to dělali jen lidé, kteří byli pro sport zapáleni a nevadilo jim se tam v zimě a mrazu mlátit, bez pořádného vybavení, chráničů… Tréninkové metody byly opravdu tvrdé, i když podle mého názoru se naše škola, konkrétně Hanuman gym nebo můj gym, snaží udržet takovou tradici, takže okopávání bez chráničů a podobné věci nám nejsou cizí.

Ještě bych chtěl říct, že jsem posledním z naší původní party, který doposud aktivně zápasí. Je to teď už jenom na mně, abych reprezentoval naši „old school“ partu. Lidé, které tady dnes máme, jsou úplně odlišní. Jsou mezi nimi talenti a naděje, ale ti už jsou jiní než já. Je to právě tím, že nezažili tuhle „old schoolovou“ dobu zrodu muay thai v Čechách. Já jsem rád, že jsem u toho byl. Moje díky patří Petru Macháčkovi, který mi ukázal cestu. Je mým učitelem a pár let bych ho chtěl ještě reprezentovat. Teď mám 63 fightů. Chtěl bych jich dát 100. Samozřejmě zítra můžu jít, zlomím si nohu, spadnu pod tramvaj, srazí mě auto, spadne na mě letadlo… Takže třeba se to nestane, ale chtěl těch 100 dát.

Vzpomeneš si ještě na svůj první zápas?

Na zápas, který počítám jako první, jsem nastoupil v Lucerně na gala večeru. Bylo mi asi 17 let. Nastoupil jsem proti Dominikovi Nekolnému z KTSO - pražská konkurence od Honzy Vávry. Dříve jsem byl v zápasech takový vzteklejší, agresivnější a tvrdý, to byla podle mě výhoda a důvod, proč jsem vyhrával. V současné době je styl trochu jiný, v těžší váze se také bojuješ jinak. Teprve si na to zvykám a pomalu se do toho dostávám.

Ale nikam se neženu. Vím, že když mi odpadne kvůli zranění zápas v Německu, tolik se neděje a nic si z toho nedělám. V současné době už mám takovou pozici, jméno a přízeň lidí, že rádi na můj zápas přijdou, i když bude až za další dva měsíce. Je to moje profese, živím se tím, ale rozhodně se z ničeho nestresuji a nechávám věcem volný průběh a ono se to vždycky nějak vyvrbí.

Předpokládám, že ti je jako čistokrevnému thajboxerovi bližší zápasit podle pravidel thajského boxu. Přesto většinu zápasů odboucháš podle pravidel K-1. To je jeden z vlivů popularity K-1, která tak trochu vytlačuje do pozadí klasický thajský box. Jak vnímáš tento fenomén?

Bohužel je to moderní trend, na druhou stranu to chápu. Teď nedávno jsem Cliftonovi Brownovi ve druhém kole loktem rozsekl hlavu, byla z toho sedmicentimetrová rána. Klasický thaibox je opravdu hodně tvrdý a kdo si ho nevyzkoušel, nepozná. Je tam velké riziko při boji s lokty. Hrozí těžká zranění, stejně jako velmi tvrdé KO. Tenhle sport je bohužel v Evropě na ústupu, ale v Thajsku samozřejmě nikdy nevymizí. Především, aby měl thaibox kvalitu, závodníci musí mít srovnání s Thajci, což je možné maximálně do 72 kg, kde je například Buakaw. Výš už v podstatě žádný dobrý Thajec není. Samozřejmě jsou výjimky.

Co zápasíme my, vyšší váhy a supertěžké kategorie, které chtějí vidět lidi v Evropě, je takovým mixem pravidel pod názvem K-1. V poslední době zápasím v tomhle stylu a jsem na něj zvyklý, naopak na speciální zápas v thajském boxu bych se musel znova speciálně připravovat. Své nově naučené zvyky bych musel zase měnit, stejně tak styl boje, což už se mi popravdě ani nechce.

Ty máš Petra Macháčka jako hlavního trenéra thajského boxu, potom…

…ano, pak mám Zorana Pešiče a Michala Soukupa, kteří mě trénují v boxu a již zmiňovaného Daniela Hejreta, který je mým kondičním trenérem. Myslím si, že mám ještě velké mezery ve všech těchto odvětvích. Jde o to, aby se mi společně s trenéry podařilo najít ideální spojení – kolik čeho, v jakou chvíli ubrat, na čem ještě přidat… Třeba box jsem teď hodně zlepšil, ale ještě pořád to nedokážu tak prodat, takže na tom teď pracujeme. Myslím si, že mám v rukách silné údery, ale musím tomu začít víc věřit. A skloubit potom box s nohama je ještě těžší. Je to neustálé ladění a vylaďování. Někdy se to povede víc, někdy se to povede méně. Je to takové „know how“.

Když mám možnost zhlédnout tvůj zápas, vždycky mi přijdeš velmi vyrovnaný. Být psychicky v pohodě je jedním z klíčových faktorů úspěchu, ale ne každý to dokáže. Máš nějaký recept, jak se hodit do pohody, nebo to prostě vyplývá z tvojí povahy?

Být psychicky vyrovnaný je určitě základ úspěchu. Žádný recept nemám. Každý člověk je jiná osobnost.

Jak se prolínají dva hlavní aspekty tvého života – profesionální kariéra a osobní život?

Chci zvládat normální život, jako mají kamarádi kolem mě. Mám přítelkyni a psa. Chci žít normální, plnohodnotný život a užívat si ho. Nechci, aby jsem se třeba v pětatřiceti otočil a zjistil, že jsem dosud jen zápasil, že jsem nic nestihl a nejhezčí roky, dejme tomu od 20 do 30 let, mi utekly mezi prsty. Takhle to má spousta fighterů. Třeba Drago, kterého z nám z Holandska velmi dobře, v životě neměl žádnou přítelkyni. Žije jenom tréninkem a nic jiného nezná. Takový člověk já nejsem.

Kterého úspěchu si ceníš nejvíc a proč?

Cením si všech svých úspěchů tak nějak stejně. Jsem rád, když se mi povede nějaký titul atd., ale když to nevyjde, nic se nestane. To je prostě život. Nevadí mi prohrát s kvalitním soupeřem po kvalitním boji, kdy mám ze sebe dobrý pocit a vím, že jsem tam odevzdal všechno.

Každý zápas je jiný, někdy ti nesedne. Také záleží, jak se vyspíš. Je to individuální záležitost. Bojovník se nedá soudit podle toho, že se mu nepovede jeden nebo dva zápasy. Smysl to má, když se člověk podívá na dlouhodobé výsledky, na kariéru, kterou má za sebou.

Kde se vzala přezdívka Spejbl? Kdo s ní přišel jako první?

Přezdívku vymyslel můj manažer, když jsme byli na Mistrovství světa v Thajsku, protože tak vypadám i zápasím. (smích)

Sledoval jsi finále K-1?

Určitě, na Youtube jsem se na to koukal.

Co říkáš na výkon Badra Hariho?

Badr Hari je velice kvalitní bojovník, přirozený talent, který má navíc ohromnou sílu. Jeho chování musím každopádně odsoudit, protože to bylo hodně nesportovní. Já jsem byl vždycky pro fair play, i když někdy možná až zbytečně moc. Dnes, když vidím, že můj soupeř je „nahulený“ a v provazech, tak k němu přijdu a prostě ho dotluču, protože mně to udělal Tyrone a já to teď budu dělat taky. Ale nikdy bych nikoho neudeřil po stopu nebo po gongu. V tomhle ohledu si myslím, že jsem hodně férový.

Máš nějaké fighterské vzory?

Mně se nejvíc líbí Buakaw Por Pramouk. Je takovým vzorem mého stylu. Umí dobře boxovat, ale hlavně si jede svůj thajský styl. Má hrozně tvrdé kopy, umí libově klinčovat. Jak zápasí on v 70, bych chtěl zápasit já v 86. S takovou lehkostí a s takovým výrazem. To je prostě harmonický soulad a je radost na něj koukat. Fakt se mi to líbí!

Z Evropy to je Badr Hari a Tyrone.

Jsi typem člověka, který nejde daleko pro ránu, nebo jsi spíš typem, který se snaží řešit problémy pokud možno v klidu a s nadhledem? Stalo se ti někdy, že jsi musel použít své dovednosti v normálním životě?

Určitě jsem byl dřív trochu vznětlivější, ale hodně jsem se změnil. Dnes mě to už přešlo, je mi 25 let, myslím si, že už mám trochu rozum. Rozhodně nevyhledávám žádné problémy a snažím se konfliktům vyhýbat do posledního okamžiku, pokud to jde. Nejde to úplně vždycky, někdy přetečou určité hranice. Drzost některých lidí dnes nezná absolutně žádné hranice. Ale jak sem řekl, takové konflikty já nevyhledávám. Tohle není můj styl.

Máš nějaké koníčky, záliby, které vůbec nesouvisejí s thaiboxem?

Koníčků mám hodně. Dříve jsem jich měl ještě víc. Tím, že to teď beru vážně a jsem profík, mám tréninků hodně a různých, tak na koníčky nezbývá tolik času. Hodně mě baví enduro motorka, kterou teď bohužel nemám, ale měl jsem ji od 15 až donedávna. Je to fakt super a obdivuji motokrosaře a freestyle motokrosaře. To jsou u mě opravdoví borci. Strašně se mi to líbí. Mám rád psy, bohužel mám velkou smůlu. Jednoho bulíka (pozn.: bullteriéra) jsem měl, ale musel jsem ho dát utratit, protože byl příliš agresivní. Měl vrozenou vadu chování. Teď mám druhého, který je po povahové stránce naprosto výborný, ale zase je hodně nemocný, má různé kožní problémy. Jezdím s ním každou chvíli k veterináři a takhle teď trávím svůj volný čas.

Jak se nejlíp odreaguješ? Co ti nejvíce pomůže, když potřebuješ tzv. „vypnout“ a odpočinout si?

Jsem veselý člověk, takže si rád zajdu na pivo, prohodím tam pár slov s přáteli…

Chtěl bys na závěr našeho rozhovoru něco vzkázat svým fanouškům?

Určitě bych jim chtěl poděkovat za podporu. Rád bych jim řekl, že si jí velice vážím a ať mi zůstanou věrni. Myslím, že se mají na co těšit. Co jsem předváděl dosud, nebylo v podstatě nic proti tomu, co se teprve bude dít! (smích)

Ondro, já ti mockrát děkuji za příjemný rozhovor.

Já ti také děkuji, myslím si, že to děláš dobře a že je dobré, že se kolem tohoto sportu začíná něco dít.

Díky moc!

foto: www.ondrahutnik.cz



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

12.01.10:22Geroj - Dám to i sem - Spejblova nástupovka s Plzně: http://www..+2
09.01.11:55daveM - tak prosim opravit v clanku+1
09.01.11:42Geroj - Je to Clifton Brown*1* +1
09.01.11:27daveM - dotaz je brawn ci brown ... clifton ? dikec+2
07.01.21:27jany69 - Moc dobrej clanek...Chvalim jen tak dal...+3
07.01.16:38arawen - super rozhovor romane*79* cekam spoustu dalsich*2* +2
07.01.14:56mirio - Výborný rozhovor, Spejbl je ten typ fightera, který to má ..+2
07.01.14:52ygg - Hezký rozhovor ... díky *79* +2
07.01.14:35Luster - Skvely cteni...Spejbl to ma srovnany *79* GL do dalsich fa..+2
07.01.14:35bikerka - *79* +1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie