[Text: Petr Vurbs] Petr Novák je ve svých 25 letech jednou z nejvýraznějších tváří aktuálního kádru české reprezentace řeckořímského zápasu. Ta pod vedením trenéra Marka Švece výrazně omladila. Ostatně byl to právě olympionik a dlouholetý reprezentant Švec, kdo ještě zastupoval minulou generaci českých zápasníků vozících medaile z evropských i světových šampionátů. Dnes se věnuje talentovaným nadějím, jako je Petr Novák a další, aby na to mohl český zápas co nejdříve navázat.
Mistrovství světa konané v září loňského roku v Maďarsku nebylo pro české barvy úspěšné a mládí zatím nedokázalo světové špičce konkurovat. Jedinou výjimkou byl mladičký Matouš Morbitzer, který ve svých 20 letech, věkem tedy ještě junior, dokázal ve váhové kategorii do 66 kg obsadit 16. místo z 39 zápasníků. I to byl důkaz toho, že zápas v České republice své budoucí hvězdy opět vychovává.
Vraťme se ale zpět k Petrovi Novákovi, který sice na nedávném mistrovství České republiky získal titul o váhu výše, jinak ale reprezentuje v kategorii do 75 kg. Jeden z největších českých talentů posledních let jde evidentně výkonnostně i technicky nahoru, čehož si stále více všímá zápasnická veřejnost. Na konci loňského roku se navíc Novák sympaticky nebál naplno říct, že jeho cílem jsou olympijské hry 2016 v brazilském Riu de Janeiru.
Jeho letošní výkony zatím dokazují, že zdravé sebevědomí mladého zápasníka rozhodně není neopodstatněné, a kdo viděl jeho suverénní představení na republikovém šampionátu 1. března, musel být nadšený. Také na mezinárodním poli ale Petr Novák v letošním roce svou vzrůstající formu potvrzuje, v únoru obsadil druhé místo na mezinárodním turnaji v Záhřebu, především ale aktuálně v sobotu 15. března přivezl bronzovou medaili z mnohem prestižnějšího turnaje v Srbsku. Ten byl jakousi generálkou před prvním vrcholem letošní sezóny, tedy před mistrovstvím Evropy ve Finsku. To se koná na začátku dubna a Petr Novák bude jedním z nejžhavějších českých želízek v ohni. O jeho cílech, zápasnické cestě i dalších věcech jsme si s ním povídali ještě před odjezdem do Srbska.
Jaká byla vaše cesta od úplných začátků až do pražského Centra sportu Ministerstva vnitra, kde se spolu se seniorskou reprezentací připravujete?
Se zápasem jsem původně začínal v Chrastavě, kde jsem se pod trenérem Aloisem Stahoněm učil zápasnickým základům a zlepšoval se. V patnácti letech se mi podařilo dostat do výběru kadetské reprezentace, kterou vedl vynikající trenér z Havlíčkova Brodu Zdeněk Švec. Rozhodl jsem se tehdy přestoupit do Sportovního centra mládeže v Havlíčkově Brodě. Zde jsem studoval střední školu a trénoval s jedněmi z nejlepších zápasníků v republice, protože Brod byl a je znám právě tím, že zde vyrůstají skvělí zápasníci. Ostatně Marek Švec, můj dnešní trenér, je jedním z nich.
S reprezentací, nejprve kadetskou a pak i juniorskou, jsem objížděl zahraniční turnaje především v Evropě, ale i v jiných částech světa. Absolvoval jsem také několik evropských a světových šampionátů a především nasbíral hromadu zkušeností. I díky tomu jsem pak v seniorském věku přešel již do Prahy do Centra vrcholového sportu ve Stromovce, kde s reprezentací trénuji i v současnosti. Nejdřív zde byl mým trenérem Jiří Matýsek, pak Ervín Varga. A nyní, jak jsem již říkal, se připravujeme pod vedením Marka Švece.
V kolika letech jste v Chrastavě s tímto sportem začínal? Zkoušel jste mimochodem také nějaké jiné sportovní odvětví?
Se zápasem jsem začínal v sedmi letech. V první třídě na základní škole jsem také ještě chvíli zkoušel hrát fotbal, ale to mě moc nechytlo. Kolektivní hry, a navíc s míčem, to nebyl úplně můj šálek kávy. (usmívá se)
K zápasu jste se dostal sám, že se vám tento sport zalíbil, nebo vás k němu přivedl někdo jiný?
Mě i mého mladšího bratra k zápasu přivedl táta. Také on i jeho bratr zápasili, dá se tedy říct, že je to takový rodinný sport, rodinná tradice. A měl bych také říct, že i on mi toho, co se zápasu týká, hodně dal, jako trenéra bych ho neměl opomíjet. Navíc toho pro naši přípravu a turnaje hodně obětoval, jezdil s námi na soustředění, turnaje. Dodnes na naše zápasy často jezdí.
Když srovnáte řeckořímský zápas s jinými, mnohem populárnějšími sporty, vidíte nějaký zásadní rozdíl? A nemyslím teď medializaci a finance, spíše ze sportovní stránky. Proč byste třeba svého syna jednou raději viděl na zápase než například na fotbale?
Myslím si, že zápas člověka naučí především spoléhat se sám na sebe. Ostatně je to individuální sport, na rozdíl od zmíněného fotbalu. Tam když uděláte chybu, něco pokazíte, tak to za vás může ještě někdo zachránit. Když ale uděláte chybu na žíněnce, prohrajete. Nikdo vám nepomůže, je to jen na vás. Neúspěch stejně jako úspěch.
Také mám pocit, že v zápase se ve většině případů nezapomíná na vzájemný respekt a úctu mezi soupeři, což u některých komerčnějších sportů není tak samozřejmé. V Čechách jsme vůbec tak trochu velká rodina, zápasníků zde není tolik a většinou se mezi sebou dobře známe. Není výjimkou, že odpoledne se proti sobě postavíme na žíněnce a lidově řečeno se řežeme jako koně (ovšem podle pravidel) a večer spolu sedíme u zaslouženého piva. Jenže přesně o tom by sport měl podle mého být a u zápasu jsem to našel.
Zápasem se v současnosti živíte, jste profesionál. Trávíte většinu týdne v Praze, turnaje jsou o víkendech, absolvujete řadu soustředění v zahraničí. K tomu ale máte také manželku, se kterou žijete na Vysočině. Jak se dá skloubit vrcholový sport s rodinným životem?
To skutečně není jednoduché, zápasem trávím hodně času, dalo by se říct, že většinu. Ale já mám skvělou manželku, která mě podporuje a fandí mi v tom, co dělám. Ostatně se známe již dlouho a věděla, do čeho jde. (znovu se usmívá) A ona opravdu tak trochu žije mým sportem, když jezdím na podzim zápasit do Německa ligu, nevynechává téměř žádné mé utkání. A samozřejmě se to odloučení od sebe přes týden snažíme vynahradit společnou dovolenou v době, kdy zrovna není příprava. Zvládnout se to tedy určitě dá a myslím, že když máte vedle sebe toho správného člověka, tak to jde velmi dobře.
V loňském roce jste v jednom z rozhovorů naplno řekl, že o olympiádě v roce 2016 sníte a chcete se na ni dostat. A podle toho, co se "okolo žíněnky" v České republice povídá, tak šance rozhodně existuje. Jak obtížná ale ve skutečnosti bude cesta do Ria a jaká jsou kvalifikační kritéria?
Dostat se na olympijské hry bude opravdu velmi těžké. Kvalifikační síto je u zápasu velmi přísné a vždy je potřeba i notná dávka štěstí, k tomu skvělá forma a prostě vše do sebe musí tak nějak správně zapadnout, aby se taková věc podařila. První možnost kvalifikovat se na olympiádu přijde příští rok, tedy v roce 2015, a to z mistrovství světa. To se uskuteční v Las Vegas a lístek do Ria zde získá prvních pět zápasníků. V každé váze, abych byl přesný. Pak budou následovat kvalifikační turnaje, evropské i světové. Z těchto turnajů, které jsou vždy kvalitně obsazené, ale postupují jen finalisté. Je tedy jasné, že můj sen není zrovna skromný. Jenže o co jiného by měl nejen zápasník, ale asi každý sportovec ve své kariéře bojovat, když ne o olympijské hry? Ta cesta je ale dlouhá a mám před sebou ještě jiné cíle.
Ano, aktuálně je před vámi mistrovství Evropy ve Finsku, kam odlétáte 3. dubna. Jak jste na tom s formou?
Mám za sebou dobrou přípravu, absolvoval jsem s reprezentací všechna soustředění a cítím, že forma jde nahoru. Před Evropou nás ale čeká ještě turnaj v Srbsku, který snad prozradí více.
Pozn. redakce: Jak jsme psali v úvodu, rozhovor proběhl ještě před turnajem v Srbsku, který se ale v tuto chvíli již uskutečnil a Petr Novák na něm obsadil výborné třetí místo.
Prozradíte své cíle pro evropský šampionát?
Maximálně bych byl spokojen s jakoukoliv medailí, ale kdybych byl do první desítky, tak by to taky nebylo špatné.
Jaké jsou největší úspěchy vaší dosavadní kariéry?
Asi páté místo z mistrovství Evropy juniorů a také desáté místo z mistrovství Evropy seniorů. Mám ale radost i z každého titulu mistra republiky. Na svou první velkou medaili ale stále čekám.
Foto:
Pavel Ryčl
galerie 2 a 3 - SK Fotografie
