Pavel Zadražil:
"I špatný závod je dobrý trénink!"

Nenechte se zmást titulkem. Čtyřiadvacetiletý strongman Pavel Zadražil totiž letos špatný závod neměl ani jeden a během devíti kol Českého poháru strongmanů 2012 nenašel ani jednou přemožitele. To je bilance které nikdo jiný zatím nedosáhl a kterou budou v budoucnu další strongmani jen velice těžko napodobovat.

Soutěž v Teplicích byla definitivně jeho poslední v kategorii amatérských strongmanů. Příští rok ho čekají nesrovnatelně silnější soupeři z profesionální divize, jakými jsou například Lukáš Svoboda, Petr Mrkvica, Čestmír Šíma, nebo Jan Šalata.

S Pavlem jsem se sešel ve Fitness centru Kutná Hora, které druhým rokem provozuje Jiří Dejmal se svojí přítelkyní. Jirka je zároveň Pavlovým sparingem na tréninku a také soupeřem na závodech. Tak trochu jsem čekal, že trénink strongmana se bude odehrávat v klasické "bouchárně", ale čisté a upravené fitko, které je zjevně zařízené spíš pro běžné kondičně trénující návštěvníky, mě vyvedlo z omylu. Až při bližším prozkoumání najdete nezbytné atributy silového tréninku - box s magnesiem, pódium s pořádnou vrstvou gumy pro mrtvé tahy a silové přemístění a v koutě leží asi půl metru dlouhá, poměrně tlustá žerď jednoručky. "Když s Jirkou trénujeme jednoručku, lidi chodí po fitku a marně hledají pětikilové kotouče," říká se smíchem Pavel. Kotoučů opravdu potřebují dost, protože vyrazit nad hlavu 70kg jednoručku není ani pro jednoho z nich nejmenší problém.

Když dělám s Pavlem rozhovor v malé místnosti, která je zařízena jako masérna (masérem, který se věnuje klientům, není nikdo jiný než Pavel), trochu mě překvapí, jak klidně působí. Možná jsem čekal alespoň trochu "horkou hlavou", kterou, jak sám Pavel přiznává, kdysi býval, ale teď se usmívá a je vidět, že to rozhodně není první rozhovor, který poskytuje. Není na něm znát žádná nervozita. Jeho odpovědi plynou hladce, bez zaváhání.

Pavel Zadražil

Pavle, tohle by mě opravdu zajímalo. Ty jsi šel do téhle sezóny s tím, že vyhraješ všechny závody?

Já jsem měl v první řadě v plánu postoupit a vyhrát v Českém poháru. Někdy v polovině, když už jsem měl za sebou několik vítězství a na paty mi šlapal Zdeněk Chuchel, jsem si řekl, že chci vyhrát opravdu všechny závody, abych si ten postup mezi profesionály zasloužil.

A nenapadlo tě jít rovnou mezi profesionály, když na to máš výkonnost? Přeci jen nic by ti v tom nebránilo, je to koneckonců jen o domluvě s pořadateli.

Ne, pro mě byl důležitý pohár. I proto jsem odřekl účast na soutěži profesionálů v Plzni, kterou pořádal Dr. Georgis Patenidis, protože ve stejném termínu se konala soutěž ve Šternberku. Prostě jsem chtěl postoupit jako vítěz poháru, být nejlepší mezi amatéry a dokázat, že mezi profíky patřím

Ty závodíš, pokud se nepletu, čtvrtým rokem. V roce 2009 jsme se potkali na Xtuning Strongman Cupu a to byly, tuším, jedny z tvých prvních závodů... To ti bylo devatenáct?

Dvacet let. Žďár byly moje čtvrté závody. Před tím byl Litvínov, Čáslav a pak Xtuning - Radotín a Žďár.

Kolik jsi v té době vážil, vzpomínáš si?

Myslím, že tak kolem metráku.

A teď máš 135 kg. To jsi za ty 4 roky hezky přibral...

Vyžral se. (smích)

Jak ses ke strongmanům dostal? Přeci jen se povědomí o něm šíří až v posledních několika letech a v době, kdy jsi začínal, teprve startovala kategorie amatérů.

Já jsem se fitku začal intenzivně věnovat od 18 let (ještě předtím to byl hokej a box) a ke startu na soutěži strongmanů mě přiměl vlastně první ročník soutěže v Golčově Jeníkově, kde jsem byl jako pomocník, nakládal kotouče, připravoval disciplíny a podobně. Tehdy jsme si s Pavlem Chámou a Leošem Kubešem (moderátor většiny strongman soutěží u nás) řekli, že příští rok budu startovat taky. No, zasmáli jsme se tomu, bylo to někdy v srpnu. Začátkem dalšího roku, někdy v lednu nebo v únoru, se mě pak kluci ptali, jestli už se připravuju, že Čáslavský strongman je už za 3 měsíce. Tak jsem si řekl: "No jo, já to slíbil, že to zkusím." A jelikož držím slovo, tak jsem se opravdu začal připravovat. Paradoxní bylo, že ještě den před závody jsem zkoušel převrátit pneumatiku a nepodařilo se mi to ani jednou. Druhý den na závodech jsem pak udělal čtyři otočky asi za 14 vteřin.

Takže Čáslav byla takovým závodem z hecu, ale jelikož se mi hned první disciplínu na prvních závodech podařilo vyhrát (to bylo tlačení aut), tak mě to hodně namotivovalo. To jsem porazil i Jirku Svozila, který tehdy prakticky na všech závodech vyhrával. Nakonec jsem se umístil na 9. místě z 18 závodníků a říkal jsem si, že na první závody to není zas tak špatné a měl bych to zkusit dál. Takže jsem pokračoval dál, začalo mě to hodně bavit a už jsem u toho zůstal.

Když jsi popisoval ten výkon na pneumatice, tak mě zajímá, jestli jsi takový ten adrenalinový typ, kterého ta atmosféra vyburcuje k výkonům, které třeba dalece překonají ty tréninkové?

Jo, stoprocentně jsem.

A býváš po takové době a po tolika absolvovaných závodech ještě nervózní? Nevypadáš, že bys byl.

Jsem, před každým závodem, ale nedávám to na sobě znát. Já když nastupuju na disciplínu, tak se mi kolem hlavy uzavře bublina a okolí vůbec nevnímám. Známí mi pak říkají: "My jsme ti fandili, to jsi nás neslyšel?" Ale já to opravdu v tom soustředění nevnímám.

Klasická otázka - co zranění, bylo nějaké za tu dobu, co závodíš?

No jéje...

Dobře, tak udělej výčet, co ti je...

Spíš co mi není... (smích) Ale vážně, tenhle rok byl na ty zranění docela špatný. Vlastně už minulý rok v září jsem si při přezkoušení v nyní už bývalé práci (Pavel byl do června tohoto roku zaměstnaný jako řidič u Armády ČR) zranil levé koleno. Navíc v něm prý mám pokročilou artrózu. Už třetí rok mě trápí záda, která jsem si kdysi zranil na čáslavském Super Yoku. Na začátku téhle sezóny jsem si přivodil pracovní úraz, když jsem si rozdrtil poslední článek malíčku na ruce, a důvodem, proč jsem musel odmítnout pozvání Čestmíra Šímy na závody v Aši, byl opravdu silný zánět šlach na pravé ruce. Ale na to trpím už snad 8 let. Už tenkrát mi paní doktorka říkala, ať nedělám žádný sport, kde hodně používám ruce. A já jsem v té době chytal ve fotbale, hrál hokej, boxoval jsem, dělal breakdance a začínal s fitkem...

Takže sis vybral něco, co na ty ruce není moc náročné - strongmany. (smích) Který z těch sportů, které jsi dělal, ti dal nejlepší průpravu k tomu, co děláš teď? Nebo který ti dal obecně nejvíc?

Ze sportů, které jsem dělal, to byl asi hokej. Ten jsem dělal 10 let a zapojuješ tam nohy, záda, ruce, musíš mít dynamiku, výdrž... A to jsou všechno věci, které potřebuješ i ve strongmanech. I box mi dal hodně, hlavně co se týče kondice. Strongman je silová atletika, tam musíš mít jak hrubou sílu, tak i fyzickou kondici, dynamiku, prostě všechno, jinak nemáš šanci.

Jaké disciplíny máš nejraději a které ti nejvíc sedí?

Mně přijde, že se to mění závod od závodu. Určitě se pokaždé hodně těším na kufry. S těma jsem se naučil běhat už první rok, když jsem začínal. K výkonům na tlakových disciplínách jsem se musel časem dopracovat. Loni jsme se hecovali s Franotu Bauerem, který je jeden z nejlepších tlakařů v republice, a to mě hodně motivovalo, abych se zlepšil. Letos jsem měl zase konkurenci v podobě Zdeňka Chuchela a Davida Oberlandera, tak jsem si říkal, že když chci vyhrát pohár, musím je v těchhle disciplínách porážet. Takže mi asi tlaky letos sedly nejlíp.

Ty jsi od loňska udělal velký výkonnostní skok. V minulém roce jsi ještě na některých soutěžích skončil mimo první trojku, nebo první pětku, ale letos už se ti nikdo nepřiblížil. Vzal jsi letošní přípravu jinak?

Úplně. Celé se to odvíjelo od loňského zranění kolene. Zařadil jsem dietu, protože když jsem se nemohl pořádně hýbat, tak jsem se nechtěl "vyžrat". Takže jsem si hlídal váhu a nepřekročil jsem nějakých 115 - 120 kilo. Když jsem pak začal objem, tak jsem rychle přibral nějakých 10 - 12 kilo, až mě to samotného překvapilo, že to jde tak dobře, protože jsem tou dobou měl navíc ještě docela dost psychického stresu. Asi jsem měl i větší motivaci, protože Franta Bauer nade mnou loni vyhrál v celkovém pořadí jen o 4,5 bodu a to byly přesně ty dva poslední závody, které jsem pokazil. Řekl jsem si, že letos už prostě vyhrát musím. Chtěl jsem dokázat, že když se tomu opravdu věnuju, že budu nejlepší.

Máš za sebou hodně závodů a zajímalo by mě, co si myslíš, že u nás tomu sportu chybí, aby víc vešel do povědomí a rozvíjel se, dostal se na vyšší úroveň?

Chybí tomu podpora. Mám za sebou třetí ročník pořádání Kutnohorského siláka a vidím, jak se k tomu staví sponzoři, když je oslovím. Většinou nemají zájem sponzorovat závody výměnou za reklamu a řeknou, že cílová skupina zákazníků na takových závodech určitě nebude. To ale nemusí být pravda. Tam se prostě přijdou podívat lidé z okolí. Pořadatelům závodu pomůže každá tisícovka i pětistovka a jestli si za to sponzoři dají na závody metrovou reklamu, nebo třicetimetrový transparent, to už je jen na nich. Mají za to prostě reklamu a jsou vidět.

Určitě tomu chybí i víc propagace v médiích - v rádiu, v televizi i třeba v novinách, protože ty lidé čtou pořád, i když ne tolik jako dřív. Ani podpora diváků není pokaždé velká. Přijde mi, že lidi kolikrát raději sedí u počítače, než aby se přišli podívat. Jsou takoví flegmatičtí. V kontrastu s tím mě ale hrozně překvapilo, když za mnou na závodech v Trutnově přišla patnáctiletá slečna s tím, že se se mnou chce vyfotit a že mi celý rok drží palce. Vůbec bych nevěřil, že mladá holka může být fanynkou takového sportu. Ona ale řekla, že by chtěla zkusit silový trojboj a pak i během roku psala, že mi drží palce a že doufá, že vyhraju. Tak to mě hodně překvapilo a zároveň potěšilo.

Máš rád hlasitou diváckou podporu na závodech? Vyhecuje tě to?

Určitě jo. Vždycky jsem byl exhibicionista a strašně rád se předvádím před lidma. Přímo při výkonu to už pak nevnímám. Jak jsem ti říkal, to jsem v takové té bublině a soustředím se jen na výkon. Ale než začnu, tak mě to fandění diváků vyhecuje hodně, to určitě jo. Opravdu to ten výkon podpoří a i proto by to chtělo, aby diváků na závodech bylo víc. Co se diváků týče, tak se strašně líbily závody v Trutnově a v Sušici. V Trutnově se přišla podívat opravdu neuvěřitelná masa lidí. Ze začátku moc nefandili a chvíli trvalo, než se osmělili, ale pak ke konci už křičeli a povzbuzovali a bylo to úžasný.

Stejně tak jsem byl strašně vděčný těm divákům, kteří nás podporovali letos v Kutné hoře ve 35 °C ve stínu. Hlavy se jim musely loupat ještě týden poté, jak byli spálení ze sluníčka, ale vydrželi a za to jim moc děkuju.

Zpátky od závodů k tobě, konkrétně k tréninku. Jak vypadá v sezóně a mimo sezónu?

V sezóně jezdím víceméně jen disciplíny a fitko k tomu mám jako doplněk. Hodně se musí dřít technika, ale když je to jako letos, že bylo i sedm závodů během šesti víkendů, tak je potom v týdnu důležitá regenerace. Po sezóně jsem měl tři týdny takového lehkého odpočinku a jen jsem se na tréninku protáhnul. Teď jsem měl původně v plánu dát do konce prosince pořádný objemový trénink, ale po poradě s Tomášem Šípkem, který mi v tomto směru hodně radí, pomáhá atd., jsem uznal, že bude lepší posílit i svaly, které jsou jen "pomocné" při zapojování velkých svalů při závodu. Síla by pak měla být o to větší. Takže tento trénink jedu 4x týdně a pojedu ho do konce listopadu. Potom si chci dát objem a k tomu disciplíny aspoň 1 - 2x týdně. To tak do konce ledna, hlavně přes svátky, abych se mohl pořádně cpát vším, co mi přijde pod ruku. (smích) No a následovat bude tvrdá silovka + trénink disciplín.

Kdybys měl vyjmenovat několik cviků, bez kterých se neobejde nikdo, kdo chce být dobrým strongmanem, které by to byly?

Stoprocentně dřepy, mrtvé tahy, přemístění, tlaky velké činky nad hlavu, ať už výraz, nebo military press... A určitě trénovat úchop.

Jak přesně ve fitku trénuješ úchop?

Já už si to vlastně ani neuvědomuju, dělám to automaticky, ale všímají si toho kluci ve fitku. Když beru a nakládám kotouče, tak je třeba chytám jen prsty, ne za ucho. A občas si vezmu na konci tréninku 50kg jednoručky a udělám si takovou překážkovou dráhu - chodím s nimi po fitku, překračuju stroje, třeba veslici...

Tak to jsem ve fitku ještě nikdy neviděl, a to už jsem toho viděl docela hodně! (smích)

Ale ten základ byl už z hokeje, kde musí být úchop silný, aby ti nevyrazili hokejku z ruky. Takže jsme na hokejku namotávali provázek se závažím a trénovali tak předloktí.

Základ ale vždy bude ta hrubá síla a ty jí máš evidentně spoustu a bylo to na soutěžích vidět. Jaké máš výkony na těch základních cvicích? Pokud vím, tak letos jsi udělal ve Volyni pěkný osobák v mrtvém tahu - 315 kilo...

Já mám pocit, že letos jsem si asi udělal osobáky na všem. Kromě toho mrtvého tahu to bylo 290 ve dřepu jen s páskem a 215 na bench-pressu. Lidi, co dělají trojboj, mi občas říkají, že na tu moji váhu ten bench není zas tak moc, ale mně to stačí. V trojboji jsem nikdy nezávodil a třeba ve Volyni jsem se bavil s Leošem Kubešem a Jirkou Vytiskou a říkali jsme si, že jsme zvyklí na úplně něco jinýho. S Jirkou jsme tam stáli, jedli, povídali si a koukali jsme, jak se všichni postupně rozcvičují. Tak jsme na sebe koukli a Jirka říká: "Nepůjdeme se taky rozcvičit?" Tak jsem odpověděl, že jo, sáhl jsem do tašky pro hřejivku, navzájem jsme si namazali nohy a záda a byli jsme rozcvičený. (smích) Pak jsme si ještě před prvním pokusem každý jednou zvednul činku a šli jsme na to.

Tak to bylo na téma hrubé síly. A co kondice? Strongman je na kondici a silovou vytrvalost extrémně náročný. Jak na to trénuješ? Jen při disciplínách, nebo i něco ve fitku?

Kondici trénuju opravdu převážně na disciplínách, aby si tělo zvyklo na ten typ zátěže. Výjimečně si dávám i nějaké kardio ve fitku, ale to opravdu jen málokdy. A hodně mi dalo to, že opravdu od malička, od nějakých čtyř let, sportuju. Tělo si na zátěž postupně zvykalo, srdce si umí s tou námahou poradit. A když jsem byl ještě u armády, tak jsme tam museli věčně běhat. Pořád, jak šílenci. Byl tam se mnou ještě jeden kluk, Honza Malinovský, závodník v bench-pressu, obrovský chlap kolem 130 kilo, a vzájemně jsme si jeden druhému stěžovali, jak máme rozedřený stehna z maskáčů, když jsme běhali se zátěží po betonu ve vedru 20 kilometrů. (smích)

Co bys poradil klukům, co trénují ve fitku, mají nějaké slušné silové výkony a chtějí zkusit závodit ve strongmanech?

Ať se nebojí! I špatný závod je dobrý trénink! Několik kluků z fitka je tady na tom silově velice dobře a pořád říkají, že si ty disciplíny s námi půjdou na tréninku zkusit. Tak jim říkám: "Fajn, telefon na mě máš, ozvi se, půjdeme na trénink, když ti to půjde, zaregistruješ se a můžeš jít závodit." Ozval se mi z těch kluků jeden. A že mi jich tohle říkalo minimálně dvacet...

Těm klukům, co o to mají zájem, je potřeba poradit, povzbudit je a motivovat. Kecat umí každý. Nesmí se toho bát a musí to zkusit!

Pavle, já ti děkuju za rozhovor a přeju ti hodně štěstí ve tvé první soutěžní sezóně mezi profesionálními strongmany!

Díky moc.