Od pátku 4. 11. do neděle 6. 11. bylo maďarské město Szeghalom hostitelem Světového poháru WUAP v bench-pressu a silovém trojboji 2011. Závodníci se sjeli z mnoha zemí, aby předvedli nejlepší výkony ve svých disciplínách. I Česká republika zde měla své zástupce, a dokonce se tu zablýsklo i zlato. Víc však neprozradím, ostatně, začtěte se sami do příjemné reportáže, jak ji pro Vás zachytil Radovan Kaděra.
[Text: Radovan Kaděra]
Ve dnech 4. - 6. 11. 2011 se v maďarském městě Szeghalom konal Světový pohár federace WUAP v bench-pressu a silovém trojboji 2011. Již ze startovních listin bylo patrno, že se bude jednat o zajímavou podívanou, neboť přihlášeno bylo na 170 silových atletů nejen z okolních zemí, jako jsou Rakousko, Polsko, Slovensko či Německo, ale také závodníci z Litvy, Ukrajiny či Anglie.
Soutěž probíhala ve velké sportovní hale, kde bylo dostatek místa jak pro závodníky, tak pro přihlížející diváky, jimž byly vyhrazeny tribuny. Osobně jsem velmi uvítal prostornou rozcvičovnu, kde měl každý závodník kolem sebe dostatek prostoru pro kvalitní rozcvičení. Tyčí a kotoučů byl také dostatek. V pátek byla na programu pouze soutěž v bench-pressu, v sobotu pak trojboj lehčí kategorie a těžké trojbojařské kategorie byly v plánu na nedělní den.
Česká výprava se dělila na dvě podskupiny, z nichž každá odjížděla reprezentovat Českou republiku samostatně. V první skupině byli naši veteránští "benčaři", kteří závodili již v první den soutěže - tedy v pátek. Petr Chvátal ve váhové kategorii do 82,5 kg vybojoval příčku nejvyšší, tedy zlato, když na lavici vytlačil 122,5 kg. Stejně dobře si vedli také jeho kolegové z těžkých kategorií, kde Roman Pál z hmotnostní kategorie 110 kg vytlačil hezkých 190 kg a Václav Vimmer z kategorie do 125 kg pak zvládl 185 kg. První tři zlaté si tedy v pátek připsali již naši závodníci.
Druhou skupinu, která bojovala naopak až v neděli na závěr šampionátu, tvořili reprezentanti v trojboji mužských kategorií. Jindřich Dressler startoval v kategorii do 110 kg a Radovan Kaděra v kategorii do 125 kg. Obě kategorie byly velice slušně obsazeny, a tak se daly očekávat zajímavé souboje. I zde se však ukázalo, že rozhodčí ve federaci WUAP nejsou o nic méně přísní než rozhodčí z jiných federací. Pro některé závodníky pak proto bylo téměř nemožné vůbec projít disciplínou dřepu, neboť nebyli schopni dávat platné hloubky. Proto také nakonec několik závodníků z těžkých kategorií závod ani nedokončilo a byli diskvalifikováni.
Jindřich Dressler dokázal nazvedat v novém osobním rekordu krásných 830 kg - ve dřepu to bylo 330 kg, v bench-pressu 220 kg a v mrtvém tahu 280 kg. Posledním pokusem se Jindra pokoušel o 300kg tah, to se mu bohužel zatím nepovedlo. Přesto jeho krásný součet stačil jen na čtvrté místo, z čehož Jindra moc nadšený nebyl, nicméně potvrdil, že patří k velmi dobrým "stodesítkařům" a je s ním třeba do budoucna počítat. Daleko lépe se vedlo Radovanu Kaděrovi. Ve dřepu měl uznáno také 330 kg, v bench-pressu už ale 250 kg a mrtvý tah, jeho oblíbená disciplína, to byla třešnička nakonec. Hned na základní pokus si naložil 300 kg, což bylo opravdu lehce zvládnuto, druhým pokusem potom zatáhl stejně snadno 320 kg a svým posledním pokusem, kde si nechal naložit činku na 335,5 kg, vytvořil nový světový rekord federace WUAP. Jeho celkový trojboj činil tedy 915,5 kg a zajistil mu zlato.
Celkový dojem závodníků z výpravy do Maďarska byl velmi pozitivní. Pravidla se dodržovala velmi striktně, rozhodčí si hlídali nejen povolenou "výzbroj" závodníků, ale také například časové limity jedné minuty, do které musí závodník započít svůj pokus. Časové prodlevy proto nevznikaly a závody běžely ve velmi rychlém tempu. Atmosféra byla pozitivně naladěná, nesetkal jsem se s žádným výstupem nebo projevem negativních emocí ani ze strany závodníků ani ze strany rozhodčích či pořadatelů. Vše se řešilo v klidu a diplomaticky.
Výborně byla vyřešena i hudba, která dodávala závodu patřičné gradace a před pokusem dokázala závodníky zdravě "vyhecovat". Celá soutěž byla natáčena štábem kabelové televize a zájemci se mohli navíc živě dívat na přenos ze šampionátu z klidu a pohodlí svých domovů. I toto je krok kupředu v posunování našeho sportu blíže k obyčejné populaci, která tento sport až tolik nesleduje. Podobné věci začínají však být standardem i v jiných federacích silového trojboje, což je určitě pozitivní. Myslím, že vývoj v tomto sportu v rámci všech federací také existuje a jeho celková propagace se hýbe směrem dopředu. A je to velmi dobře.
