Reklama:

Čestmír Šíma:
"Lehké tréninky mě nebaví,
jdu vždycky do extrému."

Ronnie.cz > Powerlifting > Strongman

Když jsem viděl Čestmíra Šímu poprvé, to bylo na soutěži Strongestman Teplice 2011, kde startoval ještě mezi amatéry, napadly mě okamžitě dvě myšlenky. Zaprvé - téměř žádná technika (což, jak se ukázalo, bylo dáno tím, že Čestmír dělal většinu disciplín poprvé a nikdy předtím je netrénoval) a zadruhé - extrémní statická síla, která snese porovnání s kterýmkoliv strongmanem z české profesionální špičky. Čestmír Šíma v Teplicích vyhrál a v Opavě už startoval společně se čtyřmi profesionály. Skončil díky nepovedenému zvedání betonové koule na třetím místě, ale jeho výkon 355 kg v mrtvém tahu patřil mezi nejlepší okamžiky soutěže.

Každý ze strongmanů, se kterými jsem dělal rozhovor a které jsem viděl při tréninku a na soutěžích, mě zaujal něčím osobitým, charakteristickým. U Lukáše Svobody to je nikdy nekončící dobrá nálada, optimismus a neustálé vtipkování, které ho neopouští ani mezi nejtěžšími sériemi nebo přímo na závodech. Petr Mrkvica mě fascinoval kombinací explozivní síly a techniky, když jsem ho na loňském ročníku Teplického strongmana viděl třikrát snadno vyrazit od hrudníku 160kg soukolí. O Honzovi Šalatovi se snad ani nemá cenu zmiňovat, protože kdo neviděl jeho výkony naživo, jednoduše neuvěří. Teprve když ho vidíte jít se zátěží 400 kg na zádech nebo v rukách na vzdálenost 25 metrů nebo převracet jediným rychlým pohybem 650kg pneumatiku, pochopíte, že silové limity jsou vlastně někde jinde, než jste si až dosud mysleli.

Když jsem pozoroval zhruba 190 cm vysokého a 150 kg vážícího Čestmíra Šímu v příjemném vzdušném fitku LIFE fitness v Aši a viděl jeho nasazení při běžném tréninku v době, kdy už v podstatě mimo sezónu odpočívá, napadlo mě jediné slovo - intenzivní! A intenzivní bylo nejen nasazení při sériích, ale i soustředění. Česťa odjel během hodiny tři cviky, každý zhruba v šesti sériích. To se může někomu zdát málo, ale každý, kdo má trochu zkušeností se silovým tréninkem, ví, že to je hodně slušné tempo, obzvlášť pokud Vaše rozcvičovací série bench-pressu končí někde na hodnotě 200 kg a v mrtvém tahu je to o další metrák výš. Mezi sériemi byl čas na krátké vydýchání, nahlédnutí do tréninkového deníku (který má Česťa schovaný na baru a do kterého si vede kompletní záznamy) a hlt vody. Nic víc. Žádné povídání. Jen přihodit kotouče, nanést na ruce další vrstvu magnézia a za zvučného bojového pokřiku nastoupit na další sérii. Několik hubených mladíků, kteří byli v tu dobu ve fitku, zvědavě pokukovalo po fotoaparátu a dvou kamerách, se kterými jsem pobíhal kolem, a zároveň nevěřícně koukali na naloženou činku.

Po tréninku jsme s Česťou a jeho usměvavou přítelkyní (o které se smíchem říká: "Macík je můj trenér.") vyrazili do restaurace, abychom si u poctivé porce tataráku z hovězí svíčkové (nečekali jste kuře s brokolicí, že ne?) trochu popovídali. "Budu se hlídat a mluvit slušně, když to jde na záznam," konstatoval se smíchem Česťa, když jsem zapínal diktafon. Ve skutečnosti je ale tenhle strongman dalším důkazem toho, že fyzický vzhled, který v lidech budí velký respekt, se může bez problému skloubit s klidným a kultivovaným projevem. Čestmíra živí práce geodetického inženýra, a jak sám řekl, práci se dokáže v případě, že hoří termíny, věnovat stejně intenzivně, jako tréninku.


Trénink strongmana Čestmíra Šímy - video

2050


Když jsem se ptal Honzy Šalaty, který dělal rozhodčího na strongmanech v Praze, jaké byly závody, zaujalo mě právě tvoje jméno na třetím místě. Ptal jsem se, který to je, protože prakticky všechny kluky, co závodí, znám alespoň podle jména. Ale Čestmíra Šímy jsem se nedopátral ani mezi strongmany ani mezi trojbojaři, zkrátka nikde. Když jsi pak vyhrál ve Žďáru a porazil jsi všechny ty zkušené závodníky, začalo mě to hodně zajímat. Prozraď mi - kde ses tak zničehonic "objevil"?

Já jsem chtěl původně začít příští rok. Ale pak jsem si říkal - na co budu čekat? Vždyť už je mi třiatřicet, už jsem starej kořen. Vlastně to začalo 11. června na soutěži Ostrovský silák, kde jsme se byli s přítelkyní podívat, protože to bylo jedno z mála míst, kde se konají závody, které je alespoň trochu poblíž té naší úžasné geografické polohy. (smích) Ve stejný den byly závody profesionálů v Plzni, takže jsme ještě chvíli váhali, kam se podíváme, ale říkal jsem si, že stejně tak jako tak budu začínat v amatérech, takže jsme jeli do Ostrova. Tam jsem koukal na ty kluky a připadali mi hrozně velcí, naživo větší než na fotkách. Úsměvné ale bylo, že hodně lidí z těch diváků tam koukalo na mě a ptali se mě, jestli taky závodím, nebo jestli patřím k profíkům.

A to tě namotivovalo, nebo jsi váhal?

Já jsem váhal pořád. Pak jsem koukal na kalendář soutěží a zaujala mě Praha, protože tam nebyly takové ty technické věci jako třeba zvedání koulí. Ale i tak jsem si tam zkoušel kromě pneumatiky všechny disciplíny poprvé - zkusil jsem si, jak se vůbec drží kláda a tlustá osa, jak se chodí se Super Yokem, jak se nosí kufry... Nakonec z toho bylo navzdory pokaženému převracení pneumatiky díky dobrým výkonům v ostatních disciplínách třetí místo, takže jsem dostal svůj první diplom, pohár, medaili, prize money a byl jsem spokojený. (smích)

Původně byl plán vyzkoušet si jednu soutěž letos a příští rok odzávodit celý pohár amatérů, ale tohle mě tak trochu navnadilo, takže jsem koukal, co je v kalendáři dál. Do Golčova se mi nechtělo, protože tam byly zase disciplíny, které jsem nikdy nezkoušel a nevěděl jsem, co od nich čekat, takže jsem šel na soutěž do Žďáru. Tam bylo tahání kamiónu, jenže ten měl místo sedmi tun spíš tak 4, nebo 5 a ještě jel z kopce, takže tuhle disciplínu nakonec vyhrál nějaký devadesátikilový kluk, co dělal nejrychlejší tempa na laně a jel to jen bicepsy. Chuť jsem si pak teda spravil na zvedání 115kg soukolí, kde jsem udělal 9 opakování. Od druhé disciplíny jsem pak byl ve vedení, akorát v závěru jsem při Medley při běhu se sudem byl hlavou už v cíli, ale nohama ještě ne, takže jsem spadl a o ten sud jsem si narazil a rozsekl ruku. Paní, co mě tam pak ošetřovala, říkala: "No, to je na steh, ta ruka. Vyhrál jste alespoň?" A když jsem řekl, že jo, odpověděla: "No, tak to jo, to za to stálo!" (smích)

A jak tě vlastně napadlo že zkusíš strongmany? Přeci jen jsou na očích mnohem méně než kulturistika nebo trojboj.

Já jsem to našel na Ronnie.cz - četl jsem tvoje články o strongmanech a...

No počkej, vážně?

No jasně. Já nejsem ten typ, co by se někde předváděl - takový ten tílkový typ. Kulturistika byla sice od těch patnácti let, kdy jsem prvně přišel do posilovny, taková ta moje láska a pořád jsem vlastně trénoval s tím, že ji budu dělat, ale nakonec jsem skončil u strongmanů.

Tak to mě těší, že jsem "svedl na temnou stranu" dalšího člověka. (smích) Lákal tě i trojboj?

Taky. Já bych vlastně chtěl dělat všechno dohromady - kulturistiku, trojboj i strongmany, ale už jsem pochopil, že to prostě není možné a než dělat tři věci napůl, tak radši jednu pořádně. Takže mě lákal i trojboj, ale přišlo mi to tak nějak méně atraktivní. Taky jsem četl tvůj rozhovor s Petrem Mrkvicou, který zmiňoval, proč s trojbojem skončil. Nelákalo mě to z toho důvodu, že se nevyznám v těch různých federacích, co tu jsou, a ani dresy mi nic neříkají. Strongmani mi přišli nejatraktivnější, nejzábavnější, tak jsem si řekl, že to zkusím.

Takže vyhráli strongmani, kde jsi nastoupil jako amatér, ale mezi amatéry jsi dlouho nezůstal. V Praze jsi byl třetí, ve Žďáru jsi vyhrál a pak následovaly Teplice...

Já jsem o Teplicích četl a díky tomu, že mají takový ten věhlas a pověst nejextrémnějších závodů, jsem je chtěl hrozně vyhrát. Navíc jsem se už na závodech v Praze seznámil s Honzou Šalatou a hrozně se mi líbilo, jak se choval - byl přátelský a úplně v pohodě, takže jsem startoval v Teplicích.

A na ty ses důkladně připravil...

To jo. (smích) Žďár byl v neděli, měli jsme to odtamtud nějakých 380 kilometrů, takže jsme se vrátili kolem jedenácté večer. Já jsem druhý den v sedm byl nastoupený v práci, Teplice byly už týden nato - v sobotu, takže na přípravu zbývalo 5 dní. No a byl tam 350kg Super Yoke, 145kg kufry... Tak jsem si říkal, že si ještě musím dát pořádně nohy, abych si to potěžkal. Takže v úterý jsem si dal dřepy asi do 320 kg, pak jsem se s 350kg činkou na zádech trochu prošel po posilovně... No a v sobotu jsem přijel na závody a zjistil jsem, že jsem úplně v pr..., že nemůžu chodit. (smích) Hned, jak jsme tam přijeli, přiběhl ke mně Jirka Žaloudek a říká: "Ty jdeš až odpoledne s profíkama." Samozřejmě jsem řekl, že ani náhodou. Pak se mě za chvíli ptal i Honza Šalata, jestli zkusím jít za profi, že amatéry určitě vyhraju...

Váhal jsi? Chtěl jsi to zkusit?

Tak, váhal jsem, ale nakonec jsem se s ohledem na to, jak jsem se cítil unavený a že jsem chtěl ty Teplice vyhrát, rozhodl startovat v amatérech. I když teda v průběhu dne mě napadla i myšlenka, že bych si ráno odjel amatéry a odpoledne startoval znova za profíky.

To myslíš vážně?

No jo. Ale když jsem v průběhu závodu dostával druhou dávku glukózy, tak jsem si říkal, že to asi nebude úplně dobrá varianta. (smích) Ale vážně - pro mě byl ten závod od první disciplíny strašné utrpení. Na začátek tam byla 125kg kláda. Vylosoval jsem si desítku, takže jsem si říkal: "Super, jdu poslední, vím, kolik kdo udělá, a můžu taktizovat." Ale nakonec jsem si jen pohlídal, abych udělal šest opakování jako Franta Bauer, a i když mi ještě zbýval čas a za normálních okolností bych dal víc, tak prostě díky té únavě už jsem se kvůli jednomu bodu nechtěl dál vyčerpávat.

No a následovaly další těžké disciplíny - Yoke, kufry... Asi jediná disciplína, na které jsem se cítil dobře, bylo tahání kamiónu, kde jsem se konečně dokázal pořádně vyhecovat. Poslední pak byla ta brutální kombinace - schody, pneumatika a kufry. Tak tam jsem kufry asi po dvaceti metrech zahodil, ale naštěstí jsem si to spočítal dobře, byl jsem ve vedení a v součtu to stačilo na vítězství.

Zůstal jsi pak a koukal jsi, jak závodí profíci?

No jasně.

A když jsi je tak pozoroval, věřil sis, že bys mezi nimi mohl uspět?

No v ten den určitě ne! (smích) Když jsem viděl to jejich utrpení a vzpomněl jsem si na to svoje, tak mi to ani nebylo moc příjemné na to koukat a ani jsem v tu chvíli neměl moc chuť do dalších závodů. Ale jinak to byly samozřejmě parádní, skvěle zorganizované závody a moc jsme si to tam užili.

Po Teplicích jsi chtěl ukončit sezónu a odpočinou si, ale někdo ti to překazil...

No, jeden nejmenovaný redaktor Ronnie.cz mi zavolal... (smích) Takže pozvání do Opavy mě potěšilo, a když jsi mi řekl disciplíny, tak jsi mi samozřejmě nasadil brouka do hlavy. Říkal jsem si: "No dobře, 135kg soukolí jsem ještě nezkoušel, ale to bych mohl zvládnout." Mrtvý tah mě potěšil, tam jsem si říkal že si zazávodím hlavně s Lukášem Svobodou, který má mrtvolu hodně dobrou. Pak tam byla koule a doma jsme přemýšleli, jaký asi může být rozdíl mezi "stotřicítkou", kterou jsem zvedal ve Žďáru, a "stopadesátkou" a nakonec jsme usoudili, že asi tak 20 kil. (smích) V praxi ten rozdíl bohužel vypadal spíš jako 120 kil. No a od jednoručky jsem vůbec nevěděl, co čekat.

Jak to nakonec dopadlo, víš. Jednoručka dopadla docela dobře, na mrtvém tahu jsem se cítil úžasně, takovou atmosféru jsem ještě nezažil, takže to byl krásný zážitek a pak se bohužel nepovedla ta koule.

Když jsem tě tam viděl, tak jsi mi připadal, že jsi z toho hrozně zklamaný.

To jo, to jsem určitě byl. Ještě cestou domů jsem z toho měl těžkou hlavu, ale teď už to beru jako zkušenost. Ukázalo mi to, že se prostě musím soustředit na techniku a naučit se ty disciplíny, které prostě ti ostatní kluci mají víc natrénované. Takže vím, na čem musím zapracovat.

Plánuješ se příští rok objevit na soutěžích profíků?

Určitě. Letos byly z jedné plánované soutěže na zkoušku nakonec čtyři a příští rok bych určitě v rámci toho, co mi čas, práce, finance a zdraví dovolí, rád startoval, protože mě to hodně chytlo a moc mě to baví.

Býváš před soutěží hodně nervózní?

Určitě nejsem žádný suverén, takže ta nervozita tam určitě nějaká je. Snažím se držet stranou a koncentrovat se na výkon. Většina té nervozity ale samozřejmě pramení z toho, že na všechny závody jsem jel s tím, že jsem většinu disciplín nikdy nedělal. Mám to samozřejmě nakoukané z různých videí, ale v praxi už to pak většinou vypadá trošku jinak. (smích) Takže jsem už na tom začal pracovat - mám sadu pneumatik, nechal jsem si vyrobit tlustou osu a taky jsem si podle internetového návodu sám vyrobil Atlas Stone.

No já jsem viděl, jak na jednom videu zvedáš takovou podivnou šišku - to je ono? (smích)

Já už jsem vyrobil dvě. První vyšla tvarově dobře. Obalil jsem takový ten nafukovací balón sádrou. Tím jsem si udělal formu a vylil jsem ji betonem. Mám vysokou školu, takže jsem si samozřejmě pečlivě spočítal objem, hustotu betonu... Takže jsem si chtěl vyrobit 130kg kouli, abych se připravil na tu soutěž ve Žďáru.

Povedlo se?

No, rozbil jsem s velkou slávou formu, vyndal kouli a říkal jsem si: "Sakra, ta je nějaká těžká! Jestli bude takhle těžká koule ve Žďáru, no tak to je teda průšvih." Tak jsem ji odnesl do sběrny na váhu a měla krásných 182 kil. (smích)

(redaktor smíchy téměř padá pod stůl)

Jo, taky by mě zajímalo, kde se stala chyba. Já jsem si spočítal objem koule - V = 4/3 Πr3 - koukl jsem se na hustotu betonu, která je 1800 - 2200 kg/m3... No, ale prostě se to nějak nepovedlo. Takže tuhle tvarově dobrou, ale trochu těžší kouli jsem si odložil na potom a šel jsem udělat druhou, menší, akorát těžkou. Jenže mi při výrobě ta forma praskla a začalo se to celé rozpadat, tak jsem to omotal špagátem, abych to udržel pohromadě... Váha už byla lepší - 144 kil, ale tentokrát to bohužel tvarem moc nepřipomínalo kouli. (smích) Žádný strongman zkrátka z nebe i s náčiním ještě nespadl.

Říkal jsi, že jsi dlouho přemýšlel o kulturistice, ale takovou statickou sílu, jakou disponuješ, jsi určitě nevybudoval náhodou. Jak vlastně vypadá tvůj trénink?

Ten opravdový silový trénink jsem začal vlastně až letos, ale nikdy jsem netrénoval stylem kladky, peck decky, rozpažky, 15 - 20 opakování a podobně. Vždycky to jsou ty těžké základní cviky, po kterých se cítím dobře. Mám rád takové to napumpování svalů z těžkých sérií, 5 - 6 opakování. Ne takové to pumpování s lehkou váhou, kdy se svaly rychle nafouknou, ale stejně rychle se zase ztratí.

Takže se dostáváme k tomu, co určitě všechny zajímá - silové výkony. Jak jsi na tom na těch základních cvicích?

V bench-pressu se motám kolem těch 250 kil pro jedno opakování, tlaky hlavou nahoru zvládám s 80kg jednoručkami pro 5 - 6 opakování a bench-press hlavou nahoru je v nejtěžší sérii taky kolem těch 200 kil. Tlaky na ramena za hlavou poslední dobou moc nedělám, protože už mám problém do té polohy dostat ruce, ale když se opravdu dobře rozcvičím, tak s tou volnou činkou je to kolem 180 - 190 kg a před hlavu kolem 200 kg, obojí pro 2 - 3 opakování v nejtěžší sérii.

Mrtvý tah jsem dal nejvíc těch 355 kg na soutěži v Opavě a ve fitku mám nejvíc zataženo 2x 350 kg. Ale třeba dneska už jsem se na těch 340 necítil moc dobře, tak jsem výš nešel. Trochu jsem teď shodil, jak jsi viděl, tak teď mám těch 150 kil a nejvíc to bylo kolem těch 155. To jsem se chodil vážit do sběrny, protože mi váha ve fitku ukazovala "error".

A co dřep a třeba nějaké doplňkové cviky?

Dřepy jsem měl vždycky hrozně rád. Mě vůbec od začátku bavil trénink nohou - dlouho jsem dělal vlastně jenom dřepy a teprve později jsem přišel na chuť i mrtvému tahu, který jsem ze začátku nedělal. Takže mé maximum je 320kg poctivý hluboký dřep - raw. Dělám taky dřepy do sedu na lavičku, tam používám váhu kolem 380 kg pro 5 opakování.

No a další cviky... Třeba tlaky na ramena s jednoručkami vsedě jedu jako druhý cvik a tam dělám 10 opakování se šedesátkama. Takže třeba ta ramena silově myslím nejsou tak špatná, ale musí se to ve strongmanech potkat s tou technikou. Když jsem pak viděl třeba Radka Patáka, jak s takovou lehkostí zvedá na soutěži nad hlavu jednoručku, tak to bylo něco úžasného.

Bicepsové zdvihy nedělám s rovnou osou, která mi moc nesedí, takže si beru EZ osu a tam je to kolem 100 - 120 kg pro 3 - 5 opakování. Na triceps mám rád úzký tlak, kde mám maximum 2x 230 kg, a občas to prostřídám s francouzským tlakem a doplním to 2 - 3 sériemi na kladce. Já neumím trénovat lehce, takže to je opravdu většinou jen jeden těžký základní cvik v pěti - šesti sériích.

Děláš i nějaké kardio?

To by mi ubralo tolik energie, že by mě to asi zabilo. Já mám garáž asi 15 metrů od baráku, takže tam každý den musím dojít pro auto a to mi stačí. Tím mám kardio vyřešené.

Asi tam máte i hodně schodů...

Jo... dva. (smích a několik nepublikovatelných poznámek obou protagonistů rozhovoru)

Dobře, tak kardio ne.

Jak jsem letos cíleně nabral přes 10 kil, tak mi přijde skoro stejně náročné ujít 40 metrů jen tak nebo se 140kg kufry v rukách. (smích)

Tak něco jiného. Jak vypadá jídelníček?

Já vlastně pořád jedu podle té životosprávy, co jsem si před těmi 18 lety osvojil, když jsem začínal trénovat s vidinou té kulturistiky. Od té doby se to nezměnilo, takže začínám ráno nějakým celozrnným pečivem se šunkou, sýrem medem a tak. Dokud jsem nezačal cíleně ještě víc nabírat, měl jsem na svačinu jen tvaroh a čaj a teď jsem to nahradil gainerem nebo proteinem. K obědu klasika - velká porce masa a rýže, potom odpoledne zase gainer, nebo protein. Před tréninkem nějaké lupínky s mlékem a po tréninku mám doma večeři, která je v 99 % případů zase maso s rýží. Letos jsem kuřecí z velké části nahradil hovězím. Na noc nějaký sýr, nebo protein.

Tak to je hodně dietní jídlo... Co doplňky? Kromě proteinu a gaineru, které jsi zmínil?

Používám takové ty základní - vitamíny, minerály, kreatin, glutamin, tribulus, BCAA aminokyseliny a kloubní výživu. Dávkování mám ovšem trochu jiné, než píšou na obalu. Takže ne po tabletách, ale spíš po hrstech. (smích)

Když jsi zmínil tu kloubní výživu, tak mě napadá, jestli jsi měl za těch 18 let tréninku nějaké zranění?

Jednu dobu mě hodně bolela spodní záda, ale paradoxně to bylo tím, že jsem necvičil mrtvý tah. Pak jsem ho začal dělat a záda mě bolet přestala. Ale to zdraví je v tomhle sportu samozřejmě nejdůležitější. Před dvěma roky jsi dělal rozhovor s Lukášem Svobodou, který taky říkal, že ho zatím žádné zranění nepotkalo, a chvíli nato si v Polsku kládou rozdrtil kotník.

No, on mi Honza Šalata říká, že asi nosím smůlu, protože Lukáš se zranil, Petr Mrkvica hned, jak jsem odjel, lehl s chřipkou a Honza si poté, co jsme udělali rozhovor, natrhl břišní sval. Takže...

Česťa směrem k přítelkyni: "Zachraň mě před tím pánem, prosím tě..."
Čestmírova přítelkyně: "Pojď, radši už půjdeme pryč." (smích)

Ale to samozřejmě mohla být jen náhoda, tak žádnou paniku.

Ale vážně, pro mě je představa, že bych tohle nemohl dělat, úplně strašná. Já jsem za těch 18 let vynechal možná dva - tři týdny tréninku. Cvičit si jen tak pro sebe, pro zdraví je určitě fajn, ale já jsem extrémista a neumím něco dělat napůl. Takže do toho jdu naplno, je to můj životní styl. I proto jsem hned přešel z amatérů mezi profesionály. Takže do příštího roku bych chtěl zase trochu nabrat a zesílit, abych nebyl tak hubený a slabý. (smích)

Česťo, děkuju za rozhovor. Nezbývá než popřát, ať to příští rok dotáhneš třeba na těch 160 kg živé váhy a trochu zesílíš. A hlavně, ať vydrží zdraví!


Čestmír Šíma - fotogalerie z tréninku



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

12.09.22:31Carnivor - tenhle článek mi unikl, zasmál jsem se že mu váha ukazoval..
30.12.23:31Zdenek Pilc - Parádní rozhovor ! Čestmír je fajn chlap a určitě se chytí..+1
19.12.22:07Gerallt - čekal jsem kdy to ta tyč vzdá*1* +1
19.12.20:24jirka44 - škoda že si na foru nevede log jako cizo a lukaš svoboda+2
19.12.20:09Darkkiller - Nehorázný zvířata ty strongmani... Nejlepší rozhovory s ni..+2
19.12.20:00powr - sílu má+1
19.12.18:42300lbs - Dobrej řízek...Dobré videjko.
19.12.18:24Turakam - Som len čakal, kedy sa dačo na tom benči trhne, no kuráž m..
19.12.18:12Arnie_one - Viděl sem ho na živo, ve Ždaře, říkal sem si co dela v ama..+2
19.12.16:36Henry Rollins 2 - Parádní video! Na takový benchpress se daleko lépe dívá ne..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
František_67 (23:11) • Odpověď na otázku níže ohledně prezentace na pódiu by mne u závodníka takových kvalit,...
magazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
ZdenekRazic (21:56) • sakra proc ten Dalibor nezapracuje na lepsi prezentaci? jak pozovani, tak hlavne vystup...
magazínTrénink shybů - vše, co potřebujete v...
Ming (18:04) • můžete mi prosím vysvětlit značení tempa cvičení? Děkuji
magazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
Hockey1000 (12:53) • Z těhlech záběrů z tohodle úhlu nelze nic relevantně posoudit. Daliborovi jsem přál umí...
magazínCancun Elite Pro 2017 - výsledky a fo...
utan (10:41) • Ty vole, co to je? Jak mohli toho 75 kilového skřítka dát před Dalibora? To je fakt fra...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra