V sobotu 7. 12. se v Praze konal 26. galavečer tuzemské organizace Gladiator Cage Fighting (více se dočtete zde). Byly
k vidění tři zápasy o titul, přičemž v jednom z nich, v zápase o mistra polotěžké váhy, vybojoval svůj
pásek mladý český talent Jiří Deniska Procházka.
Jaké máš jako čerstvý držitel titulu nyní pocity?
Beru to jako splnění mého snu! A už teď se nemůžu dočkat, až doléčím zranění a budu moct
pokračovat v přípravě na další těžké zápasy.
Absolvoval jsi první profesionální utkání delší než jedno kolo. Jaké to pro tebe bylo?
Bylo to fyzicky velmi vyčerpávající, ale i přesto jsem se snažil myslet na vítězství a dodržet plán,
který mi trenéři naordinovali. Nejtěžší boj se však odehrával ve mně samém, v mém nitru, protože
jsem fyzicky nestíhal a musel jsem se s tím vyrovnat. Dost jsem přepálil první kolo a udělal spoustu
zbytečných pohybů navíc. Naštěstí jsem zvyklý pracovat pod tlakem s nedostatkem kyslíku, a tak jsem
to dotáhl do konce i přesto, že to byl nejtěžší zápas, který jsem kdy absolvoval. Jsem moc šťastný, že
se mi to povedlo.
Co budeš dělat následující dva týdny po titulovém zápase?
Musím se učit na zápočty, takže žádná velká sláva ani relax mě nečeká. Ale moc se těším, že si užiju
vánoční atmosféru a pohodu a budu mít trochu čas si to vítězství vychutnat.
Česká klec je ti příliš malá. Máš už nějaké nápady, kam bys chtěl dál?
Zatím není v plánu nic konkrétního. Samozřejmě bych rád zápasil v zahraničí a případně se dostal
do nějaké prestižní organizace. Ale nijak si to nemaluju, prioritu mám pořád stejnou - kvalitně se
připravovat na zápasy a vítězit!
Kdyby tvoje kariéra bojovníka v tento moment skončila, co bys označil za její největší přínos
pro svůj život?
O konci zdaleka neuvažuji, ale kdybych měl popsat, co mi bojové sporty a bojová umění daly do
života, tak by to byl pořádný seznam! Asi největším přínosem bylo získání disciplíny a respektu
k lidem, kteří něco dokázali, pak také přemýšlení nad sebou a sebezlepšování jak v boji, tak v životě.
Pak také upevnění priorit a cílů, kterých bych chtěl dosáhnout. Taky mě to naučilo vážit si zdraví,
rodiny a přátel - na to by měl v životě dojít každý sám, ale ne vždy se to povede. A vnitřní klid a
vyrovnanost - klidně se budu dál bavit s lidmi, kterým bojové sporty nic neříkají, a poslouchat je, co
jsme za vymlácené palice. Na závěr bych chtěl poděkovat svým fanouškům.
Zdroj fotografií:
archiv Jiřího Procházky
