Reklama:

Ohlédnutí za Otevřeným mezinárodním mistrovstvím ČR strongman 2016

Ronnie.cz > Powerlifting > Strongman

Strongmen´s Games Aš 2016
- reportáž a fotogalerie
Strongman Přelouč 2016 - reportáž a fotogalerie
Otevřené mezinárodní mistrovství ČR
strongman 2016
- reportáž

O tom, jak probíhal vrchol letošní strongman sezóny, který se odehrál 3. září v areálu Olympia Brno, jste si již mohli přečíst v obsáhlé reportáži. Nyní se můžete podívat i na krátké video ze soutěže, na kterém uvidíte některé z nejlepších momentů mistrovství. Přečíst si můžete také ohlédnutí všech tří medailistů - Čestmíra Šímy, který vybojoval titul mistra ČR, Jiřího Vytisky, který obsadil druhé místo, a Michala Tichého, který dosáhl na třetí příčku. Jak si užili soutěž? Jak prožívali letošní strongman sezónu? A jaké mají plány pro příští rok? To vše se dozvíte v tomto článku!


Otevřené mezinárodní mistrovství ČR strongman 2016


Čestmír Šíma

[Text: Čestmír Šíma] O tom, jak složitou a nepředvídatelnou sezónu si pro letošek pro mě osud připravil, jsem psal minule v ohlédnutí za závody na Slovensku - Meč Matúša Čáka 2016. Dneska se jen v krátkosti vrátím k vrcholnému závodu letošní sezóny, a to k Otevřenému mezinárodnímu mistrovství ČR strongman 2016.

Vzhledem ke zdravotním komplikacím, které vyvrcholily na závodech v Kutné Hoře, jsem se letos zúčastnil pouze Strongman Champions League v Německu, závodu v Aši, zdvihu bavorského kamene v Německu, závodu v Přelouči a zmiňovaných závodů v Kutné Hoře. Kromě SCL jsem sice všude sebral umístění na bedně, ale vítězství jsem měl pro letošek jen jedno z ašských závodů, pak jsem vždy skončil druhý, v případě Kutné Hory dokonce třetí. Umístění na bedně je vždycky fajn, ale jak já říkám, všechny zajímá jen vítěz. Druhý je jen prvním poraženým, takže jdu do všech závodů se snahou a touhou po vítězství.

Když jsem při snaze o svůj návrat k závodění rozmýšlel, kde tak uskutečnit, vylezlo mi z toho až Brno, protože dřív jsem prostě nebyl schopen se dostat do nějaké slušnější formy. Tréninkový výpadek byl znát a ono je zkrátka něco jiného, když vynecháte na 14 dní trénink kvůli dovolené, anebo když ležíte 14 dní v nemocnici.

V Brně jsem ještě nikdy nebyl, ani zde neabsolvoval žádný závod, takže jsme se na cestu vydali s mojí Marcelkou zase den předem (v pátek odpoledne), abychom si pořádně užili páteční odpolední Prahu a páteční (tady je asi jedno, který den sem vyrazíte) dálnici D1. No, zážitek, co Vám budu vyprávět... Určitě to v rámci nějaké nervové terapie někdy zkuste! Do Brna jsme dorazili večer kolem půl deváté a po ubytování v hotelu jsme vyrazili do města na večeři, kde jsme se potkali ještě s Michalem Tichým a jeho přítelkyní Verčou, kteří to mají do Brna podobně "blízko" jako my. Spát jsme šli brzy, protože když jsme při příjezdu do hotelu viděli na recepci sedět ty dva obrovské Poláky (dle mé optiky byl každý tak o půl hlavy vyšší, širší a těžší minimálně o 30 kg než já), z nichž jednoho jsem neznal a v druhém jsem poznal Marcina Sendwického, kterého znám už z Ameriky, kde stejně jako na nedávném MS do 105 kg rozsekal s velkým náskokem všechny soupeře včetně českého nejprofláklejšího strongmana do 105 kg. Tak jsem si říkal, že to asi nebudou žádná ořezávátka a bude to chtít se na ně aspoň dobře vyspat.

Po výborné snídani, kde jsme se pozdravili s Nemem Tasicem a Ronaldem Knollem, jsme kolem poledne vyrazili směr závodiště - parkoviště u Olympie. Měl jsem trochu obavy z vedra, které se postupně zvyšovalo, ale pořadatelé zde nic nenechali náhodě a připravili dostatek velkých stanů, kam se mohli všichni schovat před slunečním žárem.

Kolem druhé hodiny závody vypukly - začalo se taháním traktoru, což je disciplína, kterou nemám příliš v oblibě, protože stačí malá chybička a většinou rozhodují jen setiny sekundy. Ale taktika mi vyšla a já tuhle disciplínu vyhrál, což byl pro mě skvělý start do závodu. Postupně tak ze mě začala opadávat tréma. Následovala kláda, 155 kg na opakování, kde jsem zvládl jen dvě, ale i tak mi tento slabý výsledek stačil na dostatečný bodový zisk. U klády se asi nejvíc projevil tréninkový výpadek, kdy mi i tahle nízká váha přišla do ruky těžká a nemohl jsem najít optimální dráhu tlaku nad hlavu. Po ní následovaly dvě pro mě neoblíbené disciplíny, a to převracení pneumatiky a kombinace Super Yoku s kufry, kde jsem udělal a vydal ze sebe maximum, ani to ale nestačilo na nějaké přední umístění. Ovšem i tak jsem se před poslední disciplínou držel na druhém místě, až po páté místo to ale bylo hodně vyrovnané.

Kaňkou v závodu bylo zranění Jirky Vytisky, který si při gumě utrhnul biceps a nemohl tak nastoupit na poslední disciplínu, ovšem jak jsem si už několikrát na závodech také vyzkoušel a zažil, výhra je souhra nejen síly, dynamiky a techniky, ale také je potřeba notná dávka štěstí. Na kdyby se prostě nehraje. Přeji však Jirkovi brzké uzdravení a doufám, že bude brzy v pořádku.

Poslední disciplínou byl zdvih koulí o váze 110 až 175 kg na různě vysoké podstavce. Zde jsem věděl, že musím zabrat a pokusit se disciplínu vyhrát. A to se mi také podařilo. Ačkoliv jsem letos na mistrovství republiky neměl zdaleka takovou formu jako předchozí roky, kdy jsem skončil druhý, tak to letos konečně vyšlo a já se stal mistrem republiky pro rok 2016. Je to trošku s hořko-sladkou příchutí, neboť pro mě vždy bylo rozhodující, že vím, že jsem nejsilnější, jak jen mohu být. Letos to zdaleka neplatilo a já poprvé vyhrál titul, asi má holt osud smysl pro humor, jinak si to neumím vysvětlit.

Organizace, nové disciplíny, zázemí pro závodníky, vše bylo na velmi vysoké úrovni. Já ale musím vyzdvihnout především brněnské publikum, které bylo naprosto výborné a skvělé. Opravdu jsem si tyto závody nakonec užil úplně neskutečně. Získal jsem totiž ještě jednu cenu od diváků, a to "O nejhezčí plnovous", což je pro mě veliký závazek do dalších let.

Nakonec bych chtěl ještě doplnit informace k závodům na Slovensku (Meč Matúša Čáka 2016), kde jsem minule psal, že jsem si hodil 150kg kufr na nohu a že jsem myslel, že jsem si zlomil nějaký prst. Hned v pondělí se na rentgenu ukázalo, že jsem si to jen nemyslel, ale opravdu jsem si zlomil malíček, takže trpím, ale stejně si říkám: "Stojí to za to!"


Jiří Vytiska

[Text: Jiří Vytiska] Do Brna jsem jel s velmi smíšenými pocity. Byl to můj letošní už jedenáctý závod a žádný z těch absolvovaných nebyl zrovna nejlehčí. Sice jsem byl po dovolené, kde jsem se jen válel a jedl, ale stejně byla na mně trochu znát únava.

Navíc se zde sešla středoevropská špička, takže obrovská konkurence. No a disciplíny pro mě také nebyly nijak růžové. Už po příjezdu a pozdravení se s pořadateli a závodníky všechno naznačovalo, že se bude jednat o dobře zorganizovaný závod - zázemí pro závodníky, servis atd.

Po představení závodníků a zahájení to mám tak, že jsem zkrátka nervózní jako prvnička. Vždycky rozhodne první disciplína - buď to bude v pohodě, já se uklidním a ukážu, co ve mně je, nebo se to po... a celý závod bude stát za prd.

První disciplínou byl Tractor Pull - docela váha, spousta závodníků si zde vylámala zoubky, ale mně to vyšlo a obsadil jsem 2. místo za Čestmírem. Byl jsem rád, že je zpět a je schopen bojovat a ukázat se.

Druhou disciplínou byla kláda - úchopy daleko od sebe, průměr malý, co víc si přát... Ale vyšlo to a kládu jsem vyhrál! Třetí disciplínou byla kombinace Super Yoku a Farmer's Walku. Z tohohle jsem moc radost neměl, protože sice odnesu kdeco, ale neumím běhat. Třeba Poláci nebo Slováci s takovými váhami běhají, jako by to kradli. (smích) Byl to fofr a mazec, ale i přes obrovskou běhací konkurenci jsem skončil třetí.

Čtvrtou disciplínou byly pneumatiky, myslím tři otočky se 420 kg a tři otočky s 650 kg. Někdo kdysi prohlásil, že jsem králem českého Tire Flipu. Kdo chce moc, má prd. Tady jsem si hodně věřil, řekl jsem si, že tohle bude moje. Nastoupil jsem, píšťalka, první otočka super, a když jsem začal druhou a nadzvedl pneu od země, tak jsem uslyšel takový zvuk, jako když někdo luskne prsty. Hned jsem věděl, že něco prasklo. Tu disciplínu dokončíš, to bylo jediné, co mi znělo v hlavě. Když jsem šel na 650 kg, tak už bylo zle, poslední otočka byla na krev. Pneu dopadla, já se chytil za levou ruku, kde bylo jasné, že nevydržel biceps, a bylo po všem. I přesto jsem skončil o pár desetin sekundy druhý!

Ruka v haj*lu, bolest jako prase, ale i tak jsem byl rozhodnutý jít na poslední disciplínu. V celkovém součtu jsem po předposlední disciplíně vedl s náskokem 12,5 bodu na druhého Čestmíra a Pepu Mazače. Prostě to tu nenechám, i kdybych tu měl chcípnout, říkal jsem si.

Poslední disciplínou byly Atlasy, kde bylo jasné, že to s takovým zraněním asi nepůjde. Ale zkusil jsem to! Bohužel se potvrdilo, že s utrženým bicepsem se koule zvedat nedají, takže jsem poděkoval divákům a za bouřlivého potlesku jsem šel do stanu. Čestmír disciplínu vyhrál a díky tomu vyhrál i celé mistrovství. Já jsem nakonec skončil druhý. Vítězství mu přeji, byl to jeho velký návrat po hodně smolné sezóně.

A pocity, to ani nejde popsat, mě ani v tu chvíli netrápil utržený biceps, ale to druhé místo. Ale takový je tenhle sport a vlastně i život. Byly to super závody, super lidé a super den. I přes urvanou ruku. To se zahojí a já se vrátím.


Michal Tichý

[Text: Michal Tichý] Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz. Chci se s Vámi podělit o své dojmy z Otevřeného mezinárodního mistrovství ČR strongman v Brně. Již tradičně jsem na závody jel s mojí přítelkyní Veronikou, která mě doprovází na každé soutěži. Velice mi tím pomáhá, hlavně psychicky, za což jí moc děkuji. Do Brna jsme vyjeli už o den dříve. Nerad spím někde po hotelích a nejraději vždy vyjíždím z domova, ale každý ví, jak vypadá dálnice D1, na které jsou neustále nějaké problémy. Český svaz silových sportů mi zařídil parádní hotel, ve kterém jsem si připadal pomalu jako doma. Na místo závodu jsme dorazili hodinu a půl před začátkem.

Závod se uskutečnil přímo před jedním z hlavních vstupů do obrovského centra Olympia Brno, takže jsem tušil, že o návštěvnost určitě nebude nouze. Když jsem přišel do stanu pro závodníky, tak mi málem spadla brada. Takový komfort - od pití až po oblečení - jsem dlouho neviděl. Když jsem tak pokukoval, co za strongmany přijelo nejen od nás, ale i ze zahraničí, tak jsem si říkal, že to určitě budou jedny z nejprestižnějších závodů, co kdy u nás byly.

První disciplínou bylo tahání traktoru. Konečně jsem si vylosoval jiné startovní číslo než jedničku, která na mě vychází téměř pokaždé. Tentokrát to byla šestnáctka, takže jsem nastoupil jako poslední. Já osobně moc tahání čehokoliv nemusím, jelikož v téhle disciplíně můžete skončit první, ale klidně i poslední. Každá vteřina, každý špatný pohyb Vás okamžitě může stát dobré umístění. Nic jsem ale nepodcenil a snad se čtvrtým nejlepším časem jsem si připsal pro mě důležité body. Každý ze závodníků mi dá za pravdu, že první disciplína je hrozně důležitá. Může Vás nakopnout, nebo také pěkně srazit na kolena.

Druhou disciplínou byla kláda o váze 155 kg. Tady jsem měl z celých závodu svůj největší zkrat, protože jsem nezapsal ani jedno platné opakování. Bez problémů jsem ji přemístil, ale myslím, že jsem ji měl moc dlouho na hrudníku a trochu se přidusil. Při výrazu mi chybělo do propnutí opravdu jen pár centimetrů, najednou jsem ale před sebou viděl jen černo a málem jsem ztratil vědomí. Jen tak tak jsem se udržel na nohou. K dalšímu pokusu už jsem se neodhodlal. Naštěstí pořadatelé připravili lehčí variantu - kdo nezvedl 155 kg, nastoupil na 135. Nakonec nás na lehčí váhu nastoupilo docela dost - hned deset. Nastoupil jsem jako poslední a věděl jsem, že čtyři opakování mi v téhle skupině zajistí nejlepší výsledek. S přehledem se mi to podařilo, takže jsem si zlepšil náladu a opět zapsal dost cenných bodů.

Třetí v pořadí byla kombinace 360kg Super Yoku a 155kg kufrů na 20m rovinkách. Každý, kdo mě zná, ví, že tohle jsou moje nejsilnější disciplíny. Skončil jsem čtvrtý, což mě trochu zklamalo, protože pokud v těchhle disciplínách neberu první místo, tak prostě nejsem spokojený. Udělal jsem i jednu školáckou chybu - když jsem donesl Super Yoke do cíle, položil jsem ho tak, že na jedné straně chybělo pár centimetrů za cílovou čáru. Na to mě samozřejmě upozornil rozhodčí Pavol Guga a já ztratil pár vteřin, než jsem to napravil. I tak jsem si ale zapsal další cenné body do celkového součtu.

Předposlední disciplínou byly tři otočky 420kg a tři otočky 650kg pneumatiky. Lehčí jsem zvládl bez problémů, ale s těžší jsem dokázal dát jen jedno opakování. I tady jsem zazmatkoval. Po první otočce na těžší pneumatice jsem si vzal na ruce další vrstvu vosku, který ale nestihl zaschnout a hodně klouzal.

Před závěrečnou disciplínou jsem byl na průběžném 4. místě a ztrácel jsem na Pepu Mazače a Čestmíra Šímu 3 body. Na závěr nás čekaly koule, což byl v letošní sezóně můj velký problém. Na dvou předchozích závodech mě to stálo "bednu". Řekl jsem si, že tohle jsou letos moje poslední závody a já za každou cenu chci stát na stupních vítězů! Navíc na tak prestižní soutěži. Nakonec se mi podařilo vysázet na podstavce a stůl všech pět koulí od 100 do 175 kg. Měl jsem obrovskou radost a do budoucna mi to "hodilo" klid do hlavy, že i s disciplínou, kterou nemám zrovna v lásce, si budu umět poradit.

Třetí místo v tak nabité konkurenci pro mě samozřejmě znamená velký úspěch, i když na každé závody jedu s tím, že chci vyhrát. Se stejnou myšlenkou tam ale samozřejmě jedou všichni! Závody byly parádní - zázemí, diváci, závodníci, propagace, prostě opravdu jedny z top závodů, takže děkuji pořadatelům, že mě na tuto akci pozvali.

Když shrnu celou svou letošní sezónu, tak nebyla špatná, ale čekal jsem v ostatních závodech kolikrát lepší umístění, než na jaká jsem nakonec dosáhl, i když natrénováno jsem opravdu měl. Každopádně příští rok se připravím a vrátím v ještě lepší formě (doufám) a určitě budu jezdit na závody s cílem medailových umístění. Příští rok se chci účastnit nějakého závodu v sérii Champions League. Už letos jsem mohl startovat v Srbsku a Rumunsku, ale poprvé to zkazila komunikace s ředitelem závodů a podruhé dovolená, kterou jsem měl naplánovanou, takže doufám, že příští rok už nějaký ten závod vyjde!

Na závěr bych chtěl znovu poděkovat své přítelkyni, která je mi velkou oporou a stará se o mě, i když to občas se mnou nemá lehké. Dále kamarádům, kteří mě podporovali celou sezónu a jezdili se mnou na závody. Velké díky patří oběma sparingpartnerům Tomášovi a Pešimu, kteří mi pomáhali a motivovali mě k lepším výkonům. Další, komu bych chtěl poděkovat, je Vláďa Jaroš, vzpěrač a hlavně vynikající masér, který mě dával celou sezónu dohromady. Dále bych chtěl poděkovat všem pořadatelům, kteří mě pozvali na své závody. Děkuji Vám, všem fanouškům, kteří jste jezdili na závody a všem závodníkům fandili. Děkuji posilovně Zimák Most a RT Sport v Jirkově, že měli se mnou trpělivost a nechali mě se kvalitně připravovat na závody. Edovi Vojtěchovi, že nám v Mostě sehnal vynikající prostory na strongman tréninky. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jestli ano, tak se omlouvám. Na závěr všechny zdravím a už se těším na příští rok!


Více informací o dalších akcích konaných v rámci Českého svazu silových sportů naleznete na jeho facebookových a také webových stránkách.


Foto:
Miroslav RedBart Machek


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
František_67 (23:11) • Odpověď na otázku níže ohledně prezentace na pódiu by mne u závodníka takových kvalit,...
magazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
ZdenekRazic (21:56) • sakra proc ten Dalibor nezapracuje na lepsi prezentaci? jak pozovani, tak hlavne vystup...
magazínTrénink shybů - vše, co potřebujete v...
Ming (18:04) • můžete mi prosím vysvětlit značení tempa cvičení? Děkuji
magazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
Hockey1000 (12:53) • Z těhlech záběrů z tohodle úhlu nelze nic relevantně posoudit. Daliborovi jsem přál umí...
magazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
utan (10:41) • Ty vole, co to je? Jak mohli toho 75 kilového skřítka dát před Dalibora? To je fakt fra...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra