Na přelomu září a října se v USA ve městě Aurora uskutečnilo mistrovství světa v silovém trojboji masters. Česká výprava na tomto mezinárodním šampionátu byla úspěšná, neboť získala jedno zlato, dvě stříbra a jeden bronz. Jaroslav Šoukal navíc výkonem 342,5 kg v bench-pressu ustanovil nový český rekord. Zajímavý výkon podal i Tomáš Šárik, který obsadil v kategorii masters 1 do 120 kg třetí místo. Svou výkonnost potvrdil i na následném mistrovství České republiky v silovém trojboji družstev, kde se mu podařilo v pozvedu, i přes dlouhodobé zdravotní potíže, které ho v této disciplíně omezují, pokořit český rekord. Ten má nyní v kategorii do 120 kg hodnotu 354,5 kg. Níže si můžete s českým reprezentantem přečíst rozhovor o jeho nedávném zápolení.
Jak hodnotíš svůj předvedený výkon na MS masters? Jsi spokojený?
Začnu trochu zeširoka. Přípravu jsem zahájil hned po mistrovství Evropy masters. Už na evropském šampionátu jsem měl jisté problémy ve dřepu, které v přípravě na mistrovství světa pokračovaly. Cyklus trval asi 10 týdnů a cílem bylo alespoň dřepy trochu vylepšit. Naštěstí se to částečně podařilo ke konci přípravy, kdy se mi povedlo trochu přibrat. Koncem srpna a začátkem září jsem měl nějakou střevní virózu a tělesná hmotnost se pohybovala kolem 114 - 116 kg. Tím pádem mi moc nefungovaly dresy na dřep a vlastně ani na bench-press.
Na soutěži jsem navážil 117,6 kg a to mě trochu uklidnilo. Domníval jsem se, že by to nemuselo být úplně špatné.
Dřepy jsem šel podle plánu a nakonec poslední pokus na 360 kg se mi zdál jako nejlehčí a nejpovedenější.
V bench-pressu jsem šel také na jistotu, abych sbíral kila. Druhý pokus, na kterém jsem si nechal naložit 245 kg, jsem měl bohužel 2:1 neplatný. Nejsem si úplně vědom chyby, jen se mi posunula levá noha po koberci, což by podle pravidel vadit nemělo. Ale je možné, že to rozhodčí viděli jako nadzvednutí. Takže jsem musel opakovat a nejít na plánovaných 252,5 kg. To se nakonec ukázalo jako rozhodující faktor mezi konečnou stříbrnou a bronzovou medailí v totalu.
Na tahy jsem se cítil silně, a tak jsem se chystal, že ten rozdíl zkusím smazat. Ukázalo se ale, že Američan tahy taky potrénoval a zatáhl 317,5 kg. To mě vyhnalo k pokusu na 357,5 kg, což byla váha, kterou jsem nikdy předtím nezvedl. Motivace byla silná, takže jsem šel na činku s chutí. Bohužel jsem netrefil úplně správnou dráhu. Příliš mě to ohnulo a vytáhl jsem činku jen ke kolenům. Celkový trojboj 947,5 kg hodnotím jako slušný výkon, o 10 kg víc než na mistrovství Evropy. Je jen škoda, že to nevyšlo jako na následujícím mistrovství České republiky družstev, kde jsem šel 252,5 kg v bench-pressu a pak 354,5 kg na tahu v novém českém rekordu.
Jak na tebe zapůsobil šampionát v USA?
Rozcvičovna byla na skvělé úrovni. Bylo tam asi 8 stanovišť, na 12 lidí ve skupině dostatečná výbava. Závodiště bylo o patro výš, takže v dresech jsme raději jeli výtahem. Samotná přípravna a závodiště byly standardní, proti Plzni spíše menší a méně okázalé. Trochu mě překvapil moderátor celé soutěže Gino, který vedl ruční zápis, celou soutěž komentoval, pouštěl muziku a přitom ještě točil nad hlavou mikrofonem.
Můžeš popsat, jak často jsi v přípravě používal podpůrné vybavení ve formě dresů a bandáží?
V podstatě dresy při dřepech a bench-pressu používám po celou přípravu, jen ne v každém tréninku. Na tahy jen v závěru.
V celém plánu trénuji třikrát týdně a v tréninku odcvičím všechny tři disciplíny. Jen se týdny liší intenzitou a objemem.
V mrtvém tahu v týdnu odjedu trénink z pěticentimetrového deficitu, ze špalků a ze země. Ve dřepu absolvuji jeden trénink těžce ve vybavení a další tréninky jen v bandážích. V bench-pressu je to podobně, jeden trénink odjedu ve vybavení nebo na různě vysoké boardy a další dva tréninky odtrénuji lehčí a bez výbavy.
Jsi mimo jiné i mezinárodní rozhodčí IPF a v USA jsi jednu kategorii pískal. Jak probíhá práce rozhodčího na mistrovství světa?
Je to podobné jako na domácích soutěžích. Pravděpodobně o něco kratší, což souvisí s počtem soutěžících.
Půl hodiny před vážením probíhá kontrola vybavení, tím začíná samotná práce rozhodčího a technického kontrolora. Dvě hodiny před zahájením soutěže začíná samotné vážení. Na rozdíl od národních soutěží je pořadí závodníků, kteří jdou na váhu, určeno startovním číslem. Pokud není závodník připraven po vyvolání, na váhu jde až v dalším kole.
Na mezinárodním závodě je širší sbor rozhodčích proti domácím soutěžím. Tři rozhodčí a technický kontrolor a k tomu ještě tříčlenná jury jako dohlížející a odvolací orgán.
Já osobně jsem rozhodoval kategorii masters 2 do 120 a nad 120 kg. Celá moje skupina trvala asi 3,5 hodiny, což je obvyklá doba závodu na mezinárodní soutěži.
Tahy se ti opět vrátily na úroveň, kterou jsi měl před začátkem tvých zdravotních problémů. Jak jsi na tom nyní po zdravotní stránce?
Popravdě jsem trénoval na výkon 340 - 345 kg. V tréninku jsem šel maximálně 325 kg a ze špalků asi do 345 kg. Takže jsem sám trochu překvapen. Spíše závodní okolnosti mě donutily jít ta čísla, která se nakonec objevila v rekordní tabulce.
Po zdravotní stránce je to celkem stabilní, nicméně se potýkám se stále oslabeným pažním pletencem po útlaku nervového kořene. To znamená, že mám hlavně slabší tlak na lavici. Také chybně tlačím, těžko držím rameno a lopatku. Rameno jsem si patrně někdy v březnu poranil a od té doby v něm dost křupe a ve spodní pozici tlaku i bolí. Vše v důsledku chybného stereotypu pohybu. Bench-press tedy zůstává slabinou hlavně v horní polovině pohybu.
Jsi předsedou oddílu Powerlifting Jihlava. Je možné, aby se zájemci zapojili k tobě do oddílu a jezdili na soutěže?
Určitě přivítáme každého nadšence, který je schopen a ochoten respektovat pravidla ČSST, interní pravidla oddílu a antidopingová pravidla.
Chtěl bys na závěr někomu poděkovat?
Chtěl bych poděkovat svým sponzorům, bez kterých bych určitě nemohl na MS odletět. Jsou to Indecon finanční poradenství, SEPOS dveře a zárubně, SMJ - služby města Jihlavy a Kraj Vysočina. Dále bych chtěl poděkovat manželce a dětem za podporu a trpělivost.
Na přelomu září a října se v USA ve městě Aurora uskutečnilo 
