Minulý víkend jsem se účastnil mezinárodního závodu o titul World´s Strongest Man do 105 kg roku 2017, který spolupořádala asociace Giant Live v americkém Raleighu. Závod jsem dlouhou dobu avizoval jako největší ve své kariéře, nakonec však vše dopadlo úplně jinak, ale o tom později!
Na závod jsem se v průběhu roku připravoval velmi sporadicky, disciplíny jsem měl odtajněné asi 2 měsíce předem, i když se nakonec trošku změnily, a celkově přípravu zpětně hodnotím jako velmi těžkou už kvůli počtu jiných závodů letos (poslední 2 závody proběhly 14 dní před World´s Strongest Man) nebo kvůli velké pracovní vytíženosti (semináře, exhibice, stavba posilovny).
I přes zdravotní problémy od října jsem přípravu nevzdal a na závod jel, za což bych si teď nafackoval a hodlám se tomu do budoucna vyvarovat.
Do USA jsme odletěli týden před závodem kvůli dostatečné aklimatizaci, což se velmi vyplatilo. Den před kláním jsem se na vážení cítil skvěle, stažení váhy ze 109 kg do kategorie do 105 kg mi navíc šlo dobře, bez stresu a obav, takže vše nasvědčovalo skvělé formě. Bohužel u toho to zůstalo. V den závodu jsem byl popravdě velmi zklamaný z organizace a především konceptu závodu, protože World´s Strongest Man (WSM), o kterém mluvím já - o tradičním závodu se spoustou diváků a velkou show, jakou Collin Bryce rozhodně umí - bylo na míle vzdáleno tomu, co zde probíhalo.
Kvalifikace na tento závod probíhala formou videa, kde bylo jen v naší kategorii z asi 200 lidí vybráno 32 nejlepších včetně mě, kteří pak závodili právě tento den, v semifinále. Do finále dalšího dne postoupilo po 4 disciplínách nejlepších 10 atletů. Bohužel, kategorie do 105 kg nebyla jedinou závodní kategorií, kromě nás tu bylo dalších 8 divizí, což udělalo v součtu něco okolo 250 závodníků.
Není tedy divu, že než jsem vůbec nastoupil na plac, uběhly od předpokládaného startu asi 2 hodiny a já se jen na disciplínu č. 1 rozcvičoval asi 3x. Celý koncept navíc vůbec nebyl evropský, jako tomu je u tradičního WSM, podobal se spíše megalomanské soutěži typu CrossFit o neskutečném množství závodníků.
Aby bylo vůbec možné závod zvládnout, běžely tedy klidně 4 divize najednou na 8 stanovištích, což zčásti zničilo atmosféru závodu, znemožnilo fandit alespoň okolním lidem a popravdě, co jsme se shodli se závodníky, velmi zúžilo prostor pro to vydat ze sebe naprosté maximum a PR.
První disciplína byla loglift, kde nastoupilo všech 29 lidí (3 odstoupili) a kde jsme se střídali jako na běžícím pásu. Na loglift se přidávalo po asi 10 kg od 120 kg a kdo pokus dal, šel výš. Zde jsem popravdě až po eventu zjistil, že mám zapsáno 156 kg, 166 kg jsem už nedal.
Na druhý Super Yoke o váze 410 kg jsem nastupoval ze skvělé 3. pozice a doběhl dráhu asi 17 m za 17 vteřin, což mě zařadilo na 4. pozici - v pořádku! Z Yoku jsem měl smíšené pocity, běžel jsem, co to šlo, ale byli i rychlejší! :)
Následoval Car Deadlift s krásným těžkým jeapem, na který jsem si věřil! Váha dosahovala asi 360 kg a já nasekal 9 opakování. Toto považuju spolu s Yokem za svůj nejlepší výkon na WSM, i když se našlo pár bláznů, co dali i 13 opakování!
Na poslední Medley jsem se držel na 5. místě, bohužel ale přišla na řadu nenáviděná ohrada. Chci jen podotknout, že do této chvíle trval závod asi 7 hodin, což je na 4 prosté disciplíny a tak prestižní závod World´s Strongest Man VELMI MNOHO a už mi tu pomalu docházelo, že jsem někde jinde, než jsem snil...
Ohradu o váze 320 kg jsem zanesl jen tak tak, několikrát mi vypadla a zranila mi šlachu v dlani, slíbil jsem si ale, že ji odnesu, a tak jsem byl neskutečně šťastný, když jsem s ní protnul cílovou čáru a mohl se vrátit pro náhrobek o váze 190 kg. Ten jsem zaběhl jako nic, na přenesení 120kg pytle už mi nezbyl čas.
Asi těžko popíšu pocity, které jsem po skoro 9 hodinách na takovém závodě měl, snad jen napíšu, že jsem byl zmatený a měl jsem velmi smíšené pocity z toho, že jsem postoupil do finále. Nevěděl jsem, zdali to vůbec chci...
Na druhý den jsem se ale dobře vyspal a chtěl ze sebe alespoň vydat to nejlepší, i když jsem už věděl, že bude při velkém štěstí možné jen 3. místo, reálně však spíš 5. - 6. flek.
Vzhledem k menšímu počtu závodníků jsem doufal, že koncept bude více prodivácký, atraktivnější a rychlejší, bohužel, závod o 2 disciplínách opět trval asi 6 hodin a nebyl výrazně lepší ani v organizaci.
Na kamión jsme nastupovali vcelku rychle, zde není moc co hodnotit: váha byla asi 25 tun, nicméně utáhnout ho nebylo příliš těžké, bylo to spíše o šikovnosti. Sedm lidí z 10 mělo časy lišící se setinami, takže lidský faktor tu mohl sehrát velkou roli. Celkově jsem už několikrát říkal, že si myslím, že taková disciplína, pokud není čas ošetřen fotobuňkou, do finále závodu nepatří, nicméně kamión mám vcelku rád a bavil mě, takže body jsem už příliš neřešil.
Na Atlas jsem nastupoval ze 7. místa a zariskoval. Šest Atlasů o váze od 126 kg do 180 kg jsme museli dostat co nejrychleji na platformy měřící od 155 cm do 125 cm (nejlehčí kámen nejvýše atd.). Čas jsem bohužel nezjistil, nicméně disciplínu jsem zvládl průměrně se 3 vyloženými Atlasy.
Celkově jsem skončil na tomto závodě ještě o 2 místa hůře - na 9. místě!
Popravdě jsem byl chvilku zklamaný, ne však z umístění, spíše z průběhu závodu a z toho pojetí, které rád na rovinu nemám. Myslím si, že většina strongmanů má ráda, když mají diváky, když není vše strojové, anonymní, když mohou ukázat, co je v nich. Rád koukám na staré WSM s Jonem Pallem, který si povídal a dělal show s diváky přesně tak, jak to mám rád, a doufal jsem, že toto bude ten závod, kde to zažiji.
Člověk se ale musí přizpůsobit a přijmout věci tak, jak jsou, takže pár cenných rad jsem získal a poučil se! Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří podpořili můj Startovač a pomohli mi být na tomto závodě, byly to především firmy Sting, Extrém Race, Jaroslav Procházka, Renovality, Ptáček pozemní stavby, Primulus, PSS a Nevyhodim.cz. Stejně tak patří velké díky mým stálým sponzorům - Czech Virus, Storm Tech, Doller, Erebos, FitFoodFactory, Fitnema.
Nechci opomenout ani pomoc přítelkyně Valerie, která mi dělá podporu přímo na závodech, díky patří i rodině a přátelům. Hned na několika místech (největší asi v CHRÁMU SÍLY a Valach PowerGymu) se pořádal live stream z WSM, čehož si moc vážím - člověk tu energii cítí na dálku, a mrzí mě, že i stream nebyl zajištěn lepší, i když jsme se snažili to zastreamovat alespoň my. :)
Sezónu tedy považuji za ukončenou a popravdě - asi by toho člověk chtěl moc. Letos jsem se stal 2x stříbrným na Arnold Classic v USA i v Austrálii, vyhrál titul mistra Evropy ve strongman do 105 kg, zažil s kluky 3. místo na MS týmů a byl třeba bronzový na MS v deadliftu nebo na MS v novém sportu - crossliftingu!
Do toho všeho jsme vybudovali prostě parádní strongman základnu na Moravě a stihli další spoustu věcí, takže když člověku dojde, že svět nekončí a že to je jen klopýtnutí mezi spoustou radosti, může jít dál!
Takže co teď? Už 30. prosince Vás zvu na vánoční večírek právě v CHRÁMU SÍLY, jehož součástí je i motivační seminář mě a Jirky Orsága, kde probereme také tohle vše a další spoustu věcí z nejen letošní sezóny, v novém roce pak začneme hned 6. ledna seminářem v Chebu a pomalu začneme chystat pořadatelské desky, protože jsem dostal možnost uspořádat právě originální World´s Strongest Man tady u nás, v Čechách, takže to, po čem toužím - po velké show a velkém ohlasu, se brzy kategorii do 105 kg splní. Očekávat můžete ty nejlepší atlety kategorie do 105 kg na světě z Austrálie, Afriky, Ameriky, Kanady, Ukrajiny a dalších zemí, takže je na co se těšit a kam se ubírat! :)
Na závěr bych rád Vám, čtenářům Ronnie.cz, popřál krásné Vánoce i nový rok 2018 plný splněných snů, zdraví a SÍLY a vidíme se brzy!
První disciplína byla loglift, kde nastoupilo všech 29 lidí (3 odstoupili) a kde jsme se střídali jako na běžícím pásu. Na loglift se přidávalo po asi 10 kg od 120 kg a kdo pokus dal, šel výš. Zde jsem popravdě až po eventu zjistil, že mám zapsáno 156 kg, 166 kg jsem už nedal.
Popravdě jsem byl chvilku zklamaný, ne však z umístění, spíše z průběhu závodu a z toho pojetí, které rád na rovinu nemám. Myslím si, že většina strongmanů má ráda, když mají diváky, když není vše strojové, anonymní, když mohou ukázat, co je v nich. Rád koukám na staré WSM s Jonem Pallem, který si povídal a dělal show s diváky přesně tak, jak to mám rád, a doufal jsem, že toto bude ten závod, kde to zažiji.
